Herní mýty: Československá hra Killswitch se sama ničila

Jaká česká či slovenská hra pronikla jako první úspěšně na celosvětový trh a ohromila schopnostmi tuzemských vývojářů? Už se nám tu scházejí první tipy: Hidden & Dangerous, Flying Heroes, Original War, Mafia, Operace Flashpoint, Vietcong… Ne, ne, ne. Všichni špatně. Trestuhodně jste opomněli hororovou adventuru Killswitch z roku 1989 od československého studia Karvina Corporation. A vydaná byla dokonce už na jaře, tedy ještě před převratem. Velmi rychle si získala obrovskou popularitu ve Spojených státech, ale její sláva zakrátko pohasla. Že jste o ní nikdy neslyšeli? Není divu, když se každá její kopie sama smazala. Bububu.

Jakmile jste ztratili svůj život, titul se sám zničil a zahladil po sobě všechny stopy.

Ale teď už vážně. Konečně tu máme herní mýtus s českou stopou. Killswitch měl být vyvinut v Československu a ačkoli u nás je legenda jen velmi málo známá, v zahraničí patří mezi ty nejpopulárnější a nejčastěji citované. Kromě jiného se jí věnovaly v minulosti weby jako GameSpot, Kotaku, GamesRadar nebo Escapist, ale i mnohé další. Ne vždy se ale pokusily do tohoto příběhu vnést více světla a často se spokojily jen s legendou jako takovou. My si povíme víc.

Vydáno bylo údajně jen 5 tisíc kopií, ale to není hlavní důvod její výjimečnosti. Hra Killswitch obsahovala skutečně nemilosrdný permadeath systém, díky němuž je opravdovou raritou. Hrát ji totiž bylo možné jen jednou. Jakmile jste ztratili svůj život, titul se sám zničil a zahladil po sobě všechny stopy. Hra se však smazala i v případě, že byla úspěšně dokončena. Pokud se to někomu vůbec povedlo. Nelegální cestou se navíc nedal titul zkopírovat, takže tu máme navrch záhadu dokonalé protipirátské ochrany.

Jako by to samo o sobě nestačilo, má jít o pěkně záludný počin. Nabízí dvě hratelné postavy: dívku jménem Porto a neviditelného démona jménem Ghast. Jen s jedním lze ale Killswitch skutečně dokončit. Teoreticky. Zvolit musíte zmíněnou mladou ženu. Ve hře čelíte nemrtvým horníkům důlní společnosti Slovatik Corporation. Hra za Ghasta měla být víc akční, zatímco s Porto připomínala údajně spíš point and click adventuru či logickou hru.

Démon Ghast je přitom neviditelný nejen pro postavy ve hře, ale i pro hráče, což jeho ovládání efektivně znemožňuje. A na metodu pokus-omyl se v tomto případě logicky spoléhat nelze. Porto se probudí v opuštěném dole společnosti, pro níž dříve pracovala, a jejím úkolem je odsud pochopitelně uniknout. Hratelnost navíc znepříjemňují náhodné změny její velikosti, které nelze nijak kontrolovat. Někdy hráči mají pomoci, jindy mu uškodit.

Killswitch byl navržen jako unikátní zážitek. Stejně jako život je neopakovatelný, nevratný a nelogický. Smrt je v něm konečná a definitivní.

V průběhu hry by měl hráč zjistit, proč byl důl uzavřen, kde se vzali všichni místní strašáci a k jakým dalším nepředloženostem v dole docházelo. Kupříkladu k bezprecedentnímu porušování bezpečnosti práce i mučení nebohých zaměstnanců společnosti Slovatik, což může být vnímáno současně jako společenská kritika zacházení s lidmi v sovětské sféře vlivu. Za zmínku rozhodně stojí i skutečnost, že černobílá strašidelná hra měla jako soundtrack využívat české lidové písně.

Samotné studio Karvina Corporation dostalo jméno podle města, kde bylo údajně založeno. Dle některých zdrojů fungovalo už od roku 1984, podle jiných až od roku 1989. Ve vyjádření studio vysvětlovalo, že Killswitch byl navržen jako unikátní zážitek. Stejně jako život je neopakovatelný, nevratný a nelogický. Smrt je v něm konečná a definitivní.

733 tisíc dolarů za jedno zahrání

Killswitch neměl být vzhledem ke své povaze nikdy pokořen a na internetu se prý poslední funkční kopie prodávaly za šílené částky. V roce 2005 měl nerozbalenou hru za 733 tisíc dolarů vydražit Jamamoto Rjúiči z Tokia. Mohla to prý být jedna z posledních existujících verzí. Jeho cílem bylo celou hru zaznamenat. V tomto snažení však neuspěl a výsledkem mělo být jediné podivné video, které nakonec zmizelo z internetu stejně záhadně jako samotný Killswitch.

Má to jen jediný háček. Jde o fikci. Žádná taková hra původně neexistovala. Mýtus pochází z příběhu vydaného v rámci sbírky The Melancholy of Mechagirl a jeho autorkou je americká spisovatelka Catherynne M. Valente. V tomto případě šlo o čirou fantazii, na níž se během let začaly nabalovat další vrstvy, domněnky, “zaručené informace” a zkazky. Až se z povídky stala legenda.

Nakonec tak tohle není ani pravda, ale ani legenda či mýtus v pravém slova smyslu.

Zábavný příběh paradoxně málem zničily právě tyto dodatečné výmysly, které z něj učinily nepřehlednou fikci na druhou, v níž bylo složité oddělit původní příběh od dalších dodatečných konstrukcí. I když mnoho lidí v celém zamotaném vyprávění stále trochu plave, autorka má naštěstí loajální skupinu čtenářů, kteří se snaží trpělivě na všech možných místech v komentářích vysvětlovat, jak se to skutečně má se záhadnou hrou jménem Killswitch a odkud příběh pochází. Nakonec tak tohle není ani pravda, ale ani legenda či mýtus v pravém slova smyslu. Na druhé straně opět platí, že se tenhle příběh nevzal jen tak odnikud. Reálná je totiž samotná povídka.

Mnozí fanoušci se navíc mýtem inspirovali a na základě této legendy vzniklo i pár reálných pokusů o Killswitch nebo fiktivní záznamy, které se chtěly na příběhu trochu přiživit a současně ho obohatit o další šťavnaté detaily. Původní povídku si můžete přečíst třeba zde.