Za prvními japonskými erotickými hrami stáli manželé

Ve vidcastu #123 jsme si povídali o první erotické textové hře Softporn Adventure, která pocházela z USA, a už tehdy jsme se alespoň v krátkosti dotkli také japonské produkce, která je na tomto poli velmi výrazná. Ze země vycházejícího slunce k nám začaly první lechtivé tituly proudit už začátkem 80. let a počáteční várku měla na svědomí společnost Koei, což by vás mohlo docela překvapit. Šlo o hry Night Life a Danči cuma no juwaku.

Ty položily základy budoucí produkce a staly se prvními japonským hity digitální tvorby pro dospělé. Možná v tu chvíli si poprvé hráči a uživatelé počítačů uvědomili, jakou další zábavu jim může elektronický pomocník zprostředkovat. Určitě by je ale nenapadlo, jak dlouhou cestu tyto tituly ujdou během dalších 40 let. I když, jak se tak na ranou erotickou produkci dívám, čistě herní stránka možná na rozdíl od technologie tak výrazný skok nakonec neučinila.

Protože byla hra prezentována jako pomůcka pro sexuální život párů, obsahovala i menstruační kalendář nebo encyklopedii sexuálních pozic.

Ještě zajímavější je, že společnost Koei přitom založila manželská dvojice – Jóiči Erikawa a Keiko Erikawa. A erotice zasvětily své první hry vůbec. Night Life byla erotická simulace pro počítače série PC-8800 od firmy NEC. Šlo o jednu z prvních her s explicitní nahotou a je považována za předchůdce videoher, které se dnes označují souhrnným termínem Eroge.

Na rozdíl od Softporn Adventure už Night Life přinesl grafiku, což zážitek posunulo na novou úroveň, ale zatím jen v podobě velmi jednoduchých monochromatických kreseb vášnivého páru. V zásadě šlo o jakýsi generátor erotických situací, které se zobrazily na základě zodpovězených otázek. Nic složitého. Protože byla hra prezentována jako pomůcka pro sexuální život párů, obsahovala i menstruační kalendář nebo encyklopedii sexuálních pozic. Dnešní optikou byste skoro mohli říct, že se jednalo o edukativní software.

Zdroj: Koei

Ve stejném roce ale dorazila na trh také zmíněná adventura Danči cuma no juwaku (Seduction of the Condominium Wife), která už mnohem víc připomínala klasickou hru a obsahovala i RPG prvky. Přinesla i výraznější grafiku a nápaditější hratelnost. Jak už název napovídá, šlo o svádění manželek. Hlavním hrdinou je prodejce kondomů z Kawasaki, který musí okouzlit všechny ženy v jednom bytovém domě, aniž by odpadl vyčerpáním.

Statistiky se generují náhodně pro každou hru a tvoří je zdraví, inteligence a výdrž. Náhoda rozhodne i o výši vašeho vstupního kapitálu. Vaši kondici můžete následně posílit nějakými předměty, které lze nakupovat i náhodně nacházet, a současně vyděláváte další peníze. Od toho jste prodejce. Každá žena má jiné potřeby, jako ve skutečnosti, a narazit můžete rovněž na protivníky v podobě duchů a mafiánů.

Zdroj: Koei

Pohybujete se v pseudo trojrozměrném prostředí a hra funguje jako směs adventury a simulace randění. Přímo v akci ale hráči neviděli nic až tak šokujícího. Ostatně primárně se nemusíte ženy snažit vůbec přimět k sexu, ten může být jen milým bonusem. Vaším prvořadým úkolem je prodat jim zmíněné kondomy.

Titul vyšel rovněž na NEC jako Night Life a časem se dostal i na další platformy. Nikdy se však nedočkal oficiální anglické lokalizace ani vydání na Západě. To ostatně platí pro obě hry. Nicméně, pokud máte dost odvahy, můžete je vyzkoušet s pomocí emulátoru.

Sní holandské manželky o elektrickém úhoři?

Oba tituly jsou, podobně jako hra Oranda cuma wa denkiunagi no jume wo miruka? (Sní holandské manželky o elektrickém úhoři?), součástí série titulu pro dospělé, který dostal označení Strawberry Porno. Společnost se však později této produkce zcela vzdala. Mimochodem, když už jsme se dotkli i zmíněné třetí hry, její název opravdu není vtip. Jde o odkaz na román Sní androidi o elektrických ovečkách? od Philipa K. Dicka.

Hlavním hrdinou této erotické simulace je soukromý detektiv, který ve vykřičené čtvrti Tokia pátrá po nizozemské manželce, což je termín používaný i pro nafukovací pannu. Svádět ale můžete po cestě různé ženy a vaše úspěchy jsou opět podmíněné náhodně generovanými statistikami. Pohybujete se po čtvercové mapě a navštěvujete restaurace i hotely. Můžete dokonce skončit ve vězení, pokud to s “dvořením” přeženete.

Zdroj: Koei

Zatímco prostitutky se s hlavním hrdinou vyspí jen za peníze, ostatní ženy musíte k sexu přemluvit. Přímo v akci pak máte možnost ovlivnit, jak dobře se vám povede. Ve hře sice už nenarazíte na duchy, ale cestu vám mohou opět zkřížit mafiáni nebo policie. Titul vyšel v roce 1984.

Jak sami můžete vidět, ve smyslu náplně a herních mechanismů se moderní erotické hry zase tak moc neliší od těch prvních. Jsou jen pěknější a možná o něco sofistikovanější. Pozoruhodné na tom přitom je, že s obdobnými erotickými hrami svého času nekoketovala jen společnost Koei, ale i další prestižní japonské společnosti. Lechtivé tituly mají na kontě Enix, Nihon Falcom nebo Hudson Soft. Každý pionýr občas narazí na slepou uličku, zdá se. Samotný Jóiči Erikawa k tomu v roce 2008 poznamenal: “V životě musíte vyzkoušet všechno.”