Viděli jsme začátek druhé řady seriálu The Last of Us

V pondělí 14. dubna bude mít premiéru první epizoda druhé řady seriálu The Last of Us. Po adaptaci prvního dílu herní předlohy přichází ke slovu díl druhý, pro jehož dokončení budou autoři seriálu potřebovat minimálně dvě řady. Aby ale mohlo něco skončit, musí to také začít, a právě u startu jsme byli i my na novinářské předpremiéře první epizody. Pokud jste obeznámeni s dějem hry, čeká vás hned několik zajímavých změn a překvapení, pokud jste čistě diváky seriálu, máte se nač těšit. Nejde jen o návrat starých známých postav, ale také uvedení úplně nových a výhledově důležitých osob, které na nic nečekají a začínají rozjíždět další drama. Jak se nám první díl líbil, se dočtete na nadcházejících řádcích, počítejte ale s drobnými spoilery.

Jirka: Jedna zásadní věc může změnit vyznění celé sezóny

Mám za sebou první epizodu druhé sezóny The Last of Us, a přestože určitě obecně netrpím syndromem „Ještě jednu epizodu a dost“, v tomto případě bych si hned dal pokračování. Ale na další díl už si musím počkat stejně jako všichni ostatní. Ten úvodní mi utekl jako voda a vlastně jsem si ho dokázal užít, aniž bych neustále analyzoval, co je v adaptaci jinak, nebo naopak stejně. To beru jako velké plus, když se člověk prostě dívá a dokáže se oprostit od zkoumavého pohledu hráče. Vychutnal jsem si pár easter eggů, zaujala mě postava, kterou hraje „Kevinova máma“ Catherine O’Hara a bavil jsem se víc, než jsem možná od pokračování na první dobrou čekal. Pozor, následuje možná light spoiler. Co mě ale skutečně překvapilo, byl nástup Abby na scénu a celkově trochu odlišné představení této postavy, které hned od počátku divákovi jasně prozrazuje, jaké jsou její motivace. Snad proto, aby se neopakovala situace s jejím přímočarým odsouzením a nováčci pro ni spíš našli i nějaké pochopení. Nechci zacházet do podrobností, ale může to podle mě výrazně ovlivnit vyznění celého konfliktu.

Zdeněk: Vážně nás autoři seriálu připravili o největší zvrat?

Když jsem hodnotil první řadu seriálu The Last of Us, akceptoval jsem, že seriál není hra a hra není seriál. Co funguje v jednom médiu, může, ale také nemusí fungovat v tom druhém. S tímhle nastavením jsem si první řadu užil, zamlouvaly se mi i některé změny, snaha odvyprávět i trochu jiné části příběhu, než na které se soustředila hra a celkově jsem patřil k těm spokojeným. I s tím vědomím, že se mi oba herní díly líbí. Moje očekávání druhé řady seriálu bylo nicméně poháněno tím, že The Last of Us Part II se mi pod kůži vrylo ještě o trochu silněji než původní hra z roku 2013, byl jsem tudíž velmi zvědavý, jak to Mazin s Druckmannem celé odšpuntují. A musím bohužel říct, že z toho nemám příliš velkou radost. Nechci příliš opakovat to, co výše napsal Jirka, ztotožňuji se ale s tím, že přímočaré nadiktování motivace „druhé skupiny“ divákovi působí zbytečně jednoduše. Ani já nechci zacházet do žádných podrobností, ale pokud „tu“ scénu ze hry provází šok a obrovské zmatení, co se to vlastně děje, pak o to už bude divák ochuzen. Proč? Nevím. Ale přijde mi přinejmenším zvláštní, že takhle pečlivě budovanou věc, kvůli které Druckmann neváhal v očích mnoha, dle mého neprávem naštvaných hráčů, v podstatě přijít o reputaci, naroubuje do děje právě takto.

Zdroj: HBO

Odhlédnu-li ale od úvodní scény, vše ostatní se mi v podstatě bez výhrad líbilo. Třeba i to, že seriál jasně neřekne, co že se to mezi Ellie a Joelem za dobu po konci první řady stalo, a proč se hlavní hrdinka chová tak, jak se chová. Zpracování Jacksonu, některé v podstatě identické scény ze hry, dostatek napětí už v první půlhodince a hlavně skvělá atmosféra, která dává jasně najevo, že idyla a klid nebudou trvat dlouho. To jsou atributy, které zdobí úvod druhé řady, kterou bych po doplnění pití a pauzy na záchod sledoval klidně dál. Jsem nicméně velmi velmi zvědavý, jak bude seriál dále nakládat s hlavní linkou, a jak zpracuje některé další velmi těžké pasáže. Sestřih věcí budoucích, které částečně odhaluje výše přiložený trailer, nevynechává nic zásadního, snad až na relativně dlouhé intermezzo ve hře s Abby a Lvem, ale nepředbíhejme. Jirkovu špicu nemám, ale Zdeňkovu klasu bych udělil.

Kristýna: Budou mít změny dohru?

Stejně jako mnozí diváci znalí videoherní předlohy jsem si kladla otázku, jak asi tvůrci druhou řadu seriálu odstartují. A upřímně řečeno, nejsem si v tuto chvíli jistá, zda se mi navázání a představení jedné z klíčových postav líbilo, nebo spíše nelíbilo. Dovedu si však představit, že tato expozice má ve výsledném celku smysl. I to je důvod, proč zatím na základě první epizody nejsem s to posoudit, zda se mi bude zamlouvat další směřování seriálu, jelikož už nyní je zřejmé, že se autoři nebáli změn, které mohou potenciálně připravit řadu překvapení i pro hráče. Jako ochutnávka ovšem úvodní díl zafungoval více než dobře a já na jeho konci měla chuť navázat dalším dílem, což často nemívám. Bella Ramsey mě zatím jako odrostlejší Ellie přesvědčila, ale největší zkouška toto obsazení teprve čeká, noví herci ještě nedostali mnoho prostoru, ale jeví se jako padnoucí a herecky schopní.

Kromě poměrně rychlého uvedení do děje jsme se dočkali i nějaké té akce a hutné atmosféry, ale také několika povědomých scén a dialogů, jež naopak doplňuje cosi nevyřčeného, alespoň prozatím. Navzdory tomuto tajemství se ale nemohu na základě některých scén zbavit pocitu, že se tvůrci po první řadě rozhodli být názornější a leccos v jistém slova smyslu vysvětlovat, než aby ponechali prostor divákům prostor na vlastní zpracování toho, co některé věci znamenají nebo jak působí. Vzhledem ke zdrojovému materiálu a hlavně médiu by se mi takový přístup nejevil jako ideální. Stále ale doufám, že to je jen vada úvodu, který se snaží dostat diváka do obrazu co nejefektivněji. A závěrečné upoutávce na díl druhý se pak daří ho solidně zaháčkovat k dalšímu sledování. Druhá řada The Last of Us vypadá slibně a popravdě bych se sama nejraději pustila do pokračování.