Možná si ještě vzpomenete, že jsme na Vortexu začátkem ledna psali o tom, že se tisíce hráčů Elite: Dangerous chystají na nebezpečnou vesmírnou expedici Distant Worlds 2. Největší vesmírná výprava svého druhu měla trvat několik měsíců a jejím cílem bylo mimo jiné prozkoumat další kus virtuálního vesmíru. Mise odstartovala 13. ledna na všech platformách a vyvrcholila v polovině června, kdy účastníci dosáhli soustavy Beagle Point vzdálené 65 tisíc světelných let od Slunce.
Na výpravu se vydalo 13 615 pilotů. Cíle ovšem dosáhla jen část z nich, přesněji řečeno 3747. Do akce se zapojili lidé ze 76 zemí světa, z nichž drtivá většina hrála na PC: 10 663. Hráčů na Xboxu One bylo 1584 a na PS4 se zapojilo 1365 pilotů. Úmrtnost byla děsivá. Expedici dokončilo jen 3042 lidí na PC, 342 na Xboxu One a 363 na PS4. Ostatní postihla během cesty nějaká nemilá událost. Kupříkladu měli nehodu. Nechvalně proslulou se v tomto ohledu stala třeba planeta s extrémní gravitací v systému nazývaném The View, jíž padlo jen pár dní po startu za oběť přes 30 lodí. Nabízí úžasnou, ale zjevně hodně zrádnou podívanou.
Výpravy se zúčastnili hráči od 14 do víc než 66 let a nechyběli mezi nimi ani Češi.
Připojit se znovu k výpravě bylo pro mnoho pilotů nemožné, respektive neefektivní. I když se samozřejmě oživili, přišli o cenná nasbíraná data a vzhledem k vzdálenosti respawnu především o týdny či dokonce měsíce cesty. Některým také došlo palivo, což je jedno z největších nebezpečí na podobných expedicích. Skupina pilotů organizovaná pod názvem Fuel Rats, která pravidelně zachraňuje trosečníky ve vesmíru Elite, odhadla, že její členové zachránili asi 166 účastníků výpravy. Což je vlastně skvělý výsledek, protože vzhledem k velikosti flotily a délce akce, jde o relativně nízké číslo.
Celou expedici Distant Worlds 2 důkladně mapuje speciální web plný zajímavých statistik, infografik a tabulek. Výpravy se zúčastnili hráči od 14 do víc než 66 let a nechyběli mezi nimi ani Češi. Znovu se zapojila i polovina veteránů (524) první akce Distant Worlds, která se uskutečnila před třemi lety. A skoro půlka z nich misi tentokrát dokončila. Pro neuvěřitelných 11 769 pilotů to naopak byla vůbec první podobná výprava a našli se mezi nimi i naprostí zelenáči.
Flotilu tvořilo 38 rozličných druhů lodí, mezi nimiž nechybělo ani 66 odvážlivců v lodi třídy Sidewinder Mk I, což je malé startovní plavidlo v Elite. Šest z nich přitom dosáhlo cíle. Mezi nejpopulárnější lodě v této flotile patřily třídy Anaconda, Asp Explorer a Krait Phantom. Nejčastěji se pak mezi jmény plavidel objevovaly termíny Discovery, Serenity, Event Horizon, Stargazer nebo Aurora.
Ještě detailnější pohled do statistik, cílů a dat nabízí speciální Wiki stránka, která důkladně mapuje celou výpravu od počátečního plánování až po finální realizaci včetně všech podrobností. A pokud si potrpíte na opravdu mimořádně detailní tabulky a přehledy, nepochybně vás upokojí data od Qohen Leth.
Hráči vybudovali hvězdný přístav v systému Sagittarius A* ve středu naší galaxie v těsné blízkosti supermasivní černé díry.
Bez ohledu na těžké ztráty se povedlo misi dokončit. Nejenže čtvrtina hráčů dosáhla finálního cíle, ale pilotům se podařilo splnit i dílčí úkoly a cíle. Jedním z hlavních bylo vybudování hvězdného přístavu v systému Sagittarius A* ve středu naší galaxie v těsné blízkosti supermasivní černé díry. Jedná se o nejvzdálenější starport od Slunce a dostal jméno Explorer’s Anchorage. Stane se záchytným bodem pro všechny další podobné odvážné cestovatele.
Pokud by vás zajímalo, co měli možnost hráči během výpravy spatřit, obrázek si můžete udělat díky rozsáhlé galerii uživatele s přezdívkou Aurum_32. Některé z nejzajímavějších screenshotů jsme vybrali do galerie.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Cesta do stredu galaxie je pomerne jednoducha, kdyz znate zaklady exploringu a mate slusne vybavenou lod s dobrym doskokem (45 svetelnych let a vys je dobry zaklad), na ceste k Sagittariusu A* je kazdych par tisic svetelnych let stanice, kde muzete opravit lod a doplnit nejake ty zasoby.
Cesta za Sagittarius A* ( druha pulka galaxie) uz je o dost vic hardcore, nikde zadna stanice, cesty vetsinou spatne zmapovane a pokud uz jste nejakych 10 000 svetelnych let za stredem galaxie a naperete to do planety nebo vas usmazi hvezda pri blizkem pruletu, tak se vracite na stanici, kde jste dokovali lod naposledy. Da se tim ztratit dva i vice tydnu gameplaye a cennych exploracnich dat (vase prachy). Myslim, ze tim nejvetsim sitem, kdy odpadlo nejvic hracu, byla cast galaxie The Abbys. V tomto miste je nizsi pocet hvezdnych systemu, ktere jsou navic od sebe pomerne daleko. Hraci, kteri meli slaby doskok se pres toto misto nemohli dostat i za pouziti boostu na mezihvezdny pohon (frame shift drive), proste zustali viset ve vzduhoprazdnu nemohli doperdu a uz ani zpet, pac na boost frame shift drivu potrebujete mit s sebou nejake ty vzacne materialy. Druha moznost byla The Abbys proste obletet, to ale zase znamenalo „objizku“ o delce nekolika 1000 svetelynch let ( casove narocne). K tomu vsemu si jeste prihodtte nemoc space madness, kterou trpi hraci (v realu, opravdu) z te nekonecne prazdnoty a osamoceni v gigantickem vesmiru, kdy mate chut to naprat do nejblizzsi cerne diry a se vsim skoncovat…
Pokud teda prekonate The Abbys a nejste uplni zelenaci, da se uz celkem bez problemu doletet az na okraj galaxie.
Ja svou Anacondu hodnekrat „odrel“ pri pristavani na planetach, nastesti s sebou na takove mise vzdy beru opravovaci moduly, ktere za cenu par beznych materialu dokazou lod opravit temer na 100%.
Zabava s ostatnima hracema na prubeznych waypointech byla vynikajici – ruzne zavody SRVček, zavody stihacek, spolecne skoky 30 a vice lodi najednou apod…
Pokud se bude poradat Distance World 3 tak se urcite zucastnim.