Spider-Man

Je to možná k nevíře, ale od uvedení Spider-Man uběhlo už 56 let. Za tu dobu se Peter Parker objevil v nespočtu komiksů, kreslených seriálů, filmů a v neposlední řadě také videoher, kterých je v portfoliu nejrůznějších vydavatelů na čtyři desítky. Ta nejnovější od studia Insomniac si bere za nelehký cíl stát hrdě vedle posledního filmového zpracování a potěšit všechny, kdo se do Spider-Mana, a třeba i díky výkonu herce Toma Hollanda, znovu zamilovali. Že to nebude snadné, bylo jasné každému, kdo prohlásil za krále komiksových videoher Batmana od Rocksteady a my byli upřímně zvědaví, jak tenhle souboj na dálku může dopadnout.

Do příběhu rovnýma nohama

Pokud jste obeznámeni se světem pavoučího muže, nebude od věci vymezit mantinely příběhu, který se ve hře odehrává. Vývojáři samozřejmě pracují s oficiální licencí, sami ale dopředu otevřeně mluvili o tom, že si Spider-Mana zpracují pěkně po svém. To znamená originální příběh, ovšem s původními postavami i protivníky, umístěný kam jinam než na Manhattan. Peterovi je ve hře od Insomniac už 23 let, pracuje coby stážista v laboratoři Otta Octavia a jeho superhrdinské alter ego je v ulicích New Yorku dobře známe. Naplno si tak budete moci začít vychutnávat ono bezvýchodné vyvažování obou světů Petra Parkera, což logicky vede ke spoustě vyhrocených situací. Do příběhu skočíte doslova po hlavě, bez výraznějšího úvodu, a hned s úkolem zajmout obávaného Kingpina. Jeho odklizení do věznice ale dává prostor ostatním záporákům, kteří se začnou nenápadně objevovat na scéně, až je z toho v závěru potyčka s celou Sinister Six, včetně Rhyna, Vulturea, Scorpiona a dalších.

Významnou roli v příběhu hraje také Martin Li, tedy Mistr Negativ, a chybět samozřejmě nemůže ani Norman Osborne. S výčtem postav bychom mohli pokračovat v tomhle duchu ještě nějakou dobu, vývojáři ale sami pochopili, že tímhle hráče určitě, určitě neohromí. Je proto skvělé sledovat, kolik sil věnovali samotnému zpracování příběhu, které za sebe hodnotím velmi dobře. Filmovým sekvencí nechybí nápaditá kamera, uvěřitelnosti jednotlivých postav nahrává skvělé grafické zpracování, takže nepřijdete ani o drobné grimasy nebo náznaky emocí. A když tohle všechno spojíte s dialogy, které konečně mají hlavu i patu, čeká na vás opravdu skvělý zážitek. Vyprávění je navíc umocněno i takřka neustálou komunikací Spider-Mana s ostatními postavami, a to samozřejmě i během divokého letu přes New York nebo v momentech, kdy má pavoučí muž plné ruce nepřátel. Celková atmosféra se navíc po celou dobu krásně zahušťuje, pozvolna obtáčí Petra Parkera jako pomyslná pavučina a v samém finále ho doslova trhá na kusy.

Rozervanost hlavního hrdiny je zkrátka tím, co funguje v případě superhrdinských příběhů nejlépe, a vzhledem k tomu, že Petrovo postavení je zcela odlišné třeba v porovnání s Brucem Waynem, čekají vás opravdu silné momenty i kupa humoru. Na ten bych nerad zapomněl, protože je nedílnou součástí Spider-Manova světa a vývojáři skvěle kombinují pomrkávání nejen na čtenáře komiksu ale i na fanoušky filmového zpracování a to včetně toho s Tomem Hollandem. Pro úplnost pouze dodám, že samotná příběhová linka vám zabere v závislosti na způsobu hraní kolem dvaceti, možná spíš pětadvaceti hodin.

Nečekaně komplexní RPG

Bavíme se totiž o plnohodnotné RPG v otevřeném světě, které samozřejmě vyžaduje i trochu té práce nad rámec příběhu. Nemusíte mít ale obavy, vzhledem k tomu, že mě samotného grindování příliš nebaví, mohu potvrdit, že nejde o nic hrozného a celou řadu věcí si splníte jen tak mimoděk během přesunu mezi příběhovými misemi. Řeč je o získávání nejrůznějších tokenů, které jsou vyžadovány pro odemykání nových obleků, jejich vlastností nebo nejrůznějších gadgetů, které by vám měly v ideálním případě pomoct v boji. Pokud se podíváte na mapu Manhattanu v rozehrané fázi hry, uvidíte nespočet malých ikonek, reprezentujících jednotlivé typy úkolů, od focení horských dominant či potírání zločinu v ulicích, přes výzkumné mise doktora Octavia anebo Harryho Osbornea, až po speciality navázané na další postavy z komiksového světa. Jak už jsem naznačil, není nutné je ani zdaleka plnit všechny, pokud totiž toužíte například po některém z obleků, které se v menu zpřístupní i postupně s přibývajícími úrovněmi, stačí prostě splnit dvě tři konkrétní výzvy a máte na něj vyděláno. A pokud jste se z informací před vydáním obávali toho, že Manhattan bude obsazený věžemi, které musíte sami dlouze postupně aktivovat, báli jste se zbytečně. V každém z osmi distriktů jich skutečně několik je, ale už jen z čiré radosti z pohybu jsem je, a promiňte mi ten výraz, obskočil hned na začátku a celé to trvalo asi dvacet minut.

Denní doba se nemění dynamicky, ale vždy v souvislosti s probíhajícími misemi

Skvělé totiž je, že vás vývojáři v ničem neomezují a městem se můžete po odehrání úvodu s Kingpinem pohybovat, jak se vám zlíbí. A tuhle otevřenost naprosto chápu – ono se totiž stačí podívat na celé město z některé z vysokých budov a začnete si uvědomovat, že se před vámi rozprostírá něco unikátního, co jednoduše chcete sami objevovat. Lidé, kteří byli v New Yorku, často popisují Manhattan jako překvapivě malý ostrov, který z logiky věci roste spíše do výšky nežli do šířky. Pokud se ale vydáte se Spider-Manem tam dolů, mezi jednotlivé budovy, a typickým způsobem se začnete ve městě pohybovat, naplno pochopíte rozměr práce, kterou si lidé v Insomniac Games naložili. Manhattan se nedá přirovnat k Los Santos z GTA V, je mnohem těsnější, nedá se přirovnat ani k Chicagu z Watch Dogs, protože se téměř nikdy neprocházíte po svých – i když to samozřejmě jde – proto nezbývá nic jiného než vás nechat zkoumat tuhle technologickou nádheru se všemi jejími detaily a vážně ohromujícím nasvícením, které se mění na základě denní doby, z obrázků a videí. Denní doba se mimochodem nemění dynamicky, ale vždy v souvislosti s probíhajícími misemi, nejde tedy o nic křečovitého a kompletní přeměnou ze dne do noci a zpět si během příběhu projdete jenom několikrát, takže se vám město nestihne okoukat a pokaždé vás něčím novým nadchne. Třeba tím, že takřka do každého okna můžete nahlédnout a uvidíte místnost za ním. Jasně, nejde o nic detailního a místnosti nejsou obydlené lidmi, ale v kombinaci s rychlostí, s níž se městem pohybujete, to bohatě stačí pro dokreslení atmosféry živoucího města. Stejně jako se o ni starají občané v ulicích nebo opravdu hustý provoz, který sice opět, zase, slouží jenom jako křoví, ale je maximálně žádoucí a hlavně plní svou funkci.

Město je druhým hlavním hrdinou

Po příběhu je pro mě město tím nejlepším, co hra nabízí, mnohokrát jsem se nachytal při tom, že jenom tak kloužu mezi zdmi budov a zkouším, jak co nejelegantněji přinutit Spider-Mana k pohybu. Vedle klasického houpání můžete padat volným pádem, běhat po zdech, na hraně budov se vystřelovat do vzduchu, přitahovat se pavučinou, aniž byste ztratili výšku, anebo se snést co nejblíž k zemi a užívat si rychlost. Vše funguje naprosto precizně a budeme-li se bavit čistě o přesunu z místa na místo, nemůžu mít sebemenších výhrad. Pohyb se navíc postupně zlepšuje a zrychluje tím, jak daleko jste zakousnutí v příběhu a rozdíl mezi úvodem a úplným koncem je opravdu znát. Bohužel značně narazíte v momentech, kdy musíte trochu zpomalit a být přesní, třeba jako při sbírání po městě rozházených batohů pro zisk jednoho z tokenů nebo při nutnosti přistát na konkrétní střeše a konkrétním místě. I když jde samozřejmě z velké části o cvik, i po dvaceti hodinách hraní jsem schopný zcela přestřelit místo přistání, ať už zhoupnutím anebo přitažením, což nezřídka vyústí v trapně komickou situaci, kdy se snažíte v rychlosti znovu přistát, znovu narazíte do budovy, ale protože jste stále ještě v půlce, tak se rozběhnete kolmo směrem vzhůru, ovšem na vrcholku, ve snaze přitáhnout se, vás vylepšené schopnosti katapultují přes budovou, přetočí se vám kamera, takže chvíli netušíte na co dalšího se Spider-Man přichytává, a takhle stále dokola. Hra tím najednou ztratí veškerou eleganci a vy jenom doufáte, že se zrovna nikdo nedíval. Je to škoda, protože dynamické mechanismy stojí v přímém rozporu s tím, co po vás hra poměrně často vlastně chce, a projevuje se to i v soubojích a misích obecně.

Odhlédneme-li od vážně zastaralé a ne zrovna atraktivní „vědecké“ minihry, ve které spojujete obvody, je náplň misí převážně akční. Potýkat se během hry budete s přibližně čtyřmi pěti druhy nepřátel od nýmandů, které pošlete k zemi několika ranami, přes větší tvrďáky se štíty, až po speciálně vybavené blázny, kteří po vás švihají energetickým bičem anebo mají prostě dva a půl metru a v souboji s nimi musíte být trochu kreativnější. Co to ale znamená v souvislosti s touhle hrou? No, asi vás nepotěším, když řeknu že všemi souboji, včetně těch s hlavními záporáky, můžete projít za pomoci dvou tlačítek. Kolečko slouží k úhybnému manévrů v momentě, kdy se nad Spideyho hlavou objeví varovný ukazatel, a čtvereček pak slouží pro jakýkoliv úder. Jen míra vaší šikovnosti a zájmu na tom, vytěžit hru na maximum, pak vede k používání trojúhelníku k přitažení k nepříteli v momentě, kdy není nikdo poblíž, případně pro stisk shoulder tlačítek, abyste po někom mohli něco hodit, případně mu vytrhli zbraň či štít z rukou.

Elegance není výsadou pavouků

Pokud do souboje přidáte snahu houpat se nad bojištěm, riskujete zacyklení v nemotornosti, kterou jsem popisoval před chvílí, takže vám nezbývá nic jiného, než metodicky drtit pořád ty stejné čudlíky, pomocí nabízejícího se ukazatele soustředění léčit rány a máte vyhráno. Jasně, nastanou momenty, kdy některé z postupně odemykatelných perků využijete, například plošný efekt při dopadu na některého nebožáka z výšky, případně kdy bude hrát roli vylepšení některého z gagetů. Tady se můžeme bavit zejména o vystřelovači pavučin, kterými můžete nepřítele zpomalit nebo ho dokonce přišpendlit k zemi či stěně. Ale i tahle snaha o kreativitu se smrskne na co největší efektivitu v momentech, kdy hra zvýší obtížnost tím, že toho na vás pošle opravdu hodně. Nejsmutnější je ale sledovat jednoduchost soubojového systému v přímé konfrontaci s některým z bossů. Jde totiž o ten nejhloupější způsob, kdy musíte několikrát zopakovat jednu a tu stejnou věc, a být dostatečně trpěliví, abyste mohli nad protivníkem zvítězit.

Za sebe můžu říct, že jde vlastně o převlečené quick-time eventy, a právě v těch okamžicích, kdy vám má jít o život nejvíc, se paradoxně nejvíc nudíte. Špatný dojem ze soubojů, převážné náplně celé hry, se snaží napravit alespoň precizní animace, rychlost a dokončovací údery, ani tak ale nejsem s na pohled nádhernou a smrtelně elegantní akční částí úplně spokojen. Budeme-li se bavit o stealth pasážích, kterých je ve hře několik, určitě lze obejít celou oblast a postupně zlikvidovat jednoho nepřítele po druhém. Tradičně – přitažením pavučinou do výšky, omráčením a pavoukovským zavěšením kamsi na traverzu nebo pouliční lampu.

Ke stealthu nejsou uzpůsobeny všechny mise, takže volnost nedostanete a tempo vám bude diktovat sama hra. Na tomto místě se pak sluší podotknout, že Peter není jedinou hratelnou postavou.  Za investigativní novinářku M. J. vás čeká hrstka tichých neakčních misí, které ale nenabízí vůbec žádnou variabilitu. Od prvního setkání a první hratelné pasáže se budete vlastně jen krčit za bednami a odlákat pozornost nepřátel ve snaze dostat se tam, kam by se nápadný Spider-Man nedostal. Všechny mise jsou ale z povahy úplně stejné a opravdu až do konce v nich děláte ty stejné činnosti pořád dokola.

Určitě nechci po nadějném úvodu tvrdit, že tím pádem je Spider-Man nudnou hrou, o kterou byste se neměli zajímat. Ostatně, velmi podobný soubojový systém má i milovaný Batman, jenom mějte na paměti, že v tomhle ohledu se žádná revoluce nekoná, a pokud chcete něco sofistikovanějšího, nedostanete to. Nejnovější počin od Insomniac Games vám ale i přesto nabídne solidní pocit uspokojení v momentech, kdy vyřídíte opravdu velkou porci nepřátel, a že jich je ke konci v ulicích možná až přespříliš. Doplněno o povedený příběh, charaktery postav, vnitřní boj hlavního hrdiny, ranec vedlejších úkolů i misí, které můžete hrát i po skončení hry a skutečně – ještě jednou – nepochopitelnou technologickou kvalitou, stává se z téhle hry ten nejlepší Spider-Man kterého jsem kdy mohl hrát.