Silent Hill: Ascension je nepřitažlivá ždímačka na peníze

Pokud nebudeme počítat Silent Hill: Book of Memories pro PS Vita, fanoušci téhle oblíbené hororové série od Konami čekali na něco nového dlouhých 11 let. Posledním velkým dílem byl Silent Hill: Downpour od brněnských Vatra Games, a ačkoliv nás další slibné hry výhledově čekají, jako první přichází po letech čekání Silent Hill: Ascension. Už dopředu bylo zřejmé, že nepůjde o nic tradičního – příprav projektu se ujala společnost Genvid ve spolupráci s Behavior Interactive a Bad Robot Productions – aby fanouškům přinesli interaktivní seriálový zážitek, o jehož vývoji bude v rámci jednotlivých dílů rozhodovat komunita přímo během sledování. Koncept se nedočkal příliš vřelého přijetí, v čemž ale velkou roli sehrál zejména fakt, že takřka až do uvedení první epizody nebylo zcela zřejmé, jak se bude Ascension vlastně „hrát“. Teď už to víme, protože první část si svou premiéru odbyla během noci z úterý na středu, hned na úvod ale musím dodat, že bych si možná tenhle Silent Hill raději odpustil…

Než všechno začne…

Ke sledování Silent Hill: Ascension a rozhodování o postupném vývoji příběhu se můžete přihlásit zdarma na oficiálních stránkách projektu. Po rychlém založení profilu zjistíte, že v Ascension budete mít také vlastní postavu, že má tenhle interaktivní zážitek season pass a během několika tutoriálových obrazovek a návodu v podobě 4minutového videa konečně pochopíte, jak všechno funguje. Každý den bude odvysílána nová epizoda, která zohlední hlasování v důležitých scénách z epizody předchozí. Abyste mohli hlasovat, nemusíte epizodu sledovat živě, ale můžete se k ní vrátit zpětně a hlasovat z hlavního menu. Všechno ale má několik háčků, které mě velmi nemile zaskočily a už na tomhle místě vlastně nevím, zda budu vůbec chtít Ascension v následujících 16 týdnech sledovat. Předně, hlasování neprobíhá prostřednictvím unikátního hlasu každého z diváků, ale pomocí tzv. Influence Points – bodů vlivu. Na začátku jich dostanete hrstku zdarma, množství můžete rovněž navýšit plněním denních a týdenních úkolů v podobě zhlédnutí všech scén nebo skrze řešení doprovodných logických rébusů, hlavním místem, kde budete body získávat, je však herní obchod.

Zdroj: Konami

Autoři Ascension navíc nelimitují množství bodů, které můžete k rozhodnutí přidělit, čímž dávají jasně najevo, že kdo si zaplatí, může mít největší vliv. Jen pro kontext, do jedné z možností vyústění první ze tří scén, o nichž můžete aktuálně rozhodovat, investovali hráči bezmála 18 milionů bodů vlivu s tím, že se můžete podívat i na žebříček nejvíce přihazujících jednotlivců, abyste zjistili, že někdo využil třeba i 60 tisíc bodů ke hlasování v jedné jediné možnosti ze tří dostupných. A teď to nejlepší – protože momentálně lze získat bez vynaložení skutečných peněz jen nižší tisíce bodů vlivu, je téměř jisté, že hráči-diváci horentně utrácí. Balíček 26 400 bodů, který je přirozeně tím nejvýhodnějším, stojí neuvěřitelných 20 dolarů, a to stojíme na samém začátku Ascension coby komunitní hry. Považuji to za jeden z nejdrzejších a nejodpudivějších přístupů k monetizaci herního projektu vůbec, a to zejména ve spojitosti s dalšími výraznými nedostatky, které Ascension má. A to zatím nebudu vůbec mluvit o samotném příběhu a onom seriálu.

Ačkoliv zaznívalo, že fanoušci z jiných koutů světa, než je Severní Amerika, nemusí kvůli sledování ponocovat, opak je pravdou. Zpětně si totiž nemůžete pustit celou, přibližně 40minutovou epizodu, vzhledem k tomu, že ke zhlédnutí jsou jen tři neslepené scény. Už to je samo o sobě zarážející, má to však svůj důvod, byť nepříliš dobře opodstatněný. Při živém sledování totiž můžete jednak instantně rozhodnout o vývoji na daném místě – což se stalo v jedné z prvních scén a diváci, kteří premiéru nesledovali živě, už s rozhodnutím nemohli nic udělat – a jednak se účastnit QTE sekvencí, které mají podtrhnout dojem interaktivity. Na těchto místech máte omezený čas na to, provést znázorněnou akci v podobě quick time eventu, a sledovat případné následky. Jak ovšem poukazuje například magazín DualShockers, alespoň prozatím ve scéně nejde vysloveně selhat a změnit její průběh. Pokud totiž komunita nestihne QTE odehrát včas, obraz běží stále dál a přichází pouze postih v podobě ztráty naděje, která by měla do budoucna rozhodovat o tom, zda postava přežije a dočká se finále celého příběhu, nebo zemře cestou. Je tedy otázkou, nakolik hráči opravdu ovlivňují průběh scény a nakolik jde jen o pocit. Na každý pád, nenabídnout divákům možnost sledovat celou epizodu, například s upozorněním, že na daných místech proběhlo hlasování či řešení QTE, mi přijde jako selhání celého konceptu, protože zpětně už jednoduše neuvidíte vše – dostupné scény mají pouhých 24 minut ze zmiňovaných přibližně 40.

Závěrem k mechanismům fungování Ascension ještě dodám, že tlak na koupi bodů vlivu přichází i s možností zaplatit jimi za vstupenku do loterie, jejíž výhrou je zařazení právě vaší postavy do příběhu seriálu. Množství lístků, které si koupíte, samozřejmě není omezeno a z druhé strany jste ještě tlačení tím, abyste si zakoupili Founders Pack s dalšími vzhledy a oblečením pro svou postavu, která se pak v dané podobě objeví ve vybraných scénách. Jestli to má pro někoho skutečný význam nebo si chce jen z autorů Ascension vystřelit, nevím, ale už se opravdu „těším“, až k zapojování hráčských avatarů dojde. Nepochybně se tím Ascension ještě víc přiblíží k sérii jako takové…

Je to vůbec Silent Hill?

Nechci vás dlouho napínat, takže pokud jste si mysleli, že všechno špatné už máme za sebou a Ascension alespoň nabízí zajímavý příběh, postavy, zasazení a obvyklé prvky Silent Hillu, musím vás opět zklamat. Dám-li stranou fakt, že zpětně neuvidíte celou epizodu, do očí vás jako první praští na dnešní dobu již nedostačující kvalita grafického zpracování. Ačkoliv jde o interaktivní filmový či seriálový zážitek, pravděpodobně lidé z Behavior Interactive se postarali jen o průměrnou, místy až podprůměrnou podívanou, ve které nenajdete ani dostatek detailů, ani zajímavých momentů. Herecké výkony se ztrácí v nedostatečně detailní animaci obličejů, také dabing působí značně unyle a monstra, která lze ve velké míře sledovat už v první epizodě, rovněž nepůsobí strašidelně ani dostatečně propracovaně. Zajímavé je nicméně zasazení, a to jednak do norské vesničky Stilledalen, resp. do osamělého domu v lesích, a jednak do amerického městečka Hope’s Junction v Pensylvánii. Prostředí se střídají, přináší vlastní postavy i zápletky a je pravděpodobné, že později dojde k prolnutí obou příběhů, což by mohlo být fajn.

Zdroj: Konami

Momentálně ale Ascension trpí na nedostatečně vysvětlené pozadí, až příliš překotné uvedení do děje a hlavně absenci tíživé nejasnosti, co že se to kolem vlastně děje. Postavy reagují na výskyt monster v jejich bezprostředním okolí úplně stoicky. Karl Johansen, který hraje jednu z hlavních rolí v norské části příběhu, je chodí lovit s puškou v ruce, protože mu žerou kozy. Když jeho matka, připoutaná na lůžko, ovšem působící spíše jako posedlá, v úvodní scéně zemře, jasně vidíte, že něco není v pořádku. Jenže herecké podání celé situace je tak nezvládnuté, že se vše jeví buďto jako nechtěný vtip nebo předehra k nějaké podivné záhadě, která se začne vyjasňovat až později. Na druhé straně zeměkoule pak sledujete počínání kultu, který si říká Foundation, a jeho snahu (zřejmě?) vyvolat démona, jenž by se měl postarat o očistu světa. I scény z Hope’s Junction ale postrádají větší hloubku, začínají od prostředka – což může být dáno i tím, že si zpětně nemůžete prohlédnout díl uceleně – a vše ještě podtrhuje neuvěřitelné chování postav. Že se to nějak časem vysvětlí, je možné, ale na první dojem jsem ze sledování opravdu moudrý, natož nadšený opravdu nebyl.

Co je ale asi to nejhorší, Silent Hill v podání Ascension působí spíše jako Resident Evil. Jako kdyby postavy věděly, že s monstry je zkrátka nutné bojovat a že jejich výskyt skutečně není ničím neobvyklým. Na rozdíl od her, kdy se příchod vážné hrozby nějakou dobu uvádí a hráči nejdříve pátrají v neprostupném neznámu kolem sebe, vidíme v Ascension nepřátele hned, od hlavy až k patě a hlavně bez pocitu strachu. Ano, jednou dojde za přítomnosti popela a odlupujících se zdí k převrácení reality, ale opět vinou nemožnosti podívat se na celý díl, vlastně vůbec nic nedává smysl.

Šestnáct týdnů

Ačkoliv těžko mohu vynášet soud nad něčím, co se prozatím předvedlo 40minutovou epizodou a má běžet následujících 16 týdnů, první dojem je pro mě na některých místech až odpudivý. Sluší se samozřejmě dodat, že nová epizoda bude skutečně vycházet každý den, takže se příběh může porůznu stočit, zamotat a nakonec třeba i zlepšit natolik, že z něj ještě bude milovaná součást kánonu, z vlastního přesvědčení se ale nedokážu ztotožnit s „herními“ a hlasovacími mechanismy, které stojí v tak obrovské kontrastu s nedostatečnou kvalitou provedení samotného díla. Chybí mi horor, chybí mi zpětné zhlédnutí celých epizod, chybí mi férovější způsob rozhodování a hlavně prvky, které by na první pohled hlásaly, že tohle JE skutečný Silent Hill a ne jen jeho podivná experimentální odvozenina.