Until Dawn

Na hoře Blackwood se opět něco děje! Devět let po vydání první verze hororové interaktivní adventury Until Dawn ožívá její nejnovější iterace, pokoušející se přiblížit dramatický příběh masakrovaných mladistvých kompletně novému publiku. Ti zvrácenější z nás onen recept moc dobře znají. Parta archetypálně otravných, inspirativních a afektovaných dospívajících se pokouší přežít v opuštěné lokaci, zatímco se hráč ve všem tom zmaru prodírá hned několika vrstvami záhady ve snaze udržet na živu alespoň jednu bídnou duši. Nebo, pokud jste měli těžké dětství jako já, je co nejbizarněji vyexpedovat na onen svět. Titul, který znovu aktivoval žánr interaktivních hororů, se vrací s přepracovanou grafikou a řadou příběhových změn. Stačí ale virtuální rozleštění laku na modernímu publiku?

BYLO NÁS OSM, ALE MOŽNÁ TAKY NIKDO

Pro koho studio Ballistic Moon vlastně předělává projekt, který i dneska ve své původní podobě vypadá stále obstojně? Sony coby majitel značky nově titul vydává kromě PlayStation 5 i na PC, přičemž od původního vydání uplynulo závratných 9 let. Cítíte se staře? Měli byste! Otazníky ohledně hodnoty takového remaku zmizí jako pára nad hrncem, když se blíže zamyslíme nad cílovkou projektu. Nelžeme si do kapsy, příběhové hry těží nejvíce z prvotního vyprávěcího šoku, a nejen díky omezené hratelnosti nemají až takovou hodnotu z pohledu opakovaného hraní. Není těžké rozluštit, že přetvořený Until Dawn má v hledáčku úplně nové zákazníky a absolutní fanatiky. A sám se hned v úvodu střelím do vlastní oteklé nožičky – pokud jste Until Dawn v minulosti dohráli, ani všechny pozitivní vylepšení váš zážitek nikterak výrazně neobohatí.

Nasaďme si tedy svěží brýle a podívejme se na samotné novinky. Autoři se překvapivě nezaměřili pouze na audiovizuální renovaci, ale velmi odvážně sáhli i na mechanické změny v kameře a dokonce převrtali i některé příběhové elementy. Nedochází k radikálním změnám ve vyprávění. Tón, klíčové elementy a zápletky příběhu jsou stále identické, nicméně několik překvapivých změn zaznamenáte prakticky instantně. Například úvodní kapitola, která slouží jako katalyzátor celého dění, prošla většími úpravy. I v tomto případě se sestry Hannah a Beth záhadně ztratí v zasněžených horách poté, co si skupinka “přátel” z jedné ze sester vystřelí a ta úprkem zmizí do tmou zalité krajiny. Vyznění je stejné, ale jako hráči dostanete trošku lepší a obsáhlejší pocit závažnosti činu celé skupinky, která se pak se ztrátou vyrovnává po celou dobu hraní, a to rovnou na fyzické i mentální úrovni.

Zdroj: Ballistic Moon

Vezmeme-li to z druhé strany, rozšířením prošel i samotný závěr. Přibyl jeden alternativní konec a ještě po titulková scéna, která nechává spoustu prostoru pro interpretaci. Nebojte se, žádné spoilery! Narozdíl od původní hry je zřejmé, že Ballistic Moon připravují půdu pro něco dalšího. Využijí tuto možnost původní nebo jiní autoři? To je otázkou. To nejdůležitější se ovšem stále odehrává mezi začátkem a koncem, kde v alobalu zraje to nejšťavnatější masíčko. Důvod, proč je Until Dawn příběhově relevantní i dnes tkví právě v postupném odhalování pravdy, gradujících dramatických odhalovačkách a vodění hráče za nos. Mladší žánroví souputníci jdou na hráče často agresivněji, bizarnějšími zápletkami a velmi předvídatelně si s ním hrají jako kočka s myší. Pomrkáváme tím například na The Dark Pictures Anthology. Until Dawn je mnohem konzistentnější a fanoušci filmových hororů v něm najdou inspiraci z osmdesátkových snímků, kde byli studenti jen další maso do mlýnku.

STRACH A HNUS V KANADĚ

Na romanticky potemnělou chatu na vrcholku hory Blackwood a její přilehlý těžební komplex nahlížíte prostřednictvím radikálně vylepšené grafiky. Samotné rozlišení obrazovky poskočilo, nicméně nejvíce ve všem vynikají přepracované postavy s řadou nových efektů a upraveným modelem poškození, díky němuž vypadají aktéři více zbídačeně než doposud. Kvalita textur a obecná hloubka detailů senzačně podstoupila významnou proměnu, a to i navzdory stále obstojně vypadající verzi pro PlayStation 4. Nejzásadnější změnou je ovšem nasvícení, které dává i dobře zapamatovatelným lokacím zcela nový nádech a notnou dávku atmosféry a spolu s novou dynamickou kamerou osvěžuje zážitek i pro ty z nás, kteří mají s původní hrou čerstvé zkušenosti. Na zážitek ovšem má sporadicky i negativnější dopad spočívající v možná až příliš nasvětlených lokacích, kde absence hluboké tmy ukusuje z očekávání. Nejde o plošný problém, spíše menší izolované situace, které pravděpodobně praští do očí pouze původní hráče, mající historické srovnání.

Připočtěte si k tomu občasné zakousnutí snímkovací frekvence a drobné glitche v dynamice kamery, současně se ovšem nenechte unést výčtem technických nedostatků. Until Dawn vypadá absolutně skvěle a přes názorové rozdíly v atmosferičnosti reprezentuje hru z roku 2015 více než obstojně. Autoři ovšem promeškali možnost opravit další aspekty hratelnosti, jako je například ovládání a akcelerace postav, díky nimž hrdinové připomínají po okraj naložený nákupní košík. Responzivita ovládání je při otáčení tuhá a zaměřit i objekt ležící na zemi je čas úkol pro toho nejtvrdšího virtuálního kovboje z vesnice. Situace je o to více citelná, jelikož přibylo scén s dynamickou kamerou, která se pohybuje spolu s vaší postavou a která má dva efekty. Zaprvé, na jinak známé scény nahlédnete z jiné a svěží perspektivy, ale také při nich více vynikne želatinoidní pohyb.

NÁHLEDNI A ZAMRKEJ

Autoři zasáhli i do samotné hratelnosti, a po úrovních tak naleznete mnohem více roztroušených totemů, které slouží jako krátký náhled do jedné z mnoha rozhodujících situací. Jak dobře víte, Until Dawn si s vámi celou laškovně hraje a snaží se vás vmanipulovat do rozhodnutí, která mohou klidně vyústit ve smrt celé skupinky. Někdy to dělá chytře a předvídatelně, jindy pak bez špetky logického varování a jsou to právě totemy, které vám tentokrát poskytují náhled i na situace, které jste předtím neměli možnost vidět a nedokázali jste se na ně mentálně připravit. Nadále platí, že ačkoliv je hra souborem mnohem větších i menších rozhodnutí, přežití postav ovlivňuje hlavně druhá půlka hry. Jsou rozhodnutí v první části nicotná a bezvýznamná? Nikoliv, jen ve vás mnohdy vzbudí pocit větší důležitosti, než jim přísluší, což je ostatně jeden z hlavních taháků hry.

Rozdíl v pohledech nových a s Until Dawn obeznámých hráčů jsme si vysvětlili. Co ale předělání hry, která až tolik vylepšení nepotřebuje, říká o stavu tohoto segmentu jako celku? Supermassive Games, autoři originální hry, se snažili svůj úspěch zopakovat s epizodickou antologií Dark Pictures, následovanou dvojicí větších titulů The Quarry a The Casting of the Frank Stone, ale nepodařilo se docílit podobného wau efektu jako při uvedení Until Dawn. Znamená to, že jsme ve sféře interaktivních herních hororů narazili na limit? Ano, ale to už několik let zpátky. Ačkoliv restaurování Until Dawn působí jako zoufalý pokus o návrat ke starým dobrým časům, platí, že se stále jedná o jeden z nejlepších titulů svého stáda, v jehož čele právoplatně stojí.