S tenisovými hrami se v poslední době doslova roztrhl pytel. Měli jsme tu AO Tennis 2, Tennis World Tour 2, Matchpoint a zapomínat nesmíme ani na běžící předběžný přístup hry Tiebreak od Big Ant Studios. Když tedy došlo na oznámení TopSpin 2K25, fanoušci mohli zajásat radostí a začít se těšit na návrat slavné a prověřené série, která absentovala dlouhých 13 let a mohla by méně zavedeným značkám konečně ukázat ten správný směr. Těšil jsem se proto i já, jenže další a další hodiny strávené ve hře mi bohužel ukázaly, že ani úspěšná historie série není zárukou bezvadné kvality.
Neuspokojivá grafika
TopSpin 2K25, na kterém pracovali také čeští vývojářů ze studia Hangar 13, se ještě před vydáním prezentoval řadou videí a obrázků, ze kterých jsem načerpal poměrně rozporuplné dojmy stran grafického zpracování. A musím bohužel připustit, že dojmy z následného vlastního hraní zůstaly přesně takové. TopSpin 2K25 ve smyslu grafiky rozhodně neplní roli titulu, který by měl ostatním stanovovat nějakou novou úroveň, což se asi nejvíce projevuje na zpracování tenistů či detailů jednotlivých arén. Nezabíhám navíc v tuto chvíli ani k tomu, že licencovaných skutečných hráčů a hráček nenabízí TopSpin 2K25 mnoho, mluvím obecně o detailech modelů jednotlivých hráčů, výrazech v obličeji i některých animacích, které působí jednoduše zastarale. Také nejrůznější prostřihy záběrů kamer na diváky či rozhodčí nepůsobí nikterak lichotivě a na některých stadionech má hra i značné problémy se světlem. Obraz na nich bývá v konkrétní denní dobu tak „přepálený“, že se v něm zcela utápí míček, což přímo ovlivnilo mojí hru a přinutilo mě manuálně snížit jas, abych vůbec mohl pokračovat. Výkon a podobu hry navíc nemůžete na konzolích nijak ovlivnit kvůli chybějícímu nastavení režimu grafiky, takže i v tomhle ohledu máte značně svázané ruce, byť hra běží po celou dobu plynule a minimálně v tomto ohledu je vše v pořádku.
Zdroj: 2K
TopSpin 2K25 nicméně dále trpí na některé nepříjemné glitche, které se neustále opakují, jako je například propadávání rakety odhozené ve vítězném gestu do země nebo ohýbání nohou do statického modelu kraťasů. Smutné rovněž je, že po vítězném turnaji – a nezáleží na tom, v jaké kategorii – uvidíte pokaždé identickou animaci předávání toho stále stejného poháru z rukou stejné ženy nebo že proti vám budou kvůli nízkému počtu tenistů zejména v nižších kategoriích nastupovat stále ti stejní soupeři pořád dokola. Navíc, v porovnání s těmi licencovanými, kteří si ve finále nejsou tak moc podobní, trpí „bezejmenní“ tenisté na syndrom podoby generických NPC z editoru a prazvláštně funguje také generátor jmen, mezi nimiž je spoustu těch českých, ačkoliv jde například o tenistu z Afriky. Co ovšem musím na technickém zpracování pochválit, je pestrá animace pohybů, zejména pak skluzy na antuce a paradoxně i zpracování světla večer či v noci, kdy hra vypadá zdaleka nejlépe. Také nad opakovanými záběry máte maximální kontrolu po každém míčku, takže si můžete i s manuálním přispěním zápasy okořenit prvky jako ze skutečného televizního přenosu.
Blíž k simulaci nežli k arkádě
Férově byste na tomhle místě mohli namítnout, že grafika není všechno a z dlouhodobějšího hlediska je důležitá hratelnost, i v tomhle ohledu je ale TopSpin 2K25 velmi specifickou záležitostí. Předně, zapomeňte na to, že by se veškeré ovládání a s tím spojené možnosti hry ztenčily na obvyklou nabídku několika typů úderů kombinovanou se silou a směrem. V nové hře od Hangar 13 je rozhodujícím faktorem načasování, která už od střední úrovně obtížnosti ovlivňuje podle očekávání i přesnost. Údery lze navíc odehrávat silově, tedy „natáhnout“ je v momentě, kdy se míček nachází teprve na soupeřově polovině, nebo na ně reagovat tzv. kontrolovaným úderem, tedy přesně v okamžik, kdy je míček v ideální vzdálenosti, abyste jej stihli přesně zasáhnout výpletem vaší rakety. Pokud navíc nedokončíte režim tenisové školy, kterou, mimochodem, celou rozhodně neprovází John McEnroe, nedozvíte se o dalších možnostech, jako je rychlejší nabíhání na síť nebo pozicování vašeho tenisty k míčku tak, aby jej mohl zahrát ven z kurtu. To je za mě trochu nešťastné rozhodnutí, které ale podtrhuje, že ačkoliv je ve hře uspokojivé množství obsahu, dostanete se k němu jen v případě, když budete pozorní nebo velmi velmi vytrvalí.
Tím narážím na režim kariéry, který bude vaším hlavním módem, pokud si budete chtít odemknout další tenisové arény nad rámec od startu přístupného základu. Je sice působivé, že Hangar 13 nabízí přes 40 míst, kde si můžete pinknout do míčku, ale pokud neodehrajete několik delších sezón v čistě singleplayerové kariéře, nemáte šanci se k nim dostat. Kariéra je přitom poměrně sterilní a navíc ještě uvnitř svázaná mnoha restrikcemi a z nich vycházejícimi nelogičnostmi. Váš avatar, kterého si můžete v poměrně solidním editoru vytvořit k obrazu svému, začíná na 1. úrovni, čemuž odpovídají i jeho základní atributy jako síla, rychlost, reflexy, údery forhendem, bekendem nebo podání. Bez ohledu na to ale v prvních turnajích budete nastupovat i proti hráčům, kteří jsou svými schopnostmi daleko před vámi a hrát proti nim není s ohledem na robustní systém simulace a ovládání zrovna snadné. Můžete si samozřejmě zvolit úroveň obtížnosti, ale od té se odvíjí také podoba jednotlivých zápasů, které jsou v základním nastavení střední úrovně obtížnosti zpracovány jen formou tiebreaku.
Ubíjející kariéra
Pokud to ale překousnete a začnete se zlepšovat, můžete po každé dosažené úrovni přerozdělit několik bodů schopností, přirozeně se posouvat na světovém žebříčku a odemykat si další a další možnosti, které ovlivňují řadu věcí, s nimiž máte na úvod značné problémy. Jde zejména o únavu, která se projevuje zejména při nutnosti cestovat z místa na místo, kterou však později řeší možnost odemknout a koupit si nový byt v jednotlivých zemích či regionech světa a později ke slovu přijdou i manažeři a trenéři, kteří mohou únavu redukovat. I tak se ale až příliš často dostanete do bodu, kdy si musíte dát na měsíc i delší dobu pauzu, což ve finále neodpovídá tomu, jak vypadá tenisový život skutečných hráčů a hráček. Největší problém jsem ale měl s tím, že postup na žebříčku neodpovídá tomu, jaké turnaje můžete hrát, takže i když se na konci druhé sezóny dostanete třeba i do první desítky, grand slamy pro vás budou zapovězené. Abyste v nich totiž mohli nastoupit, musíte nad rámec své úrovně a postavení v žebříčku odehrávat i trenérské výzvy, které vám mohou klidně zabrat i celou jednu sezónu. Jde o odehrání příslušného počtu tréninků v konkrétní úrovni obtížnosti, speciálních zápasů a samozřejmě i jednotlivých turnajů, což je krajně ubíjející i proto, že se vše začne až příliš rychle opakovat. Ano, co asi čekat od tenisové hry, ale v kombinaci s grindem v kariéře, nerovnoměrném zpracování obtížnosti v porovnání s tím, jak probíhají jednotlivé turnaje a nulovou motivací podívat se třeba na to, jak unikátně vypadá předávání pro vítěze Wimbledonu, když víte, že ceremoniál bude pořád stejný, to vážně není žádný med.
Nedotažená online výzva
I přes mnoho kritických poznámek ale nemohu upřít samotné hře značnou chytlavost. Pokud se pustíte do exhibic hraných na jednotlivé gemy a sety, případně se osmělíte a pustíte se do jednoho z online režimů, čekají vás mnohdy značně vypjatá klání a uspokojivé momenty. Když totiž naplno ovládnete vaše možnosti a přejde vám do krve trefování přesných úderů, začnete přirozeně experimentovat nejen se sílou či směrem, ale také s délkou jednotlivých úderů. Typické jsou kraťasy za síť v momentě, kdy soupeř jen tak tak doběhl dlouhý míček nebo třeba zničující podání vylétající z kurtu rychlostí kolem 150 kilometrů za hodinu. Velmi často také dochází k nevynuceným chybám, což dodává hře na uvěřitelnosti a výjimkou nejsou ani kratší výměny, které některé z tenisových her nejsou schopné nabídnout z nejrůznějších důvodů. Jinak řečeno, umělá inteligence, ale i postupně se zvyšující úroveň živých hráčů párovaných do zápasů, přináší dostatečně širokou paletu možných zakončení či průběhů jednotlivých gemů, takže se budete mít chuť vracet.
Zdroj: 2K
Samozřejmě mluvím o ideálním stavu a zejména rozpoložení serverů, které nebývá vždy stoprocentní. S přihlédnutím k tomu, že online musíte být i v kariéře – protože vašeho tenistu můžete využít i v multiplayeru – tu a tam se stane, že si prostě nezahrajete nebo přijdete o část progresu, když se vše správně neodešle na server. Osobně jsem s tím ale zas takové problémy neměl, což se ovšem z druhé strany nedá říct o plynulosti některých online zápasů. Lagování je poměrně časté, někdy se dá překousnout, ale když už se indikátor špatného připojení objevil, většinou to pro mě znamenalo zápas skrečovat. O žádný velký progres ale nepřijdete, protože dva online módy – 2K Tour pro hraní výzev se skutečnými tenisty a World Tour, kde se střetávají fiktivní tenisté hráčů – nabízí v podstatě jen kumulování bodů pro koupi odměn a/nebo umístění v celkovém žebříčku. Ani na tomto místě tak nejde TopSpin 2K25 do hloubky a opět vás vrací jen ke hraní exhibic podle svého. Zapomeňte však na to, že byste si zahráli čtyřhru – což vývojáři avizovali a naznačili, že by snad mohli v budoucnu změnit – ale ani hrá s vámi vybraným kamarádem, protože zde není žádné lobby, kam byste mohli kohokoliv pozvat.
Jednooký mezi slepými
Ohlodáno na kost tak zůstává z nového TopSpinu jen povedená hratelnost, ke které se však musíte propracovat skrze strmou učící křivku, a to nemusí v dnešní době vydržet každý. Zvlášť, když na hru opravdu není lichotivý pohled a mnoho z lákavého obsahu schovává za zdlouhavý grind v kariéře. Ve hře jsou rovněž zastoupeny mikrotransakce, kromě boosterů na XP však přináší jen kosmetické předměty, kterých je ale v základním herním obchodě poměrně dost a nemusíte se jimi nikterak zabývat. Speciální season pass je pak jen výběrem těch zdánlivě nejlepších odměn, ale i na nejvyšším stupni se propracujete jen k dalšímu z mnoha oblečků pro vašeho hráče či hráčku. Namísto nových profíků, kterých je v nabídce žalostně málo, tak musíte jen čekat, s čím 2K a vývojáři z Hangar 13 přijdou, aktuálně je ale výsledek velmi vlažný, a ačkoliv toho hra nabízí víc než v úvodu zmiňovaná konkurence z nedávné doby, o žádném zdrcujícím vítězství se bohužel mluvit nedá.
I přes strmou učící křivku nabízí TopSpin 2K25 propracovanou hratelnost
Mnoho obsahu, zejména tenisových stadionů a arén
Všechny licencované grand slamy a mnoho menších turnajů
Uspokojivé animace tenistů na odlišných površích
Povedené online exhibice s profíky i vytvořenými hráči, tady jsou schovány ty nejlepší emoce
Ucházející umělá inteligence a realistické nevynucené chyby
Na pohled zastaralá grafika, nedostačující detaily hráčů a jejich pouze přibližná podoba
Malé množství profesionálních hráčů a hráček k výběru
Zdlouhavá kariéra zatížená nutným grindem výzev pro hraní větších turnajů
Nutnost stálého připojení k internetu přichází s občasnými problémy, když se nelze k serverům připojit
Nemožnost zahrát si online čtyřhru nebo pozvat kamaráda
Mnohdy nejasné pokyny výzev či ukrytí důležitých prvků hratelnosti do velmi pokročilých lekcí tréninku
TopSpin 2K25 má papírově našlápnuto k tomu, aby určoval směr moderním tenisovým simulacím. Pokud se ale do hry skutečně zakousnete, začnete narážet na řadu problémů, nedostatků a nedořešených záležitostí. Samotná hratelnost je po několika hodinách opravdu zábavná a zejména v zápasech s živými hráči přináší velmi solidní výzvu. Zbylé části hry jsou ale buďto velmi zdlouhavé, nelogické nebo nedostatečně propracované, aby vás bavily delší dobu. Bohužel se zejména na kariéru váže odemykání veškerého obsahu, což je vzhledem k velmi rychle se opakujícím zápasům a restrikcím ubíjející. Hra nicméně trpí také na zastaralou grafiku, občasné haprování online připojení, ale také třeba na nedostatečný výběr profesionálních hráčů, kteří si navíc nejsou příliš podobní. Jádro hratelnosti je dobré, vše ostatní ale bohužel i TopSpin 2K25 strhává k průměru.
Vsadím se že až vyjde TIEBREAK od Big Ant studios (tvůrce AO tennis), tak nabídne více obsahu i lepší hratelnost než TopSpin 2K25. Taky si myslím že dostane lepší hodnocení než TopSpin 2K25.
Proč? Po přečtení tohoto článku si říkám že AO international tennis (2018) nebo AO tennis 2 (2020), že každý z nich byl a stále je lepší (tím co nabízel a jak to nabízel) než TopSpin 2K25.
Mrzí mne že se TopSpin 2K25 nepovedl. Zvláště když si vzpomenu na Top Spin 4 (2011, PS3), který je mnoha hráči považovaný i dnes za nejlepší tenisovou hru.
Proč? Po přečtení tohoto článku si říkám že AO international tennis (2018) nebo AO tennis 2 (2020), že každý z nich byl a stále je lepší (tím co nabízel a jak to nabízel) než TopSpin 2K25.
Mrzí mne že se TopSpin 2K25 nepovedl. Zvláště když si vzpomenu na Top Spin 4 (2011, PS3), který je mnoha hráči považovaný i dnes za nejlepší tenisovou hru.