Pokud jste hráli interaktivní horor Until Dawn od britského studia Supermassive Games, přesně víte, co můžete od první části nové epizodické série The Dark Pictures Anthology očekávat. Man of Medan kráčí ve šlépějích svého předchůdce, autoři jen vyměnili technologii Decima od Guerrilla Games za Unreal Engine 4 od Epicu a vedle PS4 novinka dorazila i na Xbox One a PC. Znovu vás čeká strašidelný příběh na pomezí hry a filmu, v němž může všech pět hlavních hrdinů přežít, ale i zemřít. Novinkou je epizodický formát, který slibuje celou plejádu samostatně stojících hororů, které bude spojovat osoba takzvaného kurátora, který figuruje v podobné roli jako psycholog v Until Dawn a je současně vypravěčem i vaším interaktivním průvodcem.
Nenarazíte bohužel na hádanky v pravém slova smyslu ani žádné klasické adventurní pasáže. Autoři vsadili vše na průzkum, quick-time eventy a občasné akční vložky.
Skupina mladých dobrodruhů v Man of Medan pátrá po havarovaném letadle z druhé světové války, ale nakonec se za dramatických okolností dostanou na palubu lodi duchů. Prozrazovat o příběhu více by bylo vzhledem k jeho povaze, proměnlivosti a délce okolo 4 až 5 hodin spíš kontraproduktivní. V praxi se ale jedná o sled poměrně dlouhých dialogů a explorativní hry, kterou sledujeme z pohledu třetí osoby a za pomoci více či méně aktivních fixních kamer. Nenarazíte bohužel na hádanky v pravém slova smyslu ani žádné klasické adventurní pasáže. Autoři vsadili vše na průzkum, quick-time eventy a občasné akční vložky.
Největší část hratelnosti tvoří rozhodnutí, morální volby, dialogy a budování vztahů s ostatními postavami převážně prostřednictvím rozhovorů. Jako obvykle vám autoři nedají úplně volnou ruku a příběh kormidlují jednou z předem stanovených cest. Běžně máme na výběr ze dvou odpovědí, přičemž se můžete rozhodnout i mlčet. Naštěstí je třeba konstatovat, že navzdory skutečnosti, že se příběh nevětví donekonečna, jeho spletitost a variace jsou na mnohem menší ploše opravdu obdivuhodné. Autoři nemusí sledovat a smysluplně větvit plejádu rozhodnutí v příliš velké hře, ani nemusí brát ohledy na případná pokračování, která přinesou jiné zápletky i hrdiny. Díky tomu chytře povzbuzují chuť absolvovat dobrodružství opakovaně, přičemž se můžete snadno přesvědčit, jak variabilní dokáže hra být. Navzdory tomu ale samozřejmě jako v jiných podobných titulech narazíte na situace, při nichž vám hra tuto svobodu odepře, případně vám nedovolí reagovat podle vašich představ.
Man of Medan je hodně ukecaný a není to vždy ku prospěchu věci. Některé dialogy nejsou příliš dobře napsané a postavy působí nesympatickým a dvourozměrným dojmem příliš archetypálních hrdinů. Aniž bychom zacházeli do podrobností, scénář má také mírné potíže s tempem a dávkováním akce. Předehra je poněkud rozvláčná na úkor té nejdůležitější pasáže. Je třeba si zvyknout i na skutečnost, že postavu neovládáme přímo tak často, jak bychom si nejspíš přáli. A když už se s ní konečně můžeme projít, jsme lapeni v síti klaustrofobických koridorů. Statická kamera sice podporuje atmosféru a nabízí některé efektní úhly, někdy je to ovšem bohužel na úkor přehlednosti. Oprávněné výhrady lze mít i na adresu ovládání, které je poněkud toporné a nepřesné. Man of Medan není ani vyloženě strašidelnou hrou a je znát, že na tomto poli nemá Supermassive tolik zkušeností, protože Until Dawn byl spíš slasher než znepokojivý zážitek. Novinka tak sází převážně na lekačky a nedaří se jí budovat atmosféru plíživého napětí.
Přestože se kritika může zdát zdrcující a závažná, jako celek nepůsobí hra vůbec špatně. Zdánlivě krátkou herní dobu nelegitimizuje jen poloviční cenovka, ale především velká znovhuratelnost. A nejde přitom jen o klasický singl. The Dark Pictures totiž přichází s konceptem multiplayerového hororu, který je v tomto pojetí velkou novinkou. Gaučový multiplayer až pro 5 lidí, kteří si rozdělí ovládání hrdinů a střídají se u ovladače, je ještě relativně nenáročnou variací na hru pro jednoho hráče. Ale on-line kooperace pro dva hráče nabízí naprosto unikátní zážitek, který vám zprostředkuje odlišnou perspektivu i scény. Nejenže události prožijete ve dvou, ale budete svědky některých jiných situací, povedete se svým parťákem dialog prostřednictvím hry a vaší neopatrností může jedna z postav, které kolega ovládá, i zemřít. Je to zcela nový a jedinečný způsob jak hrát a prožívat interaktivní horory. V jistém smyslu by se dalo říct, že navzdory všeobecnému očekávání je on-line hra plnohodnotnější a v podstatě tou “správnou verzí”, jak Man of Medan hrát. Vždyť v jaké jiné strašidelné hře se nacházíte na dvou různých místech a nadšeně si později líčíte, čeho jste byli svědky a o co byl váš kolega ochuzen, protože se vaše cesty občas v důsledku různých okolností rozdělí?
Vést dialog s postavou, kterou ve skutečnosti ovládá namísto AI jiný hráč a odpovídá vám podle svého uvážení, je skvělý pocit.
Když se budete v úzkých chodbách motat ve dvou, pořád vás to bude štvát. Neodbourá to mírnou recyklaci prostředí ani nevyřeší fakt, že hra není moc strašidelná. Ale přinejmenším budete mít pocit, že navzdory objektivním nedostatkům sledujete nějakou evoluci na poli digitálních hororů. Vést dialog s postavou, kterou ve skutečnosti ovládá namísto AI jiný hráč a odpovídá vám podle svého uvážení, je skvělý pocit. V singlu se o tyto momenty i některé situace a výjevy zcela ochudíte bez ohledu na to, jak budete volit. Seznámit se s alternativním průchodem můžete jen prostřednictvím takzvaného kurátorského sestřihu, tedy obsahu, který přináší speciální DLC. Postava kurátora je sama o sobě skvělá. Stejně jako ostatním hrdinům jí propůjčil hlas i podobu opravdový herec a nutno zdůraznit, že Pip Torrens podává znamenitý výkon. Je tajuplný, znepokojivý, výstřední i záhadný. Skrývá se v něm více emocí i lidskosti než ve všech zbývajících postavách dohromady. Je tedy jen dobře, že se bude vracet i v dalších příbězích a bude jejich vypravěčem.
Man of Medan nepůsobí na první pohled nijak převratně a nebýt multiplayeru, skutečně by jen rozvíjel už definované principy. Nepřekvapí vás sbírání skrytých předmětů, sledování vývoje vašich akcí ani možnost odhalit střípky budoucnosti, které si lze vykládat velmi různorodě. Proměnlivé vztahy mezi hrdiny, jejich nevyzpytatelnost a hmatatelný vliv dialogů i akcí na průběh děje je ale v kondenzované podobě snad ještě zajímavější sledovat než u jiných podobných her. Všemožné variace je tady navíc mnohem snazší ověřit si v praxi. Navíc vývojáři dokáží hráče pobavit i svou zlomyslností, jako když ke skonu postav často vede právě křečovitá snaha zachránit je, případně předcházet všemu zlému či plán preventivně se ozbrojit.
Naneštěstí k už vyjmenovaným nedostatkům je třeba zmínit ještě pár dalších. Jakkoli hra až na maličkosti opravdu pěkně vypadá a plní předsevzetí autorů nabídnout menší kratší tituly, které však budou vypadat jako vysokorozpočtové projekty, výsledku trestuhodně podráží nohy technické zpracování. Přinejmenším na PS4 Pro, kde se hra velmi často zadýchává, trhá a potýká se s dramatickými propady snímků. Vytknout musím vývojářům i absurdně malé titulky, u nichž není možné nastavit velikost. Jinak přitom Man of Medan nabízí celou řadu asistencí nejen vizuálního charakteru, ale i z hlediska hratelnosti, aby byl titul přístupný také svátečním hráčům. Naopak dokážu pochopit, že při množství všech proměnných na sebe některé střihy nenavazují úplně hladce a občas něco v následující scéně neodpovídá stoprocentně předchozí situaci. Všimnete si toho, ale není to nic, co by vás otrávilo.
Man of Medan je mimořádně rozporuplnou hrou, která vás dokáže nadchnout i naštvat. A často vystřídáte obě polohy během krátké chvíle. Přestože jsem kritikou nešetřil a novinku sužují některé vážné potíže, za další porci inovací si Supermassive zaslouží pochvalu, a tedy i trochu té shovívavosti z mé strany.
On-line kooperace pro dva nabízí zcela nový druh hororu
Multiplayer odhalí více obsahu i odlišné unikátní scény
Obrovský potenciál pro opakované hraní
Skvěle vymyšlená a zahraná postava kurátora
Dvourozměrné postavy a předvídatelné dialogy
Scénář je zbytečně ukecaný a má potíže s tempem
Kolísání frameratu a toporné ovládání
Absurdně malé titulky a občas zvláštní střihy
Žádné hádanky, málo strachu a absence adventurních pasáží
Málo svobody v pohybu, hodně úzkých koridorů
Debut nové antologie se neobešel bez dětských neduhů, ale na druhé straně nabízí tolik potřebnou originalitu, po níž stále voláme. A musím přiznat, že jsem u hry navzdory všem výtkám většinou bavil. Především jsem ale měl pocit, že jsem konečně zažil něco nového a jedinečného.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.