Stronghold: Warlords

Můžeš být vietnamským králem Thuc Phanem, cpát se rýží a dobývat si pomíjivou slávu sekerou a šípy v nekonečné zeleni. Můžeš být čínským králem z dynastie Čin, cpát se rýží a postupně drtit jednu provincii po druhé… A nebo stavět zeď. Můžeš být japonským vůdcem a ve jménu klanu Oda dobývat hrady, šplhat po zdech a vraždit ninjovskými šurikeny, cpát se rýží a zapíjet ji korejskou a čínskou krví. Můžeš být Čingischánem a rozrýt zemi od západu k východu kopyty válečných koní, bořit a drtit s větrem ve vlasech… Zmiňoval už jsem se o cpaní rýží?

Kdepak, jíst je třeba – a najedený poddaný, rovná se spokojený. Dobře to ví i ve FireFly Studios, autoři nového dílu známé RTS série Stronghold. Warlords se odehrávají v asijských zemích a přenášejí do nových kulis známé herní principy, třeba jako ekonomický model postavený na nakrmeném občanovi. Po stránce technické a umělecké se velké „osvěžení“ či modernizace klasiky rozhodně nekoná (už po pohledu na screenshoty je jasné, že rozpočet nepatřil k nejvyšším), sama hratelnost ale naštěstí dělá řadu kroků, aby nabourala stereotyp a také ospravedlnila, proč se „warlords“ stali klíčovou inovací prezentovanou před vydáním a doslova se probili i do názvu hry.

Jádrem singleplayerové části jsou čtyři kampaně válečné a jedna ekonomická (i v jejím průběhu ale na drobné i větší šarvátky dojde), odehrávající se ve Vietnamu, Číně, Japonsku a Mongolsku. Překvapivě se netočí jen kolem budování a dobývání pevností, tvrzí či hradů, ale variují různé typy misí. Občas čistě válečné zadání bez ekonomické stránky, jindy více s důrazem na dobývání jednotlivých panství a diplomacii, tu odvracení čím dál silnějších vln nepřátel, jindy naopak vlastní budování armády pro zteč dobře opevněného panství.

Scénáře s podrazy

Zmíněná ekonomická kampaň přinesla bohužel ve většině misí spíše zklamání – časové omezení má za cíl donutit hráč k efektivitě, přitom ale hra využívá i nefér prvků. Nečekané podrazy jako náhle hořící polovina města, prasečí chřipka, jež zabrání splnění úkolu o jediný den, donutí opakovat misi dvakrát třikrát; ale ta už nemá co nabídnout a stává se otravnou povinností. Z druhé strany pak většina scénářů, kde má hráč k dispozici všechny systémy (tj. může stavět budovy, rekrutovat a řídit vojáky i vést diplomacii), naopak při střední obtížnosti působí až příliš klidně.

Na vině je zejména naskriptování a umělá inteligence. Nepřátelé nemění trasy, po kterých posílají své armády, skládají obdobné útočné svazy – a hráč tak jen řeší rébus, jak co nejlépe rozestavit své vlastní síly a kde nepřítele zaskočit. Bohužel, zaskočí ho nakonec ve výsledku spíše vlastní jednotky, které se nechají zmasakrovat střelci mimo vlastní akční rádius, aniž by utekly nebo se vrhly do boje.

Poklekni a služ

Systém Warlords hratelnost celkem osvěžuje a přidává zajímavou rovinu. Jednak je zajímavé, že hráč může investovat diplomatické body – ale také dobýt provincii neutrálního pána silou. V případě, že už máte své leníky, je nutné dávat si pozor jak na vyslance mírové, tak i ozbrojené. Jednotliví pánové ovládají určité menší území uvnitř mapy, na kterém mají svou tvrz. Podle označení (zvířecí jména jako Želva, Drak, Tygr nebo třeba Vůl) lze i poznat zaměření a bonus, který mohou říši přinést. Někteří se tak stávají zdrojem surovin, které nelze těžit na hráčově území, jiní pomáhají s obranou, mohou poskytovat hráči vojáky navíc nebo dokonce zorganizovat vlastní armádu k útoku na vybrané území nepřítele.

Naplánuj konec svého nepřítele

Rozhraní pro práci s warlordy je příjemně přehledné a lze na něm naplánovat i pěkné přepadení nepřítele čtyřmi armádami, jako vidíte na obrázku. Pozor ale na jednu věc – i při vysílání vyslanců, vylepšování provincií či žádostech o poslání dřeva nebo kamene herní čas stále běží a na hlavní mapě zatím může nepřátelská armáda masakrovat vaše vesničany...

Zatímco chvilky, kdy se podaří zkoordinovat útok tří různých warlordů na nepřátelský hrad, aby ho pak s gustem dorazila skromná četa samurajů, patří k tomu vůbec nejlepšímu, co během hraní nového Strongholdu zažijete, jiné aspekty lenního systému už tak jednoznačně kladné nejsou. Hráč v misích často vyvažuje a dělí síly: zda investovat do ochrany více provincií a roztříštit tak armádu, nebo podniknout rozhodující útok. To patří mezi plusy a obohacuje strategické uvažování. Jenže – na území lordů nelze stavět vlastní budovy ani opevnění, čímž se z řady misí vytrácí kouzlo, pocit z vlastní chytrosti a pečlivého plánování. Hráč si postaví krásné opevnění kolem vlastní provincie; ale pak k němu nepřítele nepustí a nepokochá se tím, jak se rozbije o promyšlené hradby. Namísto toho brání třebas i ne moc efektivně navržený hrad, protože by byla škoda přijít o pravidelný přísun železné rudy od konkrétního warlorda…

Z pole do čajovny

Do budovatelské části se autoři snažili vložit rovinu péče o civilní obyvatele i vojáky. Hráč musí vyvažovat zvelebování svého města, aby získal peníze a nástroje pro verbování co nejsilnější armády. Hlavní příjem přitom většinou tvoří obyvatelé, kteří platí daně v závislosti na své spokojenosti, kterou zvyšuje právě dostatek jídla a jeho pestrost, přítomnost čajoven či dostupnost hedvábného oblečení. Také záleží na kvalitě staveb a faktoru zbožné úcty či strachu. Při dostatku peněz a volných vesničanů lze vystavět zbrojnici, kasárna a výrobny jednotlivých druhů zbraní. Svým způsobem je zvláštní, že hra už neřeší udržování sebevětší armády: jednou vyrobený lučištník sice něco stojí, nežádá už ale ani žold, ani misku rýže. Vzhledem k tomu, že se vojáci vysílají do bitev a také umírají často po desítkách, to je ale asi pochopitelné designové rozhodnutí.

Ohňostroj

Samy boje se nesou v duchu devadesátkových a „nultých“ RTS – hrubá síla obvykle vítězí, byť je potřeba základního pochopení, kde je který typ vojáka k užitku. Lučištníci dále dostřelí, kušiníci prostřelí brnění. Samurajové jsou silní, ale pomalí, sekerníci slabí, ale zvládnou oběhnout nepřítele a rozsekat nebezpečný katapult. Při dobývání hradů pak dojdou využití i speciální a podpůrné jednotky jako mantilety, žebříková pěchota či jednotky využívající střelný prach (třeba „raketomet“, který vypadá jako součást Gandalfova ohňostroje). Není to špatná nabídka, ačkoliv říci, že by hra vytěžila maximum z asijského zasazení, se rozhodně nedá. Také není úplně ideální, že i běžní vojáci dovedou rozbourat pevné kamenné zdi, takže je často rychlejší cestou k úspěchu naverbování velké skupiny lacinějších jednotek, než pečlivé piplání s katapulty a dobývacími stroji, které se navíc po mapě pohybují o poznání pomaleji a finální fázi misí tak brzdí.

Umírněná radost z celkem tradiční RTS hratelnosti byla mým dominantním pocitem při procházení scénářů a testování volných bitev. Do Stronghold: Warlords jde skočit stejně rovnýma nohama, jako když po letech zapnete Age of Empires. Přesto: na vyšší než lehce nadprůměrné hodnocení by v roce 2021 tahle charakteristika stačit neměla. Celková úroveň prezentace je stěží průměrná, hra není ani učitelem dějepisu, ani zajímavým příběhem v singleplayeru, rozvoj a pokrok oproti starým dílům série je drobný a zaškobrtnutí, které kazí dojem z hraní, tu také najdeme mnoho.

Kdo ví, do čeho jde, tímhle „asijským Strongholdem“ zklamán nebude. Ale hra lákající na Čingischánovu válečnou kampaň, postavení Velké čínské zdi (mimochodem, jen v jedné a docela nudné misi) nebo expanzi japonského rodu Oda, měla nabídnout mnohem, mnohem víc.