Stellar Blade

Za doprovodu vybuchujících raket se řítíte směrem ke zpustošené a vyprahlé planetě Zemi, jejíž aktuální obyvatelstvo má více zubů a zbraní, než byste si sami přáli. Přes veškerou zeleň a relikvie opuštěného světa se jihokorejské podání postapokalyptického světa zdá být důvěrně známé i zcela nové! Přestože autoři ze studia Shift Up vyprodukovali svou vůbec první AAA prvotinu pro PlayStation 5, jejich unikátní přístup k modernizaci hack’n’slash žánru působí jako sázka na jistotu exekuovaná se sebejistotou mnohem zkušenější skvadry vývojářů. Hlavní hrdinka Eve má za úkol nejen očistit planetu Zemi od vesmírné verbeže, ale současně si získat vaši pozornost neotřelým světem!

Android s duší

Onálepkovat Stellar Blade jako divokou hack’n’slash řezanici s prvky souls her je sice dokonale možné a neomylné, první viditelné přednosti projektu ovšem směřují jinam. Jistě, budete trávit čas porcováním biomechanických příšer, rozplétat tajemství zapomenuté civilizace a civět na dokonale tvarované tělo hlavní postavy, je to ovšem vyobrazení světa a jeho příběhové pozadí, které dělá z relativně přímočarého zástupce žánru objekt hodný zamyšlení. Představte si typické sci-fi postapo, obohacené a citlivě unikátní styl jihokorejské kultury pečlivě vtisknuté do duchu zdecimované planety, v níž civilizace žije na okraji společnosti utlačované mimozemšťany. Stellar Blade vypráví příběh velmi tradičním způsobem pomocí dialogů s parťáky, level designem, roztroušenými zápisky a střihovými sekvencemi.

Zdroj: Shift Up

Je to ovšem právě příběhové pozadí, které vnáší do světa sci-fi sekaček svěží vítr. Zatímco většina populace Zemi opustila při první invazi androidů z vesmíru, početná skupinka vědců zůstala a snažila se vzdorovat. Vy na Zemi nahlížíte optikou Eve, která přichází z rozvinuté kolonie z hlubin vesmíru s cílem Zemi osvobodit od mimozemské rasy Naytiba, která si z planety udělala obývák. Prvotní seznámí s hrou působí jako další primitivní vyprávění, kde se androidí hlavní hrdinka snaží popasovat s kusy masa s jednoduchým příkazem – žádný mutantí pošťák nesmí projet! Jak ovšem prozkoumáváte rujny starého světa a objevujete opuštěná vědecká zařízení, danná věc náhle mění směr a intenzitu.

Nenechte se zmást, nejde o žádné veledílo hodné ocenění, Stellar Blade ovšem nabíží příjemnou vrstvu vyprávění, která není u hyperkativního žánru sekanic vždy přítomná. Nejsilněji se však speciální koření projevuje na vizuálním stylu hry, zejména pak co se postav a nepřátelských kreatur týče. Novinka totiž skvělej kombinuje jednoduchou až primitivní přírodu a pustiny s high-tech sci-fi tématikou a to i v zajímavé fúzi masa a stroje. V řadách nepřátel střídá jedno čvatchtavé monstrum druhé, bossové představují kombinaci zubů, masa i zbraní a hezky vystupují z písčitých kulis světa. Chladná preciznost kovu je skvěle vidět i na oblečcích Eve a motivech technologie kolem, která svými hexagonálními motivy odkazuje na řadu motivů z dálného východu.

Písky času a zmaru

Jak již bylo řečeno na samotném začátku, Stellar Blade je pro Shift Up prvním pokusem vstoupit do vod tří ačkové tvorby a to se samozřejmě podepisuje i na rozsahu a struktuře hry, která občas trošku neví, kterým směrem se vydat. Jedná se totiž o kombinaci lineárních příběhových úrovní a dungeonů a dvou velmi otevřených map s postranními úkoly a řadou skrytých tajemství. Právě lineárnost hře skvěle svědčí a nebude vám vadit, ani když se vydáte na průzkum obvykle otravných kanálů a zatuchlých podzemí. O to více zamrzí, když se vám svět poprvé otevře a dostanete možnost vyrazit do jedné ze dvou otevřených map, které jsou protkané skrytými truhlami, vybavením a nepovinnými úkoly. Právě zde se slabost Stellar Blade odhaluje nejvíce, jelikož jsou obě pustiny vizuálně i obsahově velmi podobné a postrádají větší nápad, případně dostatek důvodů posilujících vaši přirozenou motivaci prozkoumávat.

V obou případech se jedná o prašné a písčité pláně propojené kaňony, tudíž se vizuálně velmi rychle zají a počáteční nadšení z prozkoumávání rychlé vystřídá opakované přebíhání z místa namísto a kydlení nepřátel. Design postranních úkolů vás sice provede všemi kouty mapy, ale když dáme stranou příběhovou omáčku a několik opravdu povedených kousků, obykle se jedná o základní soubor zabij/najdi/přines questů, za jejichž splnění získáte ne vždy hodnotné suroviny pro rozvoj postavy. Abych nezněl přehnaně negativně, v čem autoři skutečně excelují, je v rozesývání malých tajemství napříč úrovněmi, jejichž odhalení mnohdy vyžaduje důvtip, ale i um při plnění hádanek.

Právě přirozená struktura map a jejich tajemství jsou přirozeným driverem pro četné návraty, bude vás ovšem opakovaně napadat myšlenka toho, zdali by hře neprospělo více variability v prostředí nebo jejich redukce na menší plochu. V rámci příběhu se podíváte do hned několika odlišných biomů, většinu času ovšem strávíte v relativně fádních a sluncem vypálených kulisách pouště. Ve smyslu plynutí příběhu mají tvůrci i příjemný cit pro napětí pramenící z neznáma a kdyžtak poprvé navštívíte opuštěný vědecký bunkr a začnete rozplétat civilizační problémy, dojde vám, že právě příměs korejské kultury má své pro i proti.

Krev, titan a magie

Pakliže by to nebylo na první pohled jasné, Stellar Blade je čistokrevná hack’n’slash s příměsí souls prvků. Jaký vliv to má na obtížnost a strukturu hry? Motivy bájného žánru, jemuž položila základy dnes již kultovní Demon’s Souls, jsou ve hře jen velmi lehce naznačeny a nutno podotknout, že to bylo dobré rozhodnutí! Tím nejvýraznějším prvkem je resetování monster při odpočinku v kempech, systém léčení, četné zkratky a samozřejmě zvýšená intenzita soubojů. Žádné trestání za umírání, žádné hluboké RPG systémy, žádné buildy, jen čisté zaměření na šarvátky s decentním aroma prozkoumávání. Hra odsýpá a když dáme stranou otevřené mapy, táhne vás jednou novou lokací za druhou, přičemž vám do cesty staví monstra, která jakoby vypadla z oldschoolových splatter gore horrorů.

Zapni auto-loot, šetři prst

Hra vás velmi brzy naučí sbírat loot a vybavení z nepřátel, už vám ovšem neřekne, že v nastavení existuje možnost zapnutí automatického sbírání z nepřátel vypadlých věcí. Kromě nenávisti sebe sama neexistuje jediný legitimní důvod, proč byste NEMĚLI tento prvek chtít zapnout. Věřte mi, budete sbírat stovky předmětů a bylo by velmi jednoduché tímto způsobem zapomenout i na unikátní loot vypadlý z nepřátel.

Pokud je příběh paštika, soubojový systém tím pádem představuje chleba, pomocí něhož si celý zážitek transportujete do svých útrob. Ve smyslu inovace se Shift Up nepokouší o žádnou revoluci, ověřenými praktikami hráči dodávají tradiční kombinaci základních útoků, komb, speciálních schopností a intenzivního vykrývacího systému, který má hned několik vrstev. Klasické vykrývání vás sice chrání, ale ubírá život, včasné vykrytí útoku naopak vyčerpává nepřítele a jen defenzivní hratelností lze docílit velmi zajímavých výsledků. K dispozici ovšem máte i pohyby, které vám dovolí speciálně označené útoky nepřátel vykrýt, výměnou za vaše zvýšené reflexy. To vše se odehrává pomocí relativně rozumného ovládání, které se neobejde bez přehmatů a trošky cviku, v praxi ovšem hra funguje skvěle a byť se precizností nerovná špičkám v žánru, kterému stále vévodí Sekiro, představuje velmi příjemnou alternativu.

Poleštit, pohladit a usnout

Ne všechno zlato se ovšem třpytí a při hraní si budete velmi podprahově všímat nezanedbatelného input lagu, jehož vlivem lze nabýt názoru, že hra v určitých momentech nereaguje na ovládání a dochází k určitým opožděným reakcím. Například u dlouhých komb mačkání tlačítek nepřerušuje přehrávající se animace a tím pádem dochází k určité ztrátě responzivity, což se neprojevuje za všech okolností, ale stále častěji, než byste si přáli. Něco obdobného se děje i při volném pohybu a vnáší do navigace prvky nechtěné nepředvídatelnosti, která sice neničí celkový dojem a zážitek, ale doprovází jej s ne úplně pozitivním záměrem.

V případě Stellar Blade je obdivuhodné, že se jedná o velmi dobře vyladěnou hru, obzvláště když vezmete vpotaz, že se bavíme o hře s rozsahem, který byl až donedávna pro autory hry cizí.

Olízněte si prst, strčte si ho do hlubin ucha a zeptejte se sami sebe, kdy jste naposledy měli opravdu dobrý pocit z technického stavu hry bezprostředně po jejím uvedení. Ty příklady tu jsou, ale není jich mnoho. V případě Stellar Blade je obdivuhodné, že se jedná o velmi dobře vyladěnou hru, obzvláště když vezmete vpotaz, že se bavíme o hře s rozsahem, který byl až donedávna pro autory hry cizí. Hra velmi hezky běží a ve smyslu technického výkonu funguje naprosto předvídatelně ve všech obrazových režimech. Výchozí vyvážený režim je pravděpodobně nejlepší volba, která přináší plynulý framerate, ale současně vyleštěnou grafiku s absencí několika detailů a větší hloubky pole.

Právě audiovizuální zpracování působí příjemně uhlazeně a precizně a přestože má titul svá slabá místa zejména v ambietních detailech pozadí či množství efektů, čistý až plasticky technokratický vizuální styl působí na oko dobře. Stellar Blade se možná nemůže rovnat titánům v žánru, ale kombinace neonů, rzi, špíny a zpívaného hudebního podkresu připomíná korejské barbecue bistro uprostřed páteční noci. A byť se určitá ztřeštěnost postav nemusí západnímu publiku vždy líbit, představuje jeden z unikátních poznávacích znaků exkluzivní novinky.