Sherlock Holmes Chapter One

Detektivní série Sherlock Holmes od ukrajinského studia Frogwares vychází bezmála 20 let. Za tu dobu nejenže učinila obrovský pokrok společně se svým týmem, ale dokázala dokonce přestát i úpadek samotných adventur a dožila se jejich menší renesance. Na jednotlivých dílech můžeme sledovat, jak se autoři stále zlepšovali ve svém řemeslu, zatímco se až na občasné výjimky věnovali výhradně postavě slavného detektiva. S novinkou Sherlock Holmes Chapter One se vracíme na samotný začátek jeho obdivuhodné kariéry v prequelu, který nese neklamné známky zkušeností svých vývojářů, ale bohužel místy i jisté únavy.

Mladý Sherlock se vrací na středomořský ostrov Cordona, kde prožil část dětství, aby tu vyřešil svůj první velký případ. Ten se navíc týká jeho vlastní minulosti a rodiny. Pátrat budeme po okolnostech úmrtí Sherlockovy matky, protože její smrt – stejně jako celý zdánlivý ráj – halí stín tíživých pochybností a znepokojivých tajemství. Protagonista zatím není tím věhlasným detektivem, kterého předchází jeho pověst. Je svým způsobem tvrdší, ale současně neustále na pochybách. Během pár hodin se však s vaší pomocí naplno rozvine jeho potenciál. Přestože jde o příběh o počátcích kariéry, vývojáři se snaží zúročit všechny zkušenosti, které si sami za uplynulé dvě desetiletí při práci na této značce osvojili.

Většina případů má skutečně mysteriózní charakter jako příběhy spisovatele Arthura Conana Doyla a vývojáři se nebojí tu a tam přitlačit na pilu, pokud jde o násilí, nahotu nebo sexualitu.

Chapter One je jakýmsi vyvrcholením předchozích dílů z hlediska hratelnosti a autoři se úspěšně pokusili propojit některé z nejoblíbenějších prvků starších her. Příběhu dominuje hlavní v úvodu nastíněný případ, který řešíte s přestávkami od začátku až do konce. Pravidelně jej ovšem přerušují jiné případy. A tím nemyslím jen volitelné vedlejší úkoly a aktivity, ale také ty povinné, které vám nějak zprostředkují další indicie v řešení ústřední záhady. Jednotlivé případy jsou nápadité, vystupují v nich zajímavé postavy a mají dobře vystavěnou zápletku i samotné řešení. Na tomto místě je znát zkušená ruka někoho, kdo se k detektivkám pravidelně vrací a měl možnost pilovat hratelnost i scénář. Většina případů má skutečně mysteriózní charakter jako příběhy spisovatele Arthura Conana Doyla a vývojáři se nebojí tu a tam přitlačit na pilu, pokud jde o násilí, nahotu nebo sexualitu.

Stejně jako v Crimes & Punishments a pozdějších hrách musíte za pomoci stop, vodítek, výpovědí svědků i podezřelých a důkazů, zformulovat nějaké hypotézy a na základě nich a vlastní intuice dojdete nepochybně hned k několika možným závěrům. Je už na vás, koho obviníte a jak s ním dál naložíte. Zda najdete třeba nějakou polehčující okolnost a necháte jej uniknout spravedlnosti. Zda děláte dobře, či nikoli, do poslední chvíle netušíte. Klidně se můžete mýlit a hra pokračuje. Záleží jen na vašem výkladu teorií a spravedlnosti. Od The Devil’s Daughter zase autoři nedokáží odolat pokušení zapojovat do svých her akční pasáže, což se ještě prohloubilo v lovecraftovském The Sinking City. Z něj si novinka vypůjčuje i pojetí otevřeného světa a některé další mechanismy. Určité nápady padly na úrodnou půdu, nebo se dokonce vylepšily, jiné by si stále zasloužily větší péči, anebo do hry úplně nezapadají.

Kupříkladu souboje a akce se střelnou zbraní se sice vylepšuje, ale stále to nestačí. Přestřelky jsou zbytečně dlouhé a toporné a instinktivně se jim a na ně navázaným vedlejším aktivitám spíš vyhýbáte. Přestože musím ocenit, že autoři chtěli zpestřit akci tím, že se máte snažit za pomoci nejrůznějších aktivních předmětů nepřátele znehybnit a zajmout, nikoli zabít. Velké zábava to ovšem ve výsledku není. Otevřený svět mi přišel v The Sinking City spíš zbytečný a nevyužitý. Autoři do něj tehdy vložili velké úsilí, ale hra jako taková stále působila jako slepenec různých lokalit jako dřív, mezi nimiž by bylo pohodlnější a praktičtější cestovat instantně. Frogwares se ze svých chyb poučili a pokusili se tentokrát učinit ostrov Cordona pestřejší a zaplnit ho smysluplnými aktivitami a interaktivními prvky. I samotná kostra případů víc zohledňuje nutnost cestovat, hledat správnou lokaci, využívat městské archivy, vyznat se v různých zdejších etnikách i používat správné převleky.

Když dojde na řešení samotných případů, Frogwares excelují. Není mnoho jiných her, které by jim v této disciplíně dokázaly konkurovat. Autoři už dobře ví, jak vystavět záhadu tak, aby si hráč připadal jako skutečný detektiv. Tajemství opravdu luštíte, postupně mu přicházíte na kloub a využíváte celou řadu mechanismů tam, kde jiné hry musejí vystačit s jednou dvěma funkcemi. Sherlock má k dispozici šestý smysl, paměťový palác, umí rekonstruovat proběhlé události, sestavuje profily lidí, provádí chemické analýzy, odhaluje skryté předměty i vzpomínky. A pokud by vám třeba zmíněná analýza nesedla, můžete ji přeskočit. Ostatně velmi podrobně je možné nastavit obtížnost ve smyslu řešení hádanek i soubojů. Otevřenost a svoboda zajímavých případů samozřejmě občas vede nevyhnutelně k tomu, že nevíte jak dál, ale obvykle stačí zkusit přemýšlet jako ve skutečnosti a ne nutně jako ve hrách, abyste se posunuli z místa.

Na svou identitu a oblečení musíte pamatovat, i když se chcete někoho na něco zeptat, protože ovlivňuje postoje lidí vůči vám a jejich ochotu pomoci vám.

Samozřejmě to neplatí vždy, a některé situace nemusí proto dávat dobrý smysl. Třeba když se postupně vracíte za tou samou osobou ve stále dokonalejším převleku a ona vás vždy pozná, aby nakonec neprokoukla nějakou maličkost, kterou na sebe nalepíte v posledním zoufalém pokusu skrýt svou skutečnou identitu. Postavy často velmi dobře reagují na vaše nejrůznější kostýmy a role, které tím na sebe berete. Coby policista nebo člen nějaké skupiny se tak můžete snadno dostat i na místa, která jsou vám jinak zapovězená. Jindy ale scénář není na role připravený, nebo hra situaci nevyhodnotí adekvátně. Třeba když znovu v uniformě policisty, jímž z pověření v tu chvíli skutečně částečně jste, dorazíte na místo činu mezi skupinu jiných strážců zákona a najednou s vámi jako s policistou nikdo nejedná a vůbec váš vzhled neřeší. Na svou identitu a oblečení musíte pamatovat, i když se chcete někoho na něco zeptat, protože ovlivňuje postoje lidí vůči vám a jejich ochotu pomoci vám. Někoho, kdo vám nevěří, tak snadno nerozmluvíte.

Některé situace také nemůžete vyřešit docela po svém. Občas vás vývojáři donutí postupovat podle předem stanového postupu, ačkoli vy byste byli schopní z nějakého důvodu sled událostí pozměnit nebo něco vynechat. V jednom případě se mi stalo, že jsem byl schopen poměrně přesně dovodit, kam se mám vydat, a na místě by už za normálních okolností mělo stačit doptat se místních na podrobnosti. Nicméně hra mě nepustila dál. Chvíli jsem se takhle trápil, než mě napadlo, že jsem zřejmě měl polohu dalšího místa zjistit správně z archivu. Teprve když jsem to udělal a do stejné lokace se vrátil, místní mi najednou byli nápomocní. Jinak ale musím samotnou detektivní práci pochválit. Frogwares se v ní neustále zlepšují, případy jsou dobře napsané a na jejich konci vás čekají náročná morální dilemata a etické volby. Neoblíbil jsem si jen dva mechanismy. Odposlouchávání a identifikování relevantních termínů je podle mě spíš dílem náhody než intuice. A je škoda, že když zpovídáte vedlejší postavy nebo zcela anonymní ostrovany, reagují na vás několika stále se opakujícími hláškami. A když konečně kápnete na tu správnou osobu, to podstatné vám nesdělí sama, ale řekne jen nějakou generickou souhlasnou frázi a zobrazí se tabulka s příslušným textem, který vše vysvětlí.

Zdroj: Frogwares

Přestože se série neustále zlepšuje, nezapře Sherlock ani dnes své skromnější kořeny. Ostatně jeho rozpočet reflektuje i nižší cenovka. Na levnější hru jako celek ovšem nevypadá hra vůbec špatně. Leccos navíc vývojáři dohánějí stylizací, designem, architekturou, pěknými kostýmy nebo nápaditými cut scénami s hravou dramaturgií. Ostatně samotná postava vašeho společníka Jona, o němž vám záměrně víc neřeknu, je příjemně výstřední. Ani výtvarné pojetí ale nedokáže skrýt chatrný framerate na PS5, slabý lip sync, různé bugy a grafické artefakty, nepovedené vlasy nebo ošklivou animaci sprintu, při níž Sherlock komicky klátí rukama. Na druhé straně nemohu říct, že by se mi na Chapter One dívalo špatně a užil jsem si i hudební doprovod. Dabing hlavních postav je fajn, ale hlasy těch anonymních se opakují stejně často jako jejich fráze. Zvláštní pochvalu pak zasluhuje český překlad a jazykově hravé titulky, které jsou plné barvitých frází. I když jsem asi jednou dvakrát narazil na nepřeložený termín.

Sherlock Holmes Chapter One není zdaleka bezchybná hra, ale je to povedený mix předchozích titulů od Frogwares, který si většinou půjčuje to lepší z dvacetileté historie série. V případě několika novinek mě dokonce autoři přesvědčili o tom, že začínají dávat smysl. To je třeba případ open worldu, který už plní důležitější roli než ploché kulisy. Na druhé straně je ovšem nutné poznamenat, že prosluněné prostředí nemusí být po tradičním sychravém Londýnu pro každého, i když je ve výsledku zdejší svět stejně temný.