Shadow of the Tomb Raider

Britská aristokratka, archeoložka a hledačka pokladů Lara Croft nás hráče bere na své dobrodružné výpravy už od roku 1996. Za tu dobu se kromě komiksů a filmů objevila ve dvou desítkách titulů, přičemž jen hlavní série s příchodem Shadow of the Tomb Raider obsahuje už dvanáct dílů. Není proto divu, že se po tak dlouhé době objevují určité náznaky únavy materiálu a pochyby, zda by si hlavní hrdinka neměla dopřát zaslouženou dovolenou. Alespoň na čas. Laře je 22 let a za tu dobu si prošla mnohými zkouškami, vzlety i pády. Pečovala o ní řada různých studií a probojovala se na bezpočet platforem.

Novinka uzavírá trilogii nastartovanou rebootem z roku 2013 a mezi hráči panovaly značné obavy, zda se novým autorům ze studia Eidos Montréal, kteří až dosud figurovali v roli pomocníků, podaří navázat na práci vývojářů ze studia Crystal Dynamics, které tentokrát na vývoj hry spíše jen dohlíželo. Známky opotřebení se tak zcela zjevně projevily i na talentovaném týmu, který se o Laru stará už od roku 2006, kdy zachraňoval její čest i pověst s titulem Tomb Raider: Legend. Ostatně jen si vzpomeňte, v jaké kondici digitální kráska byla poté, co se ji pokusili neobratně modernizovat nešťastní původní autoři ze studia Core Design v případě titulu Tomb Raider: The Angel of Darkness.

Nikoho by nemělo překvapit, že Crystal Dynamics nechtějí do konce věků dělat jedinou sérii, a tak se vrhli na tajuplné The Avengers. S komiksovou adaptací od Marvelu jim znovu pomáhá tým Eidos Montréal, a tak bychom měli novým autorům dopřát trochu důvěry. Předsudky stranou. Jen proto, že se změnilo vedení, nemusí to nutně znamenat, že hra ztratí své kouzlo, mnohdy je tomu právě naopak a takový impuls je víc než žádoucí. Kanadští vývojáři mají na kontě moderní inkarnace sérií Deus Ex a Thief, a tak si alespoň minimální důvěru určitě zaslouží. Jakmile se však začnete v novince trochu rozkoukávat, rychle si uvědomíte, že uzdu fantazii příliš nepopustili a v rámci dříve vyšlapané cestičky, ze které odmítají sejít, se drží pokroku v mezích zákona. Ani to by nás ale nemělo překvapit, protože od vyvrcholení trilogie snad ani žádný zásadní veletoč po stránce designu očekávat nelze.

S Larou se tentokrát vypravíme do Mexika a do Peru, abychom naposledy změřili síly s organizací Trinity. Ve snaze učinit svět lepším však proslulá hrdinka nechtěně sama uvede do pohybu řetězec událostí, které mohou vést až k rozpoutání mayské apokalypsy. Zatímco Tomb Raider z roku 2013 nás vzal na divoký ostrov Yamatai a v Rise of the Tomb Raider jsme mrzli na ledové Sibiři, tentokrát si vychutnáme džungli a deštné pralesy jako za starých časů. A nutno hned zkraje podotknout, že hustá vegetace, kterou se Lara prodírá, vypadá opravdu výborně. Kromě zmíněné mayské mytologie se hra inspirovala také kulturami Aztéků a Inků, přičemž si vývojáři s pomocí historiků dali opravdu záležet na tom, aby vše působilo tak autenticky, jak je to jen u podobně fantastického dobrodružství možné.

Lara se teď mnohem víc zaměřuje na stealth a vývojáři se podle vlastních slov inspirovali filmy jako Rambo nebo Predátor.

Díky výbornému technickému zpracování můžete obdivovat i ty nejmenší detaily na oděvech domorodců nebo v zapomenutých kobkách. Pro větší autenticitu je možné zážitek umocnit i tím, že v nastavení necháte místní používat jejich rodný jazyk namísto angličtiny. A pokud jde o volby, vývojáři vůbec zahrnou hráče velkoryse plejádou možností. I na konzoli je možné vybrat si, zda preferujete framerate, anebo rozlišení. Ušít na míru si můžete kupříkladu i obtížnost, která zdaleka neovlivňuje jen náročnost soubojů. Není problém trochu si zkomplikovat i řešení hádanek nebo akrobatické pasáže v případě, že by vám nejrůznější pomůcky, nápovědy a berličky kazily potěšení z toho, že jste vyřešili sami, jak máte pokračovat dál. Začátek hry se proto i pro mě nesel v optimistickém duchu. Naneštěstí lineární a pomalejší prolog trochu zchladil mé nadšení a tento interaktivní tutoriál trval déle, než bych si býval přál.

Jakmile se ale z poněkud nepoetické civilizace přesunete do divočiny, začnete se opravdu dobře bavit navzdory počáteční skepsi. Jakkoli jsme si na E3 trochu stěžovali na skutečnost, že titul se hraje stále stejně – i když jsme se u ukázky vlastně dobře bavili – při podrobnějším ohledání člověk zjistí, že i ty drobné změny a novinky stojí za pozornost. Lara se teď mnohem víc zaměřuje na stealth a vývojáři se podle vlastních slov inspirovali filmy jako Rambo nebo Predátor. Tento příměr, jakkoli se může zdát bláznivý, vlastně docela dobře popisuje situaci, kdy hlavní hrdinka s vaší pomocí zaseje strach do srdcí nepřátel, když je jednoho po druhém začne nemilosrdně a brutálně likvidovat. Smrtící takedowny, kdy zaútočíte zpod hladiny i z větví vysokého stromu, způsobí mezi vašimi protivníky paniku ne nepodobnou té v Batmanovi od Rocksteady. Lara si ale osvojila v této souvislosti i úplně nové dovednosti. Dokáže se například schovávat v listí podél nejrůznějších vegetací porostlých stěn. Aby snížila svou viditelnost, pokryje se pro změnu blátem. Vývojáři hráče podporují v plížení a kradmém postupu a i vás za toto počínání náležitě odměňují.

Vylepšení doznalo také plavání, které je ve hře mnohem častěji zastoupeno a působí i velmi zábavně. I když pasáže, v nichž vás instantně usmrtí žravé piraně, jsou poněkud frustrující, líbí se mi, že Lara dokáže ve vodě a potápěním i díky vzduchovým kapslím strávit mnohem více času a podvodní úseky nepředstavují jen spojnici mezi dvěma jinými oblastmi. Jde o plnohodnotné lokace, v nichž můžete narazit na zajímavé věci. Atmosféru pod hladinou navíc umocňují některé klaustrofobické úseky, v nichž vám bude rychle docházet kyslík. Na straně druhé survival mechanismy, na kterých se snažil budovat atmosféru reboot, sice ze hry nezmizely, ale vývojáři je hodně upozadili. I když Lara samozřejmě dál loví divoká zvířata, sbírá bylinky a dřevo, vylepšuje své vlastní schopnosti i zbraně a vybavení a vyrábí si některé předměty, děje se tak nějak samozřejmě a bez většího dramatu. Reálně nepocítíte opravdovou nouzi, strach z neznámého prostředí ani obavy o svůj život. Tuhle kapitolu už má Indiana Jones v sukních zjevně za sebou.

Když už je ale řeč o bázni, trochu děsu vám možná naženou alespoň některé lehce hororové pasáže a náznaky nadpřirozena. Atmosféru však nakonec autoři neobratně rozmělní zbytečně silnými nepřáteli, kteří představují poněkud neohrabaný skok v obtížnosti, jenž si hra mohla klidně odpustit. Ve výčtu novinek a vylepšení nesmí chybět ani zmínka o obchodování. Pustit se do něj můžete v Paititi, ztraceném městě Inků, které slouží jako centrální hub, kam se hráč opakovaně během svých výprav vrací. Můžete tu poklábosit s domorodci, pomoci jim s nějakými vedlejšími úkoly a vůbec prohloubit svůj zážitek tím, že se dozvíte více o pozadí příběhu a zdejší historii. Na tom všem je ale současně pěkné, že nic z toho nemusíte, pokud nechcete, a navzdory tomu, že je Shadow of the Tomb Raider semi-open world, nenutí vás do plnění výzev ani sekundárních aktivit. Pokud vám sandboxová hratelnost z jakéhokoli důvodu není po chuti, můžete jít klidně rovnou za nosem a vždy následovat váš aktuální cíl, aniž byste museli zastavovat a hra byla příliš fragmentovaná. Pravdou ale je, že je titul mnohem ukecanější než kdy dřív a musíte počítat s tím, že hratelné pasáže často přerušují animace a quick-time eventy.

Jako by jediná Lara Croft byla dobyvatelka pokladů, které ale chybí další lidský rozměr.

Pokud jde o akrobatické úseky, osvojila si Lara i některé nové schopnosti v souvislosti se slaňováním, což samo o sobě může působit jako drobnost, ale její celkový pohybový rejstřík je teď příjemně komplexní a pestrý, díky čemuž je i šplhání zábavnější a variabilnější. Pochvalu si autoři zaslouží i za skutečnost, že na základě zpětné vazby od hráčů opět zdůraznili kořeny série a zapojili do hry více hádanek a logických překážek. Pokud bychom se ale měli v krátkosti ještě zastavit u kritiky, ta se týká trochu příběhu a také jakéhosi emocionálního růstu postavy. Navzdory očividné snaze vyprávět, jak Lara dospěje a dozraje i po stránce osobnosti, vedle realistického prostředí na mě protagonistka stále působí poněkud odtažitým a nepřesvědčivým dojmem. Jako by to nebyla skutečná osoba, jako by jediná Lara Croft byla dobyvatelka pokladů, které ale chybí další lidský rozměr. Ani příběh, jakkoli nemůžu říct, že by byl vyloženě špatný, zrovna nebudil mojí zvědavost a sám o sobě by podle mě neobstál. To jsou možná oblasti, kde Tomb Raider stále ztrácí na sérii Uncharted, které se jinak s každým dílem podobá svým výpravným pojetím víc a víc. Na trhu je ale samozřejmě místo pro obě značky a každá má i své specifické kouzlo.

Řeknu vám na rovinu, že nový Tomb Raider rozhodně nepatřil mezi mé favority této sezóny. Rozhodně jsem si nemyslel, že to bude propadák, ale očekával jsem jen solidní hru navařenou podle stále stejného receptu jako posledně a předposledně. Jenže jakkoli je tahle receptura skoro stejná, nové ingredience jí dodaly patřičný šmak. Namísto zvětralého piva jsem tak dostal zábavný koktejl, který sice chutná povědomě, ale je pořád dost lákavý na to, abych si ho bez výčitek objednal potřetí. Mám k němu své výhrady, rozhodně bych se řídil heslem “třikrát a dost”, ale nechci vývojářům křivdit. Nemůžu jejich výkon shazovat jen proto, že udělali přesně to, co se po nich chtělo. Uzavřeli trilogii a vycházeli ze zavedeného mustru. Autoři vlastně mají mé sympatie, protože se s nelehkým a nezáviděníhodným úkolem popasovali nad očekávání dobře. Čelili totiž velice podobné výzvě, jako když WB Games Montréal, shodou okolností ze stejného města, dostali za úkol vytvořit prequel Batman: Arkham Origins, zatímco Rocksteady Studios pracovali na pokračování Arkham Knight. Anebo když pobočka Ubisoftu v Sofii posílala na trh Assassin’s Creed Rogue pro staré konzole vedle Assassin’s Creedu Unity, který už zamířil na novou generaci. Shadow of the Tomb Raider je překvapivě dobrá hra, která se nemusí stydět za to, že je, čím je.