21. 5. 2024
V roce 2017 jsme mohli být v Hellblade: Senua’s Sacrifice svědky dlouhé a útrpné pouti, kterou hlavní hrdinka Senua podnikla ve snaze zachránit svého milého. Mnohem důležitější byl však boj, který sváděla nejen s nepřáteli, jež se jí postavili do cesty, ale především s vlastní myslí a démony, kteří ji obklopují a drží v zajetí. Jedna Senuina výprava možná skončila, ale její pouť jako taková ještě ani zdaleka ne. I proto dostáváme možnost tuto bojovnici v Hellblade II znovu následovat a přihlížet, kam až ji osud zavede. A vlastně nejen přihlížet, nýbrž prožívat celou cestu společně s ní.
Zdroj: Ninja Theory
Studio Ninja Theory v Hellblade: Senua’s Sacrifice excelovalo zejména na poli příběhu a úchvatné audiovizuální stránky, ovšem skutečnou hloubku obojímu dodávaly herecké výkony a fascinující zpracování psychózy a psychologických témat. Hra mě tehdy doslova pohltila a nabídla neobyčejně syrový i surový zážitek a nepříjemný pohled do rozpolcené mysli. Od pokračování jsem čekala totéž, ideálně v ještě lepším provedení, a ostatně ani sami vývojáři neslibovali nic jiného a opět se zaměřili na přednosti, díky nimž před lety Hellblade tolik zaujalo. Druhé Hellblade nicméně dorazilo o dost později, než jsme asi mnozí při oznámení očekávali, a přiznám se, že s blížícím se vydáním jsem začínala mít obavy, jak to vlastně dopadne. Naštěstí mě tento strach velice rychle po spuštění hry opustil, jelikož se mě postupně začal zmocňovat zcela jiný – strach o Senuu, strach ze stínů kolem, strach z neznámého, strach ze slabosti či pokoření.
Hra navazuje na první díl a i když nabízí shrnutí předchozího děje, nedoporučovala bych pokračování nováčkům, kteří si neprošli prvním dílem. Nejedná se ani tak o neznalost dosavadního příběhu, která by byla na škodu, jako spíš o neprožití toho všeho. Zároveň nelze o druhého dílu očekávat větší příklon k akci, jelikož Hellblade II je opět kombinací walking simulátoru s adventurou, kterou doplňují hádanky a příležitostné souboje, nikoli čistokrevnou akcí. Hra na boji nestojí, ale je zkrátka důležitou a k její smůle nevyhnutelnou součástí Senuiny cesty. To neznamená, že by na boji vývojáři nezapracovali, ale tím nejdůležitějším a nejzdařilejším je i tentokrát celkové zpracování. Zpracování vypravování, grafiky, zvuku a samozřejmě psychologie a pohroužení. Už od úplného začátku jsme uvrženi do hlubin Senuiny mysli, tudíž jsme společně s ní neustále konfrontováni hlasy uvnitř její hlavy. Ty ji/nás v jednu chvíli podporují, aby ve zlomku sekundy přešly do obviňování, paniky, uklidňování, nejistoty nebo zatracování. Radí během cesty, varují v boji. Je to útrpné a zahlcující, ale v dobrém slova smyslu.
Senua během svého putování narazí na spojence i nepřátele, ale tím největším spojencem a současně i nepřítelem je sobě ona sama. Respektive její mysl. Hlasy neustále komentují i zpochybňují její počínání, zároveň z hlediska hratelnosti opět zdařile působí jako skvělý průvodce. I díky tomu si hra může dovolit vynechání veškerého uživatelského rozhraní, což společně s poměrem stran 2.39:1 ještě více umocňuje filmový dojem. Tomu dle vývojářů napomáhá i snímková frekvence, která na Xboxu činí 30 fps bez jakékoli možnosti nastavení či volby režimu performance. Údajně se tak rozhodli kvůli ještě většímu navození filmovosti, ovšem když si vzpomenu na oznámení hry společně s novou generací konzolí, působí na mě toto omezení poněkud hloupě až nevhodně, navíc s ohledem na PC verzi, která takové omezení nemá… Navzdory tomu jsem ovšem osobně neměla s 30 fps žádný problém. Veškeré dění na obrazovce působí plynule, a to včetně oné příležitostné akce, na druhou stranu jsem však neměla možnost přímého porovnání s hraním na PC. Kromě toho ale nedochází k propadům snímků a velkým překvapením pro mě byla absence bugů.
Hra je plynulá i z hlediska hratelnosti a po celou dobu si drží dobré tempo, což vnímám jako zlepšení oproti prvnímu dílu. Putování a průzkum je čas od času doplněno hledáním symbolů či jinou enviromentální hádankou, přičemž nejde o nic objevného a přelomového, ale jde o příjemné pozastavení. Jindy je průchod narušen střetem s nepřáteli, ale v obou případech je tak činěno s mírou bez dojmu nadužívání. Ačkoli se po většinu času jedná jen o „pouhý“ walking simulátor, neznamená to, že by hře chyběla náplň. Během hry narazíme jen na několik postav, hlasy uvnitř hlavy jsou ovšem společníky, kteří nikdy nezmlknout, a neustále posouvají děj a rozdmýchávají Senuiny útrapy. I z toho důvodu přijdou vhod české titulky, jelikož příval myšlenek je nezastavitelný a ne vždy srozumitelný. To vše je nicméně umělecký záměr a psychologické pojetí, který by nemohl fungovat bez naprosto famózního zpracování zvuku, které jednak zahrnuje dostatek všemožných ruchů, ale především pak práci s efekty a hlasy obklopující vaši hlavu. Samozřejmě za předpokladu nasazených sluchátek, bez nichž by zážitek ze hry možná nebyl ani poloviční.
Vývojáři mohou být rádi, že ve své kolegyni Melině Juergens během příprav jedničky objevili skrytý herecký talent, neboť její výkon nelze označit jinak než jako fenomenální. Senua díky ní skutečně žije a dýchá, lze jí věřit každou emoci zračící se v její tváři, každé bolestivé zaskučení, veškerou rozpolcenou i obavy. Její výkon jde ruku v ruce s neuvěřitelně detailně zpracovanými postavami a animacemi, přičemž zvláště Senua často nepůsobí jen jako 3D model, nýbrž jako opravdový člověk. Rozšiřování zorniček, krůpěje potu, to vše je vidět. I svět kolem je nádherný a plný úchvatných pohledů do krajin, nebo naopak nepříjemných temných míst, které nahání strach. Atmosféra zkrátka nemá chybu a je úplně jedno, zda ji zrovna dokreslují téměř neslyšitelné zvuky, nebo naopak příležitostný, ovšem mocný hudební doprovod se zpěvy, který vyburcuje každou buňku v těle k boji. Právě ten nicméně patří mezi těch pár bodů, které bych ani vyloženě nenazvala negativy, ale jednoduše nedosahují kvalit ostatních složek.
Zdroj: Ninja Theory
Soubojový systém nešetří animacemi a skvěle se na něj dívá, ovšem i přes pocit zlepšení oproti předchozímu dílu stále není tak záživný, jak by mohl být. Druhů nepřátel není mnoho, největší překážkou mohou být ti se štítem nebo ohněm, ale navzdory experimentování a občasnému nevyužívání režimu soustředění jsem se nemohla zbavit dojmu, že ve většině případů stačí jen správně načasovat silný útok a kryt, a nic víc. Nutno však říct, že celková choreografie je bravurní, zběsilostí ani krví se nešetří a přechody z jednoho nepřítele na dalšího krásně navazují. To mi poněkud paradoxně začalo časem vadit, jelikož ne vždy bylo jasné, kdy mám ovládání v rukou ještě stále já, a kdy už si hra dělá svoje. To sice jednak svědčí o propracovanosti animací a skvělé práci s kamerou, ale ta nejasnost nebyla občas příjemná. Bojů je každopádně tak akorát, ale kdo by jimi raději prošel coby neohrožený bojovník, může si pohrát s nastavením přístupnosti.
V samém závěru mě potěšila sympatická herní doba, která v mém případě činila necelých 10 hodin. Sympatická z toho důvodu, že scenáristé evidentně moc dobře věděli, co a kolik toho chtějí odvyprávět. To odvyprávěli beze zbytku a současně nedošlo k žádnému nepřirozenému natahování herní doby. Vše zkrátka přirozeně dospělo ke svému konci. A zpětně navíc musím ocenit, jak byla hra prezentována, ale zde už raději nechci dodávat více. A co víc, ještě pár hodin po dohrání jsem stále ve své hlavě slyšela hlasy – vskutku hra s přesahem… A ty mě právě teď nabádají k udělení následujícího hodnocení.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Bohužel, dvojka je pro mne za 6/10, nemastné, neslané. Ani mi tak nevadila délka, hratelnost a časté cut scény (to vše bylo i v jedničce a tam to vůbec nevadilo), ale ta hra… vůbec nefunguje jako celek. Do velké míry za to může i hudba, která není vysloveně špatná, ale oproti jedničce, kde ve spolupráci s děním na obrazovce vytvářela fantastické a emocionální scény (ať už utrpení, radosti či napětí), které se zaryjí do paměti, případně dodává šťávu do soubojů, je ve dvojce zoufale nezajímavá a nedokáže pomoci vyvolat jakékoliv emoce. Tady zkrátka není nic, jediný zapamatovatelný motiv, žádná dynamika. I ten závěrečný song, který v jedničce padl jako hrnec na zadek a tehdy mne totálně rozbil po dokončení hry, je tady jen zkrátka… meh. Btw. všimněte si, že i Ninja Theory používají v dokumentech o vzniku a pozadí Hellblade 2 hudbu prakticky výhradně z jedničky.
Druhý zásadní problém je příběh. Nezávisle na sobě s přítelkyní jsme se shodli, že tentokrát je story bohužel dost mimo, vůbec nebyl zajímavý a ani jsme neměli pocit, že o něco opravdu jde. V jedničce byla ona cesta očistcem, poznávání své vlastní minulosti a až překvapivě silná love story (vzhledem k tomu, že jeden z účastněných již od počátku příběhu nežije) dostatečně zajímavá, gradující a emotivní. Ve dvojce jsem se za celou dobu nebyl schopen naladit na příběh a ke konci mi už byl i poměrně jedno, což je u tohoto typu her dost fail. Nemluvě o tom, že spousta věcí ve dvojce nedává úplně tak moc smysl vzhledem k dění v původní hře, ale nad tím člověk nesmí moc přemýšlet, jinak si hru zkazí ještě o dost více.
Co se soubojů týče, tak tam musím na jednu stranu pochválit nové animace, některé jsou vážně skvělé… ale zároveň i zklamání. Soubojový systém je podobný s tím z minulého dílu, což je pro někoho problém, mi to v zásadě až tak nevadí… kdyby ve skutečnosti nebyl horší! V jedničce byly často „hromadné“ souboje, kdy jste se museli párovat s nepřáteli a hlavně vám hrozilo reálné nebezpečí i zpoza zad. V tu chvíli parádně fungovaly vaše hlasy v hlavě, které vás na poslední chvíli na tuto skutečnost varují a funguje tak krásná symbióza… Nic z toho v pokračování není, jen lineární souboje 1 vs 1 od začátku do konce.
K plusům kromě posunu v animacích ještě musím samozřejmě přidat i grafiku. Ale to je tak asi vše. Ještě snad za samotnou možnost se vrátit do světa Hellblade a znovu se setkat se Senuou. Ale já si stále nejsem jistý, jestli to opravdu bylo dobře. Jestli nebylo lepší nechat Hellblade skončit po prvním díle, tím spíše, když ten konec byl fakt silný a dobrý.
Cela hra se hrozne táhne, pak zacne hodinunpred koncem gradovat a misto finale prijde konec. Cely to trva tak 5 hodin, 10 hodin je nesmysl.
Prijde mi ze pani co to recenzovala se nechala unest grafikou, nebo nehrala prvni dil..
Jo a ty hlasy jsou taky hur udelany nez v 1. Dilu.
Hru jsem hrála na jeden zátah, přičemž záznam videa těch deset hodin dává. Uznávám však, že jsem se občas dost loudala, snažila hledat tváře a nějaký ten čas strávila i focením. Nicméně bych to přesto viděla spíše na těch zhruba 8 hodin udávaných vývojáři. První díl jsem samozřejmě hrála, grafika pro mě nikdy nebyla natolik zásadní, aby dokázala vést jakýkoli prožitek, nicméně nelze zastírat, že zde dělá hodně.
Tím chci říct, že rozumím názorům, v nichž zaznívají trochu jiné, či dokonce vyloženě odlišné dojmy, stejně tak rozpor ohledně výsledné známky. Tu nicméně vnímám jako orientační a myslím, že podstatně důležitější je fakt, že každý můžeme (nejen) takovou hru vnímat jinak a též ji jinak hodnotit.
Každopádně výkřiky o podplacenosti a podobně jsou totálně choré, o tom žádná, to snad psal nějaký patnáctiletý puboš.
Filozofie hodnocení je jednoduše založená na tom, že posuzuješ dvě věci stejného druhu a odůvodňuješ, která z nich je lepší. Když nemáš v hlavě úplně vymleto, dá se to dělat do značné míry objektivně.
Pokud hra dostane 9/10, určitě by měla splňovat několik kritérií, které ji do toho hodnocení posouvají. A vůbec to není o nějakém wow efektu, že tě audiovizuál vystřelí ze židle. To je jen jedna součást. Těmi dalšími třeba je, že po chvíli hraní narazíš do neviditelné zdi a začneš přemýšlet, jestli jsi náhodou nehrál nějakou hru, kde neviditelný zdi nejsou a jestli to dost zásadně nekazí herní zážitek.
Objektivně?
Tak potom coby člověk, co nemá v hlavě úplně vymleto, asi dokážeš vysvětlit, proč třeba právě Hellblade 2 sesbíral všechno možné od 10/10 (Eurogamer) přes 6/10 (Gamespot) po 4/10 (Game Critics). Podle tvé teorie objektivity by takový rozptyl neměl být vůbec možný.
Faktom je ze vacsina hracov sa pri vsetkom spomenutom bavi, a ta bliakajuca mensina si len ventiluje svoju toxicitu na internete.
Dnes neexistuje aby mal niekto iny pohlad ako oni, nedajboze aby ho bavili ine hry ako ich..vtedy je automaticky menejcenny a nema vkus.
Experimentovat a chtít za to peníze? Proč by ne. Například Vávra měl celkem úspěch s jeho KCD, o kterém mu všichni říkali, jak bez draků a magie nebude mít šanci.
Těch příkladů je X desítek.
V dnešní době hráči stále dokáží ocenit dobré hry. A zrovna Hellblade prostě není dobrou hrou. Člověk tam nic nehraje, gameplay to má takřka nulovej. Je to spíš jen jakýsi audiovizuální zážitek.
Ano, má dobrou myšlenku. A pro hodně lidí to může být stále zajímavé.
Proto fakt nechápu, proč mají být hráči označováni za šikanátory. A to jen protože prezentují svůj názor na recenzi, která podle nich udělila hře neoprávněně vysoké bodové ohodnocení.
Jelikož hry prostě nejsou jen o audiovizuálním zážitku.
Tady se jede jen ta klasická agenda, že negativní reakce jsou něco špatného. Což je taky naprosto nechutnej odraz dnešní společnosti. Však už nám berou tlačítka palce dolů kde se jen dá.
Arogantní výkřiky o neschopnosti a podplacenosti redakce, o absenci koulí a další věci, co si můžeš přečíst níže, je přesně ta toxicita o které psal..
Takže ty si vypichuješ to, co se ti hodí, nemluvě o smešnosti toho, psát někomu, kdo napsal normální a slušný post, že má směšný komentář..
Jako člověk nepolíbený sérií Hellblade nacházím v recenzi spíše jiný nedostatek. Senua mě láká kvůli vizuálnímu zpracování. Nejsem ovšem depkař a tak mě odrazují zbytečně složitá psychologická témata. V recenzích se setkávám často s pojmem „walking simulator“ a „málo bojů“. Co to ale znamená? Málo je relativní pojem. Pro nepolíbené by bylo dobré kvantifikovat toto. Kolik je tam těch soubojů, respektive jaký je asi poměr? Jsou tam tři boje za deset hodin chození? Deset soubojů? Padesát? Co znamená málo? V porovnání s klasickými hrami, kde boje hrají prim a kosíme tam nepřátele prakticky nepřetržitě a nikdo jejich počty asi nedokáže ani zhruba odhadnout se mi jeví informace „málo soubojů“ jako nedostatečná. Když přihlédnu ještě k tomu, že se často v kontextu Hellblade zmiňuje právě onen nešťastný termín „walking simulator“. 🙂
Pro ctenare: To Vase fnukani ohledne gameplaye nedava vubec smysl. To bych treba mohl hejtovat sve oblibene Dirt Rally, ze ma blby pribeh (respektive zadny). Tohle je vtahujici zazitek bez UI a slozitejsi mechaniky by byly spise na skodu, pokud jste cekali akcni hru, to je vase chyba, nikoliv vyvojaru. Kez by takovych her bylo vic.
https://steamcommunity.com/app/2461850/discussions/0/6761670312892534823/?ctp=3
Harold Halibut – 7
Final Fantasy XVI – 6
Avatar: Frontiers of Pandora – 7
Immortals of Aveum – 6
Atomic Heart – 7
Horsie su pripady su, ked hry vedia ponuknut fakt len ten vizual(Hogwarts Legacy, Anthem,..) a vo vsetkom ostatnom su biedoslav a tie dostanu vysoku znamku.
Ale já myslím, že si v zásadě rozumíme, jen prostě za mě není na místě zhejtit hru jen proto, že nezapadá do škatulky akčních adventur, zvlášť, když tu jsou příklady her/neher, které si odnášely skvělá hodnocení a tradiční hratelnost v nich stojí třeba až na páté koleji 🙂
Hoghwarts suhlasim ze pre fanusikov to bol asi splneny sen, ale pre mna ako nie zrovna fanusika(stale mam rad prve dva filmy a cital som knihy) to bol prakticky vo vsetkom tazky priemer az podpriemer. Neberiem ti ale tvoj pohlad(aj ked v mojich ociach neexistuje objektivna obhajoba v com je to o 3 body lepsia hra ako Valhalla :D)
Hry ktore si vymenoval uznavam, ja nepotrebujem aby boli vsetky hry len o gameplay-i, hry mozu byt aj umelecke diela. Tiez by som mohol zhatit reboot Dooma(tu hru milujem) len za to ze nema ziadny pribeh.
Som rad ze sa neskatulkujem len na urcity typ hier a mozem si uzit jak skvele akcne jazdy, tak aj hry s hlbsim presahom bez vyrazneho gameplayu.
Jestli budu mít jednou zase Xbox, případně herní PC, jedničku i dvojku si rád zahraji. Koho zaujal/bavil první díl, jistě si zahraje a bude ho bavit i ten druhý. A platí to pochopitelně i naopak. Subjektivní recenze kohokoliv ho přece neovlivní, nebo ne? Tak o co tady sakra jde?
Ps: Dal jsem koment na YouTube evidentně ke streamu místo k recenzi. Jsem to ale popleta.
No jo Zdeňku, Jirko, Krystíno! Už to děláte tak dlouho a ještě jste se nenaučili napsat objektivní recenzi? 🤣
ja sa ale inak častokrát pri čítaní tých diskusií celkom zabavím, takže asi je kľúč k „úspechu“ nepripúšťať si to a brať to športovo
To se tu zas vyrojilo odborníků, co v životě nic nenapsali, nejsou schopní ani pořádně napsat post do diskuze, ale zato naprosto přesně vědí, kolik by měla dostat hra, kterou ani nehráli a co je na recenzi špatně.
Fakt by mě zajímalo, kde se v lidech bere tolik arogance a tak do očí bijící absence sebereflexe a respektu k cizí práci (kterou ještě konzumují dobrovolně).
Obdivuji tento herní web za naprosto bezprecedentní snahu vysvětlovat a argumentovat dále v diskuzi, ale obávám se, že to je zbytečná energie.. Přeji ať to vydrží, protože někdy je to evidentně náročné..
Hoši vy teda umite pobavit, jen co je pravda.
21. 5. 2024 (11:56)
Nezávislý znamená, že nad námi nikdo není, nikomu se nezpovídáme, nemáme žádného chlebodárce, jak se snažíš podsunout 🙂 Zdroji financování jsou inzerce a příspěvky od čtenářů/diváků.
Jen drobnost. Pokud zdroje financování pocházejí z inzerce/od čtenářů/diváků pak tu závislost existuje. A ta do jisté míry ovlivňuje výběr témat a her, kterým se věnujete.
Ostatné menované mínusy sú pochopiteľné, pretože ani mne sa tie animácie pri boji nezdajú práve najlepšie. Ale napríklad fakt, že si za 6 hodín zábavy tvorcovia pýtajú 50€… to trochu prepískli. Za maximálne 40€ by im to už u mňa prešlo.
Budu doufat v nějaký pozdější port na PS. Xbox úplně kvůli jednoho titulu kupovat neplánuju.
Tu mi pride ze sony fanatici nemali len dlho co kritizovat.
Nechme, prosím, nějakého fiktivního žehrání na „staré dobré časy“ a poukazování na to, jaká je to škoda. Adventury se ti nelíbí, neoslovuje tě téma, vnímáš Hellblade třeba jako špatnou akční hru nebo cokoliv, to je úplně v pořádku. Ale zkus pochopit, že ne každý má jeden daný univerzální pohled na to, co je pro něj kvalita a dobrý zážitek.
@Pepe @barth731 @pulse @djmn Kvalita recenzí na Vortexu NEšla dolů a NEpoužívá dvojí-trojí metr. Vortex recenze pro mne byly, jsou a budou tím nejlepším co v ČR nebo v Evropě najít. Vortex recenze se dívají na každou hru z mnoha úhlů pohledu, dost do hloubky, často velmi detailně – a to u spousty jiných českých nebo zahraničních herních redakcí prostě nenajdeš.
Zdeněk a Jirka, vlastníci Vortexu, jsou pro mne nezávislý, jde to vidět z každého jejich článku nebo videa. Jenom člověk nesmí chodit v bdělém stavu se zavřenýma očima. První díl Hellblade byl/je skvělá hra a chápu proč i druhý díl na Vortexu dostal 9/10.
Hellblade nebyla a není hra pro každého. Pod povrchem hry se skrývá mnohem hlubší poselství, kterého si spousta hráčů buď ani nevšimne nebo ho nepochopí. Když se někomu Hellblade nelíbí a dal by mu nižší hodnocení, je to jeho věc, má na to právo. Ale já chci recenze her kde se dozvím vše potřebné a velmi podrobně – a to mi Vortex poskytoval, dává a pevně věřím že nabízet i v budocnu bude. Než tu příště začneš psát nesmysly a zbytečně spamovat, možná měl by jsi se zamyslet že chyba může být u tebe a nikoliv na/u Vortexu.
Žádna hra není pro všechny hráče. Každý preferuje něco jiného. Ale to NEznamená že pokud nějaká hra nějakého hráče neuspokojí, že by automaticky měla dostat nízkou známku.
Existuje dost her které jsem nehrál nebo hrát nebudu, protože mne nějaký žánr nezajímá. Ale to pro mne nebyl/není/nebude důvod abych nějakou hru označil za špatnou nebo Vortexem nadhodnocenou nebo podhodnocenou. Ani to jestli má hra 30 nebo 60 fps není podstatné = existují hry ve 30 fps které svou kvalitou (hratelnost, tech.stav, atd.) výrazně předčí některé 60 fps hry. Dnes je divná doba, spousta hráčů se ohání tím že 30 fps hru hrát nebude a přitom většinu takových her ještě pár let zpátky každý z nich hrál. Pro mne to je pozérství. Kvality hry nelze posuzovat jen podle fps, ale podle celkového stavu hry.
Ale podle toho co se často v diskuzích na internetu dočtu, tak tohle dost hráčů neumí nebo nechce pochopit.
Podle mého názoru – můžete a nemusíte ním souhlasit – napsala Kristýna Sulková skvělou recenzi na opravdu velmi dobrou hru. Tímto ji děkuji.