Return to Grace

Miluju sci-fi. Jsem ale současně docela náročný divák, čtenář i hráč. Mám v oblibě složitá témata a jsem rád, když mě látka nějak stimuluje a příběh podněcuje k přemýšlení. A tak mi často padnou do oka i hry, které se trochu vymykají mainstreamu. Naštěstí pro nás díky moderním technologiím šikovní nezávislí vývojáři už dnes dokáží často i v malém týmu a s omezeným rozpočtem vytvořit tituly, které potěší také naše oko a současně se nebojí nabídnout trochu netradiční zážitek. A tak jsme se v posledních letech dočkali her jako The Invincible, Lifeless Planet, Deliver Us The Moon nebo Close to the Sun. Když jsem loni v květnu “objevil” Return to Grace od týmu Creative Bytes Studios, hned jsem zbystřil. Doufal jsem, že mi nabídne podobný zážitek. A přiznávám, že mě k projektu přitáhl krátký pohled na jediný obrázek. Mám to tak často a instinkty mě obvykle neklamou.

First person adventura Return to Grace debutovala loni na PC, ale až letos v únoru dorazila na PlayStation a na Xbox. Navíc se objevila rovnou v Game Passu, který je pro podobné tituly jako stvořený. Nemusíte si pak totiž s aktivním předplatným tolik lámat hlavu nad tím, zda vás hra opravdu chytne a zda nabízí příznivý poměr cena/výkon. Pravdou totiž je, že Return to Grace v závislosti na vaší ochotě prozkoumávat dokončíte za dvě až tři, možná čtyři hodinky, když budete opravdu hodně pečliví. Ale i cena se to snaží zohlednit. Na Steamu se prodává přibližně za 15 eur a na Xboxu třeba za 429 korun. Zábavu není ale možné vždy přepočítávat na čas. Return to Grace je hra, která spoustu lidí neosloví, ale na druhé straně zase poměrně transparentně mluví ke své cílové skupině. Pokud máte pocit, že je to něco, co vás láká, nejspíš byste měli dát na svůj instinkt. Proto asi většina lidí na Steamu hru doporučuje, i když střízlivě by člověk našel i řadu nedostatků.

Velmi zajímavé je, že se vypravíme do opravdu vzdáleného roku 3820, ale z pohledu protagonistky jde rovněž o záhadu vzdálenou tisícovku let.

Hlavní devizou hry je její zasazení a příběh. Problémem je, jako často v podobných případech, že čím méně toho víte, tím lépe. Protože je to jedna velká záhada a spočívá v tom část kouzla. Prozradím vám tedy jen to základní. Hlavní hrdinkou je archeoložka Adie Ito, která se snaží zjistit, co se stalo s umělou inteligencí jménem Grace, která kdysi spravovala sluneční soustavu. Velmi zajímavé je, že se vypravíme do opravdu vzdáleného roku 3820, ale z pohledu protagonistky jde rovněž o záhadu vzdálenou tisícovku let. Čili se nacházíme v budoucnosti, ale pátráme po pradávném tajemství, které je ovšem z našeho pohledu jinou poměrně vzdálenou budoucností. Naše putování tak provází několik různých záhad, ale svět pozorujeme očima někoho, kdo minimálně část odpovědí zná. Co se stalo s lidstvem a proč vlastně “zapomnělo”, jak skončil jeho největší vynález…?

Když Adie dorazí na místo, které bych raději blíže nespecifikoval, zjistí, že někdejší umělá inteligence se roztříštila na fragmenty původní AI a různé svérázné osobnosti, s nimiž začne hrdinka komunikovat. Každý hlas je přitom jiný, má jinou povahu a vy si nemůžete být jistí tím, zda vám skutečně chce pomoci, anebo sleduje vlastní záměry. Nemáte ale také moc na výběr. Bez vašich nových přátel se daleko nedostanete. Právě scénář a dabing patří společně s premisou a příběhem celkově mezi to nejzajímavější na celé hře. Herci odvedli skvělou práci, což je něco, co si myslím, že v našem streamu logicky nemohlo tolik vyniknout. Return to Grace je hra, se kterou byste se měli sami někam zavřít a nechat se pohltit jejím světem, který umí být velmi působivý, když mu dáte šanci. Ačkoli po technické stránce není titul rozhodně na špičce, vše dohání krásnou retrofuturistickou stylizací. Autoři se nechali otevřeně ovlivnit a inspirovat designem a architekturou šedesátých let 20. století. Škoda jen, že se na některých místech obraz na Xboxu Series X trochu trhal. Velmi pěkný je rovněž soundtrack.

Zdroj: Creative Bytes Studios

A pak je tu ještě jedna věc, která mě hodně mrzela. Return to Grace se prezentuje jako adventura, na nějaké hádanky v pravém slova smyslu však zapomeňte. I když na konci hry přeci jen člověk pár úkolů vyřešit musí, většina hratelnosti je velice banální a přímočará. Nelze mluvit o puzzlech, jsou to spíš jednoduché úkony, které vykonáte zcela mechanicky, aniž byste se zapotili. Podobné je to s využitím jetpacku nebo akrobatickými pasážemi, kde na vás čeká jen maličko skákání, šplhání a balancování. To je trochu škoda. Nepotřebuji inventář a hardcore adventuru, nechci z toho ani plošinovku, chápu, že těžiště titulu má být jinde. Přeci jen mi ale vadilo, že po stránce gameplaye je Grace tak mělká. Moji pozornost spolehlivě udržel děj a dialogy, avšak pokud by se někomu příběh nelíbil, asi by se začal nudit.

Jak jsem se hrou prokousával stále dál, vylepšoval se i můj celkový dojem. Zatímco na začátku jsem byl premisou nadšený a na konci streamu trochu skeptický, závěr opět nabere grády. Zdejší záhada stojí za to. Stejně jako rozuzlení. Budí zvědavost, nutí vás pokračovat a přemýšlet o tom, čeho jste svědky. Když se začnou věci trochu víc vyjasňovat, myslím, že si užijete to spekulování nad tím, zda se věc točí okolo vědy, nebo víry. Ve výsledku tak vůbec nevadí, že závěrečné titulky můžete sledovat za dvě až tři hodinky a konce se doberete třeba na jedno posezení. Možná je ve skutečnosti dobře, že jde o komornější útvar. Jak už bylo řečeno, nejspíš stejně v tuto chvíli sami tušíte, zda je to něco pro vás, či nikoli. A já bych se na vašem místě nechal vést intuicí. Udělal jsem to stejně a nebyl jsem zklamaný, přestože má výsledek k dokonalosti daleko.