- Krásná papírová stylizace plná barev a neuvěřitelných detailů
- Humor, ale i překvapivě vážné okamižky, dodávající příběhu hloubku
- Spoustu rozverných miniher a plošinovkových pasáží
- Základní jádro soubojového systému není vůbec špatné
- Nápadití bossové
Vývojáři z Intelligent Systems servírují po čtyřech letech další hru ze série Paper Mario. Opět se tedy vydáme s kníratým hrdinou za záchranou princezny Peach, kterou zamkl ve hradě zlý král Olly. Pravděpodobně miluje papírové skládanky origami, protože se sám jedním stal a snaží se přeložit všechny ostatní, aby mu mohli do skonání věků sloužit. V tu chvíli se ale na scéně objevuje Mario v podobě samolepky, Ollyho sestra Olivie a spoustu dalších známých postav, které pro jednou zahodí staré neshody a budou tahat za jeden provaz. Nebo lépe řečeno stuhu, kterou Olly omotal princeznin hrad a znemožnil tak každému, aby do hradu vstoupil.
Ve více než 20hodinovém dobrodružství vás čeká plejáda rozmanitých lokací, spoustu narážek na jiné hry od Nintenda, veselé i smutné vedlejší postavy a kupa miniher, u nichž si odpočinete od věčného bojování. Právě souboje jsou v Origami King tím nejdůležitějším, současně se ale stávají i achillovou patou celého zážitku a sráží celkové hodnocení. Od samého začátku má totiž Mario jen dva typy útoků a souboje – které jsou zčásti logickou hádankou – se začnou nepříjemně rychle opakovat. Střetnutí s bossy vás sice ze stereotypu na chvíli vytrhne, ale děje se tak pouze nárazově a jen několikrát v průběhu celé hry. Nefunguje také ekonomika hry, kdy máte kapsy plné zlaťáků, ale chybí cokoliv smysluplného, za co byste je mohli utratit. A když už se rozhodnete pomáhat si prostřednictvím peněz v boji, vytratí se i zbytek výzvy a motivace, proč hrát aktivně až do závěrečných titulků. Pokud ale akceptujete, že hra je sice krásná, ale v zážitku relativně mělká, nejde o „špatnou“ hru a téměř jistě se budete na mnoha místech díky vší té roztomilosti usmívat od ucha k uchu.