Olympic Games Tokyo 2020

Novodobou éru oficiálních olympijských videoher počítám od Atlanty. Vývojáři ze Silicon Dreams vydali v roce 1996 titul Olympic Summer Games, který byl zjevením pro každého, kdo do té doby mastil na počítači jen legendární Summer Challenge. Izometrická grafika se skvělou grafikou a hlavně animací zřejmě přispěla k tomu, že žánrem sportovních her nepohrdnu v jakoukoliv denní dobu a hrál bych v podstatě cokoliv, jen abych to alespoň mohl chvíli vyzkoušet. To samé platilo na začátku o letošní, ale možná by se slušelo říct předloňské oficiální videohře letní olympiády v Tokiu, která byla v Japonsku uvedena už v červenci 2019, ale teprve před několika dny se dočkala svého uvedení ve zbytku světa. Hra se snaží vzbudit ve sportovních fanoušcích pocit, že se mezinárodní sportovní svátek po ročním odkladu opravdu blíží a minimálně na papíře vypadá nejnovější počin Segy velmi dobře. Osmnáct sportovních disciplín, kreslená, ale realističtější grafika nežli v případě olympiády v podání Maria a Sonica, 80 zastoupených zemí, včetně České republiky a namátkou třeba ještě multiplayer. Spoustu lákavých ingrediencí ale tentokrát dobrou hru nedělá a po několikahodinovém hraní všech disciplín odcházím zklamaný z naprosto nevyužitého potenciálu a velkého množství designérských přešlapů.

Zdroj: Sega

První věcí, kterou musíte v Olympic Games Tokyo 2020 – The Official Video Game udělat, je tvorba vlastního sportovce, či sportovkyně. Musím přiznat, že editor je dostatečně detailní a hlavně vás už v prvních okamžicích připraví na výtvarný styl, který Sega pro tuto hru zvolila. Na rozdíl od předchozích doprovodných olympijských videoher se nesnaží o realistické ztvárnění a dává prostor postavičkám, které působí jako avataři z ekosystému Xboxu. Vlastně o nich mohu s klidem prohlásit, že vypadají hezky, jsou přiměřeně detailní a nebýt místy trochu toporné animace, neměl bych s nimi žádný zásadní problém. Sega rovněž umožňuje obléknout sportovce do nejrůznějších úborů a bláznivých kostýmů, které si navíc můžete zvolit jednotlivě pro každou ze zastoupených disciplín. Podobně jako v ostatních případech ale za tímto systémem neleží nic, co by se jakkoliv propisovalo do hratelnosti, takže jde o vysloveně kosmetické změny, které si kupujete za platidlo získané hraním. Žetonků budete mít navíc po prvním průchodu všemi disciplínami požehnaně a nemělo by vám dát příliš velkou práci odemknout přesně ten obleček, který si v katalogu vyberete.

Když ani nabídka nestačí

Chápu ale, že smysl sportovní hry leží někde jinde, takže vzhůru za jednotlivými sporty, mezi kterými se nachází několik netradičních odvětví a několik jich pro změnu až trestuhodně chybí. Atletika je zastoupena sprintem na 100 metrů, 110 metry překážek, resp. štafetou na 400 metrů a nechybí ani vrh kladivem či skok do dálky. Přesun do centra vodních sportů zpřístupňuje 100 metrů volnou technikou a 200 metrů v rámci polohového závodu. Dále je na výběr závod BMX, judo, box, sportovní lezení, stolní tenis a pak plejáda tradičních sportů, které na papíře působí nejlákavěji. Jde o fotbal, basketbal, rugby, baseball, plážový volejbal a tenis, které by mohly v ideálním případě stát o samotě a plnit roli vlastní videohry. Jenže ideálního toho na olympijské hře od Segy není věru mnoho, a tak je společným jmenovatelem těchto sportů prazvláštní pohyb, špatné ovládání, tristní interakce a velmi rychle se vkrádající pocit nudy. Nad rámec těchto nedostatků za to může i skutečnost, že jsou jednotlivá utkání a zápasy velmi krátké, mnohdy v řádu desítek sekund, maximálně jednotek minut, takže odčinit vlastní zaváhání, ze kterého soupeř vytěžil branku či bod, bývá takřka nemožné a nezbývá, než událost restartovat a pokusit se o úspěch znovu. Mezi tím se ale hra poměrně dlouho nahrává – a to i na PS5, kde je titul dostupný v režimu zpětné kompatibility – a poměr času, který strávíte v načítací obrazovce proti vlastnímu hraní se nepříjemně vyrovnává.

Olympijská trivia

Vzhledem k tomu, že se jedná o oficiální videohru, vítáme prolnutí se skutečným mítinkem prostřednictvím krátkých textíků o sportovištích a historii olympijských her. Tedy včetně připomínek předchozí olympiády v Tokiu a další drobností, které vám během hraní alespoň přihrají pár vědomostí navíc.

Neznamená to ale, že by všechny disciplíny nepřinášely zábavu a nemotivovaly ke zlepšení. Mezi osobní favority řadím stolní tenis, polohový závod na 200 metrů nebo hod kladivem, ani v těchto lepších případech ale nelze mluvit o ničem extra propracovaném. Většina sportů má velmi jednoduché ovládání, což je sice na jednu stranu pochopitelné, ale na tu druhou bych právě proto očekával lepší skladbu či hratelnost, která zapojuje hráče v roce 2021 trochu víc, než je jen mačkání jednoho tlačítka. A když už se tak má konečně stát, vývojáři z nějakého důvodu dělají z tipů stran ovládání sběratelský předmět, který si odemykáte dosaženými úspěchy. Pokud tedy sami nejste zvyklí nahlížet do ovládacího schématu každé z disciplín a očekáváte, že vám hra sama vysvětlí, jak ji máte ovládat, nebudete například docela dlouhou vědět, že před zahájením běhu či plavání můžete aktivovat startovní boost. Nebudete vědět, že skok do dálky lze prodloužit aktivováním speciálního dopadu a zřejmě ani nepochytíte, že u baseballu lze dát do rány pálkou ještě víc síly, když zmáčknete včas příslušné tlačítko. Pro mě z nepříliš jasného důvodu tak vývojáři upírají hráčům alespoň nějakou hloubku v už tak dost mělké hře, namísto toho, aby je zahrnuli propracovanou hratelností hned od začátku a dali jim možnosti, jak se skutečně vyřádit.

Ženy, muži, to je jedno…

Dobrému pocitu bohužel nenahrává ani celková prezentace, v níž není místo na jakoukoliv variabilitu. Stále ta stejná znělka tedy bude hrát před startem jakékoliv disciplíny. Stále ten stejný hlas vás bude informovat, zda vás čeká kvalifikační závod, nebo už souboj o medaile. Na všech místech bude docházet k podivnému vypínání zvuků a doprovodné hudby. Neuslyšíte státní hymny vítězů a nikdy nepoběžíte v jiné dráze nebo nezačnete na jiné straně lezecké stěny nežli levé. Do toho všeho se pak vývojáři rozhodli, že olympijské hry jsou skutečně pro všechny, a do všech sportů mixují muže i ženy bez možnosti to ovlivnit. Atributy, které sportovci mají, tak jsou jen virtuálními čísílky zcela neodpovídající fyziognomii těla sportovců a 160 centimetrů vysoká žena proto může nasadit ippon hřmotnému judistovi bez mrknutí oka. Vlastně bych proti tomuhle smíchání nic neměl, kdyby existovala možnost v nastavení tuhle variantu nepoužít, ale víte co, hra vlastně ani žádné nastavení nemá. Ne, skutečně, herní nabídka vám umožňuje pouze spouštět jednotlivé disciplíny, případně se pustit do hraní jejich předem vybraného, či vámi upraveného souboru, nebohrát multiplayer, ať už ten lokální, nebo online. V případě první varianty mohou hrát na jedné obrazovce dva hráči, v případě online to platí také, ale ještě k tomu se pojíte do lobby s dalšími a hrajete online variantu zmiňovaných souborů disciplín. Matchmaking přitom nerespektuje dosažené ranky v dílčících disciplínách a celá online hra není příliš stabilní či svižná. Přesto rozšiřuje celkový zážitek a je určitou motivací, proč hru neodinstalovat ihned poté, kdy jednou dvakrát projdete všemi sporty.

Naději nemůžete bohužel vkládat ani do tréninkového módu, ve kterém si rovněž nenastavíte žádná pravidla jednotlivých sportů, takže vždycky hrajete stolní tenis do sedmi bodů, rugby vždy jen s tříminutovým poločasem a baseball na omezený počet směn. Škoda je i to, že hra původně vznikla už v roce 2019 a existoval tudíž prostor, jak ji pro hráče vylepšit, případně zareagovat ještě aktivněji s přídavkem disciplín, které by hráče víc zapojily. Výsledkem proto zůstává na pohled sice zajímavá, ale ve skutečnosti bohužel velmi nezáživná kolekce jednoduchých miniher bez ambic, že byste se k nim chtěli rádi vracet. Myslím, že povážlivě chybí jakákoliv střelba, klidně i z luku, hráči by možná paradoxně uvítali quick-time eventy napojené třeba na skoky do vody či gymnastiku a kromě BMX postrádám také závodní disciplíny typu veslování. Jinak řečeno, postrádám vše, co je hráčům bytostně vlastní, co sami potkávají ve videohrách a výběr olympijských sportů to nabízí, namísto toho ale máme bohužel zcela nepoužitelný fotbal, parodii na basketbal a rugby, při jehož hraní budete ještě rádi vzpomínat na dvacet let starý počin od Creative Assembly. I z toho důvodu proto nemohu hru označit ani za průměrnou a musím vás bohužel varovat před tím, kdybyste chtěli investovat svých tisíc korun. Raději si připoměnte některou ze starších olympijských videoher, nebo se nechte zaplavit vlnou nostalgie, vytáhněte staré klávesnice a běžte masírovat enter.