NHL 25

Ohraná písnička, každý rok fanoušci sportovních videoher čekají, zda nový díl jejich oblíbené série přinese zásadní vylepšení, nebo zda doručí jen drobné změny, které by mohly být klidně zahrnuty v dílčí aktualizaci. Samozřejmě, bez ohledu na to, zda by to vývojáři či vydavatelé vůbec chtěli či mohli udělat. Mohu vás nicméně hned v úvodu potěšit konstatováním, že v případě NHL 25 neplatí tak docela první možnost, díky tomu, že se hra kvalitativně posouvá zejména v oblasti grafického zpracování a hratelnosti. Z druhé strany si ale také povíme o nedostatečné inovaci v jednotlivých režimech a déle už také nesmím opomíjet upozornění, že letošní ročník poprvé vychází jen na současných konzolích PlayStation 5 a Xbox Series.

Organizace nejen na ledě

Pokud se chcete do NHL 25 pustit, možná vás potěší, že byl na letošní ročník uplatněn podobný přístup jako na aktuální EA Sports FC. Nemám k dispozici data, abych mohl určit, kolik hráčů hraje HUT, kolik pro změnu rychlé multiplayerové zápasy, ale jedno vím určitě. Každý rok se pod recenzemi objeví komentáře od lidí, kteří doslova kašlou na všechno, co NHL nabízí a jediné, co je zajímá, je odehrání celé sezóny nebo dlouhé kariéry v režimu organizace. A protože i takoví hráči mají právo, aby si mohli NHL užít, vývojáři konečně uznali, že je na čase něco s jejich módy udělat.

Zdroj: EA Sports

Režim Organizace tak nabízí o trochu propracovanější jednání o kontraktech, ke slovu se dostává také nové menu, ve kterém se lze jednodušeji, ale obecně pořád velmi zdlouhlavě, pomalu a se záseky navigace zorientovat a hlavně na první pohled najít většinu informací, které potřebujete. K tomu všemu jsem měl poprvé za několik dlouhých let pocit, že ještě donedávna vysloveně generické rozhovory s hráči nebo členy realizačního týmu mají v letošním ročníku konečně nějaký smysl a kapku uvěřitelnosti. Tedy, odhlédnu-li od nepříliš zdařilého českého překladu, který po vás například chce, abyste s hráči rozebrali „góly sezóny”. Až na to, že nejde o žádné góly, ale cíle – anglicky goals – ale budiž. I proto ale nechci nadšení příliš přehánět, protože jádro režimu zůstává stejné a všechny novinky celkovou hratelnost i zážitek nikam výrazně neposouvají. A to se týká i nového rivalského zápasu či derby, chcete-li, které se může v Organizaci, ale i režimu HUT objevit na základě odehraných zápasů a na pozadí vypočítávaného indexu. Takové utkání má trochu jinou úvodní znělku a vybraný hráč dostane speciální X-Faktor, ale zase jde jen o drobnou změnu, která zážitek téměř neovlivňuje.

Pozitivně hodnotím například přepracované tváře hokejistů nebo zpracování vousů či vlasů, jenže to jsou detaily, které jednak nevidíme tak často a jednak nejsou rozhodně dokonalé.

Co hůř, všechny ostatní herní módy zůstaly bez jakýchkoliv viditelných změn a nevyužívají svůj potenciál, hráče potěšit něčím novým. Režim Be a Pro nebo World of Chel jsou nelichotivou kopírkou z předchozích ročníků a není na nich patrná snaha přinést cokoliv nového. Jistě, vždycky existuje odpověď, že kariéra jednoho hokejisty bude pořád stejná, ale pokud už roky dochází na opětovné využívání identických animací, pohledů do kabiny, struktury rozhovorů s trenéry či vedením a nakonec i způsobu odehrávání zápasů a plnění zadaných úkolů, těžko mohou v EA chtít nadšenou komunitu, která bude NHL každoročně s radostí kupovat. A ano, v módu HUT je možné nad rámec standardních zápasů, z nichž se konečně odměny počítají globálně a ne odděleně podle druhu zápasů, odehrávat výzvy v režimu Wildcard, kdy stavíte, resp. dolpňujete tým pro online i offline hru na základě stanovených pravidel pro dané kolo. Ve finále ale jde jen o jinou verzi fantasy zápasů, ve které osobně skutečné vylepšení nebo posun nevidím.

Kroky vzad i vpřed

Pokud se máme bavit o inovaci, vývojáři toho hodně namluvili o grafickém zpracování, což dávalo smysl zejména s odkazem na vydání pouze pro Xbox Series a PlayStation 5. Jenže i když grafika skutečně doznala změn, hráči lépe vypadají a pocitově se zvýšila saturace barev, při hře mi NHL 25 po vizuální stránce zkrátka připadalo stejné jako loni. Nechápejte mě špatně, pozitivně hodnotím například přepracované tváře hokejistů nebo zpracování vousů či vlasů, jenže to jsou detaily, které jednak nevidíme tak často a jednak nejsou rozhodně dokonalé. I když letošní ročník přináší obsáhlou novou sadu pohybů v rámci tzv. Reaktivních akcí, konkrétně pro chvíle, kdy se hráč vyhýbá střetu nebo se snaží například protáhnout mezi dvěma soupeři, celý systém trpí na špatné navazování animací a viditelnou neplynulost. Do určité míry je to už poznávacím znamením hry, ale doufal jsem, že po vzoru série FC získali vývojáři dostatek know-how na to, aby se konečně změnilo i tohle, ale bohužel.

Čeho si ale stoprocentně všimnete, jsou další zásahy do hratelnosti v porovnání s NHL 24. Loňský ročník se nebál změn, hru zpomalil a představil některé nové prvky, aktuální ročník pak jde s viditelnými dopady ještě dál. Únava hráčů například hraje letos ještě větší roli, když se hráči, kteří nestihli vystřídat, na ledě doslova plouží. Na PlayStationu 5 navíc dostanete zpětnou vazbu i přes tlačítko R2 při snaze přihrávat – půjde to ztuha a jde o další indikaci, že právě ovládaný chudák by už měl dávno sedět s lahví v ruce na střídačce. Mírný posun vidím také v chování umělé inteligence, ale bohužel jen při ofenzivní hře. Je jednodušší i díky nižší rychlosti celé hry dobýt útočné pásmo, trochu se v něm usadit a chvíli kombinovat se všeobecně dobře rozmístěnými či pohybujícími se hráči, a to i když se rozhodnete vypnout systém tlaku, což je další z vítaných změn. Zapojit můžete také nové střely bez přípravy, které gamifikují standardní systém přihrávka-střela z první tím, že vás nutí akci lépe načasovat. Ale pozor si skutečně musíte dávat, když se obraz hry otočí a vy musíte bránit.

V kombinaci s upravenými animace došlo i na změnu hitboxů, takže trefit někoho je o chlup těžší než loni. Přidává se k tomu ale i tradiční okounění umělou inteligencí ovládaných obránců, kteří jsou velmi dobří v pozorování akcí soupeře, ale ve smyslu snahy o její přerušení už toho nevyvíjí věru mnoho. Samozřejmě lze do určité míry rychlým přepínáním či trpělivým vytlačováním protivníka do rohů situaci kontrolovat, ale nespočítám, kolikrát jsme se jako jeden muž potkali ve třech čtyřech hráčích na jednom malém místě a krásně jsme si vzájemně zapřekáželi. A pak tu jsou brankáři, coby položka povinného seznamu snad všech sportovních her, kteří jsou v mnoha ohledech lepší a i množství jejich animací narostlo. Jenže dokud budou padat góly z nahození od útočné modré nebo gólmani nezvládnou předávku puku se spoluhráčem, bude vše i nadále vypadat komicky.

Málo lidí, málo zábavy

Nemile jsem pak byl překvapen z malého počtu hráčů k dispozici pro nejrůznější online herní varianty. I na klasický zápas jsem v podvečerní hodinu čekal dlouhé desítky sekund a spustit nějakou součást World of Chel zabralo ještě mnohem déle. Matchmaking navíc není bez chyb a nejednou jsem vstoupil do lobby, které podivně glitchovalo a neustále odpojovalo i připojovalo hráče. Jestli je tohle – několik dní po vydání – odraz skutečného zájmu o sérii, pak se zřejmě není proč divit, že už zřejmě nikdy nedorazí na počítače a hlavně, že zůstává ve smyslu svěžích vylepšení daleko za fotbalem, americkým fotbalem nebo basketbalem od konkurenčních 2K. Hokejoví fanoušci se tak musí opět spokojit s polovičatě a jen mírně nadprůměrně pojatým produktem, za který bych osobně plnou cenu zaplatil coby hráč předchozího dílu jen velmi nerad. Alternativu nabízí předplatné EA Play a 10hodinový trial, jinak si na mírnou evoluci zážitku a o trochu lepší hru než v případě NHL 24 klidně počkejte na první slevy.