NHL 23

Nerad to říkám, ale NHL 23 je NHL 22 s naprostým minimem nových prvků či vylepšení. I když se snažím už dlouhé roky každou sezónu hledat na sportovních hrách smysluplné novinky a vyvracet zkratkovitá nařčení, že tento žánr přináší jen předražené aktualizace soupisek, recenzi jediné smysluplné hokejové simulace na trhu nemůžu tentokrát začít jinak. Je to patrně souboj se sebou samým, který v případě NHL od Electronic Arts uvrhá vývojáře do letargie a hádám, že bez silné konkurence se stav jen tak nezmění. Letos ovšem tým z EA Vancouver zašel ještě o kousek dál a po docela nadějném loňském ročníku doručil hru, kterou dlouholetí hráči a fanoušci zřejmě úplně s klidem nerozdýchají.

Tohle jsem už někde viděl

Nechci zbytečně čeřit vodu a chystat půdu pro katastrofu na ledě. Ne, NHL 23 je pořád solidně hratelnou hokejovou hrou, kterou když si koupíte po delší době nebo vůbec poprvé, shledáte poměrně zábavnou. Má řadu módů, v nichž můžete uplatnit jak hru proti umělé inteligenci, tak proti živým soupeřům. Můžete si zahrát přátelák, skočit do kariéry, hledat štěstí v režimu Be-A-Pro, blbnout na rybníku nebo se pustit do víru kartičkového Hockey Ultimate Team. Problém je ale v tom, že snad kromě na konci zmíněného módu HUT zůstalo všechno při starém a avizované změny se buďto neprojevují vůbec nebo tak sporadicky, že žádnými změnami vlastně nejsou. Řeč je především o hojně probíraných momentech, kdy můžete odehrát puk i v pádu nebo velmi těžké situaci. Faktem ovšem je, že se takové situace rodí velmi málo a jsou přesným opakem toho, kdy se například v některém z ročníků zaměřili vývojáři na degradaci ledové plochy. Efekt zcela přehnali, takže na konci třetin vypadalo kluziště jak rozrytý rybník, nikoliv však letos v pohybech „na poslední chvíli“.

Zdroj: Electronic Arts

Pokud se k některé z nových animací, kam spadají i vylepšené zákroky brankářů, dostanete a všimnete si jich, je to opravdu svátek a nutno přiznat, že třeba vyražení puku směřujícího do branky v pádu lapačkou vypadalo moc pěkně. Pak ale následovalo deset patnáct zápasů, kdy se nestalo vůbec nic pozoruhodného a dojem ze zápasů zcela odpovídal loňskému ročníku. A perky X-Faktor, které dorazily loni, aby byly letos rozšířeny o pouhé dva kousky? Nevím, jestli jsou lakrosová zakončení nebo větší stabilita či odolnost při osobních soubojích něco, co mění hru, bez ohledu na to, že se vývojáři z EA opravdu snaží tuhle novinku prodat, kde se dá. Nevšimnete si ji nebo nebude tvořit nic, co by skutečně ovlivnilo zápasy.

Co je snad ještě víc zarážející, vývojáři se z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu rozhodli zbavit NHL 23 prostřihů na hráče, animací pro nástupy před zápasem nebo delších opakovaček, kde by mohly právě i nové animace lépe vyniknout. Ne, ani v menu, kde byste rozšířené nastavení pro televizní prezentaci hledali, jej prostě nenajdete a musíte přijmout hořký fakt, že NHL 23 je opravdu jen o akci na ledě. Pokud se už nějaký náznak blíže nasnímané akce objeví, trvá většinou jen několik sekund a zachovává tak nicotnou vzpomínku či dojem, že nestojí za řeč. Smutnou samozřejmostí je pak identický komentář, chybí snaha zařadit alespoň pro týmy NHL autentické znělky či zvukové efekty po vstřeleném gólu a fanoušci zůstali stejně generičtí, jako už tomu je dlouhé roky. Ano, NHL 23 pro vás má připravené speciální oslavy vítězství Stanelyova poháru – můžete si několikrát vybrat ze statického menu, kdo pozvedne trofej nad hlavu jako další – ale že by šlo o vyslovenou revoluci nebo tahák, proč hrát finále stále dokola, to se opravdu říct nedá.

Sliby, chyby

Další novinkou, alespoň tímto způsobem proklamovanou, měl být ženský hokej. Podotýkám, že v NHL 23 je k dispozici hrstka ženských reprezentačních týmů, jako tomu už ale bylo po bezplatné aktualizaci předchozího ročníku. Skutečně nové tedy je zařazení žen do zmiňovaného režimu HUT, což s sebou ale přináší spoustu otázek a ne zrovna uspokojivých odpovědí. Pokud vývojáři chtěli dát prostor ženskému hokeji, udělali mu medvědí službu, protože vše vyřešili tím nejlínějším způsobem. Ano, hokejistky jsou obecně menší. Ano, nosí helmy s košíky. Ale to je přibližně to jediné, co je odlišuje od mužů. Že by se v jejich zápasech uplatňovala pravidla ženského hokeje, to rozhodně neplatí. Zapomeňte také na to, že by zápasy působily jinak, tedy aby lépe reflektovaly skutečnost, že ženský hokej je pomalejší, takřka bezkontaktní a je v něm prostor na kličky a pěkná zakončení. Ne, nic takového, prostě jen jiné modely hráčů s jmenovkami žen. Aby vše fungovalo, museli je vývojáři také v rámci statistik ohodnotit jako muže, což samozřejmě platí zejména pro smíšené týmy v HUT. Žena s hodnocením 80 tak odpovídá muži s hodnocením 80, i když je zcela přirozené, že vše podléhá důležitému kontextu fyziologických predispozic a skutečnost by byla úplně jiná. Nevadí mi tedy apriori spojování hokejistů a hokejistek do jednoho týmu, absolutně ale tváří v tvář snaze propagovat ženský hokej nechápu tak alibistický a zkratkovitý přístup EA.

Podivné je to i s další slibovanou změnou, kterou měl být cross-platform multiplayer. Ani se nemusíme bavit o tom, že by měl fungovat jen napříč konzolovými generacemi – tedy hráči s PS5 si zahrají pouze s hráči na Xboxu Series, nikoliv Xbox One nebo PS4. Pochopit by se to dalo, kdyby však onen cross-platform multiplayer ve hře vůbec byl. Vývojáři se ale, znovu k mému velkému nepochopení, rozhodli přidat ho až později, snad někdy v listopadu. A stejně polovičatě se to má i s proklamovanou možností libovolně si nastavit soutěž NHL v módu Franšíza. Ano, můžete si zvolit různý počet týmů nebo systém play-off, nastavení je ale limitováno, takže pokud například nemáte rádi nájezdy při nerozhodném výsledku, stejně se jim nevyhnete a budete je muset do hry zapojit. Možná si v takovém případě řeknete, že byste mohli věnovat větší pozornost inovovanému systému pro živé strategické tipy, aby k remíze nedošlo, ale i v tomhle případě asi budete jen kroutit hlavou. Nebo vám přijde rada typu – riskuj víc, když prohráváš a zbývá do konce zápasu jen pár minut – jako něco, na co byste nedokázali přijít sami?

Smyslem hokeje od EA je HUT

Na závěr se vracím k módu Hockey Ultimate Team, který se stává – podobně jako v sérii FIFA – tím nejpodstatnějším pro celou značku. Ne proto, že by šlo o ten nejpropracovanější mód, ale prostě proto, že v něm mohou hráči utratit nějaké peníze na víc a EA cítí, že nad rámec plné ceny samotné hry tady může přijít k zajímavému příjmu. Jenže i HUT – vyjma zapojení mužů převlečených za ženy – vypadá a působí úplně stejně jako loni. To samé World of Chel, který alespoň táhne mírou úprav a kosmetických blbinek, které prostě mohou někoho bavit, ale i zde je vše jako přes kopírák a spíše vás přinutí přemýšlet nad tím, jestli je vůbec nutné NHL 23 kupovat. Nezmínil jsem grafiku, která je po přechodu na Frostbite také úplně stejná jako loni a trpí stejnými neduhy, takže výsledek v očích těch, kdo investovali loni, je průměrný a možná mírně podprůměrný. Bohužel, hodnocení sportovních her je nutné nahlížet i z pohledu těch, kdo nemají žádné předchozí zkušenosti a byl by pro ně nový ročník prvním po mnoha letech. V takovém případě platí to, co zaznělo v úvodu, ale udělit vyšší nežli průměrnou známku mi to stejně letos nedovoluje, bohužel.