14. 4. 2023
Bude tomu snad i deset let, kdy jsem naposledy kutal kostky v Minecraftu, protože jsem chtěl zjistit, co na tom všichni vidí. Pixelové sandboxové kouzlo mi nakonec nedokázalo učarovat, a tak jsem po pár hodinách jen pokrčil rameny a uznal, že to asi bude dobré, ale ne pro mě. Proč tedy tento člověk dostal do rukou akční strategii Minecraft Legends, ptáte se? Vyšší moc nejspíš chtěla, abych si i já našel cestu ke krychličkovému fenoménu, jen nejdřív musel být naroubován na ten správný žánr, respektive jejich kombinaci. Když jsem tedy hru poprvé spustil, absolutně jsem nečekal, že mě během chvíle chytne natolik, až zapomenu na plynutí skutečného času. Naštěstí to ale má svým způsobem konec.
Jakákoliv definitiva platí ve smyslu zmíněného konce jen na příběhovou kampaň, kterou je možné hrát sólo nebo až se čtyřmi přáteli online. V příběhovém dobrodružství budete čelit nájezdům piglinů – prasolidí – do jinak mírumilovného světa. Jejich netherová nákaza, objevující se kolem vybudovaných základen, pustoší zdejší krajinu, a tak je na vás tento problém zahnat zpět do prasečáku. Je jasné, že scénář má zcela jednoduchou premisu, tak aby byla co nejlépe pochopitelná i pro ty nejmenší hráče, čemuž pomáhají i české titulky. Jedná se o pohádkový boj dobra se zlem vedený rytířem nebo jinou postavou, kterou si zvolíte – je to fuk, nemá to vliv na nic, a jsou to jen skiny. Z pohledu dospělé osoby mi nepřipadá úplně férové hodnotit příběh, protože jsem ho považoval jen za kulisu, aby hra měla začátek a onen konec, jako rodič, který má za poslední skoro dva roky zhlédnuté hodiny animáků pro nejmenší, si však dovolím tvrdit, že se ho tvůrcům opravdu povedlo naladit na správnou notu. Tedy aby zaujal především děti.
Zdroj: Vortex
A teď se mohu přesunout k části, která už zaujme i dospěláky – hratelnosti. Minecraft Legends lze zařadit do škatulky ryzí zábavy pro všechny. Vývojáři jej označují jako akční strategii, ale konkrétně se jedná o kombinaci tower attack a tower defense budovatelského sandboxu v otevřeném světě s různými biomy, jako jsou džungle, savany, lesy, arktické oblasti a další. Ty mimochodem mají uhlazenější a kontrastnější grafické provedení, než je tomu v původní předloze. Ale jinak stále jste ve starém známém kostičkovém univerzu, kde se můžete pohybovat do všech směrů, jenom ne pod zem, což nabízí perfektní úroveň volnosti. Vše se tak spojuje do opravdu chytlavého a vyváženého mixu odehrávajícího se v reálném čase. Během zhruba třinácti hodin hraní budete prozkoumávat mapu, získávat suroviny, budovat opevnění vesnic a stavby vylepšující například množství dostupných jednotek či surovin nebo urychlující výstavbu, dále útočit na pigliny, i se před nimi bránit, ale nikdy ne tak, abyste se něčím přesytili. Tomu pomáhá i funkce změny dne a noci. Když svítí slunce, máte víc prostoru pro realizaci vlastních plánů, jelikož piglini jsou pasivní a spřádají své plány na noc, kdy naopak útočí ve vlnách na osady nebo rozšiřují své základny.
Ačkoliv to vypadá, že možností je spousta, a tím by hra mohla být složitější na funkčnost a ovládání, tak opak je pravdou. Právě oboje je jasné, snadné a doplněné automatizací všech činností. Zcela pod kontrolou máte pouze svého hrdinu, se kterým se pohybujete po obstojně velké mapě, kde však oceníte rychlé cestování v podobě vesnic nebo vámi postavených studní kdekoliv ve světě. S ním se taky pasujete do role generála, a pak pouze rozdáváte úkoly své počtem limitované skupince vojáků, které vyvoláváte podobně jako třeba ve vtipné akční hříčce Overlord, umisťujete nádeníky pro zisk surovin, nebo určujete, kde se co postaví. U Studny osudu sloužící jako vaše hlavní základna je však zřetelně vymezený prostor, kde můžete stavět budovy zajišťující vylepšení, takže později musíte šetřit s místem, a hlavně si ujasnit, co zrovna potřebujete. Nemusíte se ale obávat zbytečných ztrát materiálu, protože za zbourání staveb dostanete vše zpátky… pokud tedy nemáte plný sklad. Jinak vše provádíte pomocí dvou až tří kliknutí na myši a klávesnici (respektive gamepadu), a poté jen sledujete výsledky.
Rozhodně nečekejte žádné ruční kutání rudy, stavění a ani bojování. Vaše postava se sice umí ohánět mečem, jenže to popravdě není příliš efektivní, a tak raději souboje s vlnami nepřátel přenechejte vždy vašim vlnám bojovníků na blízko (golemové z kamene, zombie atp.) nebo na dálku (golemové ze dřeva, kostlivci), a do toho třeba jen stavějte obranné věže či zdi – jsou užitečné při obraně i útoku. Jelikož se na dění díváte skrz kameru umístěnou vzdáleně za zády hrdiny, tak vždy máte dobrý přehled o tom, co se kolem děje. Při zadávání příkazů se kamera změní na pohled z ptačí perspektivy, což nabídne ještě větší rozhled. Sázka na jednoduchost se vývojářům z větší části vyplatila, protože hráč se o to víc může soustředit na arkádovou zábavu, kterou hratelnost nabízí. Má to však i své nevýhody, k nim se dostanu později.
Náročnost hry se pak odvíjí jen od vámi stanovené obtížnosti – od příběhové po nejtěžší – projevující se zejména v síle a početnosti piglinů a četnosti jejich útoků. Musím uznat, že ať už jsem vyzkoušel různý level složitosti, tak vždy jsem dostal vybalancovaný zážitek odpovídající přesně tomu, co jsem od daného stupně očekával. Tím se právě otvírají dveře všem kategoriím hráčů: začátečníkům, veteránům, mladým i starým. Změna ale nastává ve finální fázi, kdy už jste většinou tak nabušení díky různým vylepšením, že máte téměř neomezený přístup k surovinám i možnost vytvořit velmi početné vojsko a postup už bude mnohem snazší. Později se taky nevyhnete jistému stereotypu, jenže příliš ho nepocítíte, protože stále bude protkaný ostatními činnostmi, které je navíc možné provádět zároveň. To znamená, že zatímco v džungli umístíte nádeníky pro kácení stromů, abyste získali dřevo nutné pro jednotky i budovy, vybudujete také předsunutou základnu před nepřátelským opevněním, z níž je možné postupně útočit na cizí objekty, a pokud ještě k tomu piglini zaútočí na některou vesnici, pomocí rychlého cestování si odskočíte na obrannou misi. Rozhodně se nebudete nudit.
- Různé typy jednotek jsou efektivní proti odlišným piglinům. Pozorně to sledujte, ať pak zbytečně neztrácíte bojovníky.
- Z počátku ničte předsunuté základny piglinů. Oplatí se pro zisk drahokamů.
- Pořádně opevněte všechny vesnice - stačí jen okolo studny. O zbytek se už postaráte.
- Při dobývání opevnění piglinů si klidně dejte na čas a ostřelujte je ruditomety.
- Prozkoumejte celou mapu, najdete mnoho užitečných pomůcek.
- Stavějte studny poblíž spřátelených stvoření, ať se k nim rychle přesunete. To samé platí i pro pigliní pevnosti.
- Osedlejte brouka. Fakticky!
Výborným aspektem je pak volnost při rozhodování, co chcete v danou chvíli provést. Hra se samozřejmě například skrze nájezdy piglinů na osady snaží vymezit, čemu se máte zrovna věnovat, po většinu času to ale budete vy, kdo si bude určovat vlastní cestu. Průzkum otevřeného světa se také hodí pro zpřístupňování speciálních obranných budov, jedinečných prastarých golemů a čeká vás samozřejmě i hledání pokladů nebo zvířat pro osedlání. Důležité je to i pro získávání několika specifických druhů surovin (kámen, dřevo, rudit, drahokamy atd.), bez kterých nevybudujete defacto nic. Výborným pomocníkem je ještě Deník sloužící jako encyklopedie a inventář budov. Díky němu se dozvíte například, že kamenní golemové jsou nejúčinnější proti stavbám, pro verbování zombie potřebujete rudit, válečný buben slouží pro rychlejší salvu šípů z obranných věží a další užitečné informace. Kromě toho si pak v něm dle potřeby prohazujete určité typy budov na liště rychlé volby.
Je jedno, o jaký typ bojovníků se jedná, protože k vyznačenému cíli si vždy hledají tu nejpřímější cestu, a to je kámen úrazu.
Taky se mi líbí, že jakákoliv činnost, respektive zmáčknutí tlačítka, jsou doplněny o jasný zvukový efekt, díky čemu dění vnímáte více smysly, a to je podle mě důležité zejména u dětí. Hra vám taky neustále říká, co se děje. Takže třeba když ukazatelem myši najedete na ikonku vesnice, kde jste zrovna odrazili nájezd, tak přesně tuhle informaci sdělí. Z dospělého pohledu je to poněkud otravné, a cítíte se, jako by vás tvůrci považovali za nesvéprávného. Jenže beru v potaz, že cílovkou jsou i nejmladší hráči, a vůči nim mi to připadá jako skvělý pomocník. Jelikož je ale dabing pouze v cizím jazyce, tak to bohužel příliš neocení české ratolesti.
Bohužel Minecraft Legends má problém, po kterém mě přešla i chuť na slaninu – a to ji mám fakt rád. Umělá inteligence vašich i nepřátelských jednotek je otřesná. Zatímco u piglinů toho využijete ve svůj prospěch, a pak se jen škodolibě vysmějete jejich hlouposti, smích vás přejde, až uvidíte, že to samé dělají i vaši kumpáni. Jim je totiž nutné zadávat jednoduché příkazy, zda vás mají následovat, kam mají jít, či na co zaútočit. Je jedno, o jaký typ bojovníků se jedná, protože k vyznačenému cíli si vždy hledají tu nejpřímější cestu. A to je kámen úrazu, hlavně na bojištích s vyvýšenými platformami, kde mezi nimi stavíte mosty, takže až příliš často vaši následovníci padají dolů, a najednou tak sami stojíte proti hordě nepřátel. V takových chvílích tedy musíte svojí armádu zase rychle posbírat, případně se vrátit k nejbližší líhni a pomocí jednoho tlačítka všechny přivolat, a při další cestě na plošiny doufat, že je neztratíte na nějakém jiném místě. Kromě toho jsou vaše jednotky schopné doslova běžet hlavou proti zdi, což rovněž není příliš užitečné a k úspěšným výsledkům bitev to nevede.
Zdroj: Vortex
Kvůli tomuto mi chyběla možnost přivolat své kumpány odkudkoliv. Taktika postav líheň, a pak svolávej, není při intenzivních bojích příliš vhodná, obzvlášť na pigliny zpustošené krajině, kde nepostavíte nic. V prvním případě vám to totiž někdo rychle zničí, nebo v tom druhém to prostě není možné, dokud nenajdete, nebo nevytvoříte, kousek zdravé půdy. Dále jsou mírně otravné situace, kdy se kvůli vysokým ztrátám v boji neustále přesouváte mezi bojištěm a nejbližší líhní, abyste rychle doplňovali jednotky, které zase dovedete k válečné vřavě, a tak se nemuseli stáhnout z dobytých pozic. Technicky nemám hře co vytknout, kromě pomalejšího načítání textur po rychlém přesunu, ale to je otázka jedné až dvou sekund, takže nic hrozného.
No, a pak tu je nepopulární prvek, po kterém jsem neměl chuť už ani na grilované sele. Mikrotransakce. Volně přístupné tržiště ve hře určené pro hráče od sedmi let mi opravdu převrátilo žaludek. V něm si totiž kromě kosmetického balíčku koupíte i mise pro tower defense režim, který je jen o tom, abyste čelili v určeném čase vlnám piglinů. Po vydání bude ještě možné přikoupit další režim – Mýty, který byl před vydáním hry nedostupný, a tak zatím nevíme, o co přesně půjde – každopádně i kdyby se jednalo jen o kosmetické blbinky, absolutně nesouhlasím s tím, aby se vyskytovaly v titulu s nálepkou PEGI 7. Střežte si proto své peněženky a hlavně pořádně zabezpečte platby na herních platformách, protože kliknout na nákup Minecoinů je až příliš snadné.
Jinak se ale jedná o podařenou sandboxovou strategii, která vás zabaví samotné, i s přáteli, ať už v kooperaci nebo možná i v PvP režimu. Ten jsme ale bohužel nemohli před vydáním hry otestovat, protože se na serverech pohybovala jen hrstka novinářů a dalších vybraných lidí, a pro spuštění režimu je nutné poskládat kompletní 4v4 týmy. Pokusíme se k tomuto módu dostat později, protože může do velké míry ovlivnit celkovou náladu kolem hry i její zacílení a samozřejmě i vlastní trvanlivost. Studio Mojang každopádně znovu dokázalo vytvořit návykovou hru, u níž platí pravidlo, že v jednoduchosti je síla, a kterou bych doporučil rodičům, kteří hledají tituly pro hraní s ratolestmi a po večerech pro sebe samotné. Rozhodně nebudete litovat.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.