Microsoft Flight Simulator

Historie série Microsoft Flight Simulator sahá až do osmdesátých let minulého století. Dalo by se proto očekávat, že každý hráč už dobře ví, jestli ho poklidné civilní létání oslovuje, či nikoliv. Přesto se nemohu zbavit pocitu, že dlouhá pauza od vydání donedávna posledního dílu způsobila určitou ztrátu kontaktu a zejména mladší hráči se logicky ptají, co jim může novinka od studia Asobo nabídnout. Dáme-li totiž stranou úchvatné vizuální zpracování, které doslova láká k prozkoumávání světových metropolí nebo historických památek, jsou podobné otázky na místě a měli bychom na ně společně hledat odpověď.

Skutečný next-gen

Pokud jste se v uplynulých několika měsících neodstřihli od internetu, nemohlo vám ujít, kterak se Microsoft chlubil ve videích z nového Flight Simulatoru tím, jak hra skvěle vypadá. Činil tak zcela po právu, protože použité technologie, do nichž je zapojeno také generování terénu v cloudových severech, vytváří okouzlující a hlavně velmi přesné scenérie, kterých nebylo možné v předchozích hrách dosáhnout. Bez modifikací určitě ne a s jejich využitím jste se beztak nikdy nedostali k tomu, co aktuální Flight Simulator předvádí. Ano, jak už jsem i já několikrát zmiňoval, poprvé lze opravdu plnhodnotně létat bez přístrojů a navigovat se čistě podle pomocí pravidel VFR. Ne všechno je na centimetr přesné, dílčí chyby ve vykreslování pochopitelně vznikají, i s nimi je ale celková úroveň a použitelnost terénu bezprecedentní a hádám, že je hlavním hybatelem toho, proč se o letecký simulátor v první vlně zajímali i hráči, kteří by jinak o letecké páky ani nezavadili.

Zdroj: Microsoft

Pokud bychom se měli bavit o České republice, zpracování krajiny v podstatě odpovídá tomu, jak jsou vykresleny zbylé části světa. Tam, kde jsou města a vesnice, najdete města a vesnice. Tam, kde jsou dálnice nebo lesy, najdete překvapivě dálnice nebo lesy. Drobné odchylky od reality jsou pak vinou zastaralých mapových dat a nedostatcích umělé inteligence, která není vždy úplně přesně schopná poznat, s jakým objektem momentálně nakládá a jaký typ budovy má z plochých podkladů vytáhnout do prostoru. Tím se dostáváme k městům, která jsou i bez přidané péče vývojářů z Asobo fantastická. A nezdráhám se tohle označení použít ani s vědomím, že Praha na všech místech nevypadá jako Praha. Absence sochy svatého Václava, nízké panelové domy nebo třeba stadion Štvanice jsou však jen drobnými pihami na kráse hlavního města, kterému nechybí budovy s typickými červenými střechami, mosty, vinoucí se Vltava a další ikonická místa, která lze z výšky snadno rozpoznat a orientovat se pomocí nich. Platí to ale také o Plzni, Hradci Králové, Brnu nebo Liberci, která jsem namátkou navštívil, abych si potvrdil, že jde o standard, kterého se lidé z Asobo drží napříč celou planetou a vlastně mi ani trochu nevadí, že řeky někdy tečou do kopce nebo že na celé planetě nenajdete elektrická vedení.

Tady bydlím!

Pak tu jsou pochopitelně města, která se dočkala speciální péče, když se vývojáři pustili do ruční úpravy historických či církevních pamětihodností, sportovních stadionů nebo jiných dominant. Seznam obsahuje přes 300 položek a nutno přiznat, že pokud máte dostatečně výkonný počítač, abyste si přelety nad střechami metropolí mohli užít ve vysokém rozlišení, čekají vás desítky hodin zábavy jen při prozkoumávání všech maličkostí. A to pochopitelně nezmiňuji malá, ale o to zajímavější místa, jako jsou divy světa, ikonické přirodní úkazy a zkrátka vše, co byste kdy chtěli navštívit a nyní můžete alespoň virtuálně. To se pak vztahuje i na letiště, která jsou zpracována ve dvou úrovních – základní a prémiová – s čímž současně přichází i jedna z největších výtek, které vůči Flight Simulatoru mám. Na Vortexu jsme vás informovali o třech cenově velmi odlišných edicích, které obsahují 30-40 vylepšených letišť a 20-30 letadel. Odstupňovány jsou vždy po pěti kusech s tím, že cena deluxe edice je v porovnání se základní o 510 Kč vyšší a prémová edice dokonce o 1310 korun.

Jak funguje multiplayer

Nedílnou součástí celkového zážitku je možnost pozvat ke hraní kamarády, případně vstoupit do sdíleného světa s dalšími hráči. Microsoft Flight Simulator na tyto choutky pomýšlí, nedotahuje je však k úplné dokonalosti. Tři nabízené režimy umožňují hraní s hráči, kteří používají reálné počasí, dále s uvolněnější formu, která nastavení nezohledňuje, a pak soukromé hry pro vybranou skupinu přátel. Bohužel ale hra nemá kooperaci ve sdíleném kokpitu, což by se náramně hodilo do téměř jakéhokoliv letadla. Jen pro úplnost dodáváme, že v jeden čas můžete vidět maximálně 49 ostatních letadel, ostatní zůstanou podle náhodného klíče či vzdálenosti od vašeho letounu skryta.

Nechci mluvit o nestoudnosti či nenažranosti Microsoftu, ale podobné rozdělení je jednak zmatečné a jednak nepůsobí úplně férově. Na druhou stranu se musí nechat, že vylepšená letiště jsou skutečně precizní a v mnoha ohledech přesahují možnosti dosavadních modifikací. Ať už ve vlastním zpracování jednotlivých budov, drah či servisních prostorů, nebo v možnostech nakládání dopravních letadel, tankování a dalších záležitostí, s nimiž aerolinky přichází na letišti do kontaktu. Samozřejmostí pak je i komunikace s řídícími letového provozu a pozemní obsluhou, kterou za vás navíc může vykonávat druhý pilot, případně umělá inteligence, není-li ve vašem letadle místo pro dalšího člověka. Jde o vrstvu určitého usnadnění, kterou ocení zejména sváteční piloti, a připočíst k ní můžeme i možnost svěřit do rukou umělé inteligence kompletní ovládání letadla. Tolik přibližně k úvodu a pojďme k tomu důležitějšímu.

Létání takřka pro všechny

Bavíme se o leteckém simulátoru, proto vás zřejmě bude zajímat, jaká letadla můžete pilotovat a kolik vás to bude stát úsilí. Stejně jako předchozí díly, také ten aktuální nabízí opravdu široké možnosti nastavení fyzikálního modelu, takže byste měli po chvilce strávené v menu zřejmě najít vyhovující šablonu, která vás nebude zbytečně frustrovat a pilotáž si užijete. Od zcela arkádového pojetí, které nebere v úvahu dechberoucí a uživatelsky zcela nastavitelné rozmary počasí nebo některé fyzikální zákony, se můžete postupně propracovat k realistickému modelu, v němž musíte dbát na všechny součástí letu a mít zvládnuté ovládání daného typu letadla. Hra s tím do určité míry pomáhá pomocí interaktivních itinerářů, podle kterých se řídí i ti nejzkušenější dopravní či vojenští piloti. Právě na nich je vedle grafiky znát obrovský pokrok v možnostech vývojářů, když rázem ve vanilla verzi přináší funkce, které jste museli v předchozím díle dokupovat prostřednictvím modifikací. Pravda, dopravní letadlo jsem nikdy neřídil, názory skutečných pilotů Airbusů jsou ale velmi pozitivní a i když se v kokpitu nachází určité nepřesnosti, většina instrumentů je plně funkční, včetně palubních programovatelných počítačů. U menších letadel je situace ještě příznivější, vzhledem k jednoduchosti celkového ovládání a moje vlastní zkušenosti s Cessnou 152 se až na některé drobnosti s pojetím Flight Simulatoru pozitivně protínají.

Někdo by mohl namítnout, že je ovládání letadla možná až příliš citlivé, i na tomto poli je ale hra velmi tvárná a dovoluje zapojit nejrůznější periferie, případně je adekvátně nastavit tak, aby vám vyhovovaly v souvislosti s konkrétním letadlem. Paradoxně ale musím přiznat, že pro rychlé domácí létání, nemyslíte-li to opravdu vážně, mi přišel vedle levnějšího joysticku vhodnější klasický gamepad s dvěma analogovými páčkami, byť se v žádném případě neobejdete bez zásahů do hry pomocí klávesnice a myši. Rozhlížet se po kabině a hlavně mimo ni, lze velmi pohodlně, stejně jako letadlo vést a kontrolovat průběh letu. Ovládání palubní navigace, systému autopilota, světel nebo stabilizátoru je už ale povětšinou nutné nechat právě na klávesnici, čímž se vaše počínání neobejde bez chyb, nebo vynucených pauz pro nastavování. Za tímto účelem nicméně Flight Simulator nabízí tzv. aktivní pauzu, kdy se sice čas zastaví a letadlo visí ve vzduchu, nedojde však k odpojení zvuků nebo pohybu motoru a vše působí velmi přirozeně. Opět, s trochou cviku se dají zvládnout i složitější úkony a chytré škálování obtížnosti hry vás za krátkou chvíli přivede do úplně jiné roviny celkového zážitku.

Vyšetřování leteckých nehod

Ačkoliv bych mohl začít mluvit o řadě dalších nepřesností, kterých se vývojáři na skutečných letadlech dopustili, pravděpodobně by to k ničemu nevedlo. Stále se v základu jedná o desktopový simulátor, který toho pro vlastní létání nabízí mnohem víc, než jakýkoliv předchozí díl a modifikace určitě dorazí, aby opravily zbývající části. Neznamená to však, že bych neměl dalších výtek k obsahu, který Flight Simulator nabízí nad rámec vlastního letu na jakémkoliv místě na světě. Můžete se logicky ptát, co je vlastně náplní této hry, na což bych s dávkou rozbouřených emocí odpověděl, že je jí jednoznačně možnost vychutnat si velmi věrný dojem z letu. Pokud byste ale chtěli pragmatičtější odpověď, pak bych k onomu létání podle vámi zadaných parametrů už mohl dodat jen málo. Letecký výcvik, který probíhá na Cessně 152, je v porovnání s předchozím dílem značně omezený a nepřesný. Tam, kde jsme před 14 lety dostali mnoho lekcí, včetně výcviku na proudových dopravních strojích, máme jen hrstku misí, jejichž zadání a podmínky jsou přinejmenším nejasné. Komentář instruktorky není v souladu s tím, co se momentálně odehrává ve vzduchu nebo na letišti a dojde k vysvětlení jen těch opravdu nejzákladnějších bodů. Pokud byste si chtěli hraní osvěžit nastavením náhodných poruch, ani na tomto místě nedostanete tolik možností, jako minule. A situaci příliš nezachraňují ani přistávací či vyhlídkové mise.

Honit mimozemšťany nebo létat nad savanou v novém Flight Simulatoru nebudete. Důraz je kladen na nejznámější či nejextrémější letiště s tím, že převezmete kontrolu nad letadlem už během poslední fáze přiblížení a jediné, co musíte zvládnout, je vyrovnat stroj na finále a co nejpřesněji ho dovést na dráhu. Ano, krásně to vypadá, podíváte se na velká letiště i krátké ranveje vysoko v horách, ale točit hrstku misí pořád dokola zřejmě nebudete chtít příliš dlouho. To stejné platí o vyhlídkových letech, jejichž nabídka bude sice nepochybně růst, ale ani náhodou nemůže stačit k tomu, abyste si hraní mohli něčím naředit, neuspokojuje-li vás jen a pouze samotný let. A pak je tu již naznačená nabídka letadel, do níž jsou sice zahrnuty proudové stroje, stejně jako vrčející ultralighty, ale jen marně byste hledali vrtulník nebo větroň, vyžadující zcela odlišný přístup. V kombinaci s opravdu krvavými nároky na hardware, pády frekvence snímků nad velkými městy hluboko pod únosnou mez a dlouhými loadingy proto nemohu hodnotit tak, jak by mi velelo srdce, ale dávám na trochu smířlivější úsudek vlastní hlavy. I ta ale velí označit hru za ten aktuálně nejlepší civilní letecký simulátor s obrovským mnohaletým potenciálem. V nabídce Game Passu ho navíc můžete mít na první měsíc za 25 korun, a to je už pádný důvod k úvaze.