Jestliže Vortex čtete nebo sledujete pravidelně, nejspíš vám neuniklo, že jsme Strážcům galaxie věřili a doufali, že nakonec půjde o jedno z příjemných překvapení předvánoční sezóny. Bylo zjevné, že autoři ze studia Eidos-Montréal čelí mnoha pochybnostem, i když já osobně jsem je nejenže nesdílel, ale ani příliš nechápal. Neříkám to proto, abych si připravil nahrávku na smeč, a teď vypálil, že jsme to věděli a měli pravdu. Kdepak. Protože ani já jsem nevěřil v takhle optimistický výsledek. Z podceňovaného outsidera se vyklubal jeden z favoritů a hra očividně příjemně překvapila velkou část fanoušků. Možná podobně jako dokáží z blížící se katastrofy udělat nakonec výhru i samotní Strážci galaxie.
Podobně jako komiksová předloha i Guardians of the Galaxy se příjemně vymykají běžným adaptacím od Marvelu. A to přestože se v jádru jedná vlastně o klasickou akční adventuru s několika RPG prvky, která staví zejména na osvědčených principech a mechanismech. Když vám někdo bude chtít Strážce galaxie přiblížit a omezí se jen na popis hratelnosti, aniž by zdůraznil příběh, humor, postavy, dabing, hudbu a celkovou atmosféru, můžete právem získat pocit, že to nezní ničím výjimečně. A to je zřejmě důvod, proč před vydáním mnoha hráčům nepřišla hra nijak zvlášť super. Jakmile se ale jednou se Star-Lordem a jeho parťáky vydáte na vesmírné dobrodružství, titul se vás zmocní a už hráče nepustí.
Místy možná mohou Strážci galaxie připomínat jakousi komediální odlehčenou variaci na Mass Effect, ale nenechte se zmást.
Strážci galaxie jsou zase v průšvihu a je na vás, abyste jim pomohli. Přímo ovládáte jen Star-Lorda, ostatní postavy má na povel umělá inteligence. Gamora, Rocket, Groot a Drax jsou ale stejně platnými členy týmu. A když se náhodou na čas rozdělíte, hned si toho všimnete, protože se to projeví v hratelnosti, atmosféře i dynamice týmu. Svým parťákům, kteří jinak bojují autonomně, totiž můžete dávat příkazy. K dispozici mají hned několik speciálních schopností, které postupně odemykáte za nasbírané zkušenosti. A stejně tak rozšiřujete rejstřík vlastních dovedností. Peter Quill umí ale samozřejmě několik dalších triků navrch. S pomocí nasbíraných dílů a Rocketových šikovných pracek můžete vylepšovat jeho výbavu a navíc postupně odhalíte a osvojíte si několik režimů Star-Lordova blasteru, který vám umožní třeba zmrazit nebo zelektrizovat nepřítele. Tyto triky, stejně jako schopnosti ostatních přitom neupotřebíte jen v boji, ale i při řešení jednoduchých prostorových a logických hádanek.
Do akce jsem se nepustil hned zkraje recenze jen tak pro nic za nic. Guardians of the Galaxy jsou totiž především ryzí akcí s různými akrobatickými pasážemi. I když se mezi jednotlivými misemi vracíte na svou loď, odemykáte si nějaké bonusy, vedete smysluplné rozhovory s ostatními členy týmu a občas uděláte nějaké důležité rozhodnutí, které má vliv na vztahy nebo průběh mise, nejde o RPG ani akční RPG. Místy možná mohou Strážci galaxie připomínat jakousi komediální odlehčenou variaci na Mass Effect, ale nenechte se zmást. Tady postavy v pravém slova smyslu nelevelujete, nevybíráte si zbraně a výbavu s výjimkou kostýmů, neberete úkoly ani se světem nepohybujete svobodně. Jde o relativně přímočaré dobrodružství s různými odchylkami, kde jsou humor a akce na prvním místě.
Zdroj: Square Enix
Souboje jsou frenetické a místy pořádně chaotické, což nemusí vyhovovat všem. Nestačí pobíhat okolo a střílet z blasterů. Jak už bylo řečeno, Peter má vlastní zvláštní schopnosti a také musí spouštět speciální akce ostatních. Jako by to samo o sobě nestačilo, v prostředí se mohou nacházet interaktivní předměty, které po stisku tlačítka vyvolají další akci příslušného parťáka. V souboji se může objevit i quick-time event, který startuje další druh útoku. Na oslabeného nepřítele je možné zaútočit combem a nakonec je tu ještě možnost povolat všechny členy týmu, nabudit je správnou motivační řečí a poslat zpátky do bitvy za doprovodu některého z hitů osmdesátých let. Jinými slovy, v soubojích se toho děje opravdu hodně a můžete využít mnoho různých mechanismů. Navzdory tomu se začnou časem vyčerpávat. Souboje vás nikdy nepřestanou úplně bavit, ale uvědomíte si, že jsou hodně repetitivní a vy postupujete ve všech arénách velmi podobně. Někdo by možná dokonce řekl, že je vlastně trochu jedno, co mačkáte, hlavně musíte včas stihnout aktivovat všechny příslušné benefity. Ale nelze samozřejmě pominout, že správnou kombinací elementů a útoků budete efektivnější.
Ještě víc než souboj jsem si nakonec ale užíval samotný svět a celé tohle dobrodružství, které bych se nebál přirovnat k nadupanému hollywoodskému blockbusteru. Navštívíte roztodivné světy a místa, které mají neotřelý, nápaditý a nezvyklý design. Přesně jak mám u sci-fi rád, často se úplně vymykají běžně zažité představě. Podobně bizarní jsou mnohdy vaši nepřátelé. Narazíte tu na věci, co jinde neuvidíte. Zalétáte si vesmírnou lodí a čeká vás i pár překvapení. Samotný příběh je super. Námět vás sice na zadek neposadí, ale jak se scénář rozvíjí, získá si vás celá zápletka. Podporují ji samozřejmě skvělé postavy a výborně napsané dialogy. Strážci galaxie jsou opravdu vtipní a humor u podobných moderních her hodně postrádám. Díky skvělému dabingu ještě lépe vyzní jejich vzájemné slovní přestřelky a špičkování. Čeká vás i pár legračních narážek na jiné postavy od Marvelu. Právě protože dialogy tak dobře šlapou a akce může být místy až příliš, vůbec nevadí, že v několika momentech autoři záměrně zvolní krok a naservírují vám úrovně, které spíš prožvaníte. Máte tak alespoň čas obdivovat se okolí, ať už jde o exotickou planetu nebo vesmírnou stanici, která přesvědčivě tvoří iluzi skutečného města plného lidí a věcí, ačkoli reálně můžete prokecat jen pár postav a nemůžete příliš sejít z cesty.
Pro milovníky osmdesátých let
Už jsem se vedle skvělého dabingu dotkl letmo také hudby. Je to právě soundtrack a celkově estetika a nálada osmdesátých let, která dělá ze Strážců galaxie nezaměnitelnou show. Hra obsahuje obrovské množství vtípků a easter eggů a samotný hudební doprovod je jednou velkou poctou a nostalgickou sondou do minulosti. Do té se ostatně s Peterem budete nořit opakovaně i osobně v rámci flashbacků, které vám přichystají nejeden šok a překvapení. Pokud ale nemáte k tomuto období žádný vztah, jen stěží to budete považovat za plus, to si naprosto uvědomuju a respektuju. Ve skutečnosti tu je nicméně několik objektivních problémů, před kterými vás musím ještě varovat. Na zábavné, komplexní, ale přesto relativně mělké a časem repetitivní souboje už jsem vás upozorňoval. Hra je opravdu moc pěkná na pohled a má úžasnou stylizaci, nicméně ji provází spousta bugů a glitchů. Leccos určitě autoři časem opraví, ale překvapilo mě, že mi hra opakovaně na PS5 spadla nebo se zasekla, případně v důsledku nějakého glitche nebylo možné hrát dál. Narazit můžete i na trhání celé hry nebo zasekávání zvuku.
Chyb technického rázu je škoda, ale ani ty nic nemění na tom, že vám jinak musím Guardians of the Galaxy vřele doporučit. Jedná se o velmi povedenou hru, která sice nepřichází s ničím vyloženě originálním, nějakou zásadní inovací nebo vlastním velkým novým nápadem, ale známé přísady mixují autoři Deus Ex: Human Revolution, Deus Ex: Mankind Divided a Shadow of the Tomb Raider tak šikovně, že jejich chuťově výrazný koktejl působí jako nesmírné osvěžení.
K recenzi Guardians of the Galaxy jsme se bohužel dostali až po vydání hry. A když tak zpětně můžeme sledovat některé opatrné počáteční ohlasy, mám pocit, jako by se v první vlně někteří báli tuhle hru opravdu pochválit, protože se nečekalo, že bude tak dobrá. Ale ona je. A byla by vynikající, kdyby se obešla bez chyb a souboje byly pestřejší.
Právě hraju dál tu hru a fakt nechápu ta hodnocení. Jsem v pokoji Nikki, nad postelí je zkosená příčka a kamera se pocukává za postavou jako by měla elektrošok a to je defakto na každém druhém uzavřeném místě. Nebo jdu si s někým popovídat, a postava se přitom pocukává jako by neuměla plynule stát nebo na sebe nenavazovala animační smyčka daných cyklů. Naskočí mi dialogové okénko s nabídkou vedení konverzace, nestihnu vybrat odpověď, protože zrovna sbírám ten šrot ze země a volby mi zůstanou zaseknuté až do resetování hry z posledního checkpointu. Průzkum prostředí nabízí tolik regulérních průlezů a chodbiček ale hra mě tam nepustí, protože to není předmětem průzkumu a tak je tam neviditelná stěna. Co to je proboha za koncepci hratelnosti? Ach jo, to je takový nepohodlný opruz tohle hrát. Nevím jestli jsou ta studia v Montréalu nějak propojená, Eidos a WB, asi mají společné schodiště, protože ty hry mají tak podobné neduhy, například Batman Arkham Origins tehdy a jeho neohrabané neaktivní chyty kotvou při plachtění a skocích. Nebo Shadow of The Tomb Raider a strom dovedností, který z vás udělal top partyzána a ona tu nebyla příležitost ve hře ty funkce pořádně používat, protože v ní bylo minimum střetů a nová hra plus k tomu hned ze začátku nevybízela. Jako by ta koncepce stromu devodností ke hře snad ani nepatřila. Jsem zvědav, jak dopadnou Arkham Knights ale očekávám, že podobně. Nicméně kde ti recenzenti berou tu osmičku fakt nechápu. Nevím jestli to mají nějak zaplacené protože tohle je tak neohrabané hraní, fakt si takhle osmičkové hry nepředstavuji. Avengers také dostali relativně vysokou známku a jaký to byl ve výsledku fail. Nicméně mě se tedy hrál o dost lépe nežli tohle. Škoda toho live servis neobsahu a repetetivní náplni, protože souboják od creative directora Shaun Escayg (který už je zpět v ND) byl úplně někde jinde.
Hele tak co, medaily, klíčenku, koblihu, nebo stačí virtuální aplaus? A chlubíš se tím v baru před kamarády? Na mě to vždy působí jako vědomej a chtěnej exhibicoinistickej autismus.
Mě vadí QTE, které jsou v cutscénách neintuitivní a musí se opakovat daná scéna bez možností odmáčknutí. Dále třesoucí se kamera, která neskutečně ruší v průchodu hrou, při skocích se kamera vždy tak nepřijemně škubne až z toho po chvíli začně bolet hlava. Režim kvality je dost nevybalancovaný a tak má hra do očí bijcí propady FPS. Také má hra nedotažené animace soubojů. Umělá inteligence v boji také nezasluhuje pochvalu, parťáci v poli mi připadají spíše naobtíž, neumí se oživit, neumí odvést pozornost když mám něco zničit, třeba nějaké cíle. Když nastane na obrazovce maximální akce, do vás létají elektorošoky, vaše střelba z blasterů svojí efektivností připomíná házení neškodných sušenek po nepřátelích a vaši parťáci soustavně umírají, moc si to tedy neužíváte. To že má hra povedený příběh a grafiku není vše ale dnešnímu publiku to asi stačí. Já si hru bohužel prozatím příliš neužívám. A přepínat na PS5 do režimu nejlepší výkon se mi nechce, hra nevypadá už tak dobře, pro účel hrát s „nižším grafickým nastavením“ jsem si konzoli nekupoval. Ještě doplním když je to recenze, tedy hodnocení hry, že absence češtiny je velká škoda, a určitě bych to přidal k mínusům hry a promítl na výsledné známce. Občas přes sebe mluví několik postav a tam prostě číst cizojazyčný text nejde stíhat, výhodu mají hráči, kteří rozumí mluvené angličtině.
Dík za recenzi. Jsem někde za polovinou a královsky se bavím. Zatím mi hra pouze jednou spadla, jinak ok. Postavy jsou opravdu vtipné, Rocket správně místy otravný a Drax trochu pomalejší. To, že je hra lineární beru v současné době jako plus.
Ehm „…některé opatrné počáteční ohlasy…“? Vždyť ze zatím uvedených recenzí v ČR máte nejnižší hodnocení 🙂 Všude jinde (zatím) 9/10 😉 Našel jsem na pěti největších cz webech výhradně 9/10. To mi jako opatrné ohlasy nepřipadá.
Já ale počátečními ohlasy samozřejmě myslel ty první zahraniční recenze, které vyšly na embargo, protože jejich autoři dostali hru v předstihu. Na české testy jsem nijak nenarážel, nic proti nim, ale těch se tahle zmínka netýkala.
Mám dotaz, kdy budete recenzovat Forza Horizon 5?
Embargo myslím padá 4.11 v 8:01
Děkuji