Like a Dragon: Ishin!

Trvalo to sice poměrně dlouho, ale s úspěchem můžeme konstatovat, že se série Like a Dragon definitivně etablovala i na Západě. Ačkoliv jsme ji tu od prvních uvedených dílů znali jako Yakuzu, vývojáři ze studia Ryu Ga Gotoku usoudili, že přesnější bude nazývat hru překladem původního japonského jména a tuhle změnu hodlají do budoucna ctít. Aby pozici série upevnili, rozhodli se rovněž přinést remake historického spin-offu, který původně vyšel jen v Japonsku a přenesl hráče ze současnosti do druhé poloviny devatenáctého století. Ryu Ga Gotoku Ishin! z roku 2014 se tak dostává coby Like a Dragon: Ishin! na moderní herní platformy a hlavně vychází i ve zbytku světa, čímž se před námi otevírá hned několik zajímavých příležitostí. Předně zjistit, jak vypadaly hry slavné série před necelými deseti lety a hned vzápětí se dozvědět, co zajímavého může přinést dramatická změna příběhového pozadí, kulis a částečně i postav.

Like a Dragon Ishin! se odehrává v Japonsku na sklonku období Edo. Pokud nejste zběhlí v historii, jednoduše bychom mohli mluvit o tom, že končily staré pořádky, s nimi i šógunát a přicházely císařské reformy. Hra se nesnaží vyprávět historii a vysloveně vás něco naučit, ale na ukázce změn poměrů ve společnosti velmi pěkně demonstruje, jak to před necelými dvěma sty lety v Japonsku probíhalo. Tedy jak transformaci prožívali obyčejní lidé, nakolik žhavá byla třecí plocha mezi tradičním a novým, a že příběh o bezpráví, křivdě a pomstě lze na ploše téhle série vyprávět bez ohledu na dobové zasazení. Jinak řečeno, i v končící době samurajů působí Ishin! velmi povědomě, a pokud jste se už se sérií seznámili, budete se cítit jako ryba ve vodě.

Sice jinde, ale pořád doma

Vývojáři navíc už před lety – a přirozeně tedy i v aktuálním remaku – využili celou řadu známých postav z hlavní linie, takže vás zřejmě nepřekvapí, že ústředním hrdinou není nikdo jiný nežli Kazuma. Říká si sice Rjóma Sakamoto a po velkou část hry vystupuje pod falešným jménem, ale je to on a víte to od prvních okamžiků. To vám alespoň dává jasně najevo, že stojí na „správné“ straně a to samé, i když z opačného pohledu, můžete říct pro změnu o padouších a všeobecně záporných postavách, které můžete rovněž rozpoznat. V porovnání s původní hrou upravili vývojáři obličeje tak, aby byly více v souladu s moderními díly Like a Dragon a rozhodně nemohu tvrdit, že by mi to jakkoliv vadilo. Naopak, podtrhuje to tolik potřebnou linku kontinuity, kterou bez ohledu na míchání dějového pozadí vnímám jako konzistentní a skvěle zapadající do pořád stále trochu ulítnutého konceptu hlavních i vedlejších dílů série. Co je navíc důležité, podoba postav nutně nemusí znamenat i shodné charakterové vlastnosti, takže nepochybně budete překvapeni a nemusíte tak na podobné obličeje automaticky nahlížet jako na spoilery.

Jde o klasický Like a Dragon a určitě vám přivodí nejeden úsměv a občas i pocity trapnosti, které však nevybočují z toho, pro co mají fanoušci tuto sérii rádi.

Do jisté míry se to odráží i v kulisách, v nichž se budete po většinu hry pohybovat. Řeč je o Kjótu, tedy v době hry pojmenovaném ještě jako Kjó, které samozřejmě není kopií proslavené fiktivní tokijské čtvrti Kamuročo, ale má podobný nádech a nabízí víceméně shodnou sadu aktivit a interakcí. To znamená, že budete chodit nakupovat jídlo, případně ho vařit, pít saké, zpívat karaoke, rybařit nebo opečovávat farmu mladé Haruko, se kterou se můžete díky tomu zblížit. V tomto ohledu jde o klasický Like a Dragon a určitě vám přivodí nejeden úsměv a občas i pocity trapnosti, které však nevybočují z toho, pro co mají fanoušci tuto sérii rádi. Na hře je nicméně vidět, že vznikala před deseti lety a hloubka miniher nedosahuje možností, které nabízí nejnovější díly. Ostatně i zmíněné farmaření, které je rozsáhlé a můžete toho dělat opravdu hodně, je dosutpné jen jako instance mimo hlavní mapu a mnohdy se zkrátka raději půjdete odreagovat do některého z podniků v Kjó, které potkáte cestou, než abyste se opět vraceli na farmu.

Kdo zabil mého otce?

Co se týče hlavní příběhové náplně, Rjómův úkol je dopadnout vraha svého nevlastního otce. Sám je totiž v úvodu hry z této vraždy neprávem obviněn, a tak mu nezbývá nic jiného, než přijít s neprůstřelným důkazem. To ovšem znamená strávit přibližně 30 hodin sledováním cutscén, bojem s nepřáteli, proklikáváním dialogů a vyšetřováním. Ve smyslu délky nepatří Ishin! k těm nejvýživnějším dílům série, ale z druhé strany to neznamená, že byste po skončení neměli dost. Hra je bohatá nejen na pestré hlavní mise s mnoha více, či méně očekávanými zvraty, ale přichází nad rámec popisovaných miniher i se spoustou vedlejších misích, kde se vývojáři z Ryu Ga Gotoku dokázali už před lety pořádně odvázat. Nazí lidé, lidé, kteří nejí zeleninu, zpívající kultisté nebo třeba otravní psi – ti všichni vás budou ve vedlejších misích čekat a zaručeně vás dokážou pobavit, pokud jedete na vlně a řadíte se k fanouškům. Ostatním mohou tyto příběhy připadat trochu bizarní, ale opět, takový Like a Dragon zkrátka je a nevzniká kvůli tomu prostor ke kritice. Co kritizovat lze, je opravdu úmorné pobíhání Kjótem tam a zpět. Velmi často se stává, že část mise se odehrává na jednom konci a další část na konci druhém, což by samo o sobě možná nebyl takový problém.

Jenže podobně jako v hlavních dílech série, také v Ishin! na vás čeká velká plejáda náhodných střetnutí či dialogů, kterým se mnohdy nejde vyhnout a měl jsem po nějaké době pocit, že tohle všechno dělali vývojáři jen proto, aby natáhli herní dobu a nemuselo se o tomto titulu mluvit jako o něčem, co úplně nezapadá do nastavené skladby dalších dílů. Nechápejte mě špatně, soubojový systém je povedený, zábavný a dostatečně pestrý, ale když už po třicáté nakopete zadky skupině cucáků, kteří terorizují místní obchodníky, zkrátka už nechcete další podobný souboj. Ale on přijde, na to vemte jed, takže nezbývá, než zatnout zuby a znovu nechat úřadovat katanu nebo palné zbraně. Ano, protože se bavíme o konci 19. století, výbava ozbrojených mužů se už začala výrazně proměňovat a Rjóma na to umí reagovat už od prvních krůčků ve hře. K dispozici jsou čtyři bojové styly, mezi kterými lze velmi rychle přepínat, a ve dvou z nich si užijete i pistolí.

Smrtící tanečník

Souboje v Like a Dragon: Ishin! jsou real-timové a nechávají vzpomenout na beat em up styl starších dílů série. Katana je hlavní volba v soubojích jeden na jednoho a nabízí dostatek prostoru pro úskoky, vykrývání i rychlých protiútocích. Katanu ovšem můžete zkombinovat s pistolí, čímž se změní zejména způsob úskoků a dostanete navíc možnost ostřelovat své protivníky z dálky. Také speciální komba mohou velmi rychle poslat k zemi celou skupinu nepřátel a působí pěkně i vizuálně nebo ve smyslu animací. Bojovat ovšem můžete jen s pistolí, čímž docílíte silnějších zásahů, ale sníží se vám pohyblivost a musíte si neustále hlídat, aby u vás nebyli nepřátele příliš blízko. Pokud se ovšem těsnějších soubojů nebojíte, můžete klidně bojovat jen pěstmi či za pomocí předmětů kolem vás, a i to lze s úspěchem uplatňovat až do konce. Jen se připravte na to, že plný potenciál soubojového systému odemknete až po dlouhých hodinách hraní, tedy poté, kdy budete moci investovat získané body zkušeností a body stylů do velmi košatých stromů schopností. Velmi důležitou složkou jsou pak karty jednotlivých příslušníků policejní jednotky Šinsengumi, do které se v průběhu hraní infiltrujete při hledání vraha svého otce.

Je v něčem speciální verze pro PS5?

Pokud se ptáte, jak se projevují možnosti konzole PlayStation 5 na hraní Like a Dragon: Ishin!, odpověď je - nijak výrazně. Haptická odezva má spíše podobu vibrací, nic speciálního z ní nejde odtušit a nefunguje nijak kreativně. To samozřejmě neznamená, že vám nedává žádnou zpětnou vazbu, jen není nic ušito na míru právě ovladači DualSense. Také adaptivní triggery se nijak nehlásí o slovo, takže ani v tomto ohledu vás musíme zklamat. A co je příznačné pro obě konzolové verze - tedy i pro Xbox Series - hra nenabízí žádnou volbu režimů obrazu pro upřednostnění kvality či frameratu. I z toho důvodu docházíme k závěru, že bezpečnější by bylo o hře mluvit jako o remasteru, nikoliv jako o remaku.

Jednotlivé karty lze přiřazovat k dílčím bojovým stylům a zpřístupnit si tak silnější útoky i speciální schopnosti, jako je omračování nepřátel, rychlejší léčení, jednoduché posílení útoků, vyšší rychlost, vyvolávání medvědů, kteří ukousnou nepřátelům hlavu a spoustu dalších libůstek. Kartičky získáváte v průběhu hraní, ať už plněním misí nebo třeba čištěním dungeonů, můžete s nimi libovolně hýbat, měnit je a levelovat, což z nich činí skvělou taktickou záležitost, jen zkrátka musíte počkat, než se vám tahle možnost odemkne. Poté jsou ale souboje ještě lepší a jde o jeden z nejlepších prvků, které Like a Dragon: Ishin! nabízí.

Je to remake, nebo spíš remaster?

O kvalitách hry není pochyb, a kdybych měl hodnotit jen ji, číslo by bylo velmi vysoké. Pobavíte se, dozvíte se něco málo o historii Japonska a například díky možnosti nechat si některé termíny z dialogů vysvětlit v glosáři budete mít skvělý přehled o tom, co se ve hře děje. Ostatně, hodnocení původní hry z roku 2014 se pohybovalo kolem 80-85 procent a rozhodně bych se nebál sáhnout po podobné známce. Jenže Like a Dragon: Ishin! je nutné zasadit do kontextu a nahlížet na hru také jako na remake, což s sebou automaticky přináší nějaké nároky na vizuální podobu hry i technické aspekty, ve kterých tahle hra bohužel zaostává za současným standardem. A zaostává i za aktuálními možnostmi studia Ryu Ga Gotoku jako takového. Když postavíte původní hru a remake vedle sebe, samozřejmě uvidíte ostřejší textury, zmiňované nové obličeje s lepšími vlasy a hlavně úplně jiné nasvícení, které činí hru mnohem realističtější. Pořád ale jde jen o drobné změny, které rozhodně nedokážou zakrýt fakt, že po technické stránce je Ishin! velmi zastarlou záležitostí. Hrubé animace, výrazné rozdíly mezi obličeji důležitých postav a standardních NPC, které jsou místy skutečně odpudivé, spoustu glitchů, doskakování textur, strnulé cutscény, neposedná kamera a spoustu dalších drobných věcí, neustále připomínajících, že rozhodně nedošlo k plnohodnotnému převedení hry do podoby moderních her.

Citelně mi chyběla třeba i možnost uzamknout si cíl, zejména při používání pistolí, takže jsem mnohdy střílel do prázdna a nemyslím si, že to bylo vysloveně jen mou chybou.

Odráží se to ale třeba i tím, že hra nenabízí volbu grafických módů a dává vám pouze jedinou možnost – 1080p a 60 fps. Podivné je i rozhodnutí, nezahrnout do hry anglický dabing, zvlášť když nadabovány jsou jen důležité rozhory, které jsou rozhodně v menšině. Citelně mi chyběla třeba i možnost uzamknout si cíl, zejména při používání pistolí, takže jsem mnohdy střílel do prázdna a nemyslím si, že to bylo vysloveně jen mou chybou. A podobných nedodělků nebo spíše neuspokojivě vyřešených věcí, jako jsou například loadingy při přechodech z ulice do budov, je bohužel víc. I proto si dovolím tvrdit, že Like a Dragon Ishin! je remaster, což ale automaticky snižuje očekávání a staví ho mnohem blíže k finální podobě titulu. Ten určitě není špatný a coby fanoušci už zřejmě hrajete, pokud ale s Like a Dragon teprve začínáte, doporučil bych vám vrátit se k tomuhle spin-offu až ve chvíli, kdy budete dostatečně zaháčkováni a budete ochotní odpustit věci, které se v opačném případě mohou zdát jako rozhodující, zda 1600 korun utratit, či nikoliv.