6. 2. 2024
Začátkem února se hra Last Train Home od vývojářů z brněnského studia Ashborne Games dočkala prvního placeného rozšíření. Legion Tales, jak se přídavek deseti akčních misí nazývá, byl oznámen ještě před vydáním základní hry a jeho autoři už dopředu mluvili o tom, že na rozdíl od strastiplné cesty legionářů přes celou Sibiř až do Vladivostoku nabídnou hráčům něco odlehčenějšího. Pravdu však měli jen napůl, protože ačkoliv se výrazně změnila nálada směrem k místy až rozvernému vyprávění o příhodách, které legionáři v Rusku zažili, průběh misí je náležitě tuhý a pořádně se u nich zapotíte. Tedy za předpokladu, že budete chtít splnit stanovené výzvy, a to i v případě těch základních, které lidé z Ashborne Games stanovili pro první průchod.
Zatímco v základní hře šlo o holé přežití, mnohdy na hranici toho, co lze s tenčícími se zásobami a tváří v tvář nepříjemným okolnostem zvládnout, Legion Tales vás zbavují řízení vlaku i většiny survival prvků a soustředí se výhradně na bojové mise. Základní koncept odpovídá tomu, s čím jste se v akčních pasážích museli potýkat během pouti přes Sibiř. Vývojáři ale měli tentokrát mnohem více prostoru k tomu, aby vetkali do misí zapamatovatelné, unikátní momenty a zvraty, díky kterým se nebudete ani chvíli nudit. Ruku v ruce s tím jdou i samotné mapy, na nichž se mise odehrávají, které se neomezují jen na obvyklé prostředí vesnic, městeček a přírody, ve které jste se pohybovali v základní hře. Ne, podíváte se do zlověstných močálů, budete se muset proplést podzemním labyrintem chodeb a šachet, a čeká vás i jedna specialita, kdy tak trochu ztratíte půdu pod nohama. Scénář jednotlivých misí je ale přímou součástí zážitku, takže nechci prozrazovat zbytečně příliš, podobně jako tomu bylo u některých momentů v hlavní části hry. Narážím tím samozřejmě na velmi speciální misi, v níž Československo uspělo ve své první a prozatím poslední lodní bitvě, ale tohle si zkrátka musíte coby nadšení opraváři prožít sami.
Zdroj: THQ Nordic
Co se také změnilo, je podání příběhového pozadí, na které nevrhá světlo kapitán Langer, ale nový vypravěč Zoltán. Rozšafný chlapík, který o zážitcích z Ruska vypráví cestujícím ve vlaku, když se přesouvá po Spojených státech k lodi na stále trvající cestě domů. V české verzi je samozřejmě doplněn bodrým dabingem, kterým tu a tam rozčísne i předělové části misí, když se povede nějaký úkol nebo je třeba výrazněji posunout děj. Jde o pěkně zpracovanou část, která dokresluje uvolněnou atmosféru celého rozšíření a je zřetelným kontrastem proti pošmournosti okolností, v nichž se legionáři nacházeli před svým odchodem z Ruska. Zoltán navíc rád trochu přehání, jeho další dva společníci mají k jeho vyprávění výhrady a společně se několikrát s nadsázkou a ve vtipu chytnou o to, jak to vlastně tenkrát bylo. Nakonec je pak Zoltán přinucen odvyprávět, řekněme, osobní příběh, i ten by ale měl zůstat součástí překvapení, které vývojáři přichystali v rámci dostupných misí.
Jak už jsem naznačil, autoři se chtěli vyhnout recyklování lokací ze základní hry a nutno říct, že se jim to v plném rozsahu podařilo. Mapy jsou úplně nové, zároveň poměrně velké, nabízí zpravidla několik cest k další skupině nepřátel či jinému cíli a umožňují vám v mantinelech Last Train Home využívat různé strategie. Velmi často navíc budete mít k ruce nějakou těžší zbraň, hned několikrát budete ovládat tank a celkově si na zhuštěném prostoru vyzkoušíte vše, co mechanismy hry dovolují. Měl jsem navíc pocit, byť může jít jen o velmi individuální věc, že se mi v misích daří mnohem efektivněji taktizovat a lépe využívat všechny možnosti, které se během hraní misí naskýtají. Přesto všechno jsem ale několikrát narazil na složité momenty a hodně zvažoval, zda postupovat se zdecimovanou jednotkou jen proto, abych misi dokončil, nebo se vrátit k některé z uložených pozic. Ve finále mi přijde, že vývojáři i skrze absenci nastavení obtížnosti napříč celým DLC hráče přirozeně nutí k tomu, aby minimálně v prvním průchodu hledali cestu a spoléhali na rychlé uložené pozice. Ne všechna střetnutí navíc musí proběhnout stejně, takže hra zůstává dostatečně plastická, i když ukládáte a načítáte častěji.
Když dokončíte první průchod, na přehledné tabulce v závěru uvidíte, kolik vytyčených výzev jste splnili a hlavně, kolik bodů jste získali pro odemknutí dalších, jinak poskládaných čet či dalších výzev a modifikátorů.
Co víc, dohráním mise či celé nabídky deseti kousků zážitek nekončí. Jedním ze vstupních veličin je samozřejmě vaše jednotka, která na začátku sestává ze čtyř, ale někdy i méně vojáků. Konstantou je příběhová četa, o které se nemůžete nijak rozhodnout či její členy vyměnit. Může se proto například stát, že s sebou do mise neberete zdravotníka, a to jsou právě ty momenty, kdy vám může rozšíření pořádně zatopit. Obvykle ale někoho naberete cestou, ať už jde o osvobozené kamarády nebo třeba Rudé, kteří z nějakého důvodu chtějí bojovat na vaší straně. Tím se dostanete i k dalším třídám vojáků a můžete se pěkně realizovat. Když ale první průchod dokončíte, na přehledné tabulce v závěru uvidíte, kolik vytyčených výzev jste splnili a hlavně, kolik bodů legie jste získali pro odemknutí dalších, jinak poskládaných čet.
Někdy vám plnění dalších výzev usnadní, jindy trochu ztíží, faktem ovšem je, že i když splníte základní úkoly, pořád si můžete odemknout volitelné a pokusit se dohrát některé obtížné momenty na sto procent. Z mého pohledu jde o dostatečné lákadlo k tomu, do misí se vracet a zkoušet například nevzbudit jakýkoliv rozruch, popasovat se s tím, že vaši vojáci, ale i vojáci nepřítele vždycky trefí svůj cíl, nebo naopak, že budou mít vaši vojáci nekonečně munice, ale o to nižší přesnost. Kromě v zásadě pozitivních nebo minimálně nepříliš bolestivých modifikátorů ale může být výzvou i to, že voják bude považován za mrtvého už když bude standardně vyřazen z boje nebo že budou mít protivníci dvojnásobek zdraví. Jistě, scénář misí to nezmění, ale přinutí vás to přistupovat k zadaným úkolům odlišně a nacházet třeba jiné způsoby, na které byste při normální hře nenarazili.
Pořád ale platí, že i kdybyste měli rozšířením proběhnout jen jednou a příliš se nestarat, jak se vám to podařilo, jsou Legion Tales z mého pohledu adekvátně naceněným DLC. Čistého času vám mise zaberou vždy alespoň kolem hodiny, někdy i delší dobu, narazíte-li na obtíže. Zároveň dostáváte veškerý servis stran zmíněné české lokalizace a můžete si znovu vychutnat pohlednou grafiku hry. Na druhou stranu je ale nanejvýš fér mluvit o tom, že ne všechny hrany se vývojářům podařilo obrousit k dokonalosti a na někoik glitchů jsem během hraní natrefil. Hra má stále trochu problém s pathfindigem vozidel, umělá inteligence je v rámci herních možností spíše schematická nežli kreativní a došlo i na úsměvnou chybku, kdy jako první do následně ovládaného tanku naskočil pes, zvuk tanku se vypnul a na všechny další příkazy k jeho pohybu přicházely jako reakce vrčení a štěkání.
Celkově jsem si ale užil zejména pestrost misí, ať už jde o prostředí, denní dobu či efekty počasí, nebo o náplň a taktické možnosti. Sympatický mi přišel i vypravěč a hlavní hrdina v jedné osobě, spolu s některými vtipnými momenty přímo na bojišti. Jen na minimu místech jsem tápal, kudy dál – například v misi v tunelech mi nebylo zřejmé, kde přesně je východ a cesta k němu navíc podléhala časovému limitu – ale jinak šlapalo vše jako po drátkách a Legion Tales plní svojí úlohu šťavnatého doplňku k již tak dlouhé hře. Trochu jsem se bál, jestli vykostění mechanismů a soustředění čistě na souboj bude fungovat, teď už ale vím, že právě díky Legion Tales má Last Train Home ještě blíže k občas se objevujícímu přirovnání – Československé Commandos.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.