Kena: Bridge of Spirits

Většina hráčů zřejmě nepochybovala o tom, že Kena bude pěkně vypadat. Je to okouzlující pohádka, která nezapře, že její autoři mají na poli animovaných příběhů zkušenosti. Nejistota se ovšem vznášela nad hratelností debutu od malého studia Ember Lab. Krásná grafika nemusí jít nutně vždy ruku v ruce s chytlavou náplní a během první hodiny až dvou jsem skutečně měl obavu, že mě čeká vizuálně nápaditá, ale herně možná jen průměrná nebo lehce nadprůměrná akční adventura. Nakonec se však ukázalo, že si Kena schovává v rukávu několik triků až do nejzazších částí hry. A získala si mě svou přiznanou přímočarostí.

Kena místy připomíná Pikmina, Zeldu, Ico, Shadow of The Colossus, Oriho nebo Beyond Good & Evil. Na pohled zase vypadá jako směs disneyovky Raya a drak i anime od studia Ghibli.

Kena je mladá průvodkyně duší. Hlavní hrdinka cestuje do opuštěné vesnice ve snaze najít posvátnou horskou svatyni. Namísto toho ale narazí na kraj rozervaný a stravovaný záhadnou nákazou, která jí stojí v cestě. Naštěstí si s ní Kena umí poradit. Dokáže komunikovat se zesnulými lidmi a jejich dušemi, kterým pomáhá přejít z našeho světa do toho posmrtného. Díky tomu protagonistka vládne nejen řadou vlastních zajímavých schopností, ale především spojí své síly s malými roztomilými a šikovnými společníky, kteří jí asistují v boji i při transformací prostředí, které je třeba uzdravit. Právě manipulace s okolním světem patří mezi jednu z nejhezčích částí hry, kdy si postupně odemykáte nové oblasti a současně jim vracíte jejich dřívější krásu.

Kena se v boji sama umí zručně ohánět holí, kterou se časem naučí proměnit také v magický luk. Její vnitřní síla jí poslouží jako obranný štít a je i obratnou akrobatkou. Hratelnost je směsí akce, plošinovky, hádanek a místy překvapivě náročných soubojů s bossy. Někteří kritici vývojářům vytýkají, že si vypůjčují tolik nápadů od ostatních her, že Kena přichází jen s málo vlastními původními prvky. A pravdou je, že se skutečně autoři opírají o mnohé populární tituly a série ve snaze nasbírat první zkušenosti u vlastního projektu. Kena tak místy připomíná Pikmina, Zeldu, Ico, Shadow of The Colossus, Oriho nebo Beyond Good & Evil. Na pohled zase vypadá jako směs disneyovky Raya a drak i anime od studia Ghibli. Je to slepenec mnoha světů a vlivů inspirovaný přírodou, kulturou, hudbou, architekturou, historií i legendami východní Asie.

To však rozhodně podle mě neznamená, že se Ember Lab jen opičí. Jejich postupně se otevírající semi-open world totiž ukrývá řadu příjemných překvapení. Zpočátku jsem měl boj za přímočarý a jednoduchý. Časem ale autoři přitvrdí, osvojíme si nové schopnosti, upgradujeme své vybavení a narazíme na nepřátele, vůči nimž musíme uplatnit různorodou strategii. Primárně to samozřejmě platí pro zmíněné bossy, kterých potkáte celý zástup, ale i běžní protivníci vás postupně přimějí využít v akci všechny dostupné techniky a nespoléhat se na jeden univerzální útok. Možnost přeměnit takzvané roty v hadovité monstrum, lukostřelbu nebo bombičky navíc neuplatníte jen v boji. Ještě častěji najdou využití při řešení hádanek. I ty jsem zpočátku mylně považoval za velmi snadné až banální, ale autoři se vás jen postupně snaží naučit všechny dovednosti, které pak musíte efektivně kombinovat.

Vaši pidižvíci vám otevírají cestu dál a umí přenášet předměty, na které můžete vyskočit, anebo s jejich pomocí něco aktivujete. Jejich a potažmo i vaše síla přitom roste s tím, jak postupně v prostředí nacházíte další a další malé zubaté pomocníky. Jak už bylo řečeno, luk nepoužijete jen v boji, ale s jeho pomocí se můžete také přitáhnout na větší vzdálenost. Bombičky můžete hodit na nepřátele, ale ještě častěji s nimi transformujete prostředí, protože mohou dočasně pohnout skalami, které vám umožní pokračovat v cestě. Líbí se mi v tomto smyslu, jak autoři propojili logické prostorové hádanky s místy poměrně náročnými akrobatickými pasážemi, v nichž si musíte počínat přesně i rychle, než zase kouzlo pomine a skály popadají na své původní místo. S využitím luku navíc můžete někdy měnit i jejich polohu a orientaci, což platí také pro některé hádanky založené na otáčení předměty.

Je to jedna z her, v níž se skutečně vyplatí zastavit se a rozhlédnout se okolo. Jeden z mála titulů, kde jsem i já využil několikrát foto režim, který mě jinak nechává chladným, abych si užil výrazy postav a nejmenší podrobnosti.

Jednou z posledních schopností, kterou si osvojíte, je dash kombinovaný s teleportem, na což dojde až v samotném závěru hry. Normálně bych si to asi nechal pro sebe, ale zmiňuju to především proto, že to dobře demonstruje, že se pořád něco učíte a pořád objevujete něco nového. Od vydání navíc už pár dní uplynulo, a tak věřím, že nejde o tajemství v pravém slova smyslu. Samozřejmostí přitom je, že s pomocí nových schopností a triků se dostanete i na dříve nedostupná místa, takže se vyplatí občas vrátit i do lokace, kterou už máte za sebou, byť tam nic konkrétního už nehledáte. A samozřejmě i jednotlivé souboje s největšími nepřáteli stojí na nějaké fintě a slabině, kterou musíte nejprve objevit. S Kenou se vydáte nejen do přírody, ale i do podzemí, které vám připomene dungeony z jiných podobných her. I když většina světa má podobu malebného zeleného lesa, okusíte i trochu odlišné prostředí. A čeká vás hodně emotivní příběh, který se bude líbit nejen dospělým, ale i dětem. Což ovšem rozhodně neznamená, že je to hra jen pro děti.

Po technické stránce nemám titulu mnoho co vytknout. Hra má nejen úžasnou stylizaci a výtvarné zpracování, ale je také velmi dobře začištěná. Snad jen hrdinka by se mohla pohybovat plynuleji. Titul pohání Unreal Engine, díky němuž vypadá skutečně jako oživlá pixarovka. Nabízí dva grafické režimy, už tradičně jeden upřednostňuje výkon a druhý detaily. V obou případech je ale na digitální svět a jeho různorodé postavy radost pohledět. Je to jedna z her, v níž se skutečně vyplatí zastavit se a rozhlédnout se okolo. A to nejen ve chvíli, kdy meditujete na předem určených místech, abyste si zvýšili zdraví. Jeden z mála titulů, kde jsem i já využil několikrát foto režim, který mě jinak nechává chladným, abych si užil výrazy postav a nejmenší podrobnosti. Třeba ve chvíli, kdy jsem pro roty získal nějaký nový kosmetický doplněk. Velmi se mi líbí i soundtrack ovlivněný hudbou z Bali a pochvalu zasluhuje také dabing.

Někdo přirovnává Kenu k reliktu PS2 éry, ale mně se upřímně právě po takových hrách stýská, a protože nevycházejí často, nemohu si na to rozhodně stěžovat. Naopak mám rád určitou nekomplikovanost této doby.

To je skoro samá chvála. Tak v čem je tedy problém? Sám jsem měl ke hře několik výhrad a důkladně jsem si prošel i výtky ostatních hráčů, abych pochopil, co se lidem naopak nelíbilo a proč. Na první problém jsem narazil už doma brzy poté, co jsme hru zařadili do našeho streamu. Na začátku totiž nevypadá až tak super a z dnešního pohledu mi přijde náš záznam k vlastní škodě hodně nereprezentativní, protože ani zdaleka neukazuje to nejlepší, co Kena nabízí a představuje. Ale svým způsobem je i chyba, že na toto rozvinutí jejího plného potenciálu musíte nějakou chvíli čekat. Hra využívá na PS5 ovladač DualSense, ale nakonec zůstaly jeho možnosti za očekáváním. Ačkoli samotná navigace pidižvíků je bez problémů, po jejich přeměně v “hada” je ovládání poněkud toporné. I když Kena později hýří nápady, mnohé z nich vám mohou připadat staromódní a překonané. Nejspíš už jste leccos z nich někde viděli. A pravdou je, že autoři se o tyto prvky skutečně opírají jako o berlu, protože zatím coby začátečníci nepřicházejí s tolika vlastními inovacemi.

Někdo dokonce přirovnává Kenu k reliktu PS2 éry, ale mně se upřímně právě po takových hrách stýská, a protože nevycházejí často, nemohu si na to rozhodně stěžovat. Naopak mám rád určitou nekomplikovanost této doby. A to je asi tak vše, co bych hře vytkl. S výhradami k příběhu se absolutně neztotožňuji, game design nepovažuji za zastaralý, ale klasický. Hra mi nepřijde otravně sentimentální nebo patetická, ale mile dojemná. Akci, hádanky ani postavy nepovažuji za mělké a skoro jsem se musel sám sebe ptát, zda někteří nevynesli svůj ortel nad tímhle laskavým dobrodružstvím předčasně. Podle mě si totiž Kena i přes drobné nedostatky vaši pozornost rozhodně zaslouží.