Třináct let čekali hráči na pokračování série Half-Life, aby jim vývojáři z Valve přinesli prequel druhého dílu, a ještě k tomu ve virtuální realitě. Pokud tohle není ukázka naprosto zvráceného smyslu pro humor, pak už upřímně nevím, kde jinde hledat. Od loňského listopadu rezonovalo nepochopení snad všemi diskuzemi a ani necelý týden po vydání kritické ohlasy zcela nezmizely. Narušují je však první dojmy, recenze hovořící o videoherní revoluci a také klidná vyjádření Gabea Newella, že virtuální realita je tím nejlepším, co mohlo legendární sérii potkat. Nezbývá tedy než zahodit předsudky, nasadit headset a zjistit, jestli studio Valve ještě nezapomnělo dělat hry.
Tohle JE Half-Life…
Jak už pravděpodobně tušíte, v novém Half-Life se namísto Gordona Freemana ujímáte role Alyx Vance, která se pět let před událostmi druhého dílu nachází v nechvalně proslulém City 17. Společně se svým otcem Elim a těmi nejodvážnějšími z přeživších lidí se však nechce smířit s výsledkem devastující sedmihodinové války s Combiny a živí myšlenky na povstání. To však nemůže proběhnout bez vůdce odporu – zmiňovaného Eliho Vance – který byl Combiny zajat a je nutné ho osvobodit ještě před tím, než bude transportován do vězeňského komplexu Nova Prospekt. Přímočarost a jednoduchost jsou ale slova, která scenáristé z Valve nemají ve slovníku, a tak už krátce po začátku zjistíte, že se všechno nepříjemně komplikuje a záchrana otce nebude tím jediným, co vás v přibližně 10hodinovém příběhu čeká.
Zdroj: Valve
Čeho se naopak dočkáte, jsou překvapivé zvraty, velmi nepříjemné chvíle nejistoty, ale současně i klidu, kdy se zdá, že to všechno nakonec dobře dopadne, abyste pak v úplném závěru dostali ránu obrovským kladivem a všechna ta křehká stabilita vzala během jediného okamžiku za své. Oklikami a bez zbytečného prozrazování detailů se tedy snažím říct, že ačkoliv by forma Half-Life: Alyx sváděla k odsouvání dalších důležitých aspektů na druhou kolej, není tomu tak a cestu ke hře byste si měli najít už jen pro fantastický příběh. Pochvalu navíc autoři nezasluhují jenom proto, jak citlivě dokázali pospojovat volné konce dějových vláken, což je práce, kterou jim rozhodně nezávidím, ale hlavně díky tomu, že Alyx staví příběh Half-Life 2 a jeho návazných epizod do úplně jiného světla a přidává mu další vrstvu významu. Tak nenásilně a logicky, že to až vypadá, jako kdyby měli vývojáři o příběhu aktuální hry jasno dlouho dopředu a připravovali jej souběžně s vývojem druhého dílu. Pokud si tedy někdo myslel, že Alyx bude jen malá odbočka pro divné lidi s helmou na hlavě, jednoduše se mýlil.
…Half-Life ve virtuální realitě
Na druhou stranu samozřejmě nelze VR zpracování popírat a jsem rád, že vývojáři nakonec dostáli svým slovům, nakolik těsně je forma s obsahem spojena a že ji nebude tak snadné od sebe oddělit. Narážím tím samozřejmě na první snahy některých fanoušků o přípravu neVR verze, které se však podle mého nestřetnou s momentálním očekáváním. Half-Life: Alyx totiž není standardní střílečkou, kterou někdo zasadil do prostoru virtuální reality a přidal pár fyzikálních blbinek, které hezky vypadají na videích. Nechci, aby to znělo jako prázdná fráze, ale hra vznikala od prvního okamžiku s vědomím, že ji budou hrát lidé ve VR, čemuž odpovídá množství nepřátel, jejich rychlost, stěžejní prvky hratelnosti, logické hádanky a nakonec i rozhraní přímo ve hře. Tím neříkám, že se nikdy neobjeví pohodlný způsob, jak hrou projít od začátku do konce bez headsetu, nikdy to ale nebude takové, jaké to vývojáři zamýšleli.
Vezměte si například gravitační rukavice, ke kterým se s Alyx dostanete v podstatě hned na začátku. Parťák Russell, se kterým budete pomocí sluchátek tu a tam komunikovat v průběhu celého příběhu, vám je půjčí coby prototyp, který ve světě hry následně vedl ke zkonstruování dobře známé gravitační pušky. Nejedná se přitom jen o skvělý vynález, pomocí kterého můžete ladným švihnutím zápěstí přitahovat nejrůznější předměty a harampádí přímo do vaší dlaně, ale také o skvělý mechanismus, jak hráče ušetřit od neustálého shýbání a procházení úplně všech zákoutí jednotlivých lokací. Používání rukavic je navíc absolutně návykové, animace i fyzika fungují takřka vždy bezchybně, a i bez ovladačů Knuckles pro zařízení Valve Index je můžete ovládat zcela neomezeně. Až do samého konce tak budete bez přemýšlení přitahovat zásobníky, resin pro vylepšování zbraní, nebo předměty, kterými se lze s trochou představivosti bránit některým nepřátelům. Na mysli tím mám nejrůznější poklice, kterými můžete ladně odklánět skákající headcraby, dále plastové helmy, chránící vás před jazyky ze stropu visících barnaclů, nebo rudé plynové bomby, které po zásahu udělají přesně to, co očekáváte. V kombinaci s uspokojivě fungující fyzikou vám přitom hra nabízí sto a jednu možnost, jak všechny naučené věci kombinovat a využívat je kreativně ve svůj prospěch, takže důvodů k opakovanému hraní máte opravdu hodně.
Alyx, Eli, Russell a ti další
Kreativitu nakonec uplatníte i během vlastní střelby, která naplno využívá všech výhod virtuální reality a snad vyjma váhy jednotlivých zbraní nabízí velmi věrný zážitek. Po vzoru fantastického VR počinu Blood & Truth, který jsem recenzoval loni v červnu, tak musíte jednotlivé zbraně nabíjet, natahovat, vyhazovat z nich prázdné zásobníky, a hlavně mířit jako ve skutečnosti. Zprvu to budou klasická mířidla na pistoli, později k nim ale budete moci za sesbíraný resin přidat třeba laserový zaměřovač, a hlavně postupem času rozšířit arzenál o brokovnici a samopal. S tím ale zároveň přichází i mírné zklamání, protože pokud nepočítáte granáty nebo plynové bomby, počet dostupných zbraní zůstává na čísle tři. Plně to ale vyvažuje atmosféra soubojů a typické momenty, kdy vám dochází náboje, před dotírajícím zombíkem pomocí rukavic přitahujete zásobník, nabíjíte a na poslední chvíli trefujete nepřítele, který se v cákancích žlutozeleného hnisu klátí k zemi. Když k tomu přidáte otočku čelem vzad, odpálení headcraba přes půl místnosti a následnou explozi, která zničí všechno v okruhu pěti metrů, dostavuje se až nebezpečně často pocit akční nirvány v podobě, kterou vám hry mimo virtuální realitu nemohou dát.
V kombinaci s obrovskou mírou interaktivity a nutností všechno si hezky aktivovat ručně, mi recyklace některých puzzlů tolik nevadila a za doprovodu diskutující Alyx s Russellem jsem většinu z nich překonal s úsměvem na rtech.
Vynikající atmosféru si nicméně Half-Life: Alyx udržuje i v neakčních pasážích, ať už se bavíme o hororových chvílích, kdy za doprovodu baterky procházíte zcela temnými tunely, nebo o pasážích, u nichž musíte trochu přemýšlet. Logických hádanek není ve hře mnoho a nepatří k tomu nejtěžšímu, co jste kdy viděli. Dalo by se říci, že se mnoho z nich opakuje a spíše než co máte dělat, řešíte především, jak to na daném místě provést. V kombinaci s obrovskou mírou interaktivity a nutností všechno si hezky aktivovat ručně, mi však recyklace některých puzzlů tolik nevadila a za doprovodu diskutující Alyx s Russellem jsem většinu z nich překonal s úsměvem na rtech. Kromě tahání za nejrůznější páky a sledování elektrického vedení ve zdech je v Half-Life: Alyx skvěle zpracováno hackování, kdy musíte za pomoci multi-toolu upravovat tok paprsků, případně je vést po imaginární kouli, s níž druhou rukou otáčíte požadovaným směrem. Tyto hádanky se stávají postupem času čím dál tím složitější a znovu podtrhují, jak úzce je nový Half-Life spojený s virtuální realitou.
Je to tam!
Přes všechna pozitiva a dobré pocity z fyziky, střelby a rozlouskávání toho, jak se dostat v příběhu dál, pro mě ale nakonec zůstává tím úplně nejlepším skutečnost, že můžete být přímo uvnitř světa své oblíbené hry. Na ploše 11 kapitol se budete pohybovat nejen v ulicích City 17, ale také v karanténní oblasti, spletitých tunelech podzemky i na místech, která vám zemi připomínat určitě nebudou. Na každém místě je přitom nutné postupovat obezřetně, prozkoumávat jednotlivé oblasti a snažit se být za každé situace připraven na nejhorší. Detailní grafika sekunduje dobrému zážitku a je lidem z Valve ke cti, jak skvěle Alyx vypadá. Vlastně tak dobře, že bych si hru uměl zcela bez kompromisů představit ve standardní neVR verzi a nepřišlo by mi na celkovém podání nic zvláštního. Vývojáři navíc využili spoustu možností, jak znalcům série připomenout některé okamžiky, a ačkoliv nejde vždycky o klasické easter-eggy, jejich objevení vás rozhodně potěší. Stejně jako několik možností, jak si Half-Life: Alyx užít a nepozvracet se z toho, trpíte-li ve VR kinetózou.
Tři typy pohybu
Jak už padlo v recenzi, Half-Life: Alyx vychází vstříc všem hráčům, kteří mají problém s plynulým pohybem ve VR. Vedle možnosti pohybovat se pomocí teleportu - ať už přes "mrknutí", nebo rychlým pohybem po přímce - však nabízí Alyx také možnost procházet a rozhlížet se zcela volně. Plynulý pohyb byl navíc po vydání doplněn také možností zcela plynulého rozhlížení pomocí analogové páčky a navíc umožňuje všechna nastavení kombinovat. I při zvolení plynulého pohybu tak nepřicházet o možnost teleportu, chcete-li například přeskočit nějakou překážku nebo vylézt po žebříku. Teoreticky tak lze odehrát celou hru v sedě.
Jak už jste zřejmě pochopili z videa, já mezi bezstarostné šťastlivce nepatřím a jediným hratelným pohybovým systémem pro mě byl teleport. Ať už s pomyslným mrknutím nebo rychlým přetažením po přímce na vybrané místo. Zároveň cítím potřebu vysvětlit, že ve hře nepůsobí přesouvání tak rušivě a pohled zvenčí může v tomto ohledu mást. Necítím se ale o nic podstatného ochuzený a věřím, že můj zážitek je srovnatelný s hráči, kteří mohou svůj pohyb ovládat standardně a díky poslednímu updatu se také plynule druhou páčkou otáčet kolem, nejde-li tak učinit prostým otočením hlavy. Na úplný závěr ještě krátká technická poznámka o tom, že jsem Half-Life: Alyx odehrál pomocí headsetu Oculus Quest, který je možné kabelem připojit k PC a používat ho v podstatě jako Oculus Rift. Překvapilo mě, že během hry nedocházelo k žádným lagům a jiným nežádoucím okolnostem, a to ani ve spojitosti s ovladači, které přenášely pohyb rukou i jednotlivých prstů tak věrně, jak to s přihlédnutím k možnostem jde.
I z tohoto důvodu proto nemůžu jinak, než označit Half-Life: Alyx za tu nejlepší velkou hru pro VR, kterou jsem kdy mohl hrát. Pokud bychom chtěli porovnávat s již zmiňovaným Blood & Truth, Alyx přináší ještě větší míru interakce, odzbrojující grafiku, volný pohyb, zajímavé postavy a hlavně skvělý příběh, který podtrhuje veškeré úsilí vývojářů a otevírá budoucnosti série Half-Life dveře dokořán.
Naprosto odzbrojující grafika a atmosféra světa Half-Life
Skvělý příběh, který dává smysl celé sérii a značně ji prohlubuje
Fyzikální model a možnost na všechno si sáhnout a nějak použít
Gravitační rukavice jsou stejně tak přelomové jako gravitační puška
Během soubojů můžete virtuální realitu plně využít ve váš prospěch
Zbraně jsou pouze tři - pistole, brokovnice a samopal
Half-Life: Alyx je zcela nepochybně přelomovým titulem. V rámci série jsme se dočkali dalšího skvělého dílu, který nabízí úplně nový pohled na již známé události a otevírá dalším příběhům oblíbených postav dveře dokořán. Vynikající grafické podání, atmosféra, hádanky a fyzikální systém zdobí všechno, na čem se ve Valve roky pracovalo a stává se důvodem, proč si nějaké VR zařízení pořídit.
Som rad ze ste tejto hre dali desinku. Zas sa potvrdzuje ze len vy viete hodnotit.Toto je proste hra ktora predbehla dobu o par rokov.Valve a Gabe mali vzdy najvacsi potencial podla mna zo vsetkych firiem. Skoda ze nechcu iba semtam ukazu ze pozor my sme stale uplne iny level.
Důvod proč VR je zřejmý. Málo konkurence a Valve Index VR. Hra překládá kulisy 1 a 2. Také sázka na jistotu. Ale. Pokud provozujete herní studio, musíte z něčeho žít. A nebýt Steamu, Valve by rozhodně nemohlo čekat léta na to až, a jestli vůbec, se objeví nějaká nová technologie. Bylo jasné, že si s tímhle dílem dají práci. Ale neviděl bych to s Valve nijak zvlášť pozitivně.
Proč ne? Právě kvůli finanční nezávislosti mohou být pionýry herního průmyslu a zkoušet to, na co jiné firmy nemají čas ani odvahu. Lepší tohle než každý rok chrlit nový díl.
Ta finanční nezávislost ale plyne z práce někoho jiného. Narozdíl třeba od Bizzardu a WOWka. Valve staví, byť velice umě, na práci jiných. V tom je GB opravdu nejlepší.
Já to s nimi vidím velmi růžově.