9. 12. 2024
Druhá světová válka, střední Evropa a český dabing. Forgotten but Unbroken splňuje předpoklady, kterými by mohl zaujmout našince holdující tahovým strategiím, byť na první pohled nemusí lahodit každému oku. Tvůrci z menšího slovenského studia Centurion Developments však ve své prvotině inspirované sérií XCOM (čímž se netají) překvapili obsahem, který i přes určitou dávku tuctovosti dokáže po večerech hráče připoutat k židli. Sice zpravidla na pár misí, ale i to je úspěch.
Bez okolků můžu přistoupit rovnou k dojmům z hraní, protože podobně jednoduše a přímočaře působí i tahle druhoválečná tahovka. Zkrátka, tady máte hru, tak hrajte. Do rukou dostanete smíšený oddíl vojáků vedený Čechem Martinem Hupkou, operující hluboko v nacisty obsazených územích. Většinu času ze zhruba tří až čtyř desítek hodin strávíte se svou šestičlennou bandou v útočných a obranných misích napříč Evropou, zejména v sousedních státech Československa, ale podíváte se třeba i na Balkán. Mise se odehrávají většinou v graficky odlišných, leč na pohled trochu zastaralých kulisách, jako jsou menší tábory v lesích nebo větší opevněné základny, což podporuje pestrost a stojí proti stereotypu.
Zdroj: Vortex
Ke zdárnému konci misí vás zpravidla dovede eliminace všech nepřátelských jednotek, ať už tichým či ne tak tichým způsobem. Často jsou však vojáci wehrmachtu, SS nebo národních kolaborantů sympatizujících s nacisty rozmístění tak, že můžete oba přístupy zkombinovat, čili část lze zneškodnit nožem, zatímco pár jich zbyde pro nevyhnutelnou přestřelku. Plížení vyžaduje promýšlení tahů limitovaných akčními body a důvtip při odhadování pohybu a zorného pole hlídek, abyste se vyhnuli poplachu. U akce je naopak nutné promyslet nejvhodnější krytí poskytující bonusy pro zvýšení procentuální šance zásahu, snížení utrpěného zranění a zachování psychické odolnosti, protože panikařící jednotka je během jednoho penalizačního tahu nepoužitelná. Pozitivní i negativní vliv může mít třeba obklíčení, dále lze využít i spotřebního vybavení, jako jsou granáty či miny, a na mapách jsou někdy k dispozici také kulometná hnízda nebo vybuchující objekty. Výhody je možné čerpat i z vyvýšených pozic. V jádru je tedy akční pasáž docela komplexní a opravdu je znát snaha o realismus, byť nějaký taktický mil-sim neočekávejte. Pořád se jedná o titul s potenciálem oslovit široké publikum nebo alespoň fanoušky žánru.
Tomu odpovídá i prostá, ničím nevyčnívající náplň skládající se z tradičních tahových a strategických prvků, které lze znát ze zmíněného XCOMu nebo Jagged Alliance. O to je však snazší si vše rychle osvojit, čemuž pomáhá i jednoduché uživatelské rozhraní. Pomoci mohou i další aspekty, jako třeba pevně nastavená trasa hlídkujících nepřátel, dokud se neprozradíte. Pohyb zalarmovaných protivníků je však nevyzpytatelný, bohužel i kvůli horší umělé inteligenci. Vývojáři sice stále pracují na jejím vylepšení, ale nastávají situace, kdy se nepřátelé rozhodnou ukrýt v blízkosti vašeho komanda, čímž umožní stoprocentní zásah. Neovlivnitelný faktor náhody je ale neúprosný, a proto často vznikají případy, kdy i při více než 80procentní šanci svůj cíl minete. Hlavně na těžkou obtížnost (tedy původní, než tvůrci přidali lehčí možnost) kroutíte hlavou nad tím, co – někdy už opravdu absurdně – netrefíte, zatímco protivníci jsou v zásazích mnohem úspěšnější. Právě nevyváženost obtížností je tedy největším problémem hry.
Pokud zvolíte onu těžkou obtížnost, dostanete sice skutečný strategický zážitek, při kterém se nevyhnete umírání i definitivní ztrátě vojáků, ale kvůli náhodě nastane mnoho frustrujících chvilek, ať už v akci nebo při správě tábora. Na druhou stranu, o to lepší pocit máte, když se vše podaří. Normální obtížnost je pak vhodnější pro nenáročné hráče, protože výrazně ulehčuje hratelnost, ale daní je úbytek strategické stránky, a vytrácí se dobrý pocit z úspěšně dokončené mise nebo přežití zimy. Trpí tím i elitní nepřátelské jednotky, při jejichž eliminaci se na vyšší obtížnosti pořádně zapotíte, zatímco u nižší jsou jen ostřejším čajíčkem. Snad se tedy vývojářům v průběhu času podaří najít zlatou střední cestu, což se může významně podepsat na celkovém zážitku. Zatím však pracují na ještě extrémnější možnosti, pravděpodobně pro masochisty.
Forgotten but Unbroken by se obešel bez obranných misí, které probíhají v již absolvovaném prostředí a až na pár výjimek nepřináší nic zásadního. Jsou spíš prostředkem, který má nabourat zajetou hratelnost rozprostřenou mezi útočné mise a správu základny. Mně by nechyběly, aniž by se to podepsalo na celkovém dojmu z obsahu. Tyto pasáže jsem v pozdější fázi vzdal, jelikož i útěk z bojiště je možností, jak pokračovat. Sice tím utrpěly dobré vztahy se spojenci, ale důvěru jsem si získal zpět zajímavějšími útočnými misemi.
Výplní mezi akcí je již několikrát naznačená správa polního tábora, skládajícího se z několika unikátních typů budov, například z velitelského a lékařského stanu, které lze pomocí surovin získaných za splnění misí dále vylepšovat. Uvnitř lze přistavět jedinečné doplňky, třeba kamna, snižující negativní efekty, jako jsou nemoci kvůli chladu. Při budování potěší viditelné změny, stejně jako výskyt vojáků a průběh jejich činnosti u jednotlivých stanovišť. Dále lze na základně využít radiokomunikaci k žádosti o pomoc spojenců, kteří mohou poslat jídlo, zbraně či rekruty, případně vy sami můžete vyslat část posádky pro zásoby. Mnoho aspektů je však i na základně ovlivněno náhodou, což opět pocítíte především při těžší obtížnosti. Svým způsobem fungování základny působí podobně jako třeba vlak v Last Train Home. Správa je však ve srovnání s loňskou českou tahovkou snazší a především brzy spadne do rutiny, při níž udržujete dostatek zásob, léčíte nemocné a zejména se snažíte přežít zimu v teple a ve zdraví. Přesto lze tuto pasáž překonat bez dojmu, že ztrácíte příliš času něčím nepodstatným či nezáživným, a to hlavně díky zrychlenému průběhu hry.
Zdroj: Vortex
Tábor slouží i pro úpravy českých, slovenských, polských, anglických, ruských i několika dalších členů jednotky. Zásadní pro efektivnost mužstva je volba aktivních a pasivních schopností vojáků lišících se podle zaměření (ženista, medik, komando,…) a zvyšování atributů (síla, obratnost,…). Péče o tým připomínající snímek Tucet špinavců, jen bez kriminálníků, je nejzábavnější mikromanažerskou částí, jelikož správa inventáře a vybavení je provedená poutavě s důrazem na strategii a už z principu nutí hráče o pečlivost. Výběr vhodných zbraní, obleků a dalšího vybavení může trvat i několik minut a je klíčový pro snazší absolvování misí. Zajímavým detailem je i osvojování zbraní, tedy čím více voják používá určitý typ, tím lépe s ním zachází a zvyšuje přesnost. Starost o družstvo připomíná český klenot Hidden and Dangerous, a přestože zde nenajdete informace o životě jedinců, můžete si je oblíbit především kvůli času, který do jejich výbavy a schopností investujete. A možná i díky jejich hláškám.
Skvělým doplněním k uvěřitelné atmosféře je zachování rodného jazyka i u dalších národností…
Český dabing je totiž součástí hry a lze jej považovat za ten lépe provedený. Uslyšíte zde i hlasy hvězd, jako jsou Marek Vašut a Petr Rychlý, který si zejména zaslouží pochvalu, protože se do své role patřičně vžil, a přitom nezapomněl ani na místy odlehčené vyznění jednotlivých hlášek. Samozřejmostí je tedy i textová lokalizace, u které si však lze všimnout chyb či nedokončených překladů. Nicméně nejedná se o problém, který by významně ovlivnil zážitek lidem neovládajícím angličtinu. Skvělým doplněním k uvěřitelné atmosféře je zachování rodného jazyka i u dalších národností, takže Poláci hláškují v polštině a podobně. Celkově úctyhodné zpracování zvuků a namluvení postav vynahrazuje nepříliš zajímavý příběh, který slouží spíše jako kulisa stanovující začátek a konec, a zastaralé grafické provedení postav, což je zjevné hlavně při bližším pohledu i během občasných filmečků. Izometrický pohled dojem také příliš nezlepší, protože jej do značné míry ovlivňuje množství bugů, především zasekávání hry při přechodu mezi tahy vojáků je otravné. Časté opravy však postupně nešvary eliminují a hra má dobře nakročeno.
– Původně se hra jmenovala Secret War a první zmínka byla již v roce 2019. Jednalo se však o pracovní název, který se po třech letech vývoje změnil. Vývojáři totiž chtěli, aby název více vystihoval, že titul vypráví o zapomenutých hrdinech druhé světové války.
– V roce 2023 tvůrci zkusili získat podporu na Kickstarteru. Kampaň ale skončila neúspěšně. Peníze se snažili získat i dalšími komunitními prostředky.
– Až letos v březnu oznámili, že získali vydavatele MicroProse.
– Během hry se prostřednictvím novinových článků objevují klíčové události druhé světové války. Většinou se jedná o obecně známé historické záznamy, ale jistý vzdělávací prvek titulu nelze upřít.
S ohledem na všechny světlé i stinné stránky mě Forgotten but Unbroken příjemně překvapilo. Díru do světa sice neudělá, ale obsah beroucí si osvědčené žánrové mechanismy ze slavných předchůdců si i přes výtky dokáže získat pozornost. Tedy v případě, že všechny lepší tahovky jste už úspěšně dokončili a hledáte něco nového. Reálie blízké českému publiku, zdařilý český dabing a vděčné téma unikátní jednotky během druhé světové války jsou lákadly, která fungují napříč popkulturou již desetiletí. I díky tomu mají průměrná díla své příznivce.
EzyPzyJapaneze napsal: 
Herni-pametnik napsal: Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
