F1 2021

Na papíře je letošní ročník F1 od Codemasters speciální. Poprvé vychází pod hlavičkou Electronic Arts. Poprvé se v něm objeví příběhový režim. Poprvé hra využije potenciálu konzolí Xbox Series a PlayStation 5. A poprvé za dlouhou dobu z něj mizí historické vozy. Všechna tahle poprvé pak rámuje skutečnost, že díky narůstající popularitě F1 – o kterou se měrou vrchovatou zasloužil seriál Drive to Survive na Netflixu – se ke hře pravděpodobně dostanou úplně noví hráči a víc než kdy jindy platí, že dostanou diametrálně odlišný zážitek nežli harcovníci, kteří se sérií strávili uplynulé roky.

Příběhový start

Jak už jsem mnohokrát naznačil, každoroční hraní F1 považuji za osobní zkoušku trpělivosti a pečlivosti, když se k novému ročníku dostávám po několika měsících pauzy od toho předchozího. Vždy mám pocit, že se musí člověk všechno učit od začátku, což s sebou přináší nutnost rozběhnout kariéru, nepřeskakovat tréninky a snažit se z vybraného či svého monopostu vymačkat maximum. Stejně jako to ale měla letos většina hráčů, moje první kroky vedly k mnohokrát zmiňovanému a probíranému režimu Braking Point, ve kterém chtěli vývojáři rozpracovat před dvěma lety naznačený příběh a pomrknout právě na ty, kteří se důvěrně seznámili s piloty a šéfy stájí nikoliv během přenosů závodů, ale na Netflixu. Výsledkem je příběh Aidena Jacksona – mladého pilota, který přichází z F2 do královské třídy a musí se vyrovnat s celou řadou okolností, kam ani vzdáleně nespadají pouze jeho schopnosti.

Zdroj: Codemasters

Příběh je vyprávěn skrze sadu moc pěkných cutscén, které svou kvalitou významně přesahují všechny ostatní scény, v nichž vystupují piloti či novináři. Animace obličejů je skvělá, perfektně ji doplňuje dabing a věci, které postavy říkají, zní velmi přirozeně. Aiden pochopitelně není ve své stáji sám – jeho protějškem je končící pilot Casper Akkerman, který má za sebou úspěšnou kariéru, na jejímž konci trochu zhořkl. I on se snaží vyrovnat s celou řadou problémů a jedním z nich je i nutnost smířit se, že svět formule 1 už patří mladé generaci. Proto se mezi ním a Aidenem rozhoří místy až velmi nepřátelský vztah, který si samozřejmě projde patřičným vývojem a jedním moc zajímavým zvratem, doplňující další perspektivu na celé dění. Bohužel ale musím konstatovat, že scénář, resp. některé z jeho dílčích částí, je možná až přehnaně hollywoodský a dění ve skutečné formuli 1 značně přitahává za vlasy. Jistě, rivalita je základem všeho – o to víc ve vlastní stáji – ale to, co Aiden s Casperem předvádí, případně jak do jejich konfliktu vstupuje hajzlík Devon Butler, připomíná spíš přihlouplý seriál ze střední.

Mírně rozklížený scénář

Problém je i ten, pokud jste – třeba i v kombinaci s jednou ze tří nabízených úrovní obtížností – až moc dobří. Scénář příběhu je sice připraven na variantu, že neuspějete a některý z úkolů nesplníte, pokud se vám ale bude dařit dojíždět na prvních třech místech, případně některý ze závodů i vyhrát, linka o tom, kterak se Jacksonovi nedaří naplnit očekávání, které si s sebou přinesl z F2, nedává příliš smysl. Zklamaný jsem byl i z malého množství příběhových předělů a nutnosti odjíždět v rámci časovými skoky zkondenzované sezóny celé, byť na čtvrtinu délky zkrácené závody. Na můj vkus – a měl jsem takový problém i s příběhovým režimem Cesta v sérii FIFA – se v Braking Pointu moc závodí a málo se v něm hledí na příběh. Spoustu momentů navíc vyplňují jen dialogy přes telefon, které nikam nevedou, nemůžete v nich učinit žádnou volbu a pouze naznačují, že vývojáři zřejmě neměli prostor, aby režim zpracovali plnohodnotně. Z přibližně šestihodinového módu si proto neodnáším bůhvíjak skvělé dojmy, i když přiznávám, že některé okamžiky jsou docela silné a hezky zpracované.

Sympatické je, že odlišné nastavení můžete použít i při split-screenu, který je rovněž zastoupen a dává tak možnost soupeřit hráčům se zcela odlišnými schopnostmi a zkušenostmi.

Pokud si tedy chcete pořídit F1 2021 jen kvůli příběhovému režimu, přijměte ode mne mírné varování, spokojení zřejmě úplně nebudete. Díky obrovské míře nastavení obtížnosti umělé inteligence, simulace jako takové a množství pomocníků si ale můžete i zbylé závodění upravit přesně podle svého stylu a vrhnout se na další režimy ať už coby ostřílený veterán s volantem, nebo jako úplný nováček s gamepadem. Ani jedna cesta není z mého pohledu špatná, už jen proto, že se série F1 nesnaží soutěžit například s rFactorem či Assetto Corsa. Sympatické rovněž je, že odlišné nastavení můžete použít i při split-screenu, který je rovněž zastoupen a dává tak možnost soupeřit hráčům se zcela odlišnými schopnostmi a zkušenostmi. Společné hraní je pak zřejmě určujícím prvkem celého letošního ročníku, který přichází s kariérou pro dva hráče, k níž se můžete postavit jako spolupracující jezdci jedné stáje, nebo rivalové z odlišných týmů. Závodění v tomto případě probíhá pouze online, ve split-screenu si kariéru nezahrajete, nic dalšího by vás už ale limitovat nemělo. Stejně jako v kariéře pro jednoho budete mít přístup k vývoji vlastní stáje i monopostu a několika dalším novinkám.

Kariéra pro dva. Spolu i proti sobě

Jednou z nich jsou nečekané události, které mohou postihnout celou vaší závodní společnost. Objevují se náhodně a přichází vždy se dvěma možnostmi, jak s nimi naložit. Jde například o vypořádání se s únavou lidí v továrně nebo třeba zvážení, zda se zúčastnit charitativní akce, či nikoliv. Vaše rozhodnutí s sebou přináší vždy nějaký jasně definovaný dopad a může se odrazit v novém atributu pilotů – soustředění. Vývojáři se zřejmě snaží naznačit, že i ve světě F1 spolu souvisí spoustu zdánlivě nesourodých věcí a nutno přiznat, že jde o příjemnou novinku, která dává v průběhu místy možná trochu monotónní kariéry možnost zabývat se chvíli něčím jiným. Upřímně pak vítám i přepracovaný systém tréninků, který slouží především pro zisk bodů nutných k výzkumu jednotlivých částí monopostu. Ještě loni na vás čekala sada úkolů, které jste museli v trénincích splnit, aby vaše stáj zůstala konkurenceschopná, jenže ve třetím čtvrtém roce, zvlášť, pokud jste hráli krátké závody rychle po sobě, už z F1 koukal nepříjemný grind. Nyní však můžete sehrát malou minihru, v níž je rozhodující zbývající čas a pravděpodobnost, se kterou se tradiční úkoly splní automaticky. Jde o vstřícný krok, protože se nikde nemusíte pevně rozhodnout, jak budou tréninky zpracované a dva ze tří třeba odkroužit sami a třetí tímto způsobem nasimulovat.

Co se týče vývoje, i ten prošel mírnou úpravou, zejména stran přehlednosti zpracování, jinak jsem ale nad rámec organizace jednotlivých upgradů nenarazil na nic v zásadě nového. A to je písnička, která bude hrát po celou dobu, kdy před vámi poběží F1 2021. Nechci znít ani trochu jako škarohlíd, ale odhlédneme-li od výše popsaných inovací, hra působí jako poměrně přesná kopie loňského ročníku. Odlišnosti hledejme například v ještě větším rozdílu chování vozů F2 a F1, dílčím nastavení pravidel kariéry, případně její spojení s módem MyTeam, přes který do šampionátu dostanete vlastní stáj i druhého jezdce. Novinky najdeme třeba i v novém showroomu, ve kterém se můžete podívat na jednotlivé monoposty. Mnohem podstatnější novinkou je přepracované ozvučení, díky kterému skvěle vyniknou rozdíly mezi jednotlivými motory, ale konečně se i do hry propisuje zlovutné brčení při podřazování, byť by mohlo být na můj vkus ještě o chloupek výraznější. A pokud se ptáte na grafiku, ani na tomto poli nepřišlo nic, díky čemuž bychom mohli F1 2021 označit za next-gen.

Fajn na PC, na konzolích ještě o fous lepší

Ačkoliv jsem hrál na PC i na PS5 a záběry ve videorecenzi pochází z obou těchto verzí, pořád sledujeme ten stejný engine, na kterém běží několik posledních dílů. Nové konzole umí naplno uplatnit rychlé načítání a omezené efekty ray tracingu v záběrech mimo vlastní závodění, nejde ale o žádnou naznačovanou revoluci. V případě PS5 ještě musím vzpomenout adaptivní triggery, které se pochopitelně zapojují do práce a snaží se dát hráči trochu pocitu navíc. Velmi výrazný je tento efekt na brzdovém pedálu, který klade při snaze zabrzdit z plné rychlosti poměrně značný odpor. U plynu není odezva tak výrazná, ale ani jeden pedál/páčka nakonec nepřidává nic, díky čemuž by se měla výrazně zlepšit kvalita vašeho řízení. Naproti tomu haptická odezva pocitově úplně chybí, nebo mi vrnění gamepadu nepřišlo ničím speciální, natož abych z něj měl něco odezírat.

Zbylé části prezentace zůstávají identické jako v předchozím ročníku. Vysloveně mě irituje jedna jediná animace pro vítězného pilota, který se po dojezdu zpět do boxů souká z monopostu. Také oslavy na pódiu probíhají zcela identicky a sami vývojáři je zkracují na nutné zlo bez národních hymen a ničeho speciálního. Zpracování tratí zůstává rovněž úplně stejné, nepřichází ani jiné nasvícení nebo doplnění detailů a nové okruhy spolu s úpravou španělské velké ceny dorazí až v chystaném updatu. Ohlodáno na kost tak F1 2021 už poněkolikáté nabízí ten stejný, nikoliv špatný pocit z jízdy, letos obalen novým příběhovým režimem a zajímavými dílčími změnami. Nějak se ale nedokážu ztotožnit s tím, že ze hry musely zmizet historické monoposty, protože jim vývojáři nemohli věnovat dostatek času. Pro spoustu hráčů jde o zajímavé osvěžení a vyškrtnutí starých formulí, případně variant některých tratí hodnotím jako krok zpět.

Sečteno, podtrženo, i s příběhovým režimem a dílčími změnami není F1 2021 tak dobrým ročníkem, jakým byl ten loňský. Pokud jste úplnými nováčky a nemáte žádnou předchozí zkušenost, žádnou lepší formulovou hru na trhu nenajdete a budete se bavit desítky hodin, pokud ale stále máte nainstalované F1 2020 a oželíte šest hodin béčkového filmu s několika pěknými momenty, alespoň prozatím nevidím důvod k updatu. Samozřejmě za předpokladu, že vás neláká multiplayer, který je jen variací stejných závodů, ovšem logicky proti živým hráčům. Letos se s ním nepojí žádné větší problémy a navíc je zde – opět vstříc nováčkům – k dispozici rychlý start do hry bez podrobnějšího nastavování. Pokud ale máte kamarády, se kterými hrajete často, ani tohle není důvod, proč mít F1 2021 hned na startu.