9. 7. 2020
Pokud by šlo všechno podle plánu, měl mít za sebou letošní šampionátu formule 1 jedenáct závodů z celkových dvaadvaceti. Na letní dovolenou by se těšili dva tři kandidáti na mistrovský titul, diskutovalo by se nad možnými změnami, které mohou jednotlivé týmy provést v krátké pauze a vážily by se ambice pro zbývající část velkých cen. V roce 2020 ale neběží nic podle plánu, což podtrhuje i skutečnost, že se shodou ne zrovna příjemných okolností konečně podařilo vývojářům z Codemasters načasovat vydání dalšího dílu jejich formulové simulace na začátek sezóny. A tak zatímco už za pár dní budou startovat monoposty F1 podruhé za sebou v Rakousku, můžete prostřednictvím videohry předstírat, že se nic zlého nestalo a užít si nejen celý kalendář závodů, ale také správu vlastního týmu, která je současně největší novinkou letošního ročníku.
Podobně jako v případě jiných sportovních titulů nemá smysl ani u formulí zastírat, že se jádro hry už dlouhé roky nemění. Veškerý pokrok se odvíjí od skutečných změn v pravidlech, týmech a seznamu zahrnutých okruhů, což pro letošek například znamená jiný způsob fungování ERS, aktuální design monopostů spolu s obměněnými soupiskami jezdců a dvojici nových tratí – Zandvoort a městský okruh v Hanoji. Jde o naprostý základ licencovaného produktu, který mají v Codemasteres zvládnutý na výbornou, a i když jej nedoplňují příliš viditelnými vylepšeními v celkové prezentaci, vrtulníkové pohledy na jednotlivé tratě, přirozenější světlo i barevný tón nebo tváře jezdců doznaly příjemný pokrok. Nemá pak asi valného smyslu příliš kritizovat vývojáře, že dosud nezareagovali na odlišný vzhled vozů Mercedesu, vzhledem k tomu, že Williams už svému reálnému předobrazu odpovídá. Je pravděpodobně jen otázkou dní, než se situace vyřeší, což se už tradičně týká rovněž aktualizace loňské soupisky formule 2 na letošní.
Zdroj: Codemasters
Ani letos neopomněli vývojáři tuto třídu zahrnout a pojí se s ní první výraznější novinka. Pokud odstartujete kariéru, nečeká vás filmově střižený úvod v podobě několika závodů napříč šampionátem F2, ale relativně strohá možnost vybrat si ze tří variant sezóny, lišící se počtem zahrnutých tratí. Nechybí samozřejmě ani možnost upsat se rovnou některému z týmu F1, čímž ale přijdete o značnou část zábavy z postupného zlepšování a celkové cesty na vrchol. Spojitost s F2 nicméně přetrvává i v režimu My Team, který jsem zmiňoval v úvodu a který pravděpodobně změní váš pohled na celou desetiletou kariéru a motivaci v ní stále pokračovat. Jak už název napovídá, F1 2020 vám umožní vytvořit si vlastní tým a rozšířit startovní pole o dvojici nových monopostů. Vím, může to znít jako nepochopitelný odklon od realistického ztvárnění, ale jednak ze hry nezmizel standardní režim kariéry, takže My Team můžete úplně ignorovat, a jednak je správa vlastního týmu velmi zábavná a přirozená.
Poté, co vašemu závodníkovi, či závodnici přidělíte jeden z připravených obličejů, mezi kterými se v letošním roce objevuje i tvář slavného Michaela Schumachera, přistoupíte k designu vlastního monopostu a volbě týmových barev. Každého asi hned napadne, že na startovní rošt vrátí některý slavný tým z historie, případně pro svůj tým využije alespoň podobu tehdejších formulí. Musím vás ale zklamat, protože i když lze s omezenými možnostmi, uzamčenými v hrstce připravených vizuálních stylů, dojít prostřednictvím vhodně zvolených barev k jakžtakž přijatelnému výsledku, dokonale spokojení nebudete asi nikdy. Nejednou jsem si vzpomněl na editační nástroje z AO Tennis 2, prostřednictvím kterých jsme vytvořili památnou Vortex arénu a společně s Jirkou ztvárnili ve hře sami sebe. Nic takového však F1 2020 nenabízí a snad ještě hůře, než se to má s výslednou podobou monopostu, jsou na tom velmi základní tvary možných log a emblémů, stejně jako nevkusné reklamy fiktivních sponzorů. Zapomeňte také na to, že byste do hry importovali vlastní grafiku, vše plně vychází z ekosystému hry a ucítíte značné rezervy.
Loni tragicky zesnulý pilot F2 Anthoine Hubert se objevuje i v letošním ročníku F1 od Codemasters. Vývojáři se tak rozhodli po konzultaci s pozůstalými už v květnu a můžete s ním závodit nejen v loňské sezóně formule 2, ale angažovat jej lze coby druhého pilota i ve vlastním týmu v rámci nového režimu.
Mírné rozčarování ale zmizí krátce poté, co se přesunete do centra tohoto režimu a začnete coby závodník a majitel v jedné osobě řešit všechno podstatné. Ve hře pochopitelně přetrvává strom výzkumu jednotlivých částí monopostu a stále zůstává zatížen potenciálním neúspěchem snažení vašich inženýrů. Nově ale můžete svoji šanci zvýšit návštěvou a investicí peněz v jednotlivých oddělení, která postupně vylepšují závodní monopost a dávají vám nové zbraně v souboji s rivaly na trati. Zní to jako nesmírné klišé, ale i drobná animace spolu s možností něco reálně ovlivnit je alespoň v mojich očích hnacím motorem, proč ždímat ze sponzorů stále víc peněz a experimentovat.
Často mi přišlo, že spíš než profesionální techniky a inženýry zaměstnávám bandu patnáctiletých ublížených kluků a holek, kterým klesne morálka a jako na truc selžou v probíhajícím nákladném výzkumu.
Kromě správy jednotlivých oddělení pak musíte řešit angažmá druhého jezdce, kde ze začátku vybíráte pouze z řad závodníků F2, ale později k nim s narůstajícími financemi přidáte i piloty F1, a nechybí ani plánování času zaměstnanců mezi jednotlivými velkými cenami. Nerozumím ale příliš tomu, proč se musí morálka v dílčích oddělení technického zázemí snižovat v momentě, když se během volného času rozhodnu coby majitel věnovat jiným, aktuálně podstatnějším věcem. Často mi přišlo, že spíš než profesionální techniky a inženýry zaměstnávám bandu patnáctiletých ublížených kluků a holek, kterým klesne morálka a jako na truc selžou v probíhajícím nákladném výzkumu. Přesto je ale postupné prokousávání na vrchol s vlastním týmem poutavým rozšířením, které navíc nepřináší jen vavříny, ale také velmi perné chvíle, když se nedaří plnit požadavky mecenášů, nebo když se druhý pilot nedůsledně připravuje.
Dobrá, teď už ale pojďme na trať, protože dřív, nebo později se stejně hraní F1 změní na polykání kilometrů asfaltu a honbu za tisícinami sekund, takže si na práci manažera ani nevzpomenete. Těžko vám budu namlouvat něco v tom smyslu, že se monoposty chovají autenticky – na to ani mezi vámi nesedí lidé, kteří by to byli schopní objektivně posoudit. Určitě ale platí, že poznáte rozdíly mezi vozy F1 a F2, stejně jako že si všimnete několika změn oproti loňskému ročníku. Vozidla v královské třídě se letos opravdu skvěle ovládají, i s postupným vypínáním pomocníků, kterým si osobně procházím s železnou pravidelností každý rok, mi pocitově přišlo, že výlet na obrubník už automaticky neznamená ztrátu kontroly. Systém DRS funguje úplně stejně jako loni, jenom ono vykopnutí směrem kupředu je o trochu znatelnější, stejně jako nárůst počtu koňských sil v momentě, přepnete-li na vyšší stupeň ERS. Z něj se pro letošní rok stalo „obyčejné“ tlačítko k předjíždění, což by mělo lépe simulovat reálný stav věci. Je však nutné pečlivě vážit, na jakém místě a kdy ERS v druhém nejvyšším módu sepnete, protože energie v bateriích se spotřebovává až ďábelsky rychle a nelze si tímto způsobem pomáhat pořád. Pokud ale všechno načasujete správně, dostaví se po úspěšném předjetí soupeře skvělý pocit.
Co se týče vlastního ovládání, vcelku pohodlně si zajezdíte s obyčejným gamepadem, volant je ale jako obvykle úplně jiná liga a mohu potvrdit, že oblíbený model Logitech G29 funguje na výbornou. Skvěle je na tom hra i z pohledu nastavení kamery a rozhraní, kdy si můžete velmi detailně napozicovat pohled přesně podle vašeho gusta a doplnit ho jednotlivými prvky přesně na těch místech, která potřebujete. Nově lze rovněž zapnout virtuální zpětné zrcátko uprostřed monitoru, nejezdíte-li s pohledem z kokpitu a mít přehled i v momentech, kdy na boční zrcátka nevidíte. To všechno je opravdu žádoucí, myslíte-li to s ježděním vážněji, protože vylepšením prošla i umělá inteligence soupeřů. Na tomto místě ale superlativy hýřit nemohu, protože pokud se nebudete potýkat s vysloveně bezzubými závodníky při nastavení obtížnosti do stupně 50-60, čeká vás vcelku agresivní a místy mírně nespravedlivý zážitek. Je sice příjemné, že tu a tam uvidíte někoho probrzdit zatáčku, nebo odstoupit ze závodu kvůli jiné chybě, převážně ale počítejte s tím, že pud sebezáchovy ostatní řidiči spíše postrádají a nebudou váhat ani chvíli při možném nárazu do vašeho monopostu.
Navíc vývojáři mysleli i na úplné nováčky, čili vedle obligátního profi režimu bez jakýchkoliv pomocníků a flashbacků nabízí také zredukované casual nastavení, které okleští menu o některé specifické volby.
Paradoxně se ale zážitek zlepší, začnete-li si pohrávat s obtížností nad stupněm 90, který však pro změnu dává zabrat kvůli přísným cílovým časům, chcete-li se pohybovat na bodovaných místech. Všechno je přirozeně o zvyku a schopnostech každého z nás, takže nemusíte mít strach, že byste si své nastavení ve hře nenašli. Navíc vývojáři mysleli i na úplné nováčky, čili vedle obligátního profi režimu bez jakýchkoliv pomocníků a flashbacků nabízí také zredukované casual nastavení, které okleští menu o některé specifické volby a udělá z F1 2020 o trochu přístupnější záležitost. Nejsem si ale úplně jistý, o jak užitečnou funkci se jedná, vzhledem k tomu, že obtížnost lze i v casual nastavení vyšroubovat vzhůru, a pak už jsou další volby nezbytné. Těm několika položkám, jako je nastavení vlajek či přísnosti posouzení při zkracování trati by dle mého měli rozumět úplně všichni a spíš než vypnutím těchto voleb, bych jako vhodnější způsob viděl krátký vysvětlující popisek.
A skutečně, ne všechno lze na F1 2020 jenom chválit. I když jde o velmi plastickou hru, kterou si můžete v mnoha ohledech ohnout podle svého, sužují ji například nezáživné rozhovory s novináři, chybné hlášky inženýra Jeffa, který je schopen popsat situaci přímo před vašima očima úplně jinak, nebo nedostatky grafického rázu. Ačkoliv jsem v úvodu chválil celkové pohledy na tratě nebo nasvícení, patrné zejména v momentě, kdy se nad okruhem zatáhne, je nutné zmínit dlouze doskakující textury, jen minimum variability v oslavách po závodech a animacích před jejich starty nebo stále velmi vlažné zpracování destrukcí. Co mě ale na hraní otravovalo nejvíc, byly až příliš četné loadingy, navíc na místech, kde by vůbec být nemusely. Pokud rozjedete kariéru, nebo režim My Team, od počítače v paddocku se budete přes načítání dostávat k prvnímu tréninku, abyste se po jeho skončení přes loading vrátili zpět, vybrali trénink číslo dvě a opět sledovali loading na trať. Otravné, zbytečné a na konzolích ještě horší nežli na počítačích.
Zdroj: Codemasters
Určité chyby se nevyhnuly ani multiplayeru, s jeho hodnocením ale musím být objektivně opatrný, vzhledem k tomu, že ještě neprošel žádnou velkou zátěží. Hru sice vlastní majitelé sběratelské edice s Michaelem Schumacherem a jeho historickými vozy, ta skutečná vlna ale přijde až v pátek, kdy se ke hře dostanou všichni ostatní, proto s ústním hodnocením počkám například do vidcastu. Zmínit ovšem musím dle mého zcela zbytečnou, ale ekonomicky pochopitelnou novinku Podium Pass. Ta po vzoru akčních her, převážně z žánru battle royale, přináší možnost vyhrát závoděním kosmetická vylepšení pro jezdce i vaší formuli, přičemž ty lepší odměny si v rámci Podium Passu musíte koupit za skutečné peníze. Ani v tomto případě nelze ještě s určitostí vyhodnotit, jestli jde o vhodný přídavek, či nikoliv, trendům se ale asi vyhnout nedá, a tak potichu přítomnost Podium Passu vstřebávám.
Bez ohledu na to ale F1 od Codies opět nabízí úhledný balíček závody prosycených zážitků a stejně jako v uplynulých letech musím konstatovat, že lepší simulaci formulí na trhu nenajdete. Zároveň by bylo až příliš příkré tvrdit, že hra je jen mírně aktualizovanou verzí z minula, vzhledem ke změně chování vozidel, důležitého herního módu a přídavkům, které zkvalitňují celkové uživatelské pohodlí. Nákup doporučuji i těm, kdo strávili s loňským ročníkem desítky hodin, i když bych rozuměl zájmu počkat ještě pár měsíců, než cenovka trochu opadne.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.