Expeditions: A MudRunner Game

Ať žije diesel! Po absolvování mnoha vědeckých výprav v Expeditions: A MudRunner Game se ze mě stal heretik dnešní doby obdivující sílu naftových osmiválců, pohonu všech čtyř kol a obřích pneumatik zanechávajících výrazný vzorek na kapotě Tesly, která by se omylem připletla do cesty řvoucímu kolosu. Chápu, že mé úvodní nadšení může být trochu matoucí v kontrastu s výslednou známkou, ale vše vám průběžně vysvětlím. Ostatně, během každé náročné cesty se objeví potíže, které negativně ovlivní zážitek, a přesto v cíli pak zažíváte euforii z úspěšného konce.

Pouští, nepouští. Lesem, nelesem

Přesně tak jsem to měl u tohoto spin-offu offroadové série od studia Saber Interactive, která je svým způsobem unikátem mezi simulátory. Jako jedna z mála značek terénního ražení, ať už se jednalo o bahnitý MudRunner nebo zasněžený SnowRunner, jejichž principem hraní byla převážně přeprava nákladu z jednoho těžko dostupného místa na druhé, dokázala oslovit a udržet tisíce lidí. Přiznávám, že mě si nezískala, protože dávám přednost ježdění po evropských a amerických zpevněných silnicích a dálnicích, ale příslib objevování neprozkoumaných koutů v arizonských pouštích a roklích nebo východoevropských lesích a horách vzbudil můj zájem. Proklestit si cestu bahnitým, vodnatým, a skalnatým terénem v průzkumných terénních vozech nebo kamionech bez navigace, ale aspoň s mapou, dalekohledem, dronem, hloubkoměrem a svou vlastní schopností při výběru nejlépe sjízdné cesty je opravdu jedinečný zážitek, který vás na jednu až dvě mise denně nebo týdně (zaberou pár minut až nanejvýš hodinu) upoutá k židli. Samozřejmě za předpokladu, že v sobě máte špetku dobrodružného ducha, který touží čelit nepředvídatelným výzvám při honbě za triviálními cíli, a taky vás zajímá hrubá síla čtyř i vícekolových strojů, které na silnicích běžně nepotkáte.

Zdroj: Saber Interactive

Jejich řízení může začátečníkům činit zpočátku drobné potíže, ale po několika odehraných výpravách s rutinními překážkami se s mechanismy sžijete a budete prozkoumávat oblasti jako zkušení badatelé. Stejně tak nepotrvá dlouho, než se naučíte ovládat vozidla ve specifických situacích. Podle typu terénu i stoupání je nutné upravovat podvozek, takže například pro projetí zatopeným úsekem je ideální zařadit nižší stupně a aktivovat diferenciál, do kamenitých kopců se zase hodí snížit tlak v pneumatikách, a tím zvýšit trakci, případně si pomoci navijákem. Samozřejmě tato opatření se podepisují na vyšší spotřebě paliva, a tak je nutné hlídat ukazatel nafty. V nejlepším případě je vhodné s sebou brát i kanystry, ovšem ne vždy je to možné, pokud nezakoupíte patřičné doplňky pro úložný prostor. Na cestě taky musíte dávat pozor na nárazy, jelikož můžete postupně zničit různé části auta jako například motor nebo kola, takže se neobejdete ani bez náhradních dílů, které lze navíc použít pro stavbu mostů nebo vytvoření zkratek. Nedokážu posoudit, jak fyzika vozidel odpovídá skutečnosti, protože jsem v životě nejel GAZem (TUZ ve hře) skrz Karpaty, ale rozhodně pocítíte tužší řízení, v blátě se bortíte a doufáte, že nezapadnete, při ostrém stoupání se naopak modlíte, že nespadnete, zatímco se snažíte vyhnout kamenům, které by mohly váš vůz nepříjemně rozhodit. Z naprosto laického pohledu tedy můžu napsat, že mechanismy fungují tak, jak si asi každý člověk představí, že by v patřičné situaci měly fungovat. Zkrátka, žádná Forza Horizon.

Zkušené offroadové řidiče, kteří mají na tachometru stovky najetých kilometrů z předchozích dílů, nejspíš nic nepřekvapí, možná vyjma přepracovaného uživatelského rozhraní, které se částečně podobá SnowRunneru, i když má několik vlastních vychytávek, díky kterým si ovládání rychle zapamatujete. Proto se nabízí otázka, zda Expeditions dokáže přetáhnout alespoň část fanouškovské základny, která dosud věrně hraje starší tituly? Z objektivního hlediska může. Nabízí totiž novou perspektivu offroadového ježdění bez jakýchkoliv polních cest, na které je nutné se nejprve pořádně připravit. Tentokrát je nutné projet doslova a do písmene členitou divočinou, a přitom pečlivě zvážit, kudy pojedete, abyste splnili úkoly typu oskenuj, vyfoť, prozkoumej dronem, nebo přivez zásoby. Jen výjimečně přijde něco složitějšího jako nutnost projet s těžkým seismologickým zařízením přes část mapy, aby se hráč dostal do další oblasti, kde je nutné provést výzkum otřesů. Uznávám, že cíle se často opakují a neuškodila by větší nápaditost, na druhou stranu stereotypní zadání vynahrazuje právě výzva v podobě nepředvídatelného terénu a obtížnosti, ačkoliv vás hra předem upozorňuje na složitost mise. Zkrátka jezdíte na vlastním písečku, aniž by vám někdo říkal, jak si máte hrát, přestože autoři připravili cesty, kterými si můžete usnadnit postup, ale nejprve je musíte najít. A to je na tom krásné, protože který člověk by neměl rád pocit svobody.

Volnost máte i při výběru vozidel, vyjma výprav, ve kterých je nutné mít speciální zařízení dostupné pro určité typy vozů, a taky při jejích úpravách, respektive vylepšeních. Vybrat si je snadné, když se všem zaměřuje zpravidla na výkon, spotřebu, odolnost a nákladní prostor automobilů a kamionů, přesto ale na vás zůstává, kolik peněz a za co jste ochotní utrácet. Horší je to ale s rozšiřováním vozového parku. Zpřístupňování nových typů vozidel, abyste si je mohli následně koupit, závisí na splnění postupně odemykatelných misí, případně plnění vedlejších úkolů, které musíte nejprve najít. Proto je nutné strávit hraním spoustu času, než se dostanete k zajímavějším kouskům. Osobně jsem ani po patnácti odehraných hodinách neměl možnost si koupit stroj, který by se mi svými vlastnostmi vyplatil – a o Tatrách, jež jsou součástí hry, jsem si zatím mohl nechat zdát. I díky tomu jsem měl přebytek peněz, a to jsem ani nemusel plnit vedlejší úkoly. Správa financí není náročná, za předpokladu, že zlaťáky nazdařbůh nerozhazujete. Předpokládám ale, že většina lidí bude podobně jako já investovat do vylepšení oblíbených vozů, spořit na vyhlídnuté trucky a utrácet maximálně za zahájení expedice, aktivování specialistů zajišťujících různé bonusy, dokupování náhradního materiálu, případně rozšíření polních základen.

Dobré, ale chce to víc

Ať už projíždíte písčitou Arizonu nebo zalesněné Karpaty, objevíte místa, kde se zastavíte, a budete se kochat nádherně zpracovanou divočinou za zvuku předoucího osmiválce. Při východu či západu slunce si vývojáři solidně pohráli i s paprsky a stíny, takže wow efekt se ještě znásobí. Rovněž se činili při tvorbě osmi map v rámci výše zmíněných oblastí (a tutoriálovém Coloradu), díky čemuž jsem neměl pocit, že projíždím totožnými scenériemi, ačkoliv z principu vlastně musím absolvovat vesměs stejné překážky. Jenže grafické zpracování má i častý nedostatek v podobě vykreslování detailů. Na PlayStationu 5 jsem v mnoha momentech viděl, že chvíli trvalo zaostření terénu, takže jsem často jezdil po rozmazaných flecích představujících daný povrch. Na vině nejspíš bude chybějící režim pro výkon a kvalitu, kvůli čemuž se hra snaží vyjít vstříc oběma požadavkům, ale nakonec upřednostňuje udržení vyšší snímkové frekvence na úkor detailů. Naštěstí se tyhle neduhy nepodepisují na designu vozidel, které jsou věrné svým předlohám, i když jim v některých případech chybí oficiální licence pro použití značky. Líbily se mi i detaily jako znečištění auta od bahna či prachu, ulomená zrcátka, zanechávání stop pneumatik, nebo rozrývání půdy po usilovném hrabání kol. Z technického hlediska jsem další závažnější nedostatky nenašel, kromě drobností jako byly záseky při přepínání oken v menu nebo bugy v podobě neskrytí hotových dílčích cílů mise.

Kooperace a čeština

Vývojáři počítají i s přidáním kooperativního režimu. Ten však v době recenzování nebyl přístupný.

Naopak hra obsahuje českou lokalizaci, což určitě tuzemští hráči uvítají. Zatím obsahuje chyby v podobě nepřeložených drobností nebo klikyháků, ale to opraví patch. Jinak se jedná o slušný překlad.

Beru v potaz, že pro někoho může Expeditions být spíš rozšířením minulých her, protože příliš novinek nepřináší. Vozidla jsou potažmo stejná jako v SnowRunneru, mechanismy hry fungují a vypadají taky stejně, jen místo sněhu je všude bahno a prach. Odpadlo také převážení těžkého nákladu mezi dvěma body, čímž se vytratil pocit, že hrajete Euro/American Truck Simulator v nepřístupném terénu. Právě ve srovnání s předchozími tituly nevidím významný posun vpřed, ale spíš sázku na jistotu a určité zeštíhlení. Vývoj značky mi tak připomíná dění kolem EA Sports FC, Madden NFL nebo NBA 2K, které si roky udržují stejnou kvalitu, a ačkoliv každoročně přichází se změnami či novinkami, významný efekt na celkový zážitek nepředstavují. Kdyby se jednalo o zcela novou hru, zasloužila by si možná i vyšší hodnocení, protože je skutečně výbornou odpočinkovou záležitostí, která někdy umí pocuchat nervy, nenutí k neustálému hraní, ale nechá vás si ji v klidu užít, a přitom nabízí množství obsahu na vyšší desítky hodin. Expeditions: A MudRunner Game je přesně ten typ hry, kterým přezdívám „taťkovská“, tedy ideální titul, jenž párkrát do týdne po náročném dni spustíte až žena a děti usnou, abyste si vyčistili hlavu. A to je taky krásné.