Ačkoliv si jméno japonského designéra Hideakiho Icuna spojují hráči především se série Devil May Cry, v roce 2012 udělal krok stranou a se svým týmem v Capcomu vydal akční RPG Dragon’s Dogma. Přijetí hry bylo velmi pozitivní, titul si z recenzí odnášel převážně vysoké známky a hráči i dlouhé roky po vydání oceňují, jaký přístup Icuno zvolil zejména v souvislosti se zpracováním otevřeného světa. A nutno ještě jednou dodat, že se bavíme o roce 2012 a tedy i možnostech PlayStationu 3, resp. Xboxu 360, na které Dragon’s Dogma dorazilo nejdříve. Hra byla zajímavá tím, že nevedla hráče za ruku a snažila se s ohledem na tehdejší možnosti a postupy nabídnout volnost nejen v rozhodování, ale třeba i v přístupu k plnění dílčích úkolů. Systém pomocníků – pawnů – pak zaručoval, že i v těžkých chvílích nemusí hráč spoléhat jen sám na sebe a v kombinaci s pohlednou grafikou i zajímavým příběhem dopadlo vše nad očekávání. Není se proto čemu divit, že druhý díl, který už za několik dní dorazí, je hlavně oddanou komunitou netrpělivě očekáván, a my vám už na úvod téhle recenze můžeme říct, že pokud se vám líbila původní hra, bude se vám líbit i Dragon’s Dogma II. Pokud ale nemáte předchozí zkušenost, možná budete trochu zaskočeni…
Falešný Arisen
Příběh Dragon’s Dogma II není přímo napojen na děj první hry. Ačkoliv se budete pohybovat ve stejném světě, hra vás uvrhne do jeho alternativní dimenze a okolnosti kolem vyvolených Arisenů, v úvodu zmíněných Pawnů, ale i obyčejných lidí, se začnou odehrávat nanovo. I tentokrát vývojáři přišli se zajímavou zápletkou, která by mohla potěšit všechny, kdo mají rádi nejrůznější intriky, vysokou hru vlivných lidí, politická témata, zrady a nečekaná vyústění situací, o nichž jste si mysleli, že jste je už dávno prohlédli. Hybatelem veškerého dění v Dragon’s Dogma II je boj o trůn, do kterého se pustila královna regentka Disa se zájmem zajistit panovnickou sesli pro svého dospívajícího syna. Ve světě Dragon’s Dogma ale není nic úplně jednoduché, protože právoplatnými panovníky království Vermund jsou tzv. Sovrenové, tedy vyvolení Ariseni, kterým se podaří zabít draka, s nímž jsou už od svého procitnutí spojeni. Tohle všechno Disin manžel splňoval do chvíle, než byl odstraněn, a aby si Disa udržela své postavení, instalovala na trůn falešného Arisena, proti kterému budete po celou hru osnovat plány. Oním skutečným Arisenem, a tudíž i právoplatným panovníkem, je totiž souběhem událostí právě vaše postava, s čímž naplno souhlasí i velitel palácové gardy Brant, který vám bude po značnou část hry pomáhat a předkládat důležité úkoly vedoucí potenciálně až ke svržení Disy.
Zdroj: Capcom
Důležitých příběhových postav, na které během hraní narazíte, je však celý zástup a minimálně přední představitelé Vermundu, resp. druhého království Battahl, se vývojářům povedli. Jejich charaktery jsou dostatečně dobře vykreslené, i když někdy sklouzávají k očekávaným archetypům, a dialogy s nimi působí obstojně. Bohužel se to ale týká spíše obsahu těchto promluv, nežli jejich podání, protože herecké výkony nejsou kvůli zbytečnému přehrávání příliš přesvědčivé, a co je nutné rovněž zmínit, vaše postava bude celou dobu mlčet. Jsou hry, kde mi to příliš nevadí, ale s přihlédnutím k tomu, kolik dialogů a interakcí v Dragon’s Dogma II zažijete a jak velikášsky je koncipován celý příběh, jsem nad tímhle rozhodnutím nejednou zalitoval. Zbytečně to sráží produkční kvality, i když si z druhé strany umím představit, že dabing hlavní postavy by mohl u mnoha hráčů vést ke zbytečnému odpoutání jejich představy od výsledku připraveného vývojáři. Stejně jako v případě Baldur’s Gate III mi to ale bylo ve finále na překážku a vtáhnutí do děje z mojí strany místy opravdu drhnulo. Přesto hodnotím příběhovou část velmi dobře, nejde jen o jednoduchou zápletku, jejíž výsledek byste mohli sami odtušit a skutečně mě Dragon’s Dogma II několikrát překvapilo. Čím se navíc blíží hra k finále, k němuž se bez zbytečného zdržování cestou dostanete přibližně za 35 hodin, atmosféra povážlivě zhoustne a samotný závěr je pak okořeněn ještě jednou specialitou. Sami vývojáři ale žádali, aby o úplném konci a tím, co se stane po něm či během něj, recenzenti pomlčeli. Proto tak činím i ve vašem zájmu, ovšem s dovětkem, že jde o vcelku neotřelý nápad a máte se určitě nač těšit.
Bojuj, jak chceš
Protože je Dragon’s Dogma II akční RPG, patrně si dokážete představit, co všechno ve hře budete dělat. Začneme-li soubojem, na který narazíte v podstatě na každém kroku mimo osad, vesnic či měst, hra před vámi otevírá tolik možností, až se vám zatočí hlava. Příjemné je, že po vzoru jiných moderních RPG se vývojáři z Capcomu nesnažili hráče příliš svazovat nějakým jedním zásadním rozhodnutím, takže ať už si na začátku vyberete jakékoliv povolání, budete moci velmi snadno přijímat i vlastnosti dalších. Vše začíná v editoru, o kterém se už díky jeho uvolnění předem psalo v uplynulých týdnech, a skutečně máte i zde volnou ruku v tom, jak bude protagonista či protagonistka vypadat. Asi nejdůležitější je zvolit si typ postavy, se kterým hra dále pracuje ve smyslu nosnosti a dalších atributů. Pak už se můžete vyřádit v mnoha a mnoha sekcích upravujících i ty nejjemnější detaily a vyslat do boje třeba sebe sama. První střety s gobliny pak naznačí, že souboj není nikterak složitý, byť přirozeně musíte sledovat spotřebovávání staminy i zdraví a mít přehled o tom, kde se nachází další nepřátelé, aby vás někdo nepřekvapil výpadem z boku či zezadu. Kamera tomu ale bohužel příliš nenahrává, je posazená velmi blízko vaší postavě a s ohledem na to, že mnohdy nebudete čelit jen nepřátelům vašeho vzrůstu, ale naopak monstra narostou do obrovských výšek či se vznesou do vzduchu, přehled nebudete mít vždy. Velmi často jsem také narážel na glitche kamery v těsných místech, jako jsou chodby jeskyň či těsné průrvy ve skalách, a v kombinaci s efekty kouzel, plameny nebo třeba blesky toho v mnoha chvílích neuvidíte věru mnoho.
Dragon’s Dogma II přichází i se sociální vrstvou, protože Pawnové jsou buďto vytvořeni přímo vývojáři, ale převážně jde o pomocníky skutečných hráčů, které můžete skrze Pawny identifikovat.
Z druhé strany se ale musí nechat, že možností, jak bojovat, je nepřeberné množství a přirozeně se odráží ve výbavě i dílčích schopnostech vaší postavy. Speciální útoky, z nichž můžete mít aktivovány čtyři, jsou dostatečně rozmanité u všech povolání a lze mezi nimi vysledovat i funkční rozdíly, resp. vybírat podle typu nepřítele či rozestavení na bojišti přesně ty, které potřebujete. Kromě bojovníka, kterého jsem si coby specialistu na boj zblízka vybral já, můžete samozřejmě střílet z luku, kouzlit, nebo vše najednou křižit v nové třídě Mystic Spearhand, který útoky dlouhým kopím spojuje právě s magií a umí tak vhodně doplňovat oba přístupy. Můžete ale také sáhnout po Tricksterovi, chcete-li kouzlit ještě víc, sesílat na bojiště vlastní iluze a dávat prostor ostatním, aby vynikli. Ostatními samozřejmě myslím zmiňované Pawny, které potkáváte cestou, hezky se vám představí, a pak se vám nabídnou k přidání do party. Hlavního Pawna, kterého si vytvoříte už na začátku, vyměnit nelze, zbylé dva ale můžete poměrně bezpečně točit tak často, jak potřebujete, abyste je měli vždy na co nejvyšší úrovni a byli vám ku prospěchu. Na tomto místě pak Dragon’s Dogma II přichází i se sociální vrstvou, protože Pawnové jsou buďto vytvořeni přímo vývojáři, ale převážně jde o pomocníky skutečných hráčů, které můžete skrze Pawny identifikovat. Nejdůležitější ale je, že ačkoliv je ve výsledku ovládá umělá inteligence, nepočítám-li základní pokyny na d-padu, nikdy jsem neměl pocit, že mi jsou vyloženě na překážku. Vlivem ne vždy úplně přesného pathfindingu nebo obecného fungování AI, což platí i o nepřátelích, se sice mohou dostat do úzkých a padnout, pořád je ale můžete přímo na bojišti za několik sekund vzkřísit, případně je popadnout do svých, odnést do bezpečí, a vzkřísit až poté.
Samotný průběh bitvy je v zásadě bezproblémovým, dáme-li stranou zmíněné nedostatky spojené s kamerou či chováním jednotlivých aktérů bojů. Škoda jen, že se druhy nepřátel nestřídají tak často, čímž se mohou bojůvky trochu zajíst. Pokud ale sami chcete, vhodným kombinováním zbraní, schopností a Pawnů si můžete udělat z akčních pasáží to, co vás plně uspokojuje, případně vše měnit tak, abyste se nikdy nenudili. Mnohdy navíc dochází i k nečekaným situacím, kdy někdo někoho nebo něco neúmyslně zapálí, někam spadne nebo v rámci boje aktivuje jinou skupinu nepřátel a vše se během chvíle lidově řečeno podělá. Z druhé strany vám ale třeba nic nebrání v tom, abyste z boje utekli, případně nalákali nepřátele blíž k některému z obydlí a nechali do boje zapojit i neutrálně či přátelsky nastavená NPC. To se samozřejmě hodí v případě, narazíte-li na něco opravdu velkého, kam spadá i Talos jako vystřižený z Shadow of the Colossus. Jak vypadá na bojišti, vám ukázat nechci a nemůžu, ale i v tomhle případě, podobně jako v souvislosti se závěrem hry, opět potvrzuji, že se budete křenit. A nadávat, až vás rozšlápne, zajisté.
Hrajeme si na hrdiny
Nedílnou součástí celého zážitku je postupný vývoj vaší postavy, odemykání a zapojování nových schopností, levelování a posilování atributů. Zvyšování úrovně v Dragon’s Dogma II probíhá poměrně rychle, týká se i vašeho hlavního Pawna, a nehraje až takovou roli jako v jiných hrách. Získáváte ale body k nákupu nových druhů útoku, případně si levelováním posilujete životy a velmi důležitý atribut nosnosti. Vše lze samozřejmě posilovat i jinak, dočasně nebo trvale konzumací nejrůznějších předmětů či lektvarů, takže i na této úrovni přináší Dragon’s Dogma II uspokojení pro fanoušky. Až příliš často, po velkém nádechu něčeho unikátnější, ale nakonec vše přeci jen spadá do obvyklé tabulkované, kdy zkrátka hledáte ve světě o trochu silnější zbraň, o trochu lepší zbroj a řešíte, zda na ni máte peníze, či nikoliv. To není vysloveně špatně, ale ačkoliv se hře v rámci očekávání mnohdy přisuzuje až skoro božský status, neshledával jsem v tomhle ohledu na Dragon’s Dogma nic zásadně nového. Unikátní je však přístup hry k tomu, kdo ji hraje, protože stejně jako v případě prvního dílu vás tady nic nebude vodit za ruku a mnoho věcí budete muset zkrátka nějak vykoumat sami.
Názor na absentující vedení hráče, se může samozřejmě lišit, ode mně je to ale spíše varování vám, kdo čekáte další rozmáchlé akční RPG v tradičním střihu. Takové totiž nedostanete, protože postavy často nedořeknou, co přesně po vás chtějí, jen nenápadně vám třeba napoví, jak byste mohli úkolu dosáhnout, a nechají vás v něčem vysloveně vykoupat. Pokud jen trochu nedáváte pozor nebo neaktivujete určitou dávku důvtipu, ležícího kyklopa byste zřejmě jako most jen tak nepoužili. Nebo by vás nenapadlo mrštit kamenem do průsaky vody ve skalní stěně, ze které se rázem stane protržená přehrada, která smete všechno v cestě a ještě vám otevře cestu vpřed. A možná byste ani nepronikli do paláce Disy, kdyby vás nenapadlo, no, zkrátka řešení toho, jak do paláce vejít. Líbí se mi, že hra podporuje přesně ten typ myšlení, na který ve hrách často sami a někdy i rádi rezignujeme. Na některých místech toho ale na mě možná bylo místy až moc a uvítal bych, kdyby byla hra návodnější. Říkám to jako člověk, který hrál Baldur’s Gate III, nedávno Final Fantasy VII Rebirth nebo třeba Forspoken a kupu dalších podobných her, takže si můžete udělat obrázek, kde zhruba Dragon’s Dogma II leží. Za mě pak pocitu nepomáhá nepříliš přehledná minimapa a fakt, že se velké části světa od sebe příliš neliší.
Vtipné jsou pak i průpovídky mezi Pawny, které máte v partě, případně jejich schopnost navigovat vás nebo hlásit zajímavosti kolem.
Mění se ale NPC a jejich příběhy, které na vás doslova vyskakují všude kolem a aktivně spouští kupu zajímavých vedlejších questů, které jsou mnohdy úsměvné a doplněné vlastními příběhy. Ano, každý není unikátní a většina z nich má za cíl někoho zachránit, něco pozabíjet nebo přinést zpět, ale v rámci občasně nutného grindu peněz či zkušeností pro odemykání dalších schopností bylo rozhodně příjemné tu a tam někomu pomoci. Anebo se na někoho vykašlat a sledovat drobné následky, když si na vaši neochotu někdo vzpomněl a také vám ukázal dlouhý nos. V tomhle ohledu funguje hra nadprůměrně a dá se o ní mluvit jako o bohaté, což je příjemné už jen z toho důvodu, že nemusíte jít jen po příběhu, abyste se mohli dobře bavit. Vtipné jsou pak i průpovídky mezi Pawny, které máte v partě, případně jejich schopnost navigovat vás nebo hlásit zajímavosti kolem, vycházející z toho, zda už daný Pawn – patří-li živému hráči – danou lokací prošel, či nikoliv. I to je určité unikum téhle hry, na kterou se však musíte chtít napojit, aby vše fungovalo.
Tohle ale nevypadá jako Resident Evil
Kromě tohohle napojení to pak musí být nutně i ochota přehlédnout kupu technických nedostatků, kterými hra trpí. Minimálně tedy na PlayStaitonu 5, na kterém jsem ji v uplynulých dnech hrál. V první řadě chci vyjádřit určité nepochopení komentářů, reagujících na dostupná videa či obrázky, že hra vypadá fantasticky. Se vší úctou k vývojářům a RE Enginu, který pohání třeba skvěle vypadající Resident Evil, nepodává open-world v Dragon’s Dogma zrovna dobrý výkon. Barevná paleta je hodně utlumená, na některých místech se ztrácí jakákoliv plastičnost světa, textury nejsou příliš ostré a třeba detaily obličejů působí opravdu zastarale. Také animace je na pohled zvláštní, trochu trhaná, nepříliš přirozená a mnohdy do ní vstupují i glitche spojené s fyzikou objektů a těla vašeho hrdiny nebo ostatních postav či nepřátel. Samotný výkon hry pak doplácí na absenci nastavení grafických módů, takže hra běží v nezamknutých 30 fps. To znamená, že v prázdnějších lokacích máte pocit, že hra sahá k mnohem vyšší frekvenci, ale když se zahustí scéna během soubojů, pocitově mi pro změnu přišlo, že 30 fps titul neudrží. Neměl jsem bohužel prostor exaktně měřit fps, ale nepochybně se velmi rychle objeví testy, které, hádám, mé domněnky a pocity potvrdí. Není to vyslovený problém, hra se dá hrát, ale jste-li hodně orientovaní na souboj a chcete si třeba i s většími nepřáteli vysloveně pohrát, ten nejlepší pocit vám konzolová verze bohužel nedá. Určitá svízel se pak pojí také s ovládáním, které je značně komplikované a vyžaduje nejen používání „shiftů“, ale také třeba kombinuje tlačítko sprintu s tlačítkem pro interakce. Trefit otevření bedny nebo jen rychlé sebrání věcí po padlém nepříteli tak mnohdy znamená místo sprintem přeběhnout s nutností vracet se a hledat výsek pixelů, kdy se nabídka pro interakci opět objeví.
Tohle všechno ale lze částečně přehlédnout proto, že jádro hry, její volnost nebo vcelku odvážný přístup vývojářů v mnoha ohledech funguje velmi dobře a dá vám trochu jiný zážitek, než byste možná čekali. Hráčům, kteří prošli prvním dílem a těší se na modernější inkaranci toho samého, nemusím vysvětlovat, že budou spokojení. Vy ostatní ale přistupujte obezřetně, protože volnost a pobídky ke kreativnímu řešení problémů jsou vykoupeny občasnými chvílemi frustrace, zmatení nebo pocitem nezdaru.
Velmi zajímavý a dospělý příběh plný nečekaných momentů
Velká volnost v soubojích a možnost vyzkoušet všechna povolání
Systém Pawnů je přirozeným způsobem, jak si usnadnit i zpestřit celou hru
Nezvykle zpracované questy, které nevedou hráče za ruku a nechávají ho myslet
Nápadité vedlejší úkoly doplněné úryvkami příběhů
Specifický, možná trochu drsný humor
Technická stránka hry není na konzolích zcela odladěná
Množství glitchů, neostrých textur či smytých barev
Volnosti je někdy možná až příliš, hra se místy trochu okrádá o další skupiny hráčů
Zdánlivá unikátnost konceptu často ustupuje zcela standardním postupům RPG
Herecké výkony jsou často nepřesvědčivé + absence hlasu hlavního hrdiny
Nepříliš pestrá skladba nepřátel, resp. její pomalá rotace
Dragon's Dogma II se na první pohled tváří jako další velké RPG, po kterém musíte skočit v případě, máte-li rádi Zaklínače, líbil se vám Elden Ring nebo Lords of the Fallen, a chcete si trochu odpočinout, případně vás nezaujal Forspoken, ale rádi byste něco lepšího. Výsledek vás ale může trochu zaskočit, což není myšleno vysloveně zle, ale ze hry je jasně cítit, že primárně cílí na ty, kdo po letech docenili první díl. Překvapila nás ne tak strhující kvalita grafického podání na konzolích i některé technické nedostatky, celkově je ale hra zajímavá zejména svým příběhem a volným soubojovým systémem. Questy musíte plnit převážně sami díky svému důvtipu a pozornosti, odměnou vám ale budou třeba vedlejší úkoly, které jsou místy poměrně vtipné a nápadité.
Takže, po odehranejch 70-ti hodinách si myslím, že můj obrázek o DD2 je dostatečně komplexní pro sepsání několika postřehů 😊 Nejprve jeden „drobnej“ k mikrotransakcím .. vážně o nich nikdo nevěděl? Ne? Ono totiž ty nejvíc propíraný jsou součástí Deluxe edice, která tu byla už od spuštění preorderu a tak nějak je zcela běžný, že lze po spuštění dokoupit věci z Deluxe edice 🤷♂️ Krom toho, že jde o celkem nepodstatný věci, o pár položkách napíšu podrobněji. Portkrystal jedinej nebyl součástí Deluxe edice.
1/ Kemping set – Krom vzhledu jde o váhu, ten z DLC váží 5,5kg, Elite set ze hry váží 4kg a teď už mám dokonce 3. Tady jde vlastně JEN o hezčí skin. Není lepší, než ty dostupný ve hře.
2/ Art of Metamorphosis – hodí vás znovu do editoru postavy. Tahle položka lze bez problémů koupit ve hře a zároveň si za menší poplatek (herní měny, ne skutečných peněz!! .. jen pro jistotu) můžete měnit separátně třeba účes, makeup atp. Jako součást Deluxe edice naprosto OK
3/ Wakestone – získáváte je s železnou pravidelností průzkumem a plněnim úkolů. Sám je používám vlastně jen v márnici, protože jsem našel nějakou zvláštní zálibu v křísení mrtvejch – je to totiž jako ta „bonboniéra“ 😉
4/ Portkrystal – jako DLC lze koupit pouze JEDEN a krom toho, že vlastní portkrystaly mají větší aglomerace na začátku již nainstalovaný (stačí k němu dojít a aktivovat ho), prostym plněnim úkolů jeden celkem záhy dostanete a ten jsem si třeba já položil až na hraniční přechod. Další budete nacházet průběžně. Vůbec to neni potřeba kupovat, protože stejně si budete šetřit hlavně ferrystouny, který k samotný teleportaci potřebujete a ty jako DLC koupit nelze .. byť jsem si díky tomu hejtu myslel, že jde právě o ně.
5/ Rift krystaly – v Deluxe jich je 1500 a ve hře se získávaj úplně běžně po desítkách až stovkách kusů, questěním, z beden, mrtvejch pawnů, aktivací riftů a taky je nosí váš pawn z cest po jinejch světech. Nikdo myslím nemá potřebu je dokupovat.
A teď k samotný hře. Na PS5 mi to běží vlastně úplně v pohodě a nezaregistroval jsem žádný extrémní výkyvy. Pokud se mi to během 70 hodin 2x ve městě viditelně zpomalí, nemůžu prostě mluvit o „strašný, tragický, děsivý optimalizaci“ a to mluvim o PS5. Dneska navíc vyšel patch, kterej dovoluje zamknout FPS, nebo vypnout ray tracing a blur. Glitch jsem zaregistroval jeden a žádnýho doskakování objektů jsem si nevšiml. Grafika dokáže bejt nádherná, už začátek hry naskytne ohromující panorama a prakticky na každym kroku dokáže hra překvapit krásnou scenérií, hrou světla a stínu, nebo kombinací toho všeho ve spojení s mlžným oparem či nepřízní počasí. V porovnání s původním DD je všechno daleko monumentálnější, vysoký hory (takovou vertikalitu jsem snad ve hře tohohle typu nikdy neviděl), strmý útesy, nebo majestátní města v architektuře středověký Evropy, nebo antiky a Jordánu v případě Battahlu. Tenhle svět je radost objevovat a osobně si vychutnávám každej coul, což je taky důvod, proč jsem teprve předevčírem dorazil do Bakbattahlu 😊 Hrát totiž tuhle hru jako speedrun není to, o co tvůrcům šlo. Proto vlastně nezávidim recenzentům, který musej kvůli hráčům dotlačit dojmy i s verdiktem co nejdříve (nebo ne? Viz. Indian? 🤔). DD2 totiž lze „dohrát“ klidně za 25 hodin, ale o tom to vůbec není, protože pak minete asi tak 90% kontentu.
Pokud bych měl DD2 k něčemu pocitově přirovnat, pak k Death Stranding a Final Fantasy 15 (a ne, nemyslím nemastnou akční 16). Pro srovnání s DS hovoří cestování obrovskym světem, potřeba plánování cesty, vybavení a zátěže. A i pohyb je podobně pomalej, včetně šplhání po skalách a hlídání staminy. Jinak se samozřejmě jedná o diametrálně odlišný hry, který ovšem v mozku dokážou spouštět stejný receptory. A pokud jde o FF15, což byl dle mýho nejlepší díl série, kdy parta 4 kámošů cestovala v autě po obrovskym světě, tábořila, vařila a zažívala dobrodružství v tom pravym smyslu slova, stejně jako vy s partou pawnů v DD2. Noc v FF15 pak taky představovala větší nebezpečí, v podobě novejch a silnějších monster. Přesně pro tyhle hráče je ta hra určená, pro ty, co chtěj něco zažít. Něco unikátního, originálního, kde nebudou vyzobávat ikony na mapě a tupě jen drtit quest za questem, protože tak si to žádá moderní gamedesign🤦♂️
Originalita DD2 neni v příběhu, ale v neskutečně imerzivní hratelnosti, kdy prakticky ve všech aspektech jde proti proudu, až může na někoho působit zastarale. Pro questy si nechodíte za NPC-čkama, ony si najdou vás, probíhá to organicky, questy na sebe mohou navazovat, nebo být i nesplněny nedodržením termínu, smrtí NPC, nebo vaší chybou při jejich plnění a i obyčejnej fetch quest se může změnit v epickou dobrodružnou výpravu. Nikdo vám kolikrát přesně neřekne, kde máte něco najít, nebo co přesně máte udělat. Měl jsem třeba 2 menší záseky jen kvůli skrytejm dveřím .. v obou případech🤦♂️, nebo mi v jednom questu vrah zabil císařovnu jen proto, že jsem se s ním jen vykecával, než abych na něj rovnou zaútočil, ono totiž i prostý tasení zbraně může mít následky. Vtipný ale je, že s tim hra počítá a příběh pokračuje. Originalita tedy nutně nemusí bejt jen v obsahu, ale i v provedení. Pobavil i jeden z počátečních úkolů ve Vernworthu, kdy jsem dostal za úkol doručit zprávu do Melve a použít při tom volskej povoz (a znáte to, když to je v zadání, MUSÍ to tak přece bejt 😂) .. po pár minutách nás i s povozem v epickym náletu rozsekal Grifin, takže nešlo pokračovat dál. Po krátkym boji to Grif vzdal a odletěl. Nu, počkal jsem tedy na další povoz, aby nás jen o pár metrů dál napadl a zničil ten samej „fták“, jen už s trochu menšim množstvim zdraví .. a zase se zdejchnul. Do třetice to dopadlo stejně, jen už se nám podařilo toho Grifa skolit a s dalšim povozem absolvovat velmi pěknou jízdu plnou přepadů a útoků, naneštěstí jen do poloviny vzdálenosti, bo pak nás rozdělil mnou nedopatřenim zničenej most. Dál jsme museli po svejch a po nočnim pochodu plnym kostlivců, zombáčů a úprku před fakt nepříjemnym Dullahanem, dorazili do Melve, kde nás nečekal odpočinek, ale Drak nakaženej nějakou dost ošklivou nemocí .. a nezbejvá než dodat, že ten povoz nebylo vůbec potřeba používat .. jedno blbý doručení zprávy z A do B 😂
Boj je pak kapitola sama pro sebe, kdy každá z 10 tříd je tak unikátní, že se rozhodně vyplatí pilovat postupně všechny, to platilo i pro jedničku. Já začal jako assassín, rychlá klasa ideální pro šplhání po monstrech, vyhledávání slabejch míst, pokládání výbušnin, která má i skvělý úhybný manévry, co ostatní postrádají. Po tý eskapádě s nakaženym drakem jsem přesedlal na Mystic Spearhanda, kterej skvěle kombinuje útok s obranou a castěním na dálku, nebo telekinezí, což je naprosto luxusní kombinace👌🏻 No a na cestu do Battahlu jsem rozehrál Sorcerera .. OMG, ten spellcasting je tak neuvěřitelně dobrej!! Vemte si třeba prostý blesky, začnete vyvolávat a zaměřujete vhodný místo pro seslání (což neni úplně snadný), pomocí R1 můžete proces urychlit (je to spešl skill, kterej se musíte naučit), což stojí staminu, kterou pak ovšem můžete pomoci meditace rychle doplnit, jakmile sešlete blesky, ťukánim pak můžete prodlužovat trvání kouzla (sesíláním následnejch blesků) dokud se třeba úplně nevyčerpáte, z tohoto stavu vám pak pomůže pawn, čas, nebo item. K tomu vyváříte blizardy, vyvoláváte zemětřesení, ledovce, nebo klidně ultimatní meteority. To celý provádíte v chaosu bitvy, kdy musíte dávat majzla na milion dalších věcí, popřípadě odlevitovat do bezpečí.. při levitaci urychlovač castění nefunguje, ale i ze vzduchu lze kouzlit. Každá změna třídy udělá z bojů diametrálně odlišnej zážitek, zároveň tu existuje synergie, pokud máte v partě třeba druhýho sorcerera. V bojích pak můžete využívat prostředí od protržení hráze (opravdu to tam není jen jednou), přez házení všeho možnýho včetně menších protivníků, sudů, kamenů, střílení z balist, katapultů, po lákání protivníků na dřevěnej most a jeho následný zničení. Létajících potvor se dá chytit a třeba nechat odnést na nepřístupný místa. Padlý pawny lze po krátkej časovej úsek odnést z bojiště a oživit. Nebo vám pawn může protivníka přidržet a vy ho dorazíte. Na konci boje si pak můžete s pawny plácnout, jako po dobře odvedený práci 🤗 Během putováni se dostanete i k unikátním skillům a kouzlům, který se nelze naučit běžnym způsobem. Včera jsem otevřel v jednom chrámu Trickstera a hra za něj je vyloženě mindblowing zenová záležitost 🤗 Prakticky jde o to, donutit nepřátele útočit na vaší kopii, čímž odvedete pozornost od parťáků, který je pak můžou rozsekat. Taky můžete pawny boostit, nebo vytvářet iluze a lákat enemáky do pastí. Ovládá se to skvěle a stejně tak to i vypadá. Do bojů to vnese pěknej strategickej rozměr. No a dneska se mi po splnění jednoho questu u termálních koupelí otevřel Magic Archer, oproti jedničce komplet překopanej, s novejma unikátníma mechanikama .. a mě čekaj další radostný hodiny učení bojem 🤤
Občas je zmiňovaná menší variabilita nepřátel, ale počet těch základních myslím celkem výrazně převyšuje třeba Skyrim a najdete tu od vlků, banditů, kostlivců, goblinů, orků, pavouků, přízraků, zombáčů, ještěřanů/ještěrek, slizů atp. + všemožný lítající havěti .. to všechno v různejch variantách, až po ty velký, jako jsou kyklopové, minotauři, grifini, medůzy, golemové, chiméry, hydry, draci a další, na který jsem ještě nenarazil. Variabilita je obrovská a pokud jeden nepoužívá jen jednu třídu po celou hru .. typicky ze základního fightera přejde na obouručák .. a tim to i dojede do konce (jak to často vídám u streamerů, nebo čtu v recenzích), pak nějakej stereotyp rozhodně nehrozí. Staty ve hře mi ukazujou 35 zabitejch druhů enemáků, ale to jsou jen ti, u kterejch mám alespoň 1 zářez, takže celkovej počet bude ještě vyšší.
Samostanou kapitolou jsou pak pawni (parťáci), jeden je váš, dva si najímate v riftu. Pomáhají vám v boji, ukazují cestu, radí, interagují s vámi i mezi sebou a podle různejch specializací (ty je učíte pomocí svitků) třeba používaj lektvary na členy družiny, intenzivněji sbíraj, nebo přerozdělujou nasbíranej bordel aby se rozložila váha, detekujou nerosty, nebo umí elfštinu a další dovednosti. Vlastně je to takovej simulátor mulťáku, kde ovšem nehrozí, že narazíte na trola, sólistu, papírovýho tanka, nebo „DPS healera“. Za geniální, krom samotný mechaniky pawnů teda 😉, považuju možnost, zadat pawnovi úkol pro ostatní hráče a to vč. odměny. Například „zabij s mým pawnem golema, odměna je 2k goldů“, „Rozbij tábor na třech různejch místech, odměna je wakestone shard“ třeba .. může to bejt skoro cokoli a zadavateli jde o to, aby se jeho pawn nejen učil, vyvýjel, ale zároveň nosil i víc rift krystalů. Tohle totiž dává hře úplně novej rozměr. Zároveň jsem zaregistroval další důvod k hejtu a tím je nemoc zvaná „Dračí mor“. Váš pawn se totiž může na cestách mezi světy, nebo od jinýho pawna, nakazit touhle nepříjemnou chorobou, která začíná nenápadně tím, že pawn začne bejt trošku neuctivej, nepříjemnej, zčervenají mu oči a stane se agresivnějším, v průběhu boje pak může napadnout i vás. Progres nemoci trvá týden a nejvtipnější je poslední fáze, kdy se promění v monstrum schopný vyvraždit celý město .. a to včetně NPC nutnejch k dokončení příběhu, bomba 😂 Přitom „léčba“ je snadná a ten nápad sám o sobě zaslouží spíš uznání, než další shitstorm. Před chvilkou mě na nemoc upozornila hláška v riftu, tak uvidím, co z toho nakonec vyleze 😏
DD2 je o neskutečnym množství detailů, který dokonale zapadaj do celkový skládačky tohohle nadčasovýho titulu. Vaření na ohni jako video ze skutečnýho ohniště, kdy se myslelo i na opejkání zkaženýho masa, rozmazaný textový bubliny, který se doostřej když přijdete blíž .. jakože lépe slyšíte 😉 mechanika márnice, kde najdete zabitý NPC, nebo až vás sestřelí grifin z dřevěný lanovky a zabije celou partu, těch věcí je tam tolik, že jsem se kolikrát přistihl, jak se bezděčně usmívám, protože to někdo tak pěkně vymyslel. A to že pawni nejsou 100% bezchybný, občas spadnou ze skály, nebo nenajdou cestu? .. eee, no takovej je hotl život! Chyby totiž dělaj všichni, lidi i pawni.
Jestli tedy hledáte standardní akční RPG typu třeba FF16, který vás za ručičku povede od bitvy k animaci a od ní pak k další bitvě, popř. strikně koridorovýmu nudnýmu „open worldu“ (jakože v FF16, to fakt bylo v tomhle směru hodně špatný). Nebo hru, kde je mapa narvaná ikonkama, NPC s questama maj pro jistotu nad hlavou blikající vykřičník a savespam je tu nejpoužívanější „herní mechanikou“, pak prostě hrajte něco jinýho a tohle nechte ležet. A já jsem rád, ze dvojka navazuje na to, co bylo na jedničce tak skvělý a nesnaží se hru udělat víc pro masy. Tak to má být, protože je to 100x lepší, než křivit nastavený mechaniky tak, aby se to zalíbilo většímu počtu hráčů, což je cesta do pekla. Já taky nikdy nebudu hrát Pokémony a zároveň je tim pádem ani nebudu za cokoli kritizovat, natož chtít nějakou změnu herních mechanik, nebo řešit jejich monetizační model. Jsou mi úplně ukradený 😊
A to je všechno .. nebo vlastně ne, ID mýho pawna na PS5 je TWG0J4QPFTQH
Sorry, neviem ci to tu bolo uz spomenute ale predsa v hre vyvojari spravili system napoved cez vesticu, ktora za 50G dava napovedu ako progresovat v aktualne aktivnom queste. Cize moznost si pomoct in-game tam je. 😉
Děkuji za recenzi, proběhl jsem i komentáře a jen se divím kolik negativních reakcí jste se dočkali za známku 7/10. Sám za sebe musím po slabých 10 hodinách ingame říct že 7 je ještě výrazně lepší než bych čekal. Hra pro PC totiž trpí ještě mnoha dalšími nedostatky které zde nezazněli.
1) Performance issues – na highend pc kde moderní hry na max detaily nejsou problém jsem musel překousnout místy propad na 15fps což už je pod hranicí hratelnosti akčního titulu a přesto koukat na grafiku a efekty srovnatelnou s cca. 10 let starými tituly jako AC:unity
2) Crashe – po 10 hodinách hra 3x spadla bez jakéhokoliv erroru ( tam předpokládám dojde k opravám ale přesto přijít o část progresu nebo bossfight který byl skoro u konce dost naštve)
3) a za mě asi nejvíce negativní věc je konzolové ovládání, ano hra při prvním startu upozorní na to že bych měl u PC hry používat gamepad, ale následné ovládání celého GUI je velmi prkenné a konzolově stavěné a stává se dost nepřehledné.Přesouvání jednotlivých věcí v inventáři všech postav tak trvá násobně déle než by bylo možné a vhodné a zabírá dobrou 1/4 herní doby když vaše hlavní postava je malý a hubený ranger bez nosnosti 😀 a nejde / jsem nenašel nastavení jak přísun lootu automaticky sbírat s jinou postavou. Celkově bych u vývojářů čekal trochu víc než jen use gamepad a jinak nás PC port nezajímá
4) Pawn AI – ač v soubojích působí dobře a funkčně tak za oněch pár hodin se mě stalo že postavy z ničeho nic skočili ze skály tak hluboko a daleko že ress nebyl možný nebo do vody (kde je sežere cosi) a já tak přišel o veškerý loot který jsem k nim pracně před pár minutami přesunul protože není možnost jak to z mrtvého pawna ziskat zpět
Jinak se přidávám ke Zdeňkovi že absence dabingu hlavní postavy ze mě dostává i zbytek imerze.
Souboje, využití prostředí a fyziky a pawn systém hodnotím jako pozitiva. Ale bohužel s aktuálním stavem hry jen lituji že jsem nepočkal na pár oprav a s cenovkou prémiového titulu mám zatím pocit neodladěné hry z minulé generace konzolí se špatným portem na PC.
Fuuu, takže jen pár dojmů po 5 hodinách .. jelikož sem prakticky plynule přešel z DD1, těch odemknutejch 30 mě vůbec, ale vůbec netankuje 😂 s grafikou to mám stejně, dokáže to bejt krásný v detailu, noc je správně „temná a plná hrůz“ a jelikož mám suchý voko a věčně si do něj něco kapu, barvy mi v dálce splývaj tak jako tak 😊 jen k těm gličům .. ani jeden a to přísahám. Jestli byl nějakej d1 patch, to netušim, ale zatim absolutní nula. A Zdeněk má pravdu v tom, že co se questů týče, je to kolikrat HC (a to teda víc než původní DD), což mi ale vůbec nevadí, protože už mě fakt nudí běhání od ikony k ikoně. Jo a nějakym zvláštnim způsobem mi to evokuje Death Stranding a KCD, spíš než cokoli jinýho. A zatim se teda náramně bavim .. jo a to vaření v kempu, OMG!!! 🤗
Pročpak? Jen proto, že mi nevadí odemknutejch 30fps? A nebo v dàlce menší detaily? 😂 Dyť jde sakra o zábavu a tý mi DD2 bohatě nakládá už od začátku ..
Přeložím:
Jsem zvyklý na 30 fps, stačí mi to.
Jsem zvyklý na horší grafiku, stačí mi to.
Oči mám slabší, stačí mi to.
Za 5 hodin jsem nenarazil na jediný problém… Což nevylučuje nic, osobně patřím mezi lidi co odehráli Cyberpunk na vydání a musel sem řešit 2 rozbitý věci za celou hru (pomohlo vyp-zap)… Prostě klika. (Taky udržuji PC co půl rok čistou instalaci – je to PC jen na hry).
Ano, pro fanoušky / lidi co je to uchvátilo natolik že přejdou spoustu věcí je to samozřejmě 10/10 hra.
Nicméně takhle se recenze dělat nedá a jsem rád že tu hra s evidentním problémem s CPU optimalizaci (proto jen jeden graficky mod) nedostala 10/10 jako na některých nejmenovanych webech.
Dobrou hru nedělá 8k a 120 fps (můj názor) a s těma očima to byl pokus o vtip, SSO neni o zraku, jen kapka zrak na chvilku rozostří .. na chvilku .. ne navěky, ano? 😎 Teď už to jedu „trochu“ déle (na PS5 podotýkám) a grafickej glitch ani jeden, brutální propady framerejtu žádný, běží mi to stabilně, vypadá to pěkně, panoramata dokážou být ohromující a každou chvilku mě překvapí nějaká vychytaná fičurka. Mám rád hry, co dokážou přijít s něčim novym, neotřelym, co dokážou překvapit .. tyhle pocity sem fakt naposledy zažil snad jen u Death Stranding.
Na Indianovi třeba recenze ještě není, přitom už to hraje podruhý (na PC) a hru si neskutečně užívà. S recenzí nespěchá, bo si to chce před verdiktem pořádně projít .. a to je ono, recenzi tam dělá člověk, co se na hru těšil, je to jeho žánr a netlačí ho čas (ani komunita). Ve Sparku taky jednotlivý alba recenzujou fanoušci daný kapely, protože i když je to rockovej magazín, vkus maj kolikrát dost odlišnej a jeden je schopnej dát poslednim Marduk 1 (blázen) druhej 6*
Jo a na Cyberpunk sem se ťěšil od oznámení a víc než ten šílenej stav na konzolích mě ovšem zklamala ta děsivá prázdnota a mrtvost herního světa, hororová ne/inteligence NPC, nenaplněný sliby snad ohledně všeho od vstupů do budov přes „živoucí město“, nadzemky, létajících aut, po neskutečně odfláknutý zpracování augmentací .. to bylo tehdy hodně smutný 🙄
Tak sem to dneska dohrál.
Graficky OK, framerate sem překousnul. Svět pecka, absolutně mě to uchvátilo.
Ty 3 body co tomu chybí do 10/10 mi přijde že si vývojáři schovali na DLC.
Za mě pecka, možná o bodík víc (8/10) ale nejsem recenzent, jen hnidopich 😀
z toho co citam na steame tak capcom s touto hrou prerazil nove dno…v den vydania pridali mikrotransakcie uplne na vsetko a navyse obsahuje pay to win itemy…platit si v roku 2024 za save slot/zmenu charakteru je totalne chrapunstvo
Až mě hra donutí, něco si někde koupit, dám ti vědět 😉 Zatim sem nenarazil na žádnej ingame shop ala Ubi, žádný vyskakovací vokna (opět Ubi) se supr čupr nabídkama, prostě na nic, co by mě nurilo utrácet další prachy, tak nevim 🤷♂️
Jako sorry, já hru mám koupenou, těším se na ni a rád si ji zahraju. Ale chtít 2 eura za to, aby jste si v pozdější fázi hry mohli upravit postavu v single player hře, to je jako ultimátní svinstvo. Už jen za tohle si ta hra nezaslouží ani 5/10. Jen at vývojáři vidí jaký jsou nenažraný prasata
Hraju to na PS5, charakter sem si vytvořil už před tejdnem a jako nevim, proč bych měl mít potřebu ho teď hned měnit?! Jaký 2 eura?! Žadná taková nabídka mi tu neskáče, nepotřebuju to! Jako vůbec nechápu, proč by mě něco takovýhleho mělo točit, když je ta hra prakticky můj splněnej sen 😂
inymi slovami si nic od ubi nehral, len sa rad vozis na hype/hate vlacikoch…napamatam si ze by sa tam dopredu o mikrotransakciach nevedelo, alebo si niekto musel kupovat zakladne mechaniky…
mikrostransakcie ale nepatria do ZIADNEJ singleplayer hry za plnu sumu…a je mi u zadnice ci je to ubisoft, capcom alebo EA
Podle čeho tak soudíš? Ano, třeba posledního Asasína sem sice nehrál (naposledy Valhalu a tam sis mohl nakoupit tuny a tuny blbostí, stejně jako v Odyssey) a mimo jiné sem i „hrdým“ majitelem S&B, což bohužel nebyl úplně dobrej kauf. A pokud jde o DD2, znovu zopakuju, ve hře sem na ŽÁDNOU mikrotransakční mechaniku, ani na ingame shop nenarazil. Nikdo mi nic nepodsouvá a ani necítím potřebu cokoli dokupovat🤷♂️
Ta kritika mikrotransakcí jede na několika rovinách.
1) vývojáři o tom nemluvili dopředu a dali to tam s vydáním, během recenzování to nebylo k dispozici
2) je to premiovej titul za 70 eur, přítomnost jakýchkoliv mikrotransakcí prostě hráče přirozeně nakrkne
3) a pak už je skoro jedno, že to jsou předměty, které lze získat i normálním hraním, byť je fér to dodat
Njn, v dnešní době je holt „miktotransakce“ sprostý slovo a je pak úplně jedno, že jeden vůbec nepotřebuje NIC v tý hře dokupovat timhle způsobem. Dneska jde dokupovat blbosti doslova ke všemu a je jedno jestli je to single, mmo, gatcha, f2p nebo ..ehm .. AAAA titul 😏 Asi takhle, pokud tu „mikrotransakci“ nepotřebuju pro odemknutí postupu, nebo dohrání hry (jako že v DD2 na 100% ne,) je mi úplně šumák, jestli to ke hrám cpou, nebo ne. Z logiky věci je totiž úplně stejný, koupit si v ingame shopu skin na koně, jako sběratelku Skyrimu s drakem .. seš fanoušek, chceš podpořit vývojáře ještě víc, posluž si. Každýho věc jak naloží s vejplatou.
Lidi vy fakt nejste normální. Vy jste se už PŘED VYDÁNÍM hry rozhodli, že hra bude naprosto boží a nezaslouží si nic jiného než 10/10. A když dostane 7, tak se vás to osobně dotýká protože vám najednou někdo boří vaši iluzi toho, že má jít o dokonalou hru. Příliš se necháváte strhnout hypem a pak nezvládáte střet s realitou. Wake the f*** up
Tak na Meta PS5 87, PC 90, Zdeněk dal prakticky nejnižší, coź jednoho holt překvapilo. I když to rozehraju až zejtra, o hře mám nejen díky jedničce celkem dobrou představu a radostně sem třeba za tejden dodám vlastní postřehy. Nicméně z recenze prostě jsem zklamanej, stejně jako z mínusů, který mi přijdou až moc tahaný z paty, jen aby se to pěkne zarovnalo s plusama a ospravedlnilo to tu sedmu (a teď nemyslim třeba technickaj stav, i když od dob Cyberpunku na PS4 mám „práh bolesti“ zatraceně vysoko a dle všeho se tomuhle milníku DD2 neblíží ani zdaleka) Jednoduše mě to překvapilo, ale asi to neni Zdeňkův šálek kávy no. Co nadělám 😏
U Cyberpunku se žalostné technické zpracování myslím zmiňovalo, nepromítalo se však do známky, jestli si dobře pamatuji… To je úplně jedno. Je to jen číslo, které dal někdo z nějakého Vortexu… Nevím proč by mi mělo na tom záležet, názor si udělám sám. Od doby, kdy se tu v pohodě dává rozhebanému CoDku 7/10 a u Baldur’s Gate III se rozhodovalo mezi 9 a 10 už moc od podoby vkusu neočekávám…
Cyberpunk – 7/10: „Situace kolem Cyberpunku 2077 není zrovna snadná. Ke hře jsme se dostali až po vydání, přesto nás na všech třech platformách zaskočil neuspokojivý technický stav. Nejsou to však jenom bugy a nejrůznější glitche, které se naštěstí PC verze dotýkají zdaleka nejméně. Úchvatná grafika a velké množství chodců v ulicích totiž maskuje zcela mrtvé a nefunkční město, které je v nesouladu se zbytkem hry. Dějová linie je zajímavá, chybí jí však některé ze skvělých vedlejších questů pro lepší pochopení vztahů mezi postavami a následky jejich činů. K nim se pravděpodobně mnoho hráčů vůbec nedostane, což je škoda, stejně jako neuspokojivý stav umělé inteligence, chování policistů, uspěchaný úvod a nevýrazný RPG systém. Přesto je Cyberpunk 2077 hrou, kterou byste si měli zahrát a snažit se z ní vytěžit co nejvíc. Jen to udělejte až po odstranění závažných chyb a přičtení jednoho bodu navíc.“
Call of Duty: Modern Warfare III – 4/10: „Modern Warfare III je stále Call of Duty. Nezapře to v hratelnosti, v tradičně dobré střelbě, nabídce zbraní, nominálním počtu map a herních módů. Ať už ale přistoupíte ke hře z jakékoliv strany, najdete jen to, co už jste viděli v předchozích dílech stokrát zopakované. Nové módy nepřináší nic unikátního, slibné módy doplácí na nízký počet map, kde se mohou uskutečnit, a kampaň narušují otevřené mise i nedořečený konec. I když můžete hrát desítky hodin, trávit ve hře večery s kamarády a spolehnout se, že akce bude obstojně fungovat, hra nenabízí nic navíc, kvůli čemu by vás byť jen lákala ke koupi.“
A ano, dostal jsi mě, Baldur’s Gate III – 10/10. Ta hra nikde jinde nezískává žádná ocenění, nikdo jiný ji stále nehraje, nikdo jiný o té hře nemluví jako o skvělém RPG. To jen nějakej Princ si to vymyslel celý, aby byl zajímavej :))
No, když vidím recenze na Steamu, tak Zdeněk tu hru zřejmě ještě nadhodnocoval. Těm tisícům lidí, co dali na steamu špatné hodnocení bys měl jít taky vysvělit, že se pletou a že ta hra je skvělá
Musím také reagovat. Recenze je v pořádku, ač jsem velký fanoušek DD1, tak ji naprosto chápu a beru v potaz hodnocení. Co ale nechápu jsou až štvavé výkřiky jedinců, kteří se cítí dotčeni samotnou recenzí či hodnocením. Probůh vždyť z té recenze není cítit, že by to byla průměrná či špatná hra. Naopak de fakto varuje, že ta hra není pro každého. Vždyť to je naprostá pravda, je to vlemi specifické RPG. Navíc technický stav na PS5…bojím se zítřka, že to bude nehratelný.
Kdo chce jiné dva pohledy, tak pro mne stěžejní, dva rpg kanály na YT: WolfheartFPS a Fextralife.
Vortex mám moc rád, je to ale můj první komentář vůbec, protože mi to nedalo 🙂
Mně jako nezasvěcenému se Zdeňkova recenze líbí, teda až na tu implikaci, že hra není pro každého. Na tenhle výrok už začínám mít averzi. Která hra je pro každého? Je Baldur’s Gate 3 pro každého? Nebo Fortnite? Nebo FIFA? A chtěl by vůbec někdo hrát hru, která je vyloženě pro každého? Já teda ne. Hry, co jsou pro každého, rozhodně nejsou pro mě.
Tímto herní novináře prosím a zapřísahám, aby takhle už fakt nepřemýšleli.
tym je myslene ze to neni pre bezneho mainstreamoveho konzumenta ako vacsina openworld hier…neni to ako napr zaklinac, ktory moze zapnut akykovelk fanusik fantasy a pravdepodobne ho bude bavit…pobobne baldurs gate 3 v ramci zanru
tie hry predsa nebude hrat clovek co ten zaner nevyhladava, ale pri DD mozu byt mnohi fanusikovia open world hier sklamani, pretoze to neni tradicna mainstreamova hra…ak niekoho nebavi len behat po svete a mydlit dokola tych istych bossov, tak si hru moc neuzije
Tak už jenom proto, že to na rok 2024 běží jak hnůj si to tu 7 zaslouží. Já třeba nejsem vůbec schopnej hru s takovým frameratem hrát, takže mne vůbec nezajímá jaká v jádru je, protože ji po pár minutách lítajíciho frameratu prostě vypnu. Takže i když je Zdeněk sparťan, tak tady s ním musim souhlasit a má můj plnej support🙂
Tady se to semlelo jako kdyby snad ta videohra dostala záporný počet bodů. Vždyť 7/10 je hodně solidní známka, navíc si myslím, že slovní verdikt byl odpovídající. Žádný kritik není na celých 100% objektivní a ta příměs subjektivních pocitů je to, co recenzím dává tu osobitost jejich autorů.
Myslel jsem si, že čtenáři to tak chápou a komentáře vnímají spíš jako takové diskuzní fórum, kde třeba předloží svůj pocit ze hry podložený pádným argumentem, ale namísto toho se zdá, že je z toho jen místo pro nepodloženou kritiku od lidí, kterým se nelíbila jedna cifra.
Tady se to teda rozjelo. Gumy, co nedokážou pochopit, že hra, co se líbí mě, se nemusí líbit všem a Zdeňkovi DD2 očividně moc nesedl. A i tak je 7 dobrá známka nadprůměrné hry. Přesně kvůli téhle toxicitě sem přestal chodit na Konzolistu, kde to chudák Martin schytával snad pod každou recenzí a to sem tam byl od začátku a už se přesunuli i sem. Chybí mi časy, kdy se lidé bavili přímo o hrách a nerozebírali tyhle srance, smyšlené v něčím chórem mozku, který nedokáže přijmout fakt, že má někdo jiný názor, než on.
Já to ale nemyslel nijak zle, jen sem z recenze nabyl dojmu, že se tomu Zdeněk nepověnoval tak, jak si ta hra dle mýho zaslouží. Pokud se mýlím, pak třeba jen do některejch mechanik nepronikl, bo mu to hra jednoduše neřekla, tak to u DD prostě je. Jen je mi jednoduše líto, že na něj hra nedokázala přenést to nadšení, který mi kdysi přivodila jednička. Možná by pomohlo rozehrát i ranged třídy, protože to fakt tu hru dost změní. Docela bych byl zvědavej na Jirkův názor, jelikož sice nemá rád fantasy, ale má rád Tolkiena, což je presně ono .. cestování silně evokuje společenstvo, souboje jak vystřižený z Morie a celkově vypadá prostředí ještě o několik tříd monumentálněji, než v jedničce. Za zpracování spellcastingu by se ani Gandalf nestyděl a s lukem by se i Legolas celkem vyřádil. Zaroveň sem si chtěl za pár dní vypůjčit i Vortex pawna, ale úplně si nejsem jistej, jestli mu Zdeněk věnoval dostatek péče a jelikož se obávám, že nebude v hraní pokračovat (rád bych se mýlil), nebude se jeho pawn ani levlovat .. prostě je mi líto, že je ta hra celkově vzato moc nezaujala. A řekněte mi, ve který hře je márnice, kde lze oživit mrtvý NPC-čka! A to se sakra počítá .. Thats all 😇
je to tak a to s presnosťou na desatinnu čiarku, ktorá musí presne odpovedať ich predstavám. Raz darmo, Slováci a Česi sú moderní renesanční ľudia 21. storočia a ovládajú všetko – od hokeja, napriek tomu, že hokejku nikdy nedržali v ruke, cez geopolitickú situáciu na blízkom východe a večer si pred spaním uz len tak, na záver náročného dňa, stanovia bez akýchkoľvek skúseností s recenzovaním a dokonca samotným zahraním hry, aké čísielko musí svietiť na internetoch pri recenziách 😌 nikto tu neberie nikomu jeho názor, ale tieto plamenné “naprávania krívd s odhaľovaním tej skutočnej a jedinej pravdy”, ktoré sa (nielen) tu dejú v komentároch, ma vždy fascinujú.
Myslím, že je asi na čase začít chápat, že hry nevznikají ve vakuu, nemají jeden univerzální žánr, nestojí za nimi jedno studio, nemají jeden univerzální námět, přednosti, zápory,… Porovnávat hodnocení dvou naprosto odlišných her je prostě úplně mimo, promiň.
Takže cokoliv dostane sedmičku, je sranec? A nemůže to být třeba tim, že podle kluků hra naplňuje kritéria pro zisk nadprůměrné známky, čili sedmičky?
Podle mě jsi jediný sranec tady ty a to dlouhodobě. Takže bych ti poradil, jako ty radíš klukům, neztrácej tu čas a jdi dělat něco jinýho.
Kdykoli se rád postavím za sedmičku pro Alone in the Dark, který opravdu považuji za solidní nadprůměrnou hru, kterou jsem si užil. Kdykoli o tom budu rád diskutovat. Ale slušně a bez invektiv. Když jsi hru podobně příkře kritizoval prvně už pod recenzí, předpokládám, že jsi ji nemohl hrát, neviděl z ní ani walkthrough kvůli v tu chvíli platnému embargu. Přesto jsi byl s verdiktem hned hotový. Tohle není diskuze. Já sice nabízím jen vlastní pohled, ale v recenzi alespoň věcně argumentuju.
Dobrý den. Vortex patří také mezi mé sledované české weby, tak ať se daří dále.
A teď k této hře a recenzi zde. Předem je třeba zmínit staré známé, že recenze je vždy pohled jednoho člověka. Takže pohled Zdeňka Prince beru také. A jelikož je to právě jeden člověk :-), tak je lepší si načíst více recenzí. Měl jsem dnes noční a načetl jsem asi 15 recenzí a nějaké to komentované video. V tomto pohledu patří recenze Z.Prince k úplně nejnižším a já osobně spíše věřím těm lepším hodnocením. Jsou v tom i nezaujaté pohledy, které třeba jedničku vůbec nehráli. A trochu pokus o vtip na závěr: Po vzoru nějakých sportů můžeme škrtnou nejhorší recenzi a nejlepší, jelikož se až moc vymykají a máme možná přesnější pohled. 🙂
Každopádně platí to co již jsem zmínil, že je lepší si načít více materiálu/recenzí a nespoléhat na jednu. Ať se vám všem daří, včetně Vortexu. Princ i Bigas jsou sympatičtí kluci.
A s tím se nedá, než souhlasit👍🏻Jen sem se snažil vnést do diskuze malilinko opozitní názor, protož jsou tu i tací, pro které je Zdeňkovo slovo svaté a DD2 rovnou zavrhnou. Vortex mám taky rád, samozřejmě chlapcům přeju mnoho a mnoho úspěšných roků a třeba jednou, až jim taky bude 50+✌🏻a budou už unavený dalším generickym open worldem, survivelem, střílečkou, přijde jim celkem neotřelá a robustní hratelnost hry typu DD, jako ten pověstnej „svěží vánek“ v zatuchlý kobce, tak jako mě 😏
A takhle to dopadá, když recenzujete hru, která na vás prostě „vyjde“. Už při streamu AOITD bylo jasný, že se jak Jirka, tak Zdeněk na hru nijak zvlášť netěší a první díl je úplně minul. Zdeněk pak očividně projel hrou na normal v dost svižněm tempu, jen aby stihl termín, protože co si budeme, teď začínají herní žně. Za pochodu minul nejen množství mechanik, ale co je nejhorší, nedovolil tý hře, aby ho jakkoli pohltila. Nejsilnější zbraní prvního DD totiž nebyla grafika, příběh, nebo guesty, ale cesta, parťáci a geniální herní mechaniky, který prostě nelze v 35 hodinovém normal/easy průchodu ani zdaleka pojmout (teď sem si znovu po letech dojel jedničku na hard i s datadiskem DA a nechal v tom 120 hodin .. dvojka je 4x větší ..). Takže ve zkratce, je to o putování herním světem, kde na každym kroku číhá nebezpečí a útok chiméry vás zastihne v tom nejhoršim možnym okamžiku, boj pak s vypětím sil dokončíte jen abyste zjistili, že během něj padla noc, která tady patří nemrtvým, nebo ještě něčemu daleko horšímu 😉 Na cestu se musíte dobře připravit, vybrat vhodný parťáky a netahat toho zase moc, jinak se budete táhnout jak smrad. DD je jako poprvé vstoupit do Morie a boje se atmosférou rovnají tomu u Balinova hrobu v komnatě Mazarbul. V případě dvojky pak všechno bude logicky větší, promakanější a atmosféričtější. Hrát to na Hard doporučuju, protože jen tak z vás hra dostane a zároveň vám ukáže to nejlepší. Klukům z Vortexu pak doporučuju věnovat hrám před recenzí víc času a všem pak 40 min. video na ArcadeBulls, který vám DD2 skrze pocity a dojmy přiblíží daleko víc, než Zdeňkova poněkud generická, suchá, technicistní recenze. Nic ve zlym, mám vás rád 😉
Pro nezaujatého člověka je 100x lepší recenze někoho, kdo není fanoušek, než obráceně.
Stačí si přečíst recenze, kde je řečeno, že autor hrál první díl/je fanoušek. 10/10 s tunou negativ a „sice je to fps-wise nehratelný, ale je to masterpiece“
Tahle recenze je pro potenciálního nového fanouška blíž realitě, než většina.
Pokud jsi fanoušek DD1, pak si přidej 1-2 body. Nicméně performance je broken af a 90% recenzí to sice zmíní, ale stejně dá 9-10/10.
Nejsilnější věci DD1 nebyla grafika, příběh či questy… Super, takže 75% toho co dělá hru. Tehdy to šlo omluvit, jiná doba. Dnes fakt ne. Bohužel JRPG bias is strong.
PS:
Easy průchod? Hra nemá obtížnost, ale „dynamickou“. Většina recenzí zmiňuje, že je to špatně (a stejně 10/10) a stejně tak velká část recenzní zmiňuje, že za cca 50h měli vše +- hotovo. Na RPG dost špatné.
Že tam strávíš 200h z toho nedělá overall 200h hru. Jsou lidi co mají v single player GTA 2000h…
presne toto…radsej uvidim nezaujatu recenziu od niekoho kto nie je fanusik a nebude prehliadat koli tomu nedostatky…vsetci velebili prvy diel do nebies, tak som si to predobjednal na PC a bolo to jedno z najvacsich sklamani…ked niekoho bavi dokola zabijat tych istych „bossov“ tym istym sposobom budis, ja od hry ale cakam nieco viac nez len „dobre mechaniky“ ako sa ohana kamas vyssie… plus drviva vacsina zakazknikov nebude hru hrat na „hard“ a vyzobavat vsetok obsah…
to je ako keby som mal nariekat, ze Piranha bytes hry dostanu nizsiu znamku, pretoze recenzent nie je hardcore zaryty fanusik ich hernych mechanik…tieto hry proste nie su mainstreamovky pre masy a rozhodne by ich nemal recenzovat fanusik
Myslíš jako recenze od někoho, kdo tu hru projel jen proto, že je to jeho práce a jinak by jí asi vůbec nehrál? Tak to si opravdu nemyslím, protože jen někdo, kdo do hry opravdu pronikl, ti může zprostředkovat to, o čem DD je. Já taky nebyl fanouškem DD od narození, ale tehdy to bylo jak zjevení, srovnatelný s Demon Souls. A když sem nakousnul Demon Souls .. geniální hra, která není o grafice, příběhu a guestech, ale JEN o revoluční hratelnosti, atmosféře a mechanikách, podle tvých kritérií ovšem odpad .. předpokládám (a remake z PS5 to posunul zase o úroveň vejš)😏 Chápej, že existujou i hry, kde má prim hratelnost a hutná atmosféra, což je shodný pro DD i starý dobrý DS.
.
Pokud je v DD2 jen jedna obtížnost, pak OK, v DD byl Normal a Hard, ale s tím nemám problém. Pokud jde o ten čas, DD šlo dohrát celkem rychle, ale o odehrání hlavní linky to fakt není. Jednička byla o tom, co je MEZI plněním questů, což prostě běžnej hráč asi nedokáže pichopit a zaměňuje to s grindem, nebo GTA rozvozem pizzy. Ale tohle je něco úplně jinýho, protože tady platí na 1000%, že „Cesta je cíl“. To se obávám Zdeněk nepochopil a přistoupil k tomu jako k dalšímu generickýmu RPG. A to je i odpověď na to, proč tomu v recenzích vytýkají kde co, ale nakonec padne 9/10, protože stejně jako první DD, tak i dvojka má to NĚCO, co v dnešních hrách chybí .. zkus to, třeba to tam taky najdeš, jako ArcadeB. 😁👍🏻
Všechno ok, ale nevytahuj prosím kartu, že když dá někdo nějaké hře nízké hodnocení, tak ji nepochopil. Myslím, že jsem dostatečně vnímavej a chápavej, mám toho odehráno dost, hodně jsem toho přečetl a porozumět záměru, mi nečiní problémy. Mluvíš o tom, že cesta je cíl a na mnoha hrách mě to baví. Tady jsem zkrátka neskákal nadšením do vzduchu jen proto, že je soubojovej systém fajn a vyžaduje přemýšlení, když lze v jedný oblasti strávit třeba 20 hodin, nikam se moc neposouvat, a dokola bojovat s těmi stejnými nepřáteli. Lze to přehlídnout a vždy jen říct, že všechno přebíjí nějaká zdánlivá genialita soubojového systému? A je fakt tak geniální? Líbí se mi, když je někdo něčeho fanouškem, když o tom dokáže mluvit a vypichovat věci, které se mu líbí, ale z druhé strany jsem už mnohokrát narazil na to, že to bylo často velmi nekritické. Přijmi fakt, prosím, že ne všichni jsou fanoušky DD nebo třeba tebou zmíněných her od FromSoftu. A to neznamená, že je nemůžou hrát, jen to pro ně třeba není taková nirvána… Plus, ohánět se tím, že „všichni“ tomu dávaj něco a nějakej jednotlivec tomu dal něco jinýho, je velmi velmi ošemetný :)) Historie ukázala, že to může být na jednu i na druhou stranu a opět je nějakej soud jen v rukou těch, komu se to z jakýchkoliv důvodů líbí, nebo naopak nelíbí…
proste prestan nariekat…ze ta hra bavi super pre teba, mna ani mnoho dalsich ani trochu…keby mal kazdu hru hodnotit len hardcore fanusik ako ty, tak maju vsetky hry 9+..ako napsal zdenek blitky o tom ako niekto hru nepochopil si laskavo nechaj,
v jednotke som nechal dostatok hodin a je to pre mna tak 5/10 hra… nenasiel som tam teda absolutne nic co by v hrach chybalo, prave naopak… asi ta sklamem, ale tvoj pohlad na hry nie je ultimatny a ten jediny spravny
a stale som nepochopil v ktorom vesmire je 7/10 nizke hodnotenie, pretoze to je vysoko nadpriemer, ja by som tomu dal este menej ak je to len jednotka v lepsom kabate…kedze to znamena ze je hra uz 10 rokov zastarala
Většina se mě netýká, ale úplně nechápu, proč jsi mě do toho zatáhl, takže alespoň na to zareaguji. Ve streamu Alone in the Dark jsem neřekl o DD2 snad ani slovo, natožpak něco špatného. Nehraju, nečtu ani nekoukám na fantasy (čest výjimkám jako Tolkien), takže je logické, že jsem nebyl kandidát na recenzi. Pokud jde o doporučení věnovat hrám před recenzí víc času, Alone in the Dark jsem dohrál dvakrát celý, jednou částečně a ve streamu jsem rozjel čtvrtý průchod. Nepochybuji o tom, že jsem jeden z těch recenzentů, co k těmhle věcem přistupuje nadstandardně zodpovědně. Svědčí o tom podle mě mimo jiné celkový obsah, kontext a souvislosti, které v recenzích nabízím. Nepochybuji o tom, že Zdeněk věnoval DD2 stejně nutné množství čas, byť je to zase jiná a rozsáhlejší věc. A nepsal by recenzi, dokud by si nebyl jistý tím, co chce a může říct. A pokud by hru nestíhal, nemáme problém ji vydat později. Narážím tím jen na to, že Zdeněk určitě nedělal recenzi jen proto, že na něj zbyla. Měli jsme i další možnosti. A je fakt škoda přispívat k tomu klišé – recenze je na embrago=je uspěchaná/recenze není na embargo=je pozdě. V obou případech se objeví nějaký komentář, který to zmíní. Ale recenze na čas se nesnažíme dělat na úkor kvality a ty opožděné zase neznamenají, že jsme se na hru vykašlali. Chápu, pokud s recenzí nesouhlasíš třeba. Rozumím, že tě verdikt může zklamat, nebo v tobě rezonuje jiná známka lépe. Ale nehledal bych v tom tyhle důvody, nepřijde mi to spravedlivé.
Díky za komentář i názor, každý to prostě vidíme jinak. Mluvíš třeba o tom, že jsem „nedovolil hře, aby mě pohltila“, ale takhle to asi u mně nefunguje. Já netrpím předsudky a zkrátka hodnotím věci tak, jak na mě působí, samozřejmě s nějakým odkazem k jiným hrám pro zachování objektivní míry toho mýho pohledu. Tebe očividně DD okouzlilo, mluvíš o geniálních herních mechanikách, ale já je tam zkrátka nevidím. Resp. nevidím tu jejich zmiňovanou genialitu. Střídání dne a noci, výskyt různých monster na různých místech v jiném čase, náhodná střetnutí, nutnost být připraven (tady, dobře, je hodně specifická ta zátěž/nosnost, zmíněno v recenzi), mít vhodné parťáky,… Tohle všechno jsou mechanismy, které hry normálně používají. Tady je hodně volnosti, hodně věcí si člověk musí domyslet/přijít na ně sám, což je určitě fajn a ne všechny hry nechávají hráče takhle být, ale ve finále prostě s přihlédnutím k řadě věcí, které nedokážu přehlédnout a ignorovat jen proto, že třeba nejsou pro hru tak stěžejní, mi to vychází na vyšší nadprůměr. Kdybych zase psal pocity a dojmy a nehodnotil, tak se objeví komentáře, že to není žádná recenze a věnovat hře před recenzí víc času by bylo ideální, ale není to jen o tom, kolik času můžeme hrám věnovat. Do toho už ale nechci zabrušovat, to jsme ostatně vysvětlovali mnohokrát, každopádně tebe, jako fanouška DD, bude i druhý díl naprosto uchvacovat, a tak to má být.
Pokud to bude (a jakože bude), podobně jako v původním DD, ten bojovej systém se rozšiřuje a obohacuje s levlováním každý jednotlivý třídy. Těch tu bude tušim 10 a s každým levelem se otevírají nový možnosti, dovednosti a kouzla (ty nejlepší budoub předpokládám na konci). Takže sice lze vyzkoušet všechny třídy, ale je to jen klouzání po povrchu, protože k opravdovýmu otestování je prostě potřeba „trochu“ víc času. Ty souboje jsou geniální svojí variabilitou, protože změna z bojovníka na mága, nebo asasína (nemluvě o multiklasách) dělá z každýho boje diametrálně odlišnej zážitek. Netušil bych, jak neskutečně zábavný může bejt hrát třeba za Magic Knighta, kterej je postavenej na parírování a následnym sesíláni reflexních kouzel 🤗 Proto sem v DD radostně střídal všechny třídy, učil se stále novym věcem a nikdy tak neupadl do stereotypu, tohle byl předpokládám záměr tvůrců, stejně jako drobnosti typu chytit a podržet protivníka, aby ho pawn mohl dodělat .. a takovejch interakcí + zapojení prostředí má bejt ve dvojce daleko víc. Systém Pawnů je pak geniální sám o sobě. Tyhle drobnosti vyzvedávaj DD vysoko nad průměr. Ale už končim, fakt 😉
Ale no tak, co to je za obviňování, zvlášť ze hry, kterou si ještě ani nehrál, že automaticky víš, že to bude všechno lepší a 4x větší, taky si to prvně zahraj, než začneš osočovat z neobjektivnosti. Chápu do jistý míry, že jako fanoušek se za svou hru pereš, ale ne každej musí sdílet tvoje nadšení 🙂
Tak vzhledem k tomu, že DD2 má být spíše DD 2.0, v jedničce mám prolezlej každej kout a pokud si spojím jak ukázky gameplayů, tak dojmy ostatních hráčů i recenzentů, pak mi vyvstane docela pěkný obrázek toho, jak bude DD2 vypadat a hrát se. Z recenze i Zdeňkova komentu je naprosto zřejmé, s čím měl problém a je mi jasný, že podobně by přistoupil i k původnímu DD. Proto sem si dovolil oponovat, byť mi hra teprve čeká na první spuštění 😉
Vortex jde s těmi recenzemi strašně ke dnu. Po Tekkenovi, kde recenze byla plná chyb, nepřesností a regulérní neznalosti herních principů, tu máme další recenzi, která je naprosto mimo. Zdá se mi, že Vortex se snaží dělat senzace a jít, jakože proti proudu a akorát tím ztrácí kredit.
Já bych spíš tipoval, že Zdeněk nehrál původní díl a samotného ho zarazilo, jak se Dragon’s dogma hraje. Jinak ten problém s interakční mi tlačítky teď prožívám třeba i u RDR 2, kdy týpek uháněl na koni, s připoutanou ženou, tak sem je nechtíc srazil, týpka nechtíc uškrtil a ženu místo toho, abych ji rozvázal (což je na kolečku, stejně jako kopanec) tak sem ji nakopl a ona umřela… Nestačil sem zírat, co všechno se může posrat během 5 vteřin.
20. 3. 2024
1/ Kemping set – Krom vzhledu jde o váhu, ten z DLC váží 5,5kg, Elite set ze hry váží 4kg a teď už mám dokonce 3. Tady jde vlastně JEN o hezčí skin. Není lepší, než ty dostupný ve hře.
2/ Art of Metamorphosis – hodí vás znovu do editoru postavy. Tahle položka lze bez problémů koupit ve hře a zároveň si za menší poplatek (herní měny, ne skutečných peněz!! .. jen pro jistotu) můžete měnit separátně třeba účes, makeup atp. Jako součást Deluxe edice naprosto OK
3/ Wakestone – získáváte je s železnou pravidelností průzkumem a plněnim úkolů. Sám je používám vlastně jen v márnici, protože jsem našel nějakou zvláštní zálibu v křísení mrtvejch – je to totiž jako ta „bonboniéra“ 😉
4/ Portkrystal – jako DLC lze koupit pouze JEDEN a krom toho, že vlastní portkrystaly mají větší aglomerace na začátku již nainstalovaný (stačí k němu dojít a aktivovat ho), prostym plněnim úkolů jeden celkem záhy dostanete a ten jsem si třeba já položil až na hraniční přechod. Další budete nacházet průběžně. Vůbec to neni potřeba kupovat, protože stejně si budete šetřit hlavně ferrystouny, který k samotný teleportaci potřebujete a ty jako DLC koupit nelze .. byť jsem si díky tomu hejtu myslel, že jde právě o ně.
5/ Rift krystaly – v Deluxe jich je 1500 a ve hře se získávaj úplně běžně po desítkách až stovkách kusů, questěním, z beden, mrtvejch pawnů, aktivací riftů a taky je nosí váš pawn z cest po jinejch světech. Nikdo myslím nemá potřebu je dokupovat.
A teď k samotný hře. Na PS5 mi to běží vlastně úplně v pohodě a nezaregistroval jsem žádný extrémní výkyvy. Pokud se mi to během 70 hodin 2x ve městě viditelně zpomalí, nemůžu prostě mluvit o „strašný, tragický, děsivý optimalizaci“ a to mluvim o PS5. Dneska navíc vyšel patch, kterej dovoluje zamknout FPS, nebo vypnout ray tracing a blur. Glitch jsem zaregistroval jeden a žádnýho doskakování objektů jsem si nevšiml. Grafika dokáže bejt nádherná, už začátek hry naskytne ohromující panorama a prakticky na každym kroku dokáže hra překvapit krásnou scenérií, hrou světla a stínu, nebo kombinací toho všeho ve spojení s mlžným oparem či nepřízní počasí. V porovnání s původním DD je všechno daleko monumentálnější, vysoký hory (takovou vertikalitu jsem snad ve hře tohohle typu nikdy neviděl), strmý útesy, nebo majestátní města v architektuře středověký Evropy, nebo antiky a Jordánu v případě Battahlu. Tenhle svět je radost objevovat a osobně si vychutnávám každej coul, což je taky důvod, proč jsem teprve předevčírem dorazil do Bakbattahlu 😊 Hrát totiž tuhle hru jako speedrun není to, o co tvůrcům šlo. Proto vlastně nezávidim recenzentům, který musej kvůli hráčům dotlačit dojmy i s verdiktem co nejdříve (nebo ne? Viz. Indian? 🤔). DD2 totiž lze „dohrát“ klidně za 25 hodin, ale o tom to vůbec není, protože pak minete asi tak 90% kontentu.
Pokud bych měl DD2 k něčemu pocitově přirovnat, pak k Death Stranding a Final Fantasy 15 (a ne, nemyslím nemastnou akční 16). Pro srovnání s DS hovoří cestování obrovskym světem, potřeba plánování cesty, vybavení a zátěže. A i pohyb je podobně pomalej, včetně šplhání po skalách a hlídání staminy. Jinak se samozřejmě jedná o diametrálně odlišný hry, který ovšem v mozku dokážou spouštět stejný receptory. A pokud jde o FF15, což byl dle mýho nejlepší díl série, kdy parta 4 kámošů cestovala v autě po obrovskym světě, tábořila, vařila a zažívala dobrodružství v tom pravym smyslu slova, stejně jako vy s partou pawnů v DD2. Noc v FF15 pak taky představovala větší nebezpečí, v podobě novejch a silnějších monster. Přesně pro tyhle hráče je ta hra určená, pro ty, co chtěj něco zažít. Něco unikátního, originálního, kde nebudou vyzobávat ikony na mapě a tupě jen drtit quest za questem, protože tak si to žádá moderní gamedesign🤦♂️
Originalita DD2 neni v příběhu, ale v neskutečně imerzivní hratelnosti, kdy prakticky ve všech aspektech jde proti proudu, až může na někoho působit zastarale. Pro questy si nechodíte za NPC-čkama, ony si najdou vás, probíhá to organicky, questy na sebe mohou navazovat, nebo být i nesplněny nedodržením termínu, smrtí NPC, nebo vaší chybou při jejich plnění a i obyčejnej fetch quest se může změnit v epickou dobrodružnou výpravu. Nikdo vám kolikrát přesně neřekne, kde máte něco najít, nebo co přesně máte udělat. Měl jsem třeba 2 menší záseky jen kvůli skrytejm dveřím .. v obou případech🤦♂️, nebo mi v jednom questu vrah zabil císařovnu jen proto, že jsem se s ním jen vykecával, než abych na něj rovnou zaútočil, ono totiž i prostý tasení zbraně může mít následky. Vtipný ale je, že s tim hra počítá a příběh pokračuje. Originalita tedy nutně nemusí bejt jen v obsahu, ale i v provedení. Pobavil i jeden z počátečních úkolů ve Vernworthu, kdy jsem dostal za úkol doručit zprávu do Melve a použít při tom volskej povoz (a znáte to, když to je v zadání, MUSÍ to tak přece bejt 😂) .. po pár minutách nás i s povozem v epickym náletu rozsekal Grifin, takže nešlo pokračovat dál. Po krátkym boji to Grif vzdal a odletěl. Nu, počkal jsem tedy na další povoz, aby nás jen o pár metrů dál napadl a zničil ten samej „fták“, jen už s trochu menšim množstvim zdraví .. a zase se zdejchnul. Do třetice to dopadlo stejně, jen už se nám podařilo toho Grifa skolit a s dalšim povozem absolvovat velmi pěknou jízdu plnou přepadů a útoků, naneštěstí jen do poloviny vzdálenosti, bo pak nás rozdělil mnou nedopatřenim zničenej most. Dál jsme museli po svejch a po nočnim pochodu plnym kostlivců, zombáčů a úprku před fakt nepříjemnym Dullahanem, dorazili do Melve, kde nás nečekal odpočinek, ale Drak nakaženej nějakou dost ošklivou nemocí .. a nezbejvá než dodat, že ten povoz nebylo vůbec potřeba používat .. jedno blbý doručení zprávy z A do B 😂
Boj je pak kapitola sama pro sebe, kdy každá z 10 tříd je tak unikátní, že se rozhodně vyplatí pilovat postupně všechny, to platilo i pro jedničku. Já začal jako assassín, rychlá klasa ideální pro šplhání po monstrech, vyhledávání slabejch míst, pokládání výbušnin, která má i skvělý úhybný manévry, co ostatní postrádají. Po tý eskapádě s nakaženym drakem jsem přesedlal na Mystic Spearhanda, kterej skvěle kombinuje útok s obranou a castěním na dálku, nebo telekinezí, což je naprosto luxusní kombinace👌🏻 No a na cestu do Battahlu jsem rozehrál Sorcerera .. OMG, ten spellcasting je tak neuvěřitelně dobrej!! Vemte si třeba prostý blesky, začnete vyvolávat a zaměřujete vhodný místo pro seslání (což neni úplně snadný), pomocí R1 můžete proces urychlit (je to spešl skill, kterej se musíte naučit), což stojí staminu, kterou pak ovšem můžete pomoci meditace rychle doplnit, jakmile sešlete blesky, ťukánim pak můžete prodlužovat trvání kouzla (sesíláním následnejch blesků) dokud se třeba úplně nevyčerpáte, z tohoto stavu vám pak pomůže pawn, čas, nebo item. K tomu vyváříte blizardy, vyvoláváte zemětřesení, ledovce, nebo klidně ultimatní meteority. To celý provádíte v chaosu bitvy, kdy musíte dávat majzla na milion dalších věcí, popřípadě odlevitovat do bezpečí.. při levitaci urychlovač castění nefunguje, ale i ze vzduchu lze kouzlit. Každá změna třídy udělá z bojů diametrálně odlišnej zážitek, zároveň tu existuje synergie, pokud máte v partě třeba druhýho sorcerera. V bojích pak můžete využívat prostředí od protržení hráze (opravdu to tam není jen jednou), přez házení všeho možnýho včetně menších protivníků, sudů, kamenů, střílení z balist, katapultů, po lákání protivníků na dřevěnej most a jeho následný zničení. Létajících potvor se dá chytit a třeba nechat odnést na nepřístupný místa. Padlý pawny lze po krátkej časovej úsek odnést z bojiště a oživit. Nebo vám pawn může protivníka přidržet a vy ho dorazíte. Na konci boje si pak můžete s pawny plácnout, jako po dobře odvedený práci 🤗 Během putováni se dostanete i k unikátním skillům a kouzlům, který se nelze naučit běžnym způsobem. Včera jsem otevřel v jednom chrámu Trickstera a hra za něj je vyloženě mindblowing zenová záležitost 🤗 Prakticky jde o to, donutit nepřátele útočit na vaší kopii, čímž odvedete pozornost od parťáků, který je pak můžou rozsekat. Taky můžete pawny boostit, nebo vytvářet iluze a lákat enemáky do pastí. Ovládá se to skvěle a stejně tak to i vypadá. Do bojů to vnese pěknej strategickej rozměr. No a dneska se mi po splnění jednoho questu u termálních koupelí otevřel Magic Archer, oproti jedničce komplet překopanej, s novejma unikátníma mechanikama .. a mě čekaj další radostný hodiny učení bojem 🤤
Občas je zmiňovaná menší variabilita nepřátel, ale počet těch základních myslím celkem výrazně převyšuje třeba Skyrim a najdete tu od vlků, banditů, kostlivců, goblinů, orků, pavouků, přízraků, zombáčů, ještěřanů/ještěrek, slizů atp. + všemožný lítající havěti .. to všechno v různejch variantách, až po ty velký, jako jsou kyklopové, minotauři, grifini, medůzy, golemové, chiméry, hydry, draci a další, na který jsem ještě nenarazil. Variabilita je obrovská a pokud jeden nepoužívá jen jednu třídu po celou hru .. typicky ze základního fightera přejde na obouručák .. a tim to i dojede do konce (jak to často vídám u streamerů, nebo čtu v recenzích), pak nějakej stereotyp rozhodně nehrozí. Staty ve hře mi ukazujou 35 zabitejch druhů enemáků, ale to jsou jen ti, u kterejch mám alespoň 1 zářez, takže celkovej počet bude ještě vyšší.
Samostanou kapitolou jsou pak pawni (parťáci), jeden je váš, dva si najímate v riftu. Pomáhají vám v boji, ukazují cestu, radí, interagují s vámi i mezi sebou a podle různejch specializací (ty je učíte pomocí svitků) třeba používaj lektvary na členy družiny, intenzivněji sbíraj, nebo přerozdělujou nasbíranej bordel aby se rozložila váha, detekujou nerosty, nebo umí elfštinu a další dovednosti. Vlastně je to takovej simulátor mulťáku, kde ovšem nehrozí, že narazíte na trola, sólistu, papírovýho tanka, nebo „DPS healera“. Za geniální, krom samotný mechaniky pawnů teda 😉, považuju možnost, zadat pawnovi úkol pro ostatní hráče a to vč. odměny. Například „zabij s mým pawnem golema, odměna je 2k goldů“, „Rozbij tábor na třech různejch místech, odměna je wakestone shard“ třeba .. může to bejt skoro cokoli a zadavateli jde o to, aby se jeho pawn nejen učil, vyvýjel, ale zároveň nosil i víc rift krystalů. Tohle totiž dává hře úplně novej rozměr. Zároveň jsem zaregistroval další důvod k hejtu a tím je nemoc zvaná „Dračí mor“. Váš pawn se totiž může na cestách mezi světy, nebo od jinýho pawna, nakazit touhle nepříjemnou chorobou, která začíná nenápadně tím, že pawn začne bejt trošku neuctivej, nepříjemnej, zčervenají mu oči a stane se agresivnějším, v průběhu boje pak může napadnout i vás. Progres nemoci trvá týden a nejvtipnější je poslední fáze, kdy se promění v monstrum schopný vyvraždit celý město .. a to včetně NPC nutnejch k dokončení příběhu, bomba 😂 Přitom „léčba“ je snadná a ten nápad sám o sobě zaslouží spíš uznání, než další shitstorm. Před chvilkou mě na nemoc upozornila hláška v riftu, tak uvidím, co z toho nakonec vyleze 😏
DD2 je o neskutečnym množství detailů, který dokonale zapadaj do celkový skládačky tohohle nadčasovýho titulu. Vaření na ohni jako video ze skutečnýho ohniště, kdy se myslelo i na opejkání zkaženýho masa, rozmazaný textový bubliny, který se doostřej když přijdete blíž .. jakože lépe slyšíte 😉 mechanika márnice, kde najdete zabitý NPC, nebo až vás sestřelí grifin z dřevěný lanovky a zabije celou partu, těch věcí je tam tolik, že jsem se kolikrát přistihl, jak se bezděčně usmívám, protože to někdo tak pěkně vymyslel. A to že pawni nejsou 100% bezchybný, občas spadnou ze skály, nebo nenajdou cestu? .. eee, no takovej je hotl život! Chyby totiž dělaj všichni, lidi i pawni.
Jestli tedy hledáte standardní akční RPG typu třeba FF16, který vás za ručičku povede od bitvy k animaci a od ní pak k další bitvě, popř. strikně koridorovýmu nudnýmu „open worldu“ (jakože v FF16, to fakt bylo v tomhle směru hodně špatný). Nebo hru, kde je mapa narvaná ikonkama, NPC s questama maj pro jistotu nad hlavou blikající vykřičník a savespam je tu nejpoužívanější „herní mechanikou“, pak prostě hrajte něco jinýho a tohle nechte ležet. A já jsem rád, ze dvojka navazuje na to, co bylo na jedničce tak skvělý a nesnaží se hru udělat víc pro masy. Tak to má být, protože je to 100x lepší, než křivit nastavený mechaniky tak, aby se to zalíbilo většímu počtu hráčů, což je cesta do pekla. Já taky nikdy nebudu hrát Pokémony a zároveň je tim pádem ani nebudu za cokoli kritizovat, natož chtít nějakou změnu herních mechanik, nebo řešit jejich monetizační model. Jsou mi úplně ukradený 😊
A to je všechno .. nebo vlastně ne, ID mýho pawna na PS5 je TWG0J4QPFTQH
Ráda se k vám přidá 😉
1) Performance issues – na highend pc kde moderní hry na max detaily nejsou problém jsem musel překousnout místy propad na 15fps což už je pod hranicí hratelnosti akčního titulu a přesto koukat na grafiku a efekty srovnatelnou s cca. 10 let starými tituly jako AC:unity
2) Crashe – po 10 hodinách hra 3x spadla bez jakéhokoliv erroru ( tam předpokládám dojde k opravám ale přesto přijít o část progresu nebo bossfight který byl skoro u konce dost naštve)
3) a za mě asi nejvíce negativní věc je konzolové ovládání, ano hra při prvním startu upozorní na to že bych měl u PC hry používat gamepad, ale následné ovládání celého GUI je velmi prkenné a konzolově stavěné a stává se dost nepřehledné.Přesouvání jednotlivých věcí v inventáři všech postav tak trvá násobně déle než by bylo možné a vhodné a zabírá dobrou 1/4 herní doby když vaše hlavní postava je malý a hubený ranger bez nosnosti 😀 a nejde / jsem nenašel nastavení jak přísun lootu automaticky sbírat s jinou postavou. Celkově bych u vývojářů čekal trochu víc než jen use gamepad a jinak nás PC port nezajímá
4) Pawn AI – ač v soubojích působí dobře a funkčně tak za oněch pár hodin se mě stalo že postavy z ničeho nic skočili ze skály tak hluboko a daleko že ress nebyl možný nebo do vody (kde je sežere cosi) a já tak přišel o veškerý loot který jsem k nim pracně před pár minutami přesunul protože není možnost jak to z mrtvého pawna ziskat zpět
Jinak se přidávám ke Zdeňkovi že absence dabingu hlavní postavy ze mě dostává i zbytek imerze.
Souboje, využití prostředí a fyziky a pawn systém hodnotím jako pozitiva. Ale bohužel s aktuálním stavem hry jen lituji že jsem nepočkal na pár oprav a s cenovkou prémiového titulu mám zatím pocit neodladěné hry z minulé generace konzolí se špatným portem na PC.
Jsem zvyklý na 30 fps, stačí mi to.
Jsem zvyklý na horší grafiku, stačí mi to.
Oči mám slabší, stačí mi to.
Za 5 hodin jsem nenarazil na jediný problém… Což nevylučuje nic, osobně patřím mezi lidi co odehráli Cyberpunk na vydání a musel sem řešit 2 rozbitý věci za celou hru (pomohlo vyp-zap)… Prostě klika. (Taky udržuji PC co půl rok čistou instalaci – je to PC jen na hry).
Ano, pro fanoušky / lidi co je to uchvátilo natolik že přejdou spoustu věcí je to samozřejmě 10/10 hra.
Nicméně takhle se recenze dělat nedá a jsem rád že tu hra s evidentním problémem s CPU optimalizaci (proto jen jeden graficky mod) nedostala 10/10 jako na některých nejmenovanych webech.
Na Indianovi třeba recenze ještě není, přitom už to hraje podruhý (na PC) a hru si neskutečně užívà. S recenzí nespěchá, bo si to chce před verdiktem pořádně projít .. a to je ono, recenzi tam dělá člověk, co se na hru těšil, je to jeho žánr a netlačí ho čas (ani komunita). Ve Sparku taky jednotlivý alba recenzujou fanoušci daný kapely, protože i když je to rockovej magazín, vkus maj kolikrát dost odlišnej a jeden je schopnej dát poslednim Marduk 1 (blázen) druhej 6*
Jo a na Cyberpunk sem se ťěšil od oznámení a víc než ten šílenej stav na konzolích mě ovšem zklamala ta děsivá prázdnota a mrtvost herního světa, hororová ne/inteligence NPC, nenaplněný sliby snad ohledně všeho od vstupů do budov přes „živoucí město“, nadzemky, létajících aut, po neskutečně odfláknutý zpracování augmentací .. to bylo tehdy hodně smutný 🙄
Graficky OK, framerate sem překousnul. Svět pecka, absolutně mě to uchvátilo.
Ty 3 body co tomu chybí do 10/10 mi přijde že si vývojáři schovali na DLC.
Za mě pecka, možná o bodík víc (8/10) ale nejsem recenzent, jen hnidopich 😀
mikrostransakcie ale nepatria do ZIADNEJ singleplayer hry za plnu sumu…a je mi u zadnice ci je to ubisoft, capcom alebo EA
1) vývojáři o tom nemluvili dopředu a dali to tam s vydáním, během recenzování to nebylo k dispozici
2) je to premiovej titul za 70 eur, přítomnost jakýchkoliv mikrotransakcí prostě hráče přirozeně nakrkne
3) a pak už je skoro jedno, že to jsou předměty, které lze získat i normálním hraním, byť je fér to dodat
Cyberpunk – 7/10: „Situace kolem Cyberpunku 2077 není zrovna snadná. Ke hře jsme se dostali až po vydání, přesto nás na všech třech platformách zaskočil neuspokojivý technický stav. Nejsou to však jenom bugy a nejrůznější glitche, které se naštěstí PC verze dotýkají zdaleka nejméně. Úchvatná grafika a velké množství chodců v ulicích totiž maskuje zcela mrtvé a nefunkční město, které je v nesouladu se zbytkem hry. Dějová linie je zajímavá, chybí jí však některé ze skvělých vedlejších questů pro lepší pochopení vztahů mezi postavami a následky jejich činů. K nim se pravděpodobně mnoho hráčů vůbec nedostane, což je škoda, stejně jako neuspokojivý stav umělé inteligence, chování policistů, uspěchaný úvod a nevýrazný RPG systém. Přesto je Cyberpunk 2077 hrou, kterou byste si měli zahrát a snažit se z ní vytěžit co nejvíc. Jen to udělejte až po odstranění závažných chyb a přičtení jednoho bodu navíc.“
Call of Duty: Modern Warfare III – 4/10: „Modern Warfare III je stále Call of Duty. Nezapře to v hratelnosti, v tradičně dobré střelbě, nabídce zbraní, nominálním počtu map a herních módů. Ať už ale přistoupíte ke hře z jakékoliv strany, najdete jen to, co už jste viděli v předchozích dílech stokrát zopakované. Nové módy nepřináší nic unikátního, slibné módy doplácí na nízký počet map, kde se mohou uskutečnit, a kampaň narušují otevřené mise i nedořečený konec. I když můžete hrát desítky hodin, trávit ve hře večery s kamarády a spolehnout se, že akce bude obstojně fungovat, hra nenabízí nic navíc, kvůli čemu by vás byť jen lákala ke koupi.“
A ano, dostal jsi mě, Baldur’s Gate III – 10/10. Ta hra nikde jinde nezískává žádná ocenění, nikdo jiný ji stále nehraje, nikdo jiný o té hře nemluví jako o skvělém RPG. To jen nějakej Princ si to vymyslel celý, aby byl zajímavej :))
tie chrapunske mikrotransakcie radsej ani nekomentujem
Kdo chce jiné dva pohledy, tak pro mne stěžejní, dva rpg kanály na YT: WolfheartFPS a Fextralife.
Vortex mám moc rád, je to ale můj první komentář vůbec, protože mi to nedalo 🙂
Tímto herní novináře prosím a zapřísahám, aby takhle už fakt nepřemýšleli.
tie hry predsa nebude hrat clovek co ten zaner nevyhladava, ale pri DD mozu byt mnohi fanusikovia open world hier sklamani, pretoze to neni tradicna mainstreamova hra…ak niekoho nebavi len behat po svete a mydlit dokola tych istych bossov, tak si hru moc neuzije
Myslel jsem si, že čtenáři to tak chápou a komentáře vnímají spíš jako takové diskuzní fórum, kde třeba předloží svůj pocit ze hry podložený pádným argumentem, ale namísto toho se zdá, že je z toho jen místo pro nepodloženou kritiku od lidí, kterým se nelíbila jedna cifra.
Podle mě jsi jediný sranec tady ty a to dlouhodobě. Takže bych ti poradil, jako ty radíš klukům, neztrácej tu čas a jdi dělat něco jinýho.
A teď k této hře a recenzi zde. Předem je třeba zmínit staré známé, že recenze je vždy pohled jednoho člověka. Takže pohled Zdeňka Prince beru také. A jelikož je to právě jeden člověk :-), tak je lepší si načíst více recenzí. Měl jsem dnes noční a načetl jsem asi 15 recenzí a nějaké to komentované video. V tomto pohledu patří recenze Z.Prince k úplně nejnižším a já osobně spíše věřím těm lepším hodnocením. Jsou v tom i nezaujaté pohledy, které třeba jedničku vůbec nehráli. A trochu pokus o vtip na závěr: Po vzoru nějakých sportů můžeme škrtnou nejhorší recenzi a nejlepší, jelikož se až moc vymykají a máme možná přesnější pohled. 🙂
Každopádně platí to co již jsem zmínil, že je lepší si načít více materiálu/recenzí a nespoléhat na jednu. Ať se vám všem daří, včetně Vortexu. Princ i Bigas jsou sympatičtí kluci.
Stačí si přečíst recenze, kde je řečeno, že autor hrál první díl/je fanoušek. 10/10 s tunou negativ a „sice je to fps-wise nehratelný, ale je to masterpiece“
Tahle recenze je pro potenciálního nového fanouška blíž realitě, než většina.
Pokud jsi fanoušek DD1, pak si přidej 1-2 body. Nicméně performance je broken af a 90% recenzí to sice zmíní, ale stejně dá 9-10/10.
Nejsilnější věci DD1 nebyla grafika, příběh či questy… Super, takže 75% toho co dělá hru. Tehdy to šlo omluvit, jiná doba. Dnes fakt ne. Bohužel JRPG bias is strong.
PS:
Easy průchod? Hra nemá obtížnost, ale „dynamickou“. Většina recenzí zmiňuje, že je to špatně (a stejně 10/10) a stejně tak velká část recenzní zmiňuje, že za cca 50h měli vše +- hotovo. Na RPG dost špatné.
Že tam strávíš 200h z toho nedělá overall 200h hru. Jsou lidi co mají v single player GTA 2000h…
to je ako keby som mal nariekat, ze Piranha bytes hry dostanu nizsiu znamku, pretoze recenzent nie je hardcore zaryty fanusik ich hernych mechanik…tieto hry proste nie su mainstreamovky pre masy a rozhodne by ich nemal recenzovat fanusik
.
Pokud je v DD2 jen jedna obtížnost, pak OK, v DD byl Normal a Hard, ale s tím nemám problém. Pokud jde o ten čas, DD šlo dohrát celkem rychle, ale o odehrání hlavní linky to fakt není. Jednička byla o tom, co je MEZI plněním questů, což prostě běžnej hráč asi nedokáže pichopit a zaměňuje to s grindem, nebo GTA rozvozem pizzy. Ale tohle je něco úplně jinýho, protože tady platí na 1000%, že „Cesta je cíl“. To se obávám Zdeněk nepochopil a přistoupil k tomu jako k dalšímu generickýmu RPG. A to je i odpověď na to, proč tomu v recenzích vytýkají kde co, ale nakonec padne 9/10, protože stejně jako první DD, tak i dvojka má to NĚCO, co v dnešních hrách chybí .. zkus to, třeba to tam taky najdeš, jako ArcadeB. 😁👍🏻
v jednotke som nechal dostatok hodin a je to pre mna tak 5/10 hra… nenasiel som tam teda absolutne nic co by v hrach chybalo, prave naopak… asi ta sklamem, ale tvoj pohlad na hry nie je ultimatny a ten jediny spravny
a stale som nepochopil v ktorom vesmire je 7/10 nizke hodnotenie, pretoze to je vysoko nadpriemer, ja by som tomu dal este menej ak je to len jednotka v lepsom kabate…kedze to znamena ze je hra uz 10 rokov zastarala
ukaz mi svoj pocet odohranych hodin z DG 2, ked vies uz teraz lepsie ako by mal niekto hodnotit