Death Stranding

Když v uplynulých měsících a letech japonský designér Hideo Kodžima mluvil o své nové hře Death Stranding, často nám to nedávalo příliš velký smysl. Sami sebe jsme se mnohokrát ptali, co tím vším vlastně myslí, jak se bude netrpělivě očekávaný titul hrát a v čem vlastně tkví jeho výjimečnost? “Sakra, vždyť to vypadá, že se tam bude jen chodit tam a zpátky nějakou divočinou. Proč neukáže nějakou akci, skutečný gameplay,” divili se mnozí hráči. Po desítkách hodin ve světě Death Stranding mohu prohlásit, že to, co Kodžima o novince říkal, překvapivě přesně popisuje její hratelnost a věrně zachycuje její podstatu. Všechny ty útržky, střípky a dílky, které nám dříve nedávaly vůbec žádný smysl, nyní perfektně zapadají do celé skládačky. Vše dává dokonalý smysl a každé z oněch zvláštních videí i myšlenek má nakonec ve hře své opodstatněné místo, jakkoli jsem se tomu sám dlouho zdráhal uvěřit.

Jedno si musíme ujasnit hned na začátku. K Death Stranding jsem přistupoval se značnými obavami, očekáváním, ale i nemalou dávkou skepse. Pochyby ve mě rostly především stran herních mechanismů, protože jako vypravěč mě Hideo Kodžima nikdy nezklamal. Co když ale nebude hra jednoduše dost dobrá? Proslulý japonský vývojář rozhodně neměl automaticky zaručený úspěch. A k poznání toho, jak si Death Stranding stojí, jsem nakonec musel ujít podobnou cestu jako hlavní hrdina Sam. Teď tu ale vyvstává ještě jeden problém. Musím vám dokázat tlumočit, jaká novinka je a v čem spočívá její kouzlo, aniž bych vám týden před jejím vydáním zkazil všechny ty objevitelské pocity, které budete při jejím hraní zažívat. Fakt, že nám Hideo Kodžima netajil jen detaily příběhu, ale i samotné hratelnosti, má velmi dobrý důvod a všem bych přál, aby do zdejšího světa pronikali s podobným pocitem neznáma a pionýrského nadšení jako já sám.

Titul se vymyká tradiční definici kvalitního open worldu a nelze na něj aplikovat obvyklé postupy ani měřítka kvality.

Death Stranding je akční adventura zasazená do otevřeného světa, v níž hlavní hrdina s pomocí hráče cestuje divokou a nebezpečnou krajinou ve snaze doručit lidem to, co potřebují, a spojit izolované ostrůvky civilizace. Titul se vymyká tradiční definici kvalitního open worldu a nelze na něj aplikovat obvyklé postupy ani měřítka kvality. Více než kde jinde tu platí, že samotná cesta je cíl a putování světem, překonávaní přírodních překážek tu připomíná jakýsi soustavný enviromentální souboj, v němž je dobrá kondice a energie hlavního hrdiny jedním z klíčů k úspěchu. Bylo by mimořádně snadné Death Stranding obvinit z toho, že se tu jen chodí, protože je to do určité míry pravda. Ale současně není. Chůze, běh, šplhání, skákání – to vše skutečně představuje velkou část hratelnosti. Nicméně v podání, jaké není zdaleka běžné.

Když v jiných hrách běžíte s postavou, obvykle nepřemýšlíte moc o tom, jaký je okolní terén, zda cestou narazíte na koryto řeky, propast, strmý kopec, zvrásněný povrch, vysokou trávu, sníh anebo bahnitou stráň. V Death Stranding je cesta mnohdy mimořádně náročná, čekají vás všelijaké překážky a narazíte na mnohá nebezpečí. V cestě vám stojí lidští nepřátelé, nadpřirozené síly i samotná příroda. Kdo dobře neplánuje svou trasu s ohledem na vlastní schopnosti a vybavení, bude brzy sledovat Sama, jak čelí přesile, zapadá do hlubokého sněhu, sjíždí ze srázu nebo ho unáší divoká řeka a on postupně přichází o drahocenný náklad. Jako kurýr má totiž za úkol především doručit z bodu A do bodu B nějakou zásilku. Ať už k tomu využije jen vlastní schopnosti anebo nějakou techniku, nikdy to nebude snadné. Každý způsob má svá rizika a omezení.

Death Stranding současně překypuje symbolikou a všemožnými odkazy. Jejich rozebírání by se klidně mohla věnovat celá kniha. Sam navazuje zpřetrhaná pouta s ostatními lidmi i celým světem. Na zápěstí přitom nosí zařízení, které rovněž připomíná pouta. Pouta tu mají pozitivní i negativní smysl, ale vždy jsou prostředkem ke spojování. A vy sami se budete spojovat nejen s postavami ve zdejším světě, ale i dalšími živými hráči. Podstatu zdejších on-line funkcí také Hideo Kodžima příliš nerozváděl a i jejich objevování je velkou zábavou. Netradiční multiplayer však hraje mnohem důležitější roli, než jsem si uvědomoval a do značné míry si bez něj už teď nedokážu zdejší singl vůbec představit. To je ale paradox. Když se spojíte s dalšími hráči, můžete si vzájemně pomáhat, a velmi si tak usnadnit mnohé situace. Ostatní pomáhají vám a vy ostatním v překvapivé symbióze, která ale současně nepoškozuje tempo a obtížnost hry.

V praxi to funguje tak, že svět obohacujete o nové stavby a zařízení, která ale mohou využívat i ostatní. Prvky dalších hráčů se vám v každém regionu zobrazí až ve chvíli, kdy jej připojíte do globální sítě, protože Sam má kromě mnoha dílčích povinností za úkol putovat z východního pobřeží Severní Ameriky na západ, aby znovu propojil a symbolicky obnovil celou zemi. A kromě toho samozřejmě musí zachránit krásnou dívku. Možnosti nepřímé interakce mezi hráči jsou nesmírně bohaté a posilují pocit sounáležitosti. Cestovatelé si nechávají na mapě vzkazy, upozornění i varování. Můžete využít šikovně umístěný žebřík, lano, přístřeší, dobíjecí stojan, poštovní schránku nebo třeba úkryt někoho, kdo byl na stejném místě před vámi. Můžete se podělit s ostatními o své zásoby a přebytečný náklad či vybavení, anebo se naopak v případě nouze spolehnout na sdílenou garáž a sklad či o něco požádat. Společně svět obohacujete a přetváříte na mnohem přívětivější místo. Vzájemnou podporu si opět symbolicky vyjadřujete za pomoci lajků, ale ty tu mají mnohem větší úlohu než jen definovat vaši popularitu.

Korunu titulu nasazuje strhující příběh, který vás záměrně dlouho drží v nejistotě, ale nakonec vám dá jednoznačné odpovědi na drtivou většinu položených otázek.

Spolupráce je klíčem k úspěchu, což je další motiv příběhu i hratelnosti. Jediná maličkost vás může vytáhnout z pořádné šlamastiky, anebo naopak rozhodnout o vašem neúspěchu. Třeba opravovací sprej, který na poslední chvíli zachrání důležitou zásilku, které hrozí poškození. Každá věc tu totiž podléhá zkáze a tu urychlují nejen vaše pády a nešetrné zacházení, ale i počasí a další překvapivé elementy. Opotřebení i poškození přitom na druhé straně působí vyváženým a rozumným dojmem. Je dostatečně patrné na to, aby vás nutilo se o věci starat a hlídat si je, ale nezvrhne se v absurdní cyklus oprav a výměn něčeho, co nic nevydrží. Stejně jako o náklad a své zdraví se musíte starat i o svůj plod, který Sam nosí s sebou. Význam tohoto pouta však nechám odhalit vás. Jinými slovy lze říct, že hra obsahuje i mnoho survival prvků, stejně jako nese dědictví Metal Gearu ve stealth pasážích. Celek je však mnohem víc než součtem jednotlivých částí.

Během vaší cesty narazíte na nádherné i bizarní výjevy podpořené špičkovým technickým zpracováním a krásnou hudbou. Když se zničehonic spustí nějaká skladba na pozadí vaší pouti, Death Stranding působí skoro až meditativním dojmem. Ze snění vás však snadno vytrhne klopýtnutí hlavního hrdiny nebo nějaké nebezpečí. Nic vás nepřipraví na to, co ve hře uvidíte, a nic by vás především ani nemělo připravovat. Nad některými situacemi prostě zůstává rozum stát. Korunu titulu pak nasazuje strhující příběh, který vás záměrně dlouho drží v nejistotě, ale nakonec vám dá jednoznačné odpovědi na drtivou většinu položených otázek. To je v případě mysteriózních scénářů něco čím dál vzácnějšího a zároveň je to podle mě to nejdůležitější. O významu příběhu můžete diskutovat a rozjímat nad ním. Můžete určitě s přáteli řešit smysl některých situací. Ale po skončení hry nemusíte běžet na internet, aby vám někdo jiný vysvětlil, co to vše vlastně znamenalo a jak máte události interpretovat. Zážitek navíc umocňují české titulky, jejichž překladatel se mistrně vyrovnal s všemožnými dvojsmysly, slovními hříčkami, termíny a symboly.

Sbalte si kufry na cestu

Jak optimálně vyladit Samův náklad? Tenhle zdánlivě banální úkol může rozhodnout o úspěchu a neúspěchu vaší mise. Musíte se rozhodnout, co si vzít s sebou, a vyřešit, jak to vše vlastně poskládat na hřbet hlavního hrdiny. S organizací vám může pomoct i automat. Každopádně byste obsah svých zavazadel měli vybrat v závislosti na plánované trase a případných překážkách. Náklad musíte přeskládat nejen na začátku a na konci cesty, ale mnohdy i v jejím průběhu, když narazíte na něco užitečného. A rozhodně se nespoléhejte výhradně na zavazadlový prostor vašeho vozidla. Nikdy nevíte, kdy o něj přijdete, nebo jej budete muset opustit.

Hideo Kodžima potvrdil svůj status vynikajícího vypravěče a zručného filmaře. Titul je nesmírně ukecaný, plný zajímavých výrazných postav i vtipných narážek a konec graduje několik hodin. Díky špičkovému hereckému obsazení se ale rozhodně nebudete nudit ani u těch nejdelších dialogů a pocítíte opakovaně opravdové emoce. V tomto smyslu skutečně hra připomíná film a není těžké pochopit, proč Kodžimu respektují i slavní režiséři. “Problém” nicméně představuje nepřenositelnost tohoto zážitku a jeho rozsah. Příběh a hratelnost se tu doplňují a filmová adaptace Death Stranding, třebaže naprosto věrná, by nikdy nebyla bez hry kompletní. Ostatně ukažte mi film, který trvá 30 hodin. Alespoň tolik času budete potřebovat na to, abyste se dostali na konec. A závěrečnými titulky přitom dobrodružství skončit nemusí.

Neznamená to, že je Kodžimův opus bez chyby. Stěžovat si by právem šlo na řadu menších i větších prohřešků. Nicméně je důležité zvážit, jaký dopad plusy a minusy mají. A zda případné nedostatky zkazí celkový dojem ze hry. Já se upřímně domnívám, že má Death Stranding některé slabiny, ale blednou vedle záplavy pozitiv a novinek. Velmi rád bych se obešel třeba bez reklam na existující věci z našeho světa, které do kulis podle mě vůbec nezapadají a beru je jen jako nutné zlo. Vzhled menu, uživatelské rozhraní, správa vybavení a fungování základny připomíná poslední Metal Gear Solid, což nemusí být všem po chuti. Kodžima svůj rukopis prostě nezapře. Ale po čase všemu přivyknete a určitě si tyto aspekty zaslouží pochvalu za praktičnost, i kdyby urážely váš vkus. Zadání misí může působit generickým dojmem, stejně jako jejich základní kostra, ale vtip spočívá v tom, že ono ani tak nejde o to, co přenášíte, ale kam to nesete. Nemusí se vám líbit, že vás hra nutí opakovaně navštěvovat některé lokace, ale vzhledem k rozsahu celého světa si nemyslím, že je to velký problém. Většina funkčního lidského osídlení navíc vypadá velmi podobně, ale to není ani tak chyba, jako spíš záměr podřízený příběhu. Tu a tam narazíte i na nějaké chybky v systému chození a šplhání, častěji vás ale překvapí tím, jak spolehlivě funguje. A jako obvykle je možné, že zdlouhavý závěr nebude některým hráčům vyhovovat.

Tahle recenze vám neprozradí o Death Stranding víc, než je nezbytně nutné. Můžu vám slíbit, že ve hře rozhodně nechybí tradiční akce, jak se mnozí obávali, pokud je to pro vás důležité. Garantuji vám, že to není malá hra, o čemž se také spekulovalo. Je to opravdu velká hra délkou i rozlohou světa. Neprozradím vám ale, co se stane, když Sam zemře. Řeknu jen tolik, že loadingu se tu v případě selhání někdy lze vyhnout a někdy nikoli. Nevysvětlím vám, odkud se vzaly “ty věci” nebo k čemu je a jak funguje plod, který si hlavní hrdina nosí s sebou. A nedozvíte se ode mě ani to, co znamenaly ty válečné výjevy v některých trailerech. Zůstanu tajemný pro vaše dobro, jakkoli se vám to teď třeba nemusí líbit. Věřte mi ale, že bych nikomu nechtěl upřít ty stejné pocity neznáma, které jsem prožíval já sám, když se mi nedostávalo podobných informací.

Death Stranding není výjimečný jen proto, že jde o Kodžimovu hru. Autor Metal Gearu to měl naopak velmi těžké ve snaze vykročit z vlastního stínu prostřednictvím prvního titulu po svém odchodu z Konami. Ale nakonec překonal sám sebe a právem upevnil svou pozici obdivovaného vývojáře.

Máte další otázky?

V recenzi jsme se záměrně vyhnuli detailům a na základě instrukcí využili jen záběry z úvodních kapitol, ale už v tuto chvíli pro vás chystáme další materiály i stream. Těch se dočkáte, jakmile nám embargo umožní uvolnit je. Pokud vás zajímá něco konkrétního, dejte nám vědět, na co bychom se podle vás měli zaměřit.