Cyberpunk 2077 byl oznámen v roce 2012. Tehdy byly na trhu konzole Xbox 360 a PlayStation 3, v nadupaných počítačích tepaly karty GTX 690, svého završení se dočkala trilogie Mass Effect, vzniklo Dishonored a vývojáři z Telltale byli na vrcholu díky sérii The Walking Dead. Také do vydání třetího Zaklínače zbývaly v té době ještě symbolické tři roky, a přesto byli fanoušci přesvědčení, že to bude právě studio CD Projekt RED, které otřese základy videoherní zábavy a rozpoutá revoluci. Léta plynula, Zaklínač 3 se etabloval coby jedno z nejlepších RPG všech dob a očekávání hráčů stoupala do oblak. První ukázka ze hry, nadšené rozhovory s vývojáři, na ně navazující dojmy novinářů, ale také četné odklady vydání a kauzy kolem přesčasů i nepříjemných podmínek ve studiu. Tohle všechno vedlo k vydání hry, která už před několika dny rozdělila hráče i odbornou kritiku a dokonale rozervala i můj celkový pohled. Jediná věc, které se proto můžeme v tuto chvíli držet se stoprocentní jistotou, je tedy nakonec skrytá i v samotném názvu hry – tohle všechno je opravdový punk.
Třikrát a přeci stejně
O Cyberpunku 2077 jsme toho za uplynulé roky slyšeli opravdu hodně, sluší se však alespoň formálně potvrdit, že se ocitáte ve fiktivní kalifornské megapoli Night City a do příběhu vstupujete jako Vincent, či Valerie – zkráceně V. Úvodní výběr jednoho ze tří příběhových pozadí tu je především proto, aby vám hned zkraje připomněl, že hrajete RPG. Přímo ve hře pak vaše volba přináší unikátní, odhadem zhruba hodinu dlouhý prolog, po jehož odehrání se všechny tři možné cesty skrze připravené video spojí a dál je už příběh identický. Nedá se ovšem po mírném zklamání z překotného vstupu do hry tvrdit, že by se děj také stejným způsobem odvíjel, když bude váš původ na mnoha místech odemykat nové dialogové možnosti a ovlivní průběh řady hlavních i vedlejších úkolů. Přesto je ale na samotném vstupu do hry znát značná uspěchanost, a pokud si nebudete v předělové videosekvenci dávat větší pozor, většinu vašich přátel a starých známých začnete skutečně poznávat až po několika hodinách. Těm ovšem budou předcházet familiární dialogy a opravdu četné telefonáty, v nichž na vás budou mluvit zcela neznámí lidé se zcela osobními až intimními požadavky. Nepříjemné také je, že hovor nejde odmítnout, a tak se připravte na vyrušení v té nejméně vhodné chvíli, například během příběhového dialogu, což postava vedle vás není schopná adekvátně zpracovat a bude se dožadovat pokračování vašeho rozhovoru stůj co stůj.
Zdroj: CD Projekt RED
Tím ale trochu předbíháme, což je však symptomatické pro celý Cyberpunk 2077. Činností a prostých vjemů naleznete v Night City i jeho okolí nespočet a mnohdy zkrátka nebudete vědět, kde vám hlava stojí. S ponořením do architektonicky nejkomplexnějšího videoherního města, jaké jsem kdy měl tu čest navštívit, se pojí také perspektiva a pohled první osoby, který až na velmi vzácné výjimky přetrvává po celou dobu hraní. Bez ohledu na to však dostáváte rozsáhlé možnosti úpravy vzhledu vaší postavy, což se ve výsledku bohužel projevuje jako mírně řečeno zbytečné. Míst, kde se na sebe můžete ve hře podívat, je vyjma inventáře opravdu málo a co víc, každému je úplně jedno, jak vypadáte, nebo co máte na sobě. Ne snad, že bych potřeboval neustále slyšet slova obdivu, že můj Vincent vypadá docela jako hubená verze mě samotného. Ale bavíme se tu o RPG a slibovaném živoucím světě, který však zůstává nejen na tomto místě nepříjemně netečný. Takže ano, pokud byste se spokojili s tím, že přijdete o obranné číslo vaší výstroje, můžete projít celou hrou nazí a nikdo neřekne ani popel. A to ani když uvidí střední velikost vašeho penisu.
Skvělé dialogy a výkon herců
Na co už ale postavy reagovat začnou, jsou vaše odpovědi v častých a velmi dobře napsaných i zahraných dialozích. Důležitých lidí, které sekundují hlavnímu hrdinovi, není ani málo, ani přehnaně mnoho, takže je máte šanci poměrně dobře poznat a vybudovat si k nim náležitý vztah. Stejně jako ve skutečném světě vám ale k srdci téměř jistě nepřirostou všichni, někteří to vinou okolností vlastně ani nestihnou, nicméně až na drobné výjimky spojené s určitou zkratkovitostí či neuvěřitelnou rychlostí navázání kontaktu byla radost dialogy vést a dozvídat se další a další důležité informace. Nejsem však po dohrání a zhlédnutí hned několika dostupných konců zcela přesvědčen, že odlišné odpovědi a zdánlivě důležitá rozhodnutí mají nějaký hlubší dopad. Že si člověk vlastním přičiněním uzamkne cestu k některé větvi rozhovoru je pochopitelné, postavy si toho ale příliš nepamatují, nezřídka během několika minut popírají sami sebe a jsou odhodláni vám napsat zprávu nebo zavolat klidně i minutu poté, co s nimi domluvíte. Je však férové dodat, že Cyberpunk 2077 netrpí nešvarem známým z jiných RPG, kdy se textová volba odpovědi neshoduje s tím, co postava řekne, případně jaký použije tón. V tomto ohledu jsou dialogové možnosti dobře čitelné a za celou dobu se mi snad ani jednou nestalo, že bych nevědomky řekl něco, co jsem původně nezamýšlel. V drtivé většině případů také nejste ovlivněni nutností rozhodnout se pro odpověď v časovém limitu, takže máte vše ve své moci.
Co dělat po skončení?
Cyberpunk 2077 nabízí možnost před posledním aktem hry dokončit všechny vedlejší úkoly. Ve vztahu k příběhu a jeho naléhavosti ovšem působí toto rozhodnutí zvláštně. Přijatelnější by bylo najít způsob, jak dostat hráče do hry až po úplném finále a netlačit jej spolu s ostatními postavami k závěru, jak se bezprostředně před bodem, odkud není návratu, bohužel děje. Vřele proto doporučujeme, abyste dali chvíli příběhu vale a vedlejší úkoly plnili průběžně.
Tedy až na interakci s Johnym Silverhandem, kterému vzhled i dabing propůjčil herec Keanu Reeves. Zastírat, že někdo takový ve hře je a že to s ním není tak jednoduché jako s ostatními, je asi zcela zbytečné, nebudu vás ale v žádném případě trápit žádnými spoilery. Okolnosti kolem jeho příchodu zjistíte sami několik hodin po začátku hry, stejně jako další detaily ohledně jeho minulosti i poslání v roce 2077. Můžu ale potvrdit, že se Keanu Reeves do své role náležitě opřel a nebýt grafických glitchů – na tomto místě ještě zcela záměrných – jeho působení v příběhu by bylo snad ještě lepší. Očekávejte emocionální jízdu, odhalování nečekaných tajemství a také naléhavé rozuzlení celé zápletky, které je Silverhand součástí stejnou měrou jako hlavní hrdina. Jediné, co bych však scenáristům vytknul, je nutnost odhalit nemalou část Johnyho charakteru skrze vedlejší úkoly, které by mohly být s klidem začleněny do hlavní dějové linie. Ta ostatně není příliš dlouhá, a pokud byste snad chtěli jít jen po příběhu – což můžete, ale nedoporučuji vám to – její odehrání zabere přibližně 25 hodin. Reálně proto hrozí, že někteří hráči neuvidí pro příběh podstatné události a nemluvím teď pouze o přilnutí k postavě Johnyho Silverhanda, ale zejména o chybějící střípky do skládanky, díky kterým je vše mnohem srozumitelnější a můžete se i na základě informací o dalších postavách viděných Silverhandovýma očima lépe rozhodovat.
RPG? Akční RPG? Klon GTA?!
Náplň příběhových misí je pochopitelně velmi pestrá, úkoly se v ní neopakují a vaše počínání podléhá interakci s jednou i více postavami. Takže zatímco v jednu chvíli se po vás chce jen přesvědčovat okolí svým šarmem či neodbytností, jindy uplatníte kradmý postup na nepřátelském území s vědomím, že se všechno může během okamžiku pokazit a ke slovu přijdou zbraně. To vše je téměř vždy doplněno zajímavou lokací, nečekanými momenty nebo divokými honičkami a díky first person perspektivě máte stále dojem, že jste uvnitř a to důležité se točí kolem vás. Pocit, který Cyberpunk 2077 na těchto místech vyvolává, by se dal s trochou představivosti připodobnit stolním hrám na hrdiny, jejichž pravidla se dají během hry uplatnit takřka na všechno. Pamatovat na to musíte zejména při přestřelkách, v nichž se počítá s celou řádkou atributů, ovlivňující nejen sílu vašeho útoku, ale pochopitelně i obranné číslo protivníka. Výsledkem je vcelku responzivní střelba do nechvalně proslulých hub na náboje, které toho snesou opravdu hodně a nezáleží jen na tom, co má nepřítel na sobě. Potenciálně tak můžete vyprázdnit zásobník do polonahého blázna a ten blázen k zemi prostě nepůjde. Z druhé strany to ale dává spoustu prostoru i pro vás při profilování vlastních schopností, náležící do jedné z pěti hlavních kategorií.
Systém je navržen jednoduše – za každou novou úroveň dostanete bod pro rozšíření základních schopností a také jeden či více bodů pro osvojení některého z převážně pasivních perků. Vzhledem k jejich množství by vám nicméně trvalo opravdu nesmírně dlouho odemknout je všechny, což ale zřejmě není záměrem. Perky, byť užitečné a odemykající například celou vrstvu craftingu, většinou přidávají jen jednotky procent k dalším vlastnostem a jejich nasazení nepřichází se skokovým zlepšením schopností hlavního hrdiny. I z toho důvodu jsem v určité chvíli jednoduše nevěděl, co dál zlepšovat, když i perky podléhají úrovni nadřazené kategorie, takže je například v záložce pro sečné zbraně v danou chvíli již aktivujete všechny a dál můžete až po několika dalších úrovních. Rozhodně tedy nic pro nerozhodné hráče a ty, kdo chtějí mít splněno na sto procent. Vlastnosti přitom nejsou to jediné, co ovlivňuje váš průchod a vedle samotné výbavy, včetně rozličných a modovatelných zbraní, přichází ještě nezbytná kybernetická vylepšení. Jde o augmentace kostí, končetin i orgánů, posilující výdrž i sílu, případně zpřístupňující dvojitý skok a další podobné záležitosti. Z aktivací tzv. kyberwaru se však na rozdíl třeba od Deus Ex vytrácí morální rovina a jen málokdo poukáže na věčné téma umělého zásahu do geneticky čistého těla. Největší zklamání ale pro mě představoval způsob instalace, který po první návštěvě speciálně vybaveného doktora probíhá jen klikáním v menu a zaplacením příslušného obnosu v eurodolarech. I z kyberwaru, podléhající rovněž vaší reputaci, se tak stává jen další část výbavy, kolem které nevoní nic speciálního, a i když je díky němu možné vytvořit hodně zajímavý build, atmosférou celý proces ani používání zrovna neoplývá.
Na blízko i z dálky
Co se týče soubojů, výše jsem už naznačil jejich povahu při střelbě, to však není jediný způsob, jak se zbavit nepřátel. Moji oblíbenou zbraní se v průběhu hry stala katana – jednak to dává smysl po stránce příběhu a jednak je smrtelně efektivní. V kombinaci s posílením výdrže, vhodným kyberwarem a dostatkem prostředků k léčení můžete do sebe nechat párkrát vystřelit a dostat se k protivníkům na blízko. Pak už stačí jen švihat mečem kolem sebe a za krátkou chvíli kolem vás zbude jen hromada těl bez končetin a hlav. Můžete se nicméně i plížit a všechny nepřátele odpravit potichu, případně s pomocí hackování jejich systémů a zařízení kolem vás, právě tady ale narazíte na první vážný nedostatek, který se pak jako řetězová reakce promítá do celého Night City. Nepřátelé totiž neoplývají bůhvíjakou inteligencí, můžete kolem nich v přikrčení chodit téměř jak se vám zlíbí a dělat věci, které obyčejně kritizujeme třeba u Assassin‘s Creed. Jde o relativně snadné zneužívání toho, jak neresponzivní nepřátelé jsou, což ještě umocňují silné hacky a i na vyšší obtížnost nenarazíte při kradmém přístupu na vážnější výzvu.
Kyberware
Augmentace jsou nedílnou součástí světa Cyberpunku 2077 a s dostatečným množstvím peněz se vám zpřístupní poměrně záhy. Bohužel se ale slibované návštěvy u speciálně vybavených doktorů - Rozparovačů - nakonec smrsknou jen v klasické obchodování a instalace vylepšení probíhá pouze z menu. Výsledkem ale může být poměrně zajímavý build vaší postavy a cesta k novým možnostem zejména v soubojích. Kéž by ale někdo také řešil etickou otázku a vliv biomechanických částí na psychiku člověka.
Jak už jsem ale naznačil, chování nepřátel v boji je jen špičkou ledovce obrovského problému, který odhalíte až nepříjemně brzy. Nechápejte mě špatně, Night City vás uhrane, je úplně jiné než například Los Santos z GTA V zejména díky množství vysokých budov a pocitu, který z procházení v ulicích máte. V kombinaci se smogovým oparem či mlhou nabízí zcela odzbrojující nasvícení téměř v jakoukoliv denní hodinu, rozpitá záře neonů je přesně taková, jakou jste si při vzpomínce na Total Recall nebo obligátního Blade Runnera vysnili a neustále budete narážet na místa, odkud je snad ještě lepší výhled než chvíli před tím. Všechno je to ale jen němá a prázdná kulisa, která je bez ohledu na provoz v ulicích a množství chodců úplně mrtvá. Město zkrátka nežije a všechno je potěmkinovsky nastavené tak, abyste si mysleli opak. Stejně jako ve filmu Truman Show ale záhy pochopíte, že všechny osoby chodí odnikud nikam, že auta mizí za druhým rohem, krámky nejsou interaktivní a vše se jako připravené divadlo spustí až ve chvíli, kdy se budete nacházet v dosahu. Platí to třeba i o místech činu, které policie ohledává a dělá to třeba i třicet čtyřicet hodin vašeho průchodu hrou v kuse. Ano, na tom stejném místě.
Jedeme z kopce
Vytržení z atmosféry pro mě bylo tak brutální, že jsem si už těchto detailů nedokázal nevšímat a co hůř, situace se dalším pobytem v Night City jen zhoršuje. Opakující se modely postav, které se navíc samy v ulicích potkávají. Téměř žádná reakce na to, když na ulici vytáhnete zbraň, případně na někoho namíříte. Nebo naopak přehnané bojácné chování kolemjdoucích, když někoho jen udeříte pěstí. A co na to policie, ptáte se? Ta reaguje obratem, nikoliv ale tak, jak byste si přáli. Policisté Night City se totiž zjevují odnikud přímo vedle vás, včetně dronů nebo silnějších jednotek, což nepůsobí ani hezky, ani funkčně. Navíc se s vámi nikdy nepustí do honičky, pokud se jim rozhodnete ujíždět a stačí se přesunout za nejbližší roh, abyste je ve městě plném kamer a sledovacích systémů setřásli. Ideálně pak zase všichni včetně chodců a vozidel zmizí, takže se při ohlédnutí zarazíte, jestli ta přeplněná ulice byla před dvěma vteřinami jen fata morgana, nebo už dočista blázníte. A tímto způsobem bych mohl pokračovat opravdu dlouho, až bych otevřel další pandořinu skříňku.
Zdroj: CD Projekt RED
Skrývá se v ní obrovské množství grafických či fyzikálních chyb, které se projevují nejen při obyčejném korzování městem, ale také přímo v misích, včetně skriptovaných dialogů a scén obecně, což zabolí o to víc. Jde o procházení postav skrz pevné překážky, mizení vaší výbavy, oblečení či vlasů při pohledu do zrcadla, poblikávání všeho možného, protínající se rozhovory, vypínající se animace, zdivočelá auta a spoustu spoustu dalšího. Ke cti hře slouží alespoň to, že na PC zpravidla nejde o bugy, které by hru rozbily a vy nemohli pokračovat dál, pořád se ale nemůžu oprostit od pocitu, jak mě tenhle nedostatečný přístup v kontrastu s úchvatným městem mrzí. Bohužel se to pojí i s celkovou interakcí s vámi coby hráčem, který očekává, že bude vedle příběhových pasáží narážet také na nejrůznější vedlejší úkoly. Ovšem zatímco v Zaklínači jste na spoustu z nich narazili jen tak, díky prozkoumávání herního světa a skrze rozhovory s obyčejnými lidmi, Cyberpunk 2077 se zamiloval do mobilního telefonu a bez vašeho přičinění se tak seznam misí sám zaplňuje, i když třeba vůbec nechcete. A nikoliv jen hloupostmi typu kup si tohle, nebo támhleto auto, ale velkými příběhovými záležitostmi, které by bylo možné bez čekání zasadit do hlavní linie a protáhnout její herní dobu o další hodiny. Ze hry se ale bohužel vytrácí veškeré kouzlo a postupně zjistíte, že chodit v ulicích je sice hezké, ale vůbec nic to nepřináší. I kdybyste totiž chtěli náhodou zavadit o nějaký quest, už bude pravděpodobně vyznačen na nepřehledné a v podstatě nepoužitelné mapě, případně vás k němu zavede žlutá linka na minimapě a zářivý ukazatel uprostřed obrazovky, který nejde deaktivovat. A nakonec ani s tím prozkoumáváním to není tak horké, vzhledem k tomu, že do většiny domů či bytů stejně nemůžete jít a interiér je zde povětšinou zastoupen jen vnitrobloky nebo ochozy velkých obytných budov.
To nejhezčí město na světě
Přesto ale Cyberpunk 2077 skvěle vypadá, a pokud si odmyslíte všechny ty nepříjemné glitche, budete se mít na PC opravdu nač dívat. Pokud navíc disponujete kartou s podporou ray tracingu, vrátí vám to hra nejen na ulici, ale také v nejrůznějších barech a všude tam, kde se má světlo od čeho odrážet. Je možná nutné vypnout efekty rozmazání, okluze či filmového zrna, aby byl obraz co nejčistší, ale s ohledem na míru dalších nastavení máte solidní šanci najít to, které vás neurazí a váš počítač při hraní nezahyne. Zapomeňte ale na to, že byste si i na středně výkonném stroji užili hraní v rozumných fps při vyšším grafickém nastavení. High-end je skutečně třeba a z dostupných analýz už vyplývá, že CD Projektem doporučované sestavy na 60 fps spíš nestačí. Zvlášť, když se rozjedete plnou rychlostí ulicemi Night City v některém ze skvělých aut, jejichž zpracování a přístup bohužel přesně kopíruje onu nerozhodnost celého zážitku Cyberpunku 2077. Abyste rozuměli, auta si kupujete na ulici a ukládají se vám do menu. Pokud nějaké ukradnete, vaše nebude a můžete se jím projíždět jen tak dlouho, dokud ho nezničíte nebo neztratíte v průběhu misí. Je to škoda především proto, že nejste příliš motivovaní k nákupu za nemalé peníze, když jezdí auta všude kolem, a přesto byste pocitově rádi nějaký pěkný kousek vlastnili.
Hezky česky?!
Cyberpunk 2077 obsahuje kompletní českou lokalizaci formou titulků. Překlad měl na starost Filip Ženíšek, překladatel třetího Zaklínače, který se svým týmem odvedl nesmírnou porci práce. Podle jeho vlastních slov ale bohužel nebyl prostor k finálnímu testování, což je na výsledku znát. Nezřídka narazíte na faktické i stylistické chyby, na některých místech překlad zcela chybí a dochází i k obvkylým chybám záměny pohlaví či jména některých z postav. Ani tak ale nejde o nic, co by kazilo herní zážitek a hra je tak přístupná opravdu všem hráčům z Česka i Slovenska.
To už ale zase odbočují a ztrácím se v tom, že Cyberpunk 2077 je sice obří hra a nabízí desítky hodin obsahu, jenže většina z mechanismů a způsobů, jak se ke skvělým misím a dialogům dostat, zůstává daleko za očekáváním. Pokud jste tedy čekali evoluci žánru, podtržení smyslu pro detail a zpracování hry jiným způsobem, než jak činí konkurence od Ubisoftu či Bethesdy, odejdete spíše zklamaní. A stranou bohužel nemůže zůstat ani skutečnost, že je Cyberpunk 2077 multiplatformním titulem a jako takový kvůli nemožnosti adekvátně si zahrát i na PS4 a Xboxu One tyto podmínky nesplňuje. Udělit to správné hodnocení je proto v tomhle případě nesmírně obtížné a upřímně prozradím, že jsem se v podstatě celý předešlý den rozhodoval mezi sedmi a osmi body z deseti. Abyste rozuměli, výslednou známku nikdy nebereme na lehkou váhu, vracíme se ke kritice jednotlivostí u předchozích titulů ze stejného či podobného žánru a snažíme se o maximální relevanci. A tak si stejně jako v úvodu pomohu samotným názvem hry, ze kterého ony sedmičky vysloveně čiší. Je to ale tentokrát těch nejusměvavějších sedm z deseti, které jsem za poslední roky udělil a přikláním se k ní také s ohledem na aktuální technický stav. Z druhé strany ale neočekávám, že designová rozhodnutí projdou jakýmikoliv úpravami a v takovém případě zkrátka nemohu mluvit o funkčním světě, který by nepůsobil jen jako hodně drahé filmové kulisy. A je opravdu velká škoda, že právě od tohoto aspektu se odvíjí značná část celkového prožitku, který na stále nepřekonaný Red Dead Redemption 2 prostě nedosáhne.
Fascinující grafické zpracování velkých celků Night City
Příjemná příběhová linie se zajímavými postavami a situacemi
Skvěle napsané i zahrané dialogy
Mnoho z vedlejších questů nabízí plnohodnotné pokračování či rozšíření příběhu
Po stránce architektury a celkového zpracování je Night City to nejúžasnější město z videoher
Volnost ve výběru toho, jak chcete hru odehrát
Prazvláštní technický stav, kdy je hra plná glitchů a bugů, které jsou sice úsměvné, ale výrazně kazí atmosféru
Chodci, vozidla, někteří „obchodníci“ a policisté jsou jen hloupý a nefunkční komparz
Fungování světa nedává smysl a nic se o něm v průběhu hry nedozvíte
Systém přidělování vedlejších úkolů skrze telefon je otravný a nepodporuje vlastní prozkoumávání
Mezi hlavními a příběhovými questy se pohybuje v podstatě dvě odlišné verze hlavního hrdiny
Některé ukazatele nejde vypnout a ze hry se stává Pronásledování žluté linky™
Situace kolem Cyberpunku 2077 není zrovna snadná. Ke hře jsme se dostali až po vydání, přesto nás na všech třech platformách zaskočil neuspokojivý technický stav. Nejsou to však jenom bugy a nejrůznější glitche, které se naštěstí PC verze dotýkají zdaleka nejméně. Úchvatná grafika a velké množství chodců v ulicích totiž maskuje zcela mrtvé a nefunkční město, které je v nesouladu se zbytkem hry. Dějová linie je zajímavá, chybí jí však některé ze skvělých vedlejších questů pro lepší pochopení vztahů mezi postavami a následky jejich činů. K nim se pravděpodobně mnoho hráčů vůbec nedostane, což je škoda, stejně jako neuspokojivý stav umělé inteligence, chování policistů, uspěchaný úvod a nevýrazný RPG systém. Přesto je Cyberpunk 2077 hrou, kterou byste si měli zahrát a snažit se z ní vytěžit co nejvíc. Jen to udělejte až po odstranění závažných chyb a přičtení jednoho bodu navíc.
7/10 je zbytečně přísných. Odehrál jsem asi 30h a postup jsem smazal v situaci, kdy jsem měl pocit, že přijdou důležité volby. Ale možná taky ne, takže prosím nepovažovat za spoiler. Počkám jeden, dva měsíce na updaty. Narazil jsem na pár bugů, několik grafických, jeden questový. Počkám, až opraví uložení změny jazyka. Za mě je hra vynikající interaktivní román, mohu jen doporučit. Dal bych klidně 10/10, nevadí mi drobné nedokonalosti v grafickém provedení. Mizení a náhodné změny podoby NPC a aut je zřejmě věcí enginu, ale dá se na to zvyknout.
Naopak 7/10 je spíš nadsazených. Osobně bych tomu šoupnul tak 5/10 a to jen pro příběh a rozhovory, které jsou opravdu skvělé. Zbytek je polofunkční maglajz, který je navíc kolikrát i rozbíjen updaty, které by ho měli opravovat.
Tak přesně tolik bodů bych hře dal.Nakonec sem si ji koupil na PS5 .Hra má fakt hromadu chyb.Mám odehráno tak 10 hodin,ale teď ji nehraju,počkám na pár záplat asi to bude trvat pár měsíců a pak se uvidí.
Mno vim že udělat objektivní recenzi je těžké to uznavam, ale na druhou stranu nemohu mit dvojí metr co jedne hre odpustim nemuhu druge vyčítat a upřímně po přečtení odpovědi bych řekl že i po kritice tu ma zdenek největší koule, protože nesouhlasi se vsim kdo co řekne, že chate. Hejtovat něco čemu nerozumím je asi jesze horší než říci svůj názor, ale co čekat od lidi kteří tvrdi jak je FiFa rok od roku lepší a lepší ikdyz je to same uz ud dob playstatio nu 3a xboxu 360. Kdeze je ten starý Level a jeho recenze. A mimochodem ja poslouchám Rap i vážnou hudbu oboje ma svoje do sebe. Viva la resistanc
Zdeňku díky. Vím, že tu bývá vytýkána přílišná kritičnost tvých recenzí…Lidi totiž často berou recenzi jako utvrzení svých názorů o hře a kdokoli se od nich odchýlí, ten to schytá. Pro mě he Cyberpunk v současném stavu prakticky nehratelná věc ( automatické scrollování v menu a pohyb pravého analogu ve hře) ale díky výčtu dalších věcí, které jsou na hře špatně (svět jen jako nefungující kulisa, AI, nereflektování mých činů ve světě) vím, že bych si hru neužil, ani kdyby byly opravené ty nedostatky, kterou trápí hru teď. Vím, že jsou to věci, které můžou vadit jen mě a pro ostatní hráče nebudou překážkou a doufám, že takových bude co nejvíc. Čekal jsem technické problémy, ale tohle je prostě obrovské zklamání…nejen kvůli hře, ale i kvůli přístupu vývojářů. Teď mě čeká složitá cesta za refundem.
Dobra a uprimna recenzia aj ked sa niesla podla mna az priliz v negativnom duchu. Aj ked ja mam cislo podstatne vyzsie, je to dost rozporuplna hra a z vacsinou zaporov, ktore Zdenek v recenzii spomenul suhlasim, ale ja sa bavim kralovsky ako uz dlho nie. Z casti to je mozno tym, ze dokazem prekusnut naozaj slabucku AI a bugy, pretoze vidim ako obrovska a komplexna hra to je. Pravda ale je, ze este dobreho pol roka prace by ta hra este zniesla. Ten hype ich pritlacil do kuta a jednoducho po tych odkladoch to uz museli vydat aj v takomto stave. Ono pamatam aj omnoho mensie hry s omnoho vacsimi problemami a bugmi, ale tu tie ocakavania boli naozaj privysoke. V kazdom pripade kto ma vykonne PC Cyberpunk 2077 je skvela jazda a stoji urcite za to uz aj teraz, kto ale chce hladat chyby, ten ich najde a nie malo.
Skvělá recenze jako vždy, díky moc 🙂 přesvědčila mě, že si raději mám koupit Ghost of Tsushima, který je teď konečně v akci a u Cyberpunku počkám až obraví bugy. A určitě souhlasím s tím, že lepší než RDR2 to prostě nebude 🙂
Ja by som to zhrnul asi takto. Hra nemá toľko. Hra nie je taká úchvatná, aby sme dokázali jej chyby a prehrešky len tak prehliadnuť a mávnuť nad nimi rukou. + niektoré chyby hry sú fakt sila. 🤷♂️
Za mě asi nejlepší recenze co jsem četl. Asi tím, že se se vším ztotožňuji a dal bych stejné hodnocení. Pro mě je dobré, že tahle hra mě neoslovila po celou dobu vývoje a toho obřího hypu co byl, ani jsem ji nechtěl, ale chtěl jsem Xbox Series X a v Polsku byl dostupný v bundlu se Cyberpunkem. Nicméně, i díky tomu, já jsem vlastně spokojen, nečekal jsem nic a dostal jsem poměrně fajn zábavu, ale věřím, že lidi, kteří se na to celé ty roky těšili jsou z toho trochu smutní. No snad nějaké patche přijdou, ideální by bylo zrušit DLCčka a makat na opravách a změnách, což ovšem společnost s akcionáři těžko udělá.
Dobře napsaná recenze. Autor zřejmě neměl ty samé růžové brýle jako na konkurenčním game webu. Souhlasím se vším v recenzi. Graficky vypadá na počítači velmi pěkně, ale k dokonalosti jí dost chybí. Po pár hodinách hraní, musím říct, že jsem u jiných her bavil i více. Uvidíme jestli se můj dojem zlepší nebo zhorší, až postoupím dál v příběhu.
Nic jako objektivní recenze neexistuje, zvláště u hodnocení uměleckého díla, jako jsou (také) videohry. Každý autor do svého textu více nebo méně promítá svou představu jaká hra je nebo není a své nároky na to, který prvek hry má nebo nemá prioritu z hlediska hodnocení před jiným. Pro někoho je mizerná ai, ostudný technický stav nebo nedokonalá iluze živoucího světa problém, pro jiného uvedené problémy přebíjí skvělý příběh, dobře napsané postavy, nápadité questy nebo celkově atmosféra města, pro dalšího má hra mizernou ai, ostudný technický stav, nedokonalou iluzi živoucího města a k tomu průměrný příběh, nudné postavy, nijak nápadité questy a nulovou atmosféru města a konečně někdo se s žádnými výraznými technickými potížemi téměř nebo vůbec nesetkal a všechno ostatní je naprosto super. Kdo z nich má na hru „objektivní“ pohled a kdo z nich naopak ne? Recenze nebo číselný verdikt hry není žádný finální soud, jen pohled jednoho konkrétního člověka, se kterým se určitá skupina lidí názorově shodne, jiná skupina lidí naopak ne a další skupina bude kdekoliv mezi tím.
Souhlas. „Nic jako objektivní recenze neexistuje, zvláště u hodnocení uměleckého díla, …“ a „Recenze nebo číselný verdikt hry není žádný finální soud, jen pohled jednoho konkrétního člověka, …“ s dovolením zopakuji.
Existuje objektivní hodnocení čehokoliv. Pokud člověk nevidí problémy s AI v nějaké hře například a nevadí mu to, neobjektivní je on sám. Hodnocení funguje úplně jednoduše tak, že porovnáváš mezi sebou věci odlišný kvality Jedno jestli to je kniha, film, příběh, technické provedení, přesah, atmosféra, vizuál, herectví. Vše je postaveno na nějaké bázi a má to svá pravidla.
Jestli někoho něco baví nebo ne, je úplně odlišná věc. Třeba se ti nemusí líbit vážná hudba, ale těžko budeš říkat, že nějaký autotune rap kde pěje vykleštěný pěvec dvě slova dokola a hraje si na hroznýho gangsta drsňocha je top v hudební sféře, protože to objektivně není pravda.
Objektivní hodnocení v umění je pouhá iluze, protože nehledě na konkrétní uměleckou formu, primárně na člověka umění působí na emoční úrovni a tím pádem na různé osoby různě intenzivně. Mimo to, hodnocení by nemělo být postaveno jen na součtu jednotlivých částí, ale také na jejich harmonii/vyváženosti a obecně vyznění díla jako celku. Takže ano, v případě her je samozřejmě možné analyzovat rozlišení, framerate, množství bugů a glitchů, úroveň grafiky, velikost světa, délku hry, cenu hry atd. a srovnat výsledek s jinými hrami a vyvodit z toho „objektivní“ hodnocení, ale jak sem uvedl, každé dílo je komplexní útvar mnoha prvků a tyto prvky každý kritik hodnotí individuálně a stejně tak jim přisuzuje různou důležitost, kterými dané prvky z jeho pohledu promlouvají do celkového vyznění díla. Ostatně je to vidět všude kolem nás na bezpočtu soutěží/hodnocení/žebříčků odborných porot, pokrývajících tytéž období/díla a jejich mnohdy rozličných výsledků.
Umění, stejně jako jakákoliv jiná lidská činnost nebo produkt, v podstatě naprosto cokoliv v životě, má nějakou universální přenositelnou formu a hodnotu, pokud je něco opravdu dobrý, pozná to každý a hned ho to zaujme, pokud netrpí nějakou mentální poruchou nebo kdo ví čím. A opět se dostáváme k tomu, že aby někdo hodnotil objektivně, musí mít dané schopnosti, zkušenosti, věk atd. Pokud to daná osoba nemá, je to pouze její problém, ne problém objektivního hodnocení.
Co se týče soutěží a odborných porot, najít něco co není podplacený, zaujatý a kde porota je opravdu odborná a mají zároveň schopnosti hodnotit to bude nějaké promile (třeba věci typu Michelinův průvodce). Čím více peněz se tam točí, tím větší nesmysl to je. Oproti tomu žebříčky na internetu typu ČSFD fungují, jelikož je hodnotících hodně, špatně se to manipuluje a funguje tam něco jako Gaussova křivka nebo jiný přirozený klíč, který limituje statistické extrémy. Akorát tam jsou některý žánry nadhodnocený, jelikož to hodnotí pouze fanoušci, kteří na nějakou objektivitu kašlou (komixový filmy,) a tam pak už nefunguje přirozené rozvrstvení. Každopádně podle ČSFD najdeš objektivně dobrý filmy.
Nejde úplně o to, co je nebo není dobré, tj. rozlišit nějakou úroveň kvality od očividné nekvality (nedostatky formálního nebo i obsahového rázu lze většinou rozpoznat na první pohled), ale definovat jak velká nebo malá ta kvalita je. Je lepší/kvalitnější/hodnotnější The Godfather jednička nebo dvojka, Apocalypse Now nebo Full Metal Jacket o válce ve Vietnamu, Indy jednička nebo trojka, epizoda IV nebo V ze SW, T2 nebo Aliens od Camerona, The Good, The Bad & The Ugly nebo Once Upon A Time In The West od Leoneho, Batman od Nicholsona nebo Ledgera, Bond v podání Conneryho nebo řekněme Brosnana, filmy od Kubricka nebo Leoneho, ost od Williamse nebo Zimmera atd. atd. a to je řeč jen o filmech stejného žánru/tvůrce/série. Jsou všechny uvedené příklady stejné dobré, nebo u některých z nich lze soudit, že jeden nějakým způsobem převyšuje ten druhý? To závisí čistě na tom, jak si kdo definuje dělící čáru mezi jednotlivými „stupni“ na své pomyslné hodnotící škále a je celkem nepodstatné, zda těch stupňů má doslova pár (palec nahoru a dolů) nebo dejme tomu 100 (v procentech).
Servery typu čsfd a podobné uživatelské databáze bych do toho vůbec nepletl (záměrně jsem v předchozím komentáři psal o odborných porotách, složených z lidí z oboru a s určitou praxí v něm). Velká část lidí, kteří se do hodnocení v uvedených databázích zapojují, na daná díla nahlížejí pouze z pohledu zábavnosti/oblíbenosti, nikoliv nějaké hlubší kritiky formální a obsahové nebo dokonce významové stránky díla. Takto si počíná jen malá část uživatelské základny, zbytek neřeší nad rámec toho, zda si film užili nebo ne (zábavnost/oblíbenost), vůbec či téměř nic (ostatně nekritické 5/5 nebo naopak odpady u řady filmů toho budiž důkazem). Nepochybně existuje určitá korelace mezi kvalitou filmu a jeho průměrným hodnocením v databázi, ale neodvážil bych se to nazvat pravidlem a především – je hodnocení 85% u toho kterého filmu skutečně odpovídající skutečnosti, nebo by si spíše zasloužil 80% nebo naopak 90%? To je ta pointa, kterou jsem se snažil nastínit.
Ai je bud dobre nebo spatne, vizual je jen dobry nebo spatny, pribeh jed bud dobry nebo spatny, dabing je bud dobry nebo spatny, hratelnost je dobra nebo spatna atd atd, jasne te se da umeni objektivne hodnotit, jinak by recenze ani nevznikaly a my ctenari, bychom je nevyhledavali, protoze bychom vedeli, ze to musime posoudit my sam. Nejsem pokrytec, jsem rad ze recenze vznikaji, rad je ctu a vim, ze z nich poznam jestli hra stoji za to nebo ne, jednoduche
Recenze rozhodně nejsou podmíněny tím, že lze něco objektivně hodnotit. Já nepíšu o technické stránce věci (rozlišení, fps, grafika, ai atd.), ale o stránce umělecké (příběh, herecké výkony, hudba, dialogy atd.) a jak jsem psal v jiných komentářích, to je věc, kterou každý člověk vnímá individuálně. Kdo nebo co určuje, že nějaký příběh je dobrý nebo špatný a kde a kým se stanoví hranice mezi ještě dobrým a už špatným? Dobrý příběh/herec/ost atd. pro někoho může (ale samozřejmě nemusí) být špatný příběh/herec/ost pro někoho jiného.
Také proto se mnoho lidí setkává s tím, že vůbec nechápou hodnocení nějakého díla a z jejich pohledu je takové dílo přeceňováno, nebo naopak z druhé strany je jiné dílo v jejich očích podceňováno a je mnohem kvalitnější než panuje obecný konsenzus. Já také nemám nic proti recenzím a kritice jako takovým. Chápu jejich smysl a přínos, ale vnímám je jako (ucelený) názor a pohled konkrétního člověka, který se může a také nemusí shodovat s tím, jak nahlížím na dané dílo já, nebo kdokoliv jiný a nikoliv jako definitivní soud vytesaný do kamene (tak jako někteří lidé, stěžující si, že tomu a tomu dal někdo takové a takové hodnocení a přitom „objektivně“ by to hodnocení mělo být takové a takové). To je celé.
Me na jednom videu zarazilo jak hrac svihnul pred sebe nozem, mozna katanou a postave pred nim ulitla hlava. Ne, ze by v tom byl problem. Ani bug. Podobne „upadavani“ koncetin uz bylo ve Falloutu 3 a necekal bych ze C77 to bude mit reseno stejne jako mno.ho let stara hra.
Ta recenze je Zdeňku super, ale mě se líbí jak každý tady píše „Jo objektivní novinářství“. Objektivní jsi byl i u Metro a nebo Jedi Fallen Order, každej na to shitoval jak zaujatej jsi, že nevíš co to jsou dobré hry a tak dále. Jenom prostě proto že nálada je taková že Cyberpunk to prostě na startu nezvládl. Jsem rád že si zachováváš objektivitu, ale komentující – shame on you 😀
Moc hezká recenze. Sice bych byl klidně ještě kritičtější a hru označil za lehčí nadprůměr díky pěkně zpracovanému (graficky) městu a implementaci RT a dal 6/10, ale jinak se vším souhlasím.
Kritizovat hledat chyby umí každej blbec a tady na vortexu kritizuji co se dá tady 10 a 9 nepadaj 🤣🤣 tady se jen kritizuje šaškárna tenhle web a lidi sním co tady Dělaj recenze sorry ale tak si to myslím
Hra je na konzolích velice špatně hratelná, AI je prakticky neexistující, hromada bugů a glitchů napříč platformami jasně zdokumentovaná… co je na tom podle tebe za šaškárnu? Podle mě je 7 hodně shovívavá známka.
Dobrá recenze. Sice nesouhlasím s úplně všemi body obžaloby, ale to je prostě věc názoru 🙂 Jsem zvědav, kam se hra posune s příchodem prvního velkého DLC.
Děkuji za recenzi. Pár chyb ve hře vnímám, ale u mě se to přesně trefilo do vkusu a hra mi dala přesně to, co jsem od ní čekal s pár bonusama na víc. Jediné co v recenzi postrádám je zmínka o photo módu. Sám jsem v něm strávil už několik hodin a celkově jsem se ve hře přistihl, že kolikrát kašlu na questy a všechno kolem a jen se kochám a vše dokumentuji v tom photo módu.
Musím uznat, že po dlouhé době s vaší recenzí ve většině souhlasím. Příběh kazí nedodělaný svět, nefunkční mechanika AI (a ta že je hodně špatná), fyzika atd. To se prostě v této hře nedá přehlédnout. Obzvlášť, pokud se na většině záběrů hry objeví buggující nebo dokonce mizící textury. Příběh se mně osobně zdá trochu zmatený (obzvlášť z počátku), ale má svou velmi nadprůměrnou kvalitu. Graficky se nedá nic vytknout, možná barvy během dne, které dle mého názoru kazí ten ‚filmový‘ zážitek, ale to je velmi subjektivní. Zasloužených 7+/10, otázkou je, jestli ve vašem strukturu hodnocení je pouze o bod lepší než nové Watch Dogs Legion.
Díky za varování, budu tedy hlavním příběhem postupovat ještě pomaleji. I když nevím, jestli to vůbec jde. 🙂 Jen tu poslední větu nechápu. RDR2 je z hlediska atmosféry a ponoření do herního světa průměrná hra, která byla pro mě jako fanouška jedničky dost zklamáním. Jsem překvapený že si nikdo nestěžuje na jízdní model aut. Alespoň na gamepadu mi přijde dost hrozný. Navíc navigace na minimapě vůbec nepočítá s rychlejší jízdou. Jako prvek realismu beru fakt, že mě kilometr od cíle zavedla do slepé uličky odkud se dalo pokračovat jenom pěšky i když jsem seděl v autě. Výsledkem je, že tohle je vůbec první hra kde používám rychlé cestování. Co se mi ale opravdu líbí jsou „cutscény“ které plynule navazují a probíhají z pohledu první osoby. Technický stav na Xboxu raději nekomentuji, ale od tvůrců Zaklínače jsem nic jiného ani nečekal. 🙂
Zdeňku výborná recenze, ale nemuzu říct že bych souhlasil jak nekdo napsal v komentáři tahra si zaslouží vic. Hanite ji tady za to co jinym rpg se odpouští, tím myslím ty mizející auta policajty co delaji stale zo same obchody do kterých nemůžeme nebo stejne obliceje ,neni to vsak i jinde. Vsak ten svet je živoucí a myslim si ze kazdy to tak pitva protoze cekal vice ve sve hlave to ze nemohu do obchodu neznamena ze tam neni, ale je a sedi tam lidi co tam nakupuji, jedi či se jen bavi a muzou to byt i nepřátele. Podle mě dát recenzi takového projektu co většinu času hraje fifu a CoD neni objektivní, ale je to muj osobní nazor a jinak vsechny obrovske rpg jsou zabugovana a zaglicovana i novy TES bude a na ten se tesim jak mimino na vánoce za me 10/10 splneny sen cyberpunku a neotreli napad ne jak okopirovane Lolko od Doty vo všichni tak miluju
Zdeněk má v mnoha věcech pravdu, nemůžu nesouhlasit a nevidět ty chyby a problémy. Ale čistě pocitově, když bych souhrně ohodnotil můj pocit a požitek ze hry jako celek, dal bych tomu klidně 9/10. Hra mě neskutečně baví a zas je to ta hra, kde si říkám, udělám už fakt poslední úkol a musím jít už spát i když se mi nechce odejít. Je to snad špatně, že nepodléhám kritice ze všech stran a hra se mi líbí víc než jen jako lepší průměr jako u Zdeňka?
Máš to stejně jako já 😁. Ještě další otazník, další NCPD marker a pak spát. Já mám zatím 40 hodin a času rozhodně nelituji a těším se na další úkoly. Pro mě je to zážitek zcela výjimečný, ale zjevné chyby se rozhodně přehlížet nemají.
Vidím to podobně jako Pixi. Za mě je Cyberpunk jedna z nejvíc imerzivních her. Ponořím se dovnitř a nechce se mi zpátky. Atmosférou je Cyberpunk srovnatelný snad jen s RDR2 a Zaklínačem 3, žádná jiná hra na něj nemá. Shodou okolností jsem těsně před Cyberpunkem hrál Assassin’s Creed Valhalla, takže vnímám ten rozdíl. Točit se kolem toho, že při pohledu do zrcadla vidím postavu bez vlasů, mi přijde malicherné. Tenhle bug CDR nepochybně snadno odstraní a za měsíc po něm pes neštěkne. Opraví pak Zdeněk recenzi? Jasně, taky bych rád měl hru od začátku stoprocentní. Vzpomene si dnes někdo na flame, jaký schytal po vydání Zaklínač? A vzpomenete si, jak hrůzostrašně zabugovaný byl při vydání Skyrim? Anebo – Bůh mě netrestej – i to KCD? To byly game breaking bugy, ne nějaké levitující kelímky s kafem. Proti tomu jsou chybičky v Cyberpunku nepodstatná drobnost (PC verze, samozřejmě). Protože to, co je na té hře podstatné, funguje. Atmosféra, design, příběh, grafika. Jestli tohle někdo vidí na 7 z 10, tak si říkám, jestli hraje stejnou hru jako já.
A ještě by mě zajímalo, komu dalšímu vadí zadávání misí přes telefon? Jak jinak to autoři měli udělat? To jako měli udělat scifi hru z budoucnosti, ve které nebudou mobily a fixery bude potřeba obíhat? Mě přijde super, když jsou na mapě lokace questů a až když se přiblížím, dostanu mobilem upřesnění.
S recenzí nejde než souhlasit. Kdyby více věcí dotáhly, mohla to být ta hra kterou ukazovali v materiálech. To jak se CDPR postavili k vydání a jak nepokrytě lhali, na recenze poslali jen PC verze a zakázali vlastní záběry, to je více než smutné. Pro mnohé v krátké chvíli CDPR spadl z piedestalu, až ta rána byla slyšet. Já si hru i přes její nedostatky užívám a rozhodně si s hraní odnesu neopakovatelné zážitky. Nicméně ta hořká pachuť nenaplněných očekávání a otřeseného stavu při vydání tam zůstane
Jsem fanboy ale s tímhle souhlasím v plném rozsahu. Díky za komplexní a především objektivní recenzi. Zajímalo by mě hodnocení čistě PS4/PRO verze hry.
Díky Zdeňkovi za super recku. Konečně taky na českých webech které navštěvuji je rozebráno to čeho jsem se poslední rok bál. Počkám půl roku a možná se to zlepší a vývojáři zareagují na zpětnou vazbu hráčského obecenstva. Bohužel je vidět že k cdred existuje určitá zaslepenost hlavně mezi hráči ale i recenzenty. Teď řeknu že jsem siteprva dnes uvědomil že má neustálá natesenost na tuto hru se posouvá ale až nekdy k půlce příštího roku. A pokud se jim to nepodaří odkadit a vylepšit na nextgenu tak holt tuto hru přejdu jelikož nechci hrát něco tolik času abych byl zklamaný a frustrovaný z toho že to není to pravé a tak nějak nesplňuje něco co jsem spoň z části čekal. Jo a Zaklínače jsem nehrál jelikož nemám rád fantasy. Takže nemohu porovnávat a prostě sem očekával to co se orezenzovalo před vydáním. Hraní zdar 😉
Tak zrovna objektívna recenzia je vcelku úsmevné slovné spojenie. Ja naopak ďakujem Zdenkovi, že sa nebál napísať svoj vlastný názor bez strachu z nespokojnosti fanúšikov hry (na Facebooku pod linkom na tento článok už sa takýto ľudia zbierajú).
Ty věci co zdeněk popsal nejsou nějaké pocitové záležitosti. AI nefunguje to musí vidět každý kdo není zaslepený fanboy a že je město mrtvé a bez života je taky naprosto do očí bijící.
S tou AI máš vlastne pravdu. Ale počul som od niektorých ľudí (aj kamarátov), že im mesto naopak príde uveriteľné. Mne prišlo tiež asi prvé dve hoďky a potom som si to viac začal všímať a je to fakt len kulisa. A to je velka škoda.
Nemůžu odpovědět na druhý koment, tak musím přes tenhle 😀 Jak říkal zdenek. Celé město je jedna obrovská Potemkinova vesnice. U mě se v prvních chvílích taky dostavil ten wau efekt, ale pak si začneš všímat detailů a najednou vidíš jen nablýskanou iluzi živého města. Ono to chce pár hodin ve hře strávit aby jsi to viděl 🙂
nejvic overrated hra historie
ostudu jsem si udelal leda tim, ze jsem se nechal zmast nesmyslnym hypem a zacal to hrat
Jestli někoho něco baví nebo ne, je úplně odlišná věc. Třeba se ti nemusí líbit vážná hudba, ale těžko budeš říkat, že nějaký autotune rap kde pěje vykleštěný pěvec dvě slova dokola a hraje si na hroznýho gangsta drsňocha je top v hudební sféře, protože to objektivně není pravda.
Co se týče soutěží a odborných porot, najít něco co není podplacený, zaujatý a kde porota je opravdu odborná a mají zároveň schopnosti hodnotit to bude nějaké promile (třeba věci typu Michelinův průvodce). Čím více peněz se tam točí, tím větší nesmysl to je. Oproti tomu žebříčky na internetu typu ČSFD fungují, jelikož je hodnotících hodně, špatně se to manipuluje a funguje tam něco jako Gaussova křivka nebo jiný přirozený klíč, který limituje statistické extrémy. Akorát tam jsou některý žánry nadhodnocený, jelikož to hodnotí pouze fanoušci, kteří na nějakou objektivitu kašlou (komixový filmy,) a tam pak už nefunguje přirozené rozvrstvení. Každopádně podle ČSFD najdeš objektivně dobrý filmy.
Servery typu čsfd a podobné uživatelské databáze bych do toho vůbec nepletl (záměrně jsem v předchozím komentáři psal o odborných porotách, složených z lidí z oboru a s určitou praxí v něm). Velká část lidí, kteří se do hodnocení v uvedených databázích zapojují, na daná díla nahlížejí pouze z pohledu zábavnosti/oblíbenosti, nikoliv nějaké hlubší kritiky formální a obsahové nebo dokonce významové stránky díla. Takto si počíná jen malá část uživatelské základny, zbytek neřeší nad rámec toho, zda si film užili nebo ne (zábavnost/oblíbenost), vůbec či téměř nic (ostatně nekritické 5/5 nebo naopak odpady u řady filmů toho budiž důkazem). Nepochybně existuje určitá korelace mezi kvalitou filmu a jeho průměrným hodnocením v databázi, ale neodvážil bych se to nazvat pravidlem a především – je hodnocení 85% u toho kterého filmu skutečně odpovídající skutečnosti, nebo by si spíše zasloužil 80% nebo naopak 90%? To je ta pointa, kterou jsem se snažil nastínit.
Také proto se mnoho lidí setkává s tím, že vůbec nechápou hodnocení nějakého díla a z jejich pohledu je takové dílo přeceňováno, nebo naopak z druhé strany je jiné dílo v jejich očích podceňováno a je mnohem kvalitnější než panuje obecný konsenzus. Já také nemám nic proti recenzím a kritice jako takovým. Chápu jejich smysl a přínos, ale vnímám je jako (ucelený) názor a pohled konkrétního člověka, který se může a také nemusí shodovat s tím, jak nahlížím na dané dílo já, nebo kdokoliv jiný a nikoliv jako definitivní soud vytesaný do kamene (tak jako někteří lidé, stěžující si, že tomu a tomu dal někdo takové a takové hodnocení a přitom „objektivně“ by to hodnocení mělo být takové a takové). To je celé.
P.S. – 7 je tak akorat.