Cuphead: The Delicious Last Course

Když po dlouhých letech vývoje vydali vývojáři ze studia MDHR v roce 2017 svou hru Cuphead, nemohl jsem uvěřit svým očím. Ačkoliv vydání předcházely ukázky, které prezentovaly fantastickou ručně kreslenou grafiku odpovídající podobě i nápaditosti předválečných animáků, vidět všechno v pohybu v kombinaci s nejrůznějšími filtry a retro efekty bylo jednoduše opojné. Co víc, Cuphead – ačkoliv jde o diplomaticky řečeno nesnadnou plošinovku – byl perfektně hratelný, přesný, návodný i krutě férový, takže nešlo v podstatě nic vytýkat. Snad jen to, že všechno má svůj konec a po dohrání hry a vysbírání všech odměn tenhle skvělý zážitek prostě odešel. Jenže lidé z MDHR dali hráčům slib, že hru doplní o další ostrov a přinesou rozšíření, které natáhne celkový zážitek o několik hodin, takže očekávání zůstávala hodně vysoko a nebyl snad nikdo, kdo by se netěšil. Výsledek vás navíc posadí na zadek, protože to, co výkonná producentka a ředitelka studia Maja Moldenhauer se svým týmem dokázala, je něco fantastického.

Lahodné DLC

The Delicious Last Course, tedy lahodný poslední chod, v sobě neskrývá jen vtipnou zkratku DLC, ale především celý nový ostrov, novou hratelnou postavu a v první řadě odlišný způsob hraní, pokud se rozhodnete vložit své naděje do slečny Chalice. Právě o tu v The Delicious Last Course jde, byť příběh není tím, co by vám tak utkvělo v hlavě. Přesto, Cuphead a Mugman se dozví, že existuje možnost, jak Chalice zachránit z astrálních sfér, kde je uvězněna, a vydají se na pomoc. Nový obsah vám přitom bude přístupný už zkraje původní hry – stačí pouze dohrát první mauzoleum – a hned se na loďce přenesete na ostrov, kde se dějí opravdu podivné věci. Chalice se zjeví na začátku, aby došlo na vysvětlení, že prozatím se může jen s jedním z vykutálené dvojice hlavních hrdinů vystřídat, pokud ale porazíte všech šest nových bossů a získáte od nich speciální ingredience, kuchař Saltbaker bude schopný upéct svůj Wondertart, který Chalice vrátí skutečné tělo. A to už stojí za zvážení, co říkáte?

Zdroj: Studio MDHR

Pokud se stejně jako já rozhodnete rozšíření hry využít na maximum, a tedy od prvních okamžiků hrát za Chalice, čeká vás trochu odlišný k soubojům a všeobecnému překonávání všech nástrah, které si lidé z MDHR připravilil. Ačkoliv by se mohlo na první pohled zdát, že čtyři životy namísto tří jsou spolu s možností získat i některé navíc indikací snadnějšího průchodu, tak jednoznačně tomu není. Chalice totiž není tak obratná jako například Cuphead, takže její dvojskoky jsou sice na první pohled zajímavé, ale musíte je používat v podstatě pořád, protože základní skok není tak vysoký jako v případě původních hrdinů. Také její způsob parírování, vhodný pro rychlejší nabití speciálních zbraní, není tak přesný jako u výskoků Cupheada, protože musíte společně s ním učinit dash, ale na vše se dá zvyknout a vše je samozřejmě otázkou cviku. Nejen tedy v souvislosti s novými schopnostmi Chalice a zbraněmi, mezi kterými ční naváděný Crackshot, ale samozřejmě i jednotlivými bossy, jejichž pohyby a útoky se musíte jednoduše naučit a následně efektivně využít proti nim samotným.

I pro přídavek platí, že je hra férová, dobře čitelná ve smyslu útoků, které právě přijdou, a ačkoliv se někdy množství objektů na obrazovce nafukuje na „nemožnou“ úroveň, hrou lze projít.

Tím se samozřejmě dostáváme k tomu, co je na The Delicious Last Course to nejlepší. Design bossů a jejich úrovní, kde se vývojáři z MDHR opravdu překonávají. Ať už započítáte leteckou bitvu proti splašenému koni, souboj s hodně naštvanou vločkou nebo pavoukem, který se mění na telefonní ústřednu, budete zkrátka jen žasnout. Nebo tedy alespoň já žasnul pokaždé, když jsem opakoval a opakoval jednotlivá střetnutí, protože to je jediný způsob, jak jimi doopravdy úspěšně projít. Ačkoliv hra nabízí stejně jako původní ostrovy možnost projít si souboji s bossy v nižší obtížnosti, nikam se tím neposunete a hlavně, nenatrénujete všechno. Na druhou stranu i pro přídavek platí, že je hra férová, dobře čitelná ve smyslu útoků, které právě přijdou, a ačkoliv se někdy množství objektů na obrazovce nafukuje na „nemožnou“ úroveň, hrou lze projít. Není to snadné, ale o to opojnější je porazit všechny protivníky, navíc s možností po prvních pokusech skutečně vnímat, jak hru vývojáři zpracovali graficky. Tím, že budete souboje opakovat, si můžete také vychutnat skvělý soundtrack, který se sice ve větší míře opírá o jazz – tedy, aniž by mi to nějak vadilo – ale ředí ho i dalšími styly, které skvěle podtrhují jednotlivé souboje i jejich rozličné fáze. Právě kombinace veškerého audiovizuálního umění, plynulost animací a věrná imitace zašlých animáků je ale vrcholem videoherního umění a nedokážu si momentálně představit nic, co by ten celkový pocit překonalo.

Navíc, ne všechny souboje probíhají za přítomnosti zbraní – The Delicious Last Course nabízí i úrovně, které mají nahradit mauzolea z původní části, a právě zde naplno využijete umění Ms Chalice. Jak už jsem uvedl, parry je sice trochu složitější, protože je kombinované s dashem, ale když se jej naučíte správně ovládat, úrovně, do kterých vás posílá Král všech her zvládnete levou zadní. Skřítci, královna nebo legendární souboj s koňským rytířem tak působí neméně propracovaně, jako bossové s mnoha fázemi a ředí hratelnost mnohem příjemněji nežli run and gun sekvence z předchozích ostrovů. Pokud by všechna rozšíření vypadala jako tenhle lahodný poslední chod, svět videoher by byl krásným místem. Čili, bez ohledu na to, že trénovaný hráč prolétne přídavkem za 8 eur klidně i za hodinku dvě, nemám tomuhle přídavku co vyčíst.