21. 12. 2022
Zacku! Cloude! Aerith! Ne, nebavíme se o japonské verzi verzi Máje od Karla Hynka Máchy, nýbrž o trojici zásadních postav ze série Final Fantasy, jejichž kulturní přesah ovlivnil celý svět stejným způsobem jako zásadní literární díla, poezie a jiná média exportovaná na západ. Svět Final Fantasy VII zažívá otřesy celkem pravidelně, což je s ohledem na jeho výjimečnost celkem pochopitelné. Square Enix před 2 lety vydal remake originální legendy z roku 1997, který nyní podpírá ambiciózním remasterem spin-offu Crisis Core z kapesní konzole PlayStation Portable. A ten je podstatnější, než byste si dokázali sami představit!
Proč se vydavatel rozhodl investovat desítky milionů korun do remasteru 15 let starého titulu, který vyšel na dnes již zapomenutou konzoli? Řekněme, že dobové přijetí hry bylo zaslouženě velmi pozitivní a navzdory omezením hardwaru šlo o hru, která dobře reprezentovala svou značku a dokázala ji inovovat, což je paradoxně faktor, který se mnoha japonským velkovývozcům nedaří dnes reprodukovat. Současně jde o příběh, který velmi poctivě a emotivně vypráví řadu událostí z hlavní hry u nichž jste ani netušili, že je chcete znát. Předělávat titul z kapesní konzole chce koule a my už nyní musíme uznat, že je vývojáři vzali velmi pevně do obou hrstí!
Hodnocení remasterů je obvykle nejvíce obtížné v případech, kdy jsou změny jen marginální a mnohdy čistě vizuální. To skutečně není případ Reunion. Mocná audiovizuální vylepšení totiž doprovází řada funkčních změn pod kapotou vylepšujících ovládání a herní mechanismy, které těží z rozšířených možností ovládání a výkonu nových konzolí. Vývojáři se ale nebáli přidat nové nástroje či odvážněji hrábnout do logiky soubojového systému. Já vím, na co se chcete zeptat… spadá Reunion do kategorie remasteru nebo remaku? Ačkoliv by vás první dojem navedl spíše k totální předělávce, hra v mnoha ohledech nedokáže popřít své kořeny sahající k malé přenosné konzoli, přestože se tvůrci skutečně činili ve snaze tuto realitu zamaskovat.
Abyste ocenili důraznost změn v remasteru Crisis Core, musíte se zaměřit na detaily! Ikonický a absurdně nepraktický meč Buster Sword, který třímá Zack, prošel oproti originální hře změnou. Ubylo ornamentů na zbrani, která byla ve své době modelovaná na motivy snímku Final Fantasy VII: Advent Children, tak, aby se rovnala dizajnu meče z hlavní hry. Ačkoliv fanoušci spekulují, že tak bylo učiněno kvůli potenciální roli Zacka v další kapitole remaku, Tetsuja Nomura chtěl prostě jen sjednotit vizuál zbraně s aktuálně relevantnější předlohou. Pravda bude nejspíš někde mezi...
Reunion vypadá senzačně! Hra postavená v Unreal Engine 4 běží v konstantním 4K rozlišení, ale hlavní přidanou hodnotou jsou radikálně předělané modely, textury, nasvícení a efekty, které nejvíce doceníte na úrovni postav, střihových scén, level designu a efektů prýštících z obrazovky během soubojů. Může se hloubkou kvality Crisis Core rovnat remaku sedmého dílu? Jen o vlásek nemůže, ale to je skutečně dané zejména limity na úrovni konceptu hry, který musel ctít možnosti podvyživené kapesní konzole. O technických kvalitách hry nejde pochybovat, kromě toho, že Reunion skvěle vypadá, tak běží velmi stabilně a plynule, bez závažných chyb a provozních problémů. Plejáda grafických úprav se pak ale nedotkla rovnou měrou všech aspektů hry a například předrenderované scény sice běží ve větším rozlišení, ale nebyly upscalovány na úroveň aktuálního standardu. To je ostatně ve světě remasterů stále ještě standardní postup.
O důmyslnosti změn pak svědčí i kompletně nový mix audia zahrnujících nejenom znovu nahranou hudbu, ale i ambientní zvuky a dabing. Nově jsou i absolutně sekundární NPC postavy nadabované a to ve všech ohledech, takže už se nestane, že náhodný klučík v rohu smeťáku při interakci jen přehraje textovou bublinu a zmizí. Autor originální hudby, Takeharu Išimoto, se pak opět vrátil na místo činu a velkou část soundtracku znovu nahrál a remixoval, hudba je tak méně agresivní, důmyslnější a lépe zapadá do situace. Samotný umělecký dojem je pak stále funkční, kombinující chorály se symfonickou hudbou a zběsilé elektrické kytary jdoucí naproti skvělé kyberpunkové atmosféře města Midgar a přilehlého světa. Důležité je pak zmínit, že všechny hlavní postavy dabují stejní herci, kteří dabovali charaktery v nedávném remaku Final Fantasy VII, což jen svědčí o tom, že Square Enix bere Crisis Core jako pevnou součást nově restartovaného univerza a ne jen jako přívěšek, který má vykrýt slabé místo ve finanční uzávěrce.
A o tom ostatně Crisis Core je. Bez ohledu na originální hratelnost i nové změny je to právě příběh a vyprávění, které dělají z Reunion horké zboží o významné hodnotě. Hra totiž velmi elegantně vypráví hned několik příběhů, které se potkávají v bodě, z něhož startuje Cloud na začátku Final Fantasy VII. Tentokrát ovšem trávíte čas v botách Zacka, regulérního vojáka dnes již dobře známé evil organizace Shinra Industries, jehož sen je zcela jednoduchý – chce se stát hrdinou, kterého mají lidé rádi. Kromě dobře známého mixu postav na scénu vstupují ikony unikátní pro Crisis Core a celý motiv je spíše osobní byť k tématu konspirace přirozeně směřuje. Izolovanost zaměřená na dovysvětlení vztahů mezi Zackem a Aerith, osvětlení původu Clouda a jeho osobnosti stejně jako zrod Sephirotha je i dnes překvapivě svěží a ve výsledku dojemná, ačkoliv se začne naplno rozvíjet až v druhé polovině hry.
Crisis Core pak hezky vykresluje původ postav, o kterých jste ani netušili, že by vás měly zajímat! A jak bylo zmíněno výše, není náhoda, že vývojáři hru resuscitovali před vydáním druhé části remaku, jelikož se Zackem pravděpodobně v budoucnu počítají spíše více než méně. Proč Cloud nosí stejné oblečení a výbavu jako Zack? Jaktože se Aerith v každé zmínce o vojácích Shinry tak moc rozněžní? A proč je Sephiroth tak zatraceně cool psychopat? To a mnohem více vám Reunion briskně osvětlí na ploše cirka 25 hodin. Je to takové malé Beverly Hills na japonský způsob kde Brandon používá více gelu a Kelly žije v chudinské čtvrti. Byť to může znít kontroverzně, příběh je mnohem lépe odříkaný než třeba v případě předělané sedmičky, byť se zatím můžeme bavit jen o její první části.
Ačkoliv je revitalizovaná verze hry na prakticky všech úrovních lepší, větší a silnější, jsou určitá omezení pramenící z originální povahy hry, které se bohužel nepodařilo vyleštit. V první řadě jde o strukturu hry. Všechny levely a scény jsou striktně odděleny černými načítacími obrazovkami a ty mnohdy následují v instantním sledu, zejména při přechodech ze střihových sekvencí do enginu hry. Negativní dojem na PS5 naštěstí reguluje rychlé načítání, na starším hardwaru je nicméně až přehnaně cítit, jak si tvůrci museli v minulosti pomáhat, aby z paměti zahodili nepotřebné assety a naplnili je novými. Hra je celkově velmi lineární, ale to naštěstí není ke škodě věci. Je ovšem potřeba vzít v potaz, že se originál musel vejít na UMD disc s maximální kapacitou necelých dvou gigabajtů.
Nová grafika je super, vylepšení ovládání stejně tak! Absolutní game changer je ovšem radikálně přepracované uživatelské rozhraní, které sjednocuje vizuální styl, hierarchii oken a ovládání s remakovaným Final Fantasy VII. Pokud tak plynule přecházíte z nejnovější hry, budete se cítit jako doma. A pokud byste náhodou přecházeli z původní PSP verze hry, připravte se na zážitek rovný skoku z prehistorie do současnosti!
To bylo pro běžné hry dostačující, ale v případě kolosálních japonských RPG je to jako pokoušet se narvat vlčáka do mikrovlnky. I z toho důvodu si budete všímat recyklovaných nepřátel, postav a prvků v úrovních, které se až smutně opakují, obzvláště v případě nepovinných misí, které tvoří necelou polovinu hry a patří mezi ten nejlepší obsah. Již po několika hodinách se tak kulisy začnou opakovat, stejně jako nepřátelé, které tvůrci s lehkými barevnými variacemi protočí a pošlou znovu vaším směrem. Tohle naštěstí neplatí v případě hlavních příběhových kapitol, kde se vývojáři snaží unikátní obsah co nejvíc utilizovat a házejí na vás nejenom nádherné lokace, ale také četné příběhové zvraty. Reunion má ovšem další problém a tím je velmi nerovnoměrné tempo hry.
Postranní mise odemknete po prvních hodince a půl a postupně se přidávají další. Nic vám nebrání do nich okamžitě skočit po hlavě a záhy zjistit, že jste nadlevelovaní a příběhové kapitoly procházíte s prstem v nose, protože si dáváte všechny mrzáky na jednu ránu. Znamená to, že je Crisis Core jednoduchá hra? Vůbec ne! Postranní mise tradičně nabízí hutné porce výzvy, kde musíte využít všechny vrstvy RPG systému, obzvláště v případě endgame bossů, ale ta nejpodstatnější linka, tedy příběh, potenciálně ztrácí onu výživnou šťávu. Obtížnosti pak nahrává i fakt, že je Reunion mnohem snažší než originál právě díky větší plynulosti pohybu a lepšímu ovládání, díky němuž máte výrazně větší kontrolu na svými akcemi.
Crisis Core byla v roce 2007 jednou z prvních z rodiny Final Fantasy, která prakticky kompletně opustila tahový systém soubojů a přesedlala na aktivní hack´n´slash systém doprovázený speciálními příkazy. Hlavní inovativní novinkou byl ovšem systém DMW neboli Digital Mind Wave. Představte si digitální forbes, který po spojení válců nedává mince, ale odměňuje speciálními útoky v podobě summonů, limit breaků a jiných bonusů. Japonská RPGčka do hratelnosti vždy aplikovala porci nepředvídatelnosti na hned několika úrovních, Crisis Core to nicméně dělá stylově a i dnes udržuje jinak repetetivní náhodné souboje atraktivní a plné očekávání. I jinak nevyrovnaný střet tak můžete vyhrát, pakliže budete mít štěstí a rollne se vám ten správný skill. Samozřejmě v rámci logických hranic. Řada animací, zejména pak v podobě summonů, byla navíc od základu přepracována pro potřeby remasteru a ty jsou i v roce 2022 pastvou pro oči.
Japonská RPGčka do hratelnosti vždy aplikovala porci nepředvídatelnosti na hned několika úrovních, Crisis Core to nicméně dělá stylově a i dnes udržuje jinak repetetivní náhodné souboje atraktivní a plné očekávání.
Novinka bohužel celkem ostudně neřeší například vizualizaci Zackových zkušeností. Byť se to nemusí na první pohled zdát, vaše postava a matérie získávají zkušenosti zabíjením monster a hra vám level up oznamuje tím, že na slot mašině vytočí tři sedmičky. Systém tak záměrně mlží a prezentuje jinak jasně nastavená pravidla jako šťastnou náhodu. Není to ideální, ale na straně druhé je sledování DMW s očekáváním nové úrovně velmi návykové a v praxi stále funkční. Přes to všechno ovšem hra skvěle servíruje mohutnou porci nepovinného obsahu, který je pro hru tohoto žánru absolutně stěžejní a který pravděpodobně nejvíce využijete až při druhém průchodu na New Game+, kde si většinu získaných zušeností a předmětů můžete ponechat.
Když si odmyslíme pospojitý svět, místo něhož hráč mezi kapitolami přechází přes obrazovky a uživatelský interface, je Crisis Core coby příběhový spin-off o něco menší hrou než větší sourozenci s regulérní číslovkou? Ani zdaleka… v mnohém dokonce zastiňuje řadu moderních Final Fantasy her, jelikož hráči servíruje skvělý příběh s hutnou porcí obsahu na menší a kondenzovanější ploše. Současně se jedná o jeden z nejvíce působivých remasterů všech dob!
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.