Bluey: The Videogame

Nemá smysl si nic namlouvat. Hry pro děti tvoří zvláštní disciplínu, o kterou jsem se začal pořádně zajímat, až když jsem se sám stal rodičem. Věřím, že to řada lidí má podobně. Protože mi pochopitelně v principu nevadí představa, že moje dcera hraje hry, ale rád bych měl jako hráč zatím větší kontrolu nad tím, co hraje a jak. Takže spolu leccos vyzkoušíme ve snaze objevit v tom moři průměrných až podprůměrných titulů něco zajímavého. Není to snadné. Takových titulů je na první pohled spousta, ovšem jen málokterý byste při jejich ceně, kvalitě a délce označili za rozumnou investici. Společnost Outright Games na tomto poli dominuje. Alespoň pokud jde o PC a konzole. Důvod je jednoduchý – licence. Pokud jste v posledních letech hráli s ratolestmi nějakou Tlapkovou patrolu, Grinche, Prasátko Peppu nebo třeba dětskou hru s hrdiny od DC, s vysokou pravděpodobností pocházela právě od Outright Games. Samotná britská firma říká, že dělá hry pro celou rodinu. Takže nebylo velkým překvapením, když oznámila titul podle populárního australského seriálu Bluey (Blue), který je zdánlivě jen pro děti, ale vlastně také pro celou rodinu.

Bluey je vynikající seriál, který u nás najdete ve službě Disney+. Je to laskavá, ale současně velmi vtipná sonda do života dětí i dospělých. Jen pro ilustrací, na ČSFD má 95 procent a na IMDb hodnocení 9,4. Vřele bych ho doporučil nejen rodičům s dětmi. Když tak Outright Games oznámili digitální adaptaci, měl jsem velkou radost, ale současně obavy. Dosáhnout takové kvality není snadné a navíc napodobit jedinečné kouzlo, díky němuž je pořad přitažlivý pro malé i velké. Tento úkol připadl španělskému studiu Artax Games, které není příliš známé. Titul zamířil na PC i všechny konzole včetně Switch a jedná se o sérii několika interaktivních epizod, které tvoří jeden příběh. Scénář je nový, ale na dabingu se podílejí původní herci. Nicméně češtinu byste hledali mezi podporovanými jazyky marně. Hra nemá lokalizované ani titulky, natožpak dabing, což je typický kámen úrazu podobných titulů. Ale stěží bych to označil za překvapení. Alespoň máte o důvod víc hrát s dětmi a vše jim překládat. Jinak přitom v dostupných jazykových mutacích myslí hra velmi dobře i na ty nejmenší a zorientovat se v jejím světě lze snadno jen za pomoci dabingu, i když malý hráč neumí číst.

V Bluey na vás čekají čtyři malá dobrodružství, v nichž navštívíte známá místa a potkáte některé z oblíbených postav. Titul samozřejmě na několika místech naráží na události nebo věci z původního seriálu. Výchozím místem je pochopitelně dům, kde Heelerovi bydlí, takže se člověk může přesvědčit, zda je vše na správném místě. Ano, je. Pokud jde o příběh, ultimátním cílem je poklad, který táta Bandit zakopal společně se svými bratry, když byl malý. Možná je ve skutečnosti ale cílem něco trochu jiného. Stejně jako je seriál pro celou rodinu, platí to i o hře. Alespoň papírově. Vedle singlu totiž nabízí lokální multiplayer až pro čtyři hráče, takže se můžete ujmout Chilli, Bandita, Bingo i Blue. Nicméně pozor. Na rozdíl od předlohy rodiče ze hry asi tak nadšení nebudou. Její náplň je banální, hratelnost primitivní a výsledek není zdaleka tak poetický jako původní seriál. Na pohled ano, to byste si místy hru mohli splést s jednou z epizod. Není sice 2D, ale 2,5D, ale až na několik prostorových nezvyklostí evokuje vizuální styl originálu velmi dobře. K autentickému dojmu přispívá i soundtrack, který je částečně složen ze známých melodií.

Zdroj: Outright Games

Když se ale do hry pustíte, zavládne u dospělých zřejmě drobné zklamání. Mechanicky plníte velmi jednoduché úkoly, díky čemuž zvládnou hraní i ti opravdu nejmenší. Nejčastěji hledáte a sbíráte nějaké věci nebo něco někam posouváte. Narazíte postupně také na několik miniher inspirovaných seriálem. Kámen úrazu přichází ve skákacích pasážích. Na první pohled je to minimální výzva – přeskákat pár kamenů, vyskákat po schodech a tak podobně. Ale ouha, kvůli tomu, že svět vypadá jako 2D, ale má hloubku, a super nepřesnému ovládání je občas peklo někam vyskočit nebo doskočit. Tady budete potřebovat velký kus trpělivosti a tato místa jdou zcela proti logice zbytku hry. Ta je, jak už bylo řečeno, super jednoduchá, ale ovládání tomu při skákání nejde vůbec naproti. Problém mám trochu i s tím, že je sice na jednu stranu chvályhodné, že chtěli autoři otevřít hru i nejmenším, ale protože seriál není zdaleka jen pro děti, je to trochu škoda, že dospělí ve hře nenajdou potěšení jako u předlohy. A to nejen herně, ale ani pokud jde o příběh a dialogy, které nejsou zdaleka tak důvtipné, aby pobavily i rodiče.

Během hry průběžně odemykáte další lokace, ale také sbíráte nové samolepky do knížky a kosmetické předměty. A to je tak všechno. Doslova. Moje překvapení nemohlo být větší, když příběh skončil. Za hodinu jste na konci. Za jednu hodinu. Když se rozhodnete vysbírat úplně všechno, možná vám to zabere dvě, protože po skončení příběhu můžete navštívit libovolnou lokaci a doplnit, co jste dříve nestihli. Čekal jsem všechno, ale tohle ne. I dceru to zarazilo. Bluey tak paří mezi nekratší dětské hry vůbec, což mi opět trochu kontrastuje s tím, že originál má prostě větší ambice. Se hrou tak nestrávíte o moc víc času než s pár epizodami seriálu. Alespoň nebudete mít problém regulovat čas strávený hraním. Je to škoda, protože titul opravdu autenticky působí, až na skákání je řemeslně slušně udělaný a je na něm znát citlivý přístup k dětem. Ale obsah je banální a délka tristní vzhledem k tomu, že se hra prodává asi za tisíc korun. A tak mohu závěrem jen zopakovat: “Díkybohu za Game Pass.” Pro takové hry je totiž jako stvořený. Pokud byste měli Bluey klasicky koupit, byl bych velmi opatrný a zdráhal se titul doporučit. Jestli si ale Game Pass platíte, nebo vám nevadí ho aktivovat dočasně, celkem nic neriskujete a děti asi budou spokojené. Moje dcera by prý dala 8 až 9/10. Já ale tak laskavý nebudu.