Back 4 Blood

Vývojářský tým Turtle Rock Studios není pro fanoušky on-line akcí žádnou neznámou. Na triku má asymetrickou akci Evolve a část týmu stojí také za vývojem prvního dílu zombie akce Left 4 Dead. A pokud jste vznik dnes recenzovaného titulu sledovali pečlivě, jistě víte, že právě na Left 4 Dead vývojáři při tvorbě novinky vzpomínali nejvíce. Back 4 Blood lze totiž považovat za duchovního nástupce, což dokládá samotná premisa hry. Back 4 Blood je v jádru kooperativní akcí, v níž parta přeživších bojuje proti záplavě zombíků, tak jednoduché to je. Ve hře se jim říká Ridden a jsou postižení virem Devil Worm, který z nich činí očekávanou kombinaci stádovitosti a krvelačnosti. Na názvosloví ale vůbec nezáleží a stejně tak není nutné se nějak obšírně věnovat příběhovému pozadí. Primárně totiž jde o frenetickou akci a je jedno, jak se vlastně hordy nepřátel jmenují.

Hráči se zhostí role Cleanerů – čističů – posledních zbytků lidského odboje usídleného v pevnosti Fort Hope, jež slouží jako centrála pro všechny výpravy. Lze zde upravovat výbavu, organizovat balíčky karet, cvičit střelbu i nakupovat kosmetické předměty, o nijak významnou lokaci ale nejde. Hlavní náplní je totiž kooperativní kampaň, v níž jsem se v posledních dnech postavil hordám rozlícených nepřátel a která občas dokáže zatopit i na nejlehčí stupeň obtížnosti. Celkem jsou na výběr tři a ta nejvyšší už umí potrápit i nejzkušenější, například i kvůli započítávaným zásahům do spolubojovníků. A že se něčemu takovému není zrovna jednoduché v záplavě nepřátel vyhnout, asi nemusím dále vysvětlovat.

Kampaň hry lze procházet i sólo, ovšem od toho mechanismy hry odrazují. Inteligence botů je sice ucházející, nicméně jakékoli odměny hráči obdrží pouze při hře s ostatními. Hráči se na to konto již ozvali a vývojáři na Twitteru přislíbili, že si na tento aspekt hry posvítí a kampaň pro jednoho upraví. Bizarní je přitom situace, když se vám z on-line hry odpojí živí spoluhráči a váš tým je následně doplněn postavami ovládanými umělou inteligencí. Ve své podstatě jde rázem o singleplayerovou záležitost, ale odměny za hraní se v takové situaci naopak přičítají, což působí zvláštně a celkově onen odklon od podpory hry pro jednoho hráče nelze příliš pochválit.

❗ Attention Cleaners! ❗

We have heard your frustrations about progression in solo mode and are discussing ways to address the issue. Thank you for your patience and feedback at this time – we’ll have more news as we strategize on potential ways to make it happen.

— Turtle Rock Studios is Hiring (@TurtleRock) October 9, 2021

Ovšem ať už budete hrát sami, nebo v partě, ještě před startem hry musíte učinit důležitou volbu – vybrat si vhodnou postavu. Na začátku jsou k dispozici čtyři a vaše rozhodnutí následně ovlivňuje poskytnuté bonusy, které mají formu osobního prospěchu i výhody pro celý tým. Představit si pod tím můžete například více nábojů, zdraví, či výdrže. Co se arzenálu týče, lze jej v průběhu akce upravovat či dokupovat vždy na začátku každé úrovně, jež končí a začíná v úkrytu. Za nasbíranou herní měnu lze zbraně měnit, mírně vylepšovat a dokupovat je možné i prvky výbavy, kam spadají například výbušniny či lékárny. Specifikum tkví v tom, že ona herní měna je upotřebitelná vždy jen pro daný průchod hrou a při startu nové – rozjetých jich lze mít několik – se obsah peněženky vyprázdní.

Swarm

Vedle kampaně nabízí Back 4 Blood i režim Swarm, který dá částečně vzpomenout na jinou předchozí akci autorů – Evolve. A nejen to, Swarm v sobě totiž kombinuje i prvky žánru battle royale a hází do jedné arény zmutované jednotky Ridden i lidské Cleanery. Obě frakce ale ovládají hráči a cílem je, aby lidští protivníci zůstali ve stále se zmenšující aréně co možná nejdéle naživu. Zápasy probíhají na kola, role hráčů se střídají a počítá se čas přežití v roli lidí. Nejlepší tým ze tří kol vyhrává. Zajímavostí režimu Swarm je, že jednotky Ridden mají vlastní systém progrese a Cleaneři mají k dispozici všichni stejnou výchozí sadu karet, z nichž si sestavují své balíčky. Prvním dojmem ale je, že Swarm je doplňkovým zbožím kampaně a nenabízí toho zdaleka tolik jako hlavní mise. V případě dodatečného rozšíření by ale mohl nabízet zajímavý potenciál.

V případě vylepšování a správy výbavy platí, že v jednoduchosti je síla a vývojáři dodatečnými pravidly nijak nekomplikují okamžitě přístupnou akci. Větší zásobníky či mířidla lze například zakoupit nejen na startu úrovně, ale je na ně možné narazit i v průběhu hry, vždy se ale mění kus za kus. Navíc nelze jednotlivé prvky prohazovat mezi zbraněmi a na správu inventáře raději rovnou zapomeňte. Pokud byste tedy očekávali cokoli komplexnějšího a těšili se na to, nechte si zajít chuť.

Karbanictví s nemrtvými

Ovšem jen o procházení koridorů a o kosení hord nepřátel Back 4 Blood nakonec není. V jádru hry je totiž pevně zakotvený mechanismus úprav vlastností hry i postav za pomocí sběratelských karet. Ty hráči získávají výměnou za takzvané Supply Points, které sbírají za postup kampaní i v PvP bitvách. U kampaně platí, že čím vyšší obtížnost, tím více bodů obdržíte. Zároveň lze body navíc získat také za plnění vedlejších úkolů, kam patří například přenesení konkrétního předmětu až na konec mise nebo třeba vyhnutí se zbytečnému přivolání hordy, což lze udělat vyplašením hejna ptáků či otevřením dveří chráněných alarmem. Supply Points následně hráči investují v takzvaných Supply Lines, což jsou dle užití tematicky kategorizované balíčky karet. Dělí se například na obranné či ofenzivní, nebo třeba na karty ovlivňující reflexy a štěstí. Z nasbíraných karet si následně hráči sestavují balíčky vlastní, z nichž hra na začátku každé úrovně losuje a z nichž mají následně i sami hráči dále na výběr.

Karetní modifikátory

Některé z karet přinášejí užitek pouze dotyčnému hráči, jiné slouží jako bonus pro celý tým. A časem se kromě těch obyčejných, jež jen upravují například množství zdraví či munice, dostanou ke slovu i výraznější modifikátory typu přidání dodatečného slotu pro primární zbraně. Samozřejmé je, že pokud karty volíte ve spolupráci s týmem, dosáhnete lepšího úspěchu a zážitek může být o to hlubší a taktičtější, jakkoli je potřeba výraz taktika v podobně frenetické akci brát s patřičnou rezervou.

Druhou stranou mince jsou u karet tahy herního kurátora, neboli umělé inteligence honosně přezdívané The Director – režisér. Jde o systém náhodného losování karet modifikujících celý průchod kampaní. Toto losování má za cíl připravit unikátní zážitek, a to například za pomocí silnějších či odolnějších nepřátel nebo příslibem vyšších odměn za tišší průchod hrou bez zbytečného přivolávání hordy zombíků. Karetní systém hodnotím pozitivně, byť by přímo ve hře zasloužil komplexnější nápovědu. Nicméně novinkou v podobě karet Back 4 Blood fanoušky Left 4 Dead určitě neurazí, vše je vyladěné a jednotlivé herní prvky spolu fungují dobře. I tak ale během těch několika hodin strávených ve hře chyběl jakýkoli významnější prvek, který by z hlediska samotné náplně či mechanismů posadil hráče na zadek, takže ve výsledku jde o staré dobré Left 4 Dead, jen v novém hávu a s popisovanými kartami.

Pokud je tedy L4D vaším šálkem kávy, recenzi snad ani dočítat nemusíte. Back 4 Blood pokračuje v podobném duchu a vývojářům se podařilo navázat se ctí, byť se vydali cestou bezpečně pojaté evoluce. Nedostatek originality vedle přidaného systému karet alespoň částečně vyvažuje skvělý pocit ze střelby a sem tam i úsměvné momenty vyplývající z designu úrovní. Osobně například dlouho nezapomenu na přestřelku v baru, které vévodí zombíky dráždící jukebox hrající skladbu Misirlou ve verzi známé z filmu Pulp Fiction. A na tu rovnou naváže energická Black Betty a střelba jde nanovo. Za rohem baru navíc nějaký dobrák nasprejoval na kapotu dodávky, že za všechno beztak mohou Kanaďané. Jiný perfektní moment nastal například tehdy, kdy jsem s rukou nějakého před časem sežraného nešťastníka pobíhal po úrovni, mlátil touhle horní končetinou zombíky a probíjel se ke čtečce otisků prstů. V takových chvílích zapomenete na opakující se náplň a oceníte celkovou variabilitu prostředí, i když takových momentů ve zhruba šest hodin trvající kampani bohužel moc není.

Těžko si z toho důvodu představuji, že po několika průchodech, po prozkoumání režimu Swarm a po zdolání vyšších stupňů obtížnosti budu chtít do hry opětovně naskakovat. Opakování považuji za velkou překážku, bohužel ale ne za jedinou. Několikrát se mi například během hraní stalo, že mi přestal zcela fungovat zvuk a hru jsem musel restartovat, což u on-line titulu zamrzí dvakrát tolik. Navíc jsem během recenzování narážel na limity matchmakingu, který mě nutil často hrát sólo a tím jsem přicházel o odměny a očekávaný zážitek z kooperace. Předpokládám ale, že po plnohodnotném vydání hry se situace určitě zlepší, a to například i díky podpoře cross-play nejen mezi konzolemi a počítači, ale i napříč dvěma generacemi konzolí PlayStation a Xbox. U Xboxu se navíc ještě sluší říci, že Back 4 Blood je součástí programů Xbox Game Pass i Xbox Play Anywhere. Vyzkoušení je tak pro některé hráče velmi snadné a ostatním lze Back 4 Blood také doporučit. Jde o okamžitě přístupnou a velmi svižnou akci, pokud navíc rádi vzpomínáte či snad ještě stále máte rádi L4D, pak není o čem uvažovat. Jen zkrátka neočekávejte kdovíjakou revoluci.

Smrtí to nekončí

Celá kampaň zabere pouhých pár hodin a je rozdělená do čtyř aktů, přičemž poslední je pouze soubojem s bossem. Jednotlivé akty se dále dělí na dílčí mise, z nichž každá začíná a končí v úkrytu. Tím podobnost s Left 4 Dead nekončí a na klasiku žánru si mohou hráči vzpomenout i se systémem úmrtí. Podobně jako ve zmíněné klasice i zde se poražení hráči po pár okamžicích vracejí a ostatní je mohou vrátit zpět do hry. Stačí jen roztrhat kokon, do kterého je smrdutí Ridden zabalili.