Alan Wake Remastered

Mysteriózní thriller Alan Wake od finského studia Remedy Entertainment patří mezi mé oblíbené hry. Je přiměřeně strašidelný, akční, napínavý i záhadný. Líbí se mi jeho příběh i atmosféra, ačkoli se samozřejmě autoři ve své době mohutně inspirovali všemožnými slavnými předobrazy. Originál z roku 2010 vyšel jen na Xbox 360. O dva roky později se dočkali také hráči na PC, ale na další platformy slavný spisovatel pátrající ve městečku Bright Falls po své manželce nikdy nedorazil. Teď mají konečně možnost užít si toto tajuplné dobrodružství i hráči na dalších systémech a spolu s nimi vlastně celá nová generace fanoušků.

Alan Wake Remastered dorazil znovu na PC a vedle toho na Xbox One, Xbox Series a vůbec poprvé také na konzole od Sony, konkrétně PlayStation 4 a 5. Switch mezi podporovanými platformami bohužel nenajdete, což je myslím škoda. Možná vyjde dodatečně verze streamovaná z cloudu jako u Controlu. Hodnotit znovu původní hru jako novinku nemá ani s odstupem 11 let smysl. Považuji ji za moderní klasiku, která prošla rukama mnoha z vás, a proto se tentokrát budeme soustředit výhradně na to, jak obstála v prověrce časem a jak se povedl samotný upgrade. Koneckonců stále bych se přiklonil na stranu těch, kteří v roce 2010 hodnotili originál jako vysoce nadprůměrný. Zejména díky vynikajícímu příběhu a strhující atmosféře, která funguje i po letech stále skvěle. Což zřejmě jen dokazuje, jak skvělou práci autoři tehdy odvedli, a na druhé straně, jak málo se za tu dobu změnilo. Respektive, že ani v roce 2021 nenajdeme zástupy titulů, které by se mohly pochlubit podobně atraktivním scénářem a filmovou atmosférou.

Když jsem mluvil o tom, že autoři místy nabízejí trochu bohatší servis, určitě stojí za zmínku, že vedle obou původních DLC remaster přichází i s novým komentářem, o který se postaral Sam Lake, novými modely postav nebo podporou ovladače DualSense.

Na remaster jsem se velmi těšil a je mi sympatické, že autoři od počátku jasně deklarovali, co dělají a co mohou hráči čekat. Skutečnost, že míru vylepšení zmiňuje i samotný název, mi přijde maximálně transparentní. Čekejte vylepšení, ale nečekejte zázraky. Není to remake a ani si na něj nehraje, i když místy autoři Maxe Payna a Controlu přeci jen dopřejí fanouškům nějaký nadstandardní servis. Ze všeho nejvíc mě překvapilo, jak rychle do Alanova světa zase vklouznete. Před spuštěním hry jsem si sám kladl otázku, zda to ještě bude fungovat. Zda nebudu po takové době zklamán a nebude-li realita zaostávat za tím, jak si titul představuje moje fantazie v kombinaci s pokroucenými vzpomínkami. S úlevou musím konstatovat, že “to tam bylo” během pár sekund. Jakmile hra začala, už jsem věděl, že mě bude bavit, a rozpomněl se na to, proč se mi tolik líbila před lety.

Ve smyslu hratelnosti, vyprávění i strašení mi přijde Alan Wake stále aktuální a zcela to legitimizuje skutečnost, že se remasteru dočkal. Kdybych si dnes pustil originál, možná bych byl zklamaný. Alan Wake Remastered ale vypadá přesně tak, jak si hru pamatuju (!), tedy jak si moje hlava myslí, že vypadal. Což přirozeně znamená, že vypadá mnohem lépe. Ostatně stačí se podívat na různé podrobné srovnávací obrázky. Remake to sice není, ale rozhodně ani žádný líný remaster jen s detailnějšími texturami a vyšším rozlišením. Když jsem mluvil o tom, že autoři místy nabízejí trochu bohatší servis, určitě stojí za zmínku, že vedle obou původních DLC remaster přichází i s novým komentářem, o který se postaral Sam Lake, novými modely postav nebo podporou ovladače DualSense. To vše ale stále stojí na stejných základech, od nichž nemůžete čekat úplně nový dům.

Zdroj: Remedy Entertainment

Informace, že se na remasteru podílela britská společnost D3T, byla spojená s určitou nejistotou. Na jedné straně totiž vytvořili základní, ale slušný remaster Shenmue I & II z roku 2018. Současně jsou ale zodpovědní také za katastrofální Mafia II: Definitive Edition z roku 2020. Naštěstí průšvih se tentokrát nekoná. Komentář je příjemný bonus. Podpora ovladače DualSense a haptika mě mile překvapila. Hra funguje, jak má, a nabízí výrazně pěknější podívanou než originál, i když je třeba se na takové věci zaměřit a nepracovat jen se vzpomínkami. Nicméně u vylepšených modelů postav se můžeme na chvíli zastavit a otevřít tím kritičtější téma. Na jednu stranu musím říct, že upgrade obličejů hře jednoznačně prospěl. Na straně druhé mám ale podobně jako někteří další hráči trochu problém strávit novou podobu hlavního hrdiny. Záměrně nepíšu vylepšenou, ale novou, protože mi přijde, že si opravdu není podobný. Respektuju a chápu důvody, nicméně mi přijde, jako by protagonista byl někým trochu jiným. Mám z něj dokonce i odlišný pocit a myslím, že v tomto mě paměť nešálí. Zvlášť patrné mi to přijde třeba ve flashbacku.

No a když už jsme ta negativa nakousli, chvíli se u nich zastavíme. Ačkoli modely postav a jejich obličeje jsou mnohem detailnější, nějak za nimi zaostávají animace a mimika. Postavy mají velice strnulý výraz, jejich tváře vypadají mrtvolně jako po injekcích botoxu a když se přitom o nějaký výraz nebo emoci pokusí, je zase až komicky přehnaná. Na toporné animace bych si postěžoval i u pohybů hlavního hrdiny. A tím se plynule dostáváme k tomu, co vše by remaster měl nebo mohl opravit. Shoda v tom smyslu asi panovat nebude. Ačkoli chápu, že má být zážitek autentický, já bych se paradoxně spokojil s původními obličeji a sáhl trochu hlouběji do hry ve snaze modernizovat ji a učinit opět co nejpřitažlivější pro moderní publikum. Alan se neovládá moc příjemně. Člověka ani nenapadne, jaký kus cesty hry v tomto smyslu za 11 let ušly, dokud to sám nepocítí. Protagonista se pohybuje trochu jako v medu a má sklony k setrvačnosti, která už dnes není běžná. V akci mi to přitom ani moc nevadilo, spíš při pobíhání prostředím a snaze o nějaké akrobatické pasáže. Zejména skoky, přelézání a pády vypadají mnohdy dost komicky, ovládání je nepřesné a neintuitivní.

Výkon sice není špatný, ale není ani tak excelentní, jak by si remaster zasluhoval. Hra třeba nepodporuje ray tracing ani HDR, což by se vzhledem k tomu, jak pracuje se světlem, tmou a stíny přímo nabízelo.

Zaujala mě také práce s kamerou. V negativním slova smyslu. Kamera má tendenci neustále nějak poskakovat a měnit svou pozici, takže jste soustavně nuceni měnit speciálním tlačítkem pohled přes levé a pravé rameno. Nic podobného přitom normálně ve hrách člověk vůbec nemusí řešit. Nevadí mi ani jeden pohled, ale určitě mi vadí, pokud hra orientaci sama zcela náhodně mění. Za úvahu stálo určitě i řešení sprintu. Neschopnost hlavního hrdiny popoběhnout alespoň pár metrů v kuse je úsměvná, pokud vám zrovna nejde o život. Pak je spíš k vzteku. Pochvalu autoři zasluhují za možnost změnit plynule velikost titulků, ale nechápu, že v nastavení tento ukazatel nedoprovází ukázka, jak to bude v praxi vypadat a musíte tak ladit velikost metodou pokus-omyl. Škoda je ale i to, že hra není zcela konzistentní, pokud jde o kvalitu grafiky ve hře a v cut scénách. A výkon sice není špatný, ale není ani tak excelentní, jak by si remaster zasluhoval. Hra třeba nepodporuje ray tracing ani HDR, což by se vzhledem k tomu, jak pracuje se světlem, tmou a stíny přímo nabízelo.

Skutečnost, že se vývojáři zbavili product placementu mi ani v nejmenším nevadí. Podstatnější je, že nás nezkrátili, pokud jde třeba o licencovaný soundtrack. Větší škoda mi přijde, že se Remedy nevybičovali k tomu, aby součástí remasteru byl také spin-off Alan Wake’s American Nightmare. Nejde ostatně o pokračování, ale menší hru, jejíž rozsah je jen o něco málo větší než dvojice DLC pro původní titul. Pokud jde o cenu, stojí remaster tak někde na pomezí. Jeho cenovka vás zřejmě neurazí, ale ani nenadchne. V závislosti na platformě se prodává za 630 až 659 korun. Výsledek je na tom tak nějak podobně. Alan Wake Remastered nevzbuzuje jednoznačné nadšení, ale nejde ani o zklamání. Je to pořád skvělá hra, která dostala poměrně slušný, ale ani zdaleka dokonalý remaster.