Age of Empires IV

Existují vývojáři remaků i remasterů, kteří udělají v rámci marketingové kampaně první poslední, aby hráče přesvědčili o výjimečnosti všech změn a vylepšení, které zaručeně neničí kvality původní hry. Sype se to na nás ze všech stran, někdy to zní dobře, někdy to nedává smysl, ale období návratů ke klasikám jednoduše pokračuje, i když to ne všichni fanoušci snášejí bez projevů nelibosti. No, a pak je tu studio Relic Entertainment, které několik uplynulých let pracovalo na Age of Empires IV, aby nám až teprve nedávno s finální platností nepřímo potvrdilo, že ve skutečnosti dělá remake druhého dílu, a to navzdory skvělé péči, jaké se Age of Empires II dostává. Nevěřil jsem, že to řeknu, ale tady se hrálo na jistotu a žádné experimenty nebo dokonce posuny žánru nečekejte. Není to ani vysloveně dobrá, ani vysloveně špatná zpráva, vše ale bude z velké části záležet na úhlu vašeho pohledu a hlavně předchozích zkušenostech.

Tohle už jsme někde viděli…

Pokud se řadíte k fanouškům série, pak jste byli pravděpodobně účastni nedávného betatestu a máte tudíž poměrně jasnou představu, co vás čeká. Na toto konto mohu říct, že se nezměnilo příliš – hra neprošla žádnou kouzelnou optimalizací, nezměnil se interface, neposunula se ani grafika a změny zanesené do online hry nelze kvůli nedostatku hráčů z řad hrstky novinářů a tvůrců obsahu v tuto chvíli vůbec hodnotit. Nebojte se ale, tady recenze nekončí, protože plná verze má pochopitelně mnohem více obsahu a karty vykládá bez okolků na stůl. Všichni ostatní, kdo se o čtvrtý díl téhle slavné real-time strategie příliš nezajímali, tak musí vědět o všech těch různorodých národech, skvělých kampaních v singleplayeru, perfektní hudbě a dalších maličkostech, které dělají z Age of Empires IV usměvavého a možná už trochu senilního prodavače lístků na vlak do minulosti. Nabídka je totiž na první pohled velmi lákavá a vývojáři z Relicu se tentokrát rozhodli zaměřit na zábavnou výuku historie ještě silněji než jejich předchůdci z Ensemble Studios. Je to jedna z prvních skvělých věcí a mám obavu, že se už na jiné historické strategie po zkušenosti s Age of Empires IV nebudete v tomto ohledu dívat stejně.

Zdroj: Microsoft

Asi nejsilněji se dějepisné pojetí hry projevuje ve zmiňovaných kampaních. Jsou čtyř a jejich zasazení kopíruje osmičku hratelných národů. Na ploše několika stovek let se nejprve podíváte do Anglie, když byla pod nadvládou Normanů. Aby toho hartusení mezi Angličany a Francouzi nebylo málo, ve druhé kampani vás čeká stoletá válka. A poté se už přesunete na východ, abyste byli svědky vzestupu Moskvy a následně se chopili Mongolů a jali se dobývat nejen Rusko, ale především Čínu. Jak vidíte, kampaně by se daly místopisně spojit do dvojic, v nichž tvoří určitý protiklad sebe sama. To je z mého pohledu skvělé rozhodnutí, které dokáže hráči poskytnout dostatečně detailní pohled na znepřátelené strany, lépe pochopit jejich pohnutky a uvědomit si, že nic není černobílé. Vývojáři sice nezachází k žádným kontroverzním momentům a po historických linkách jen kloužou, ale dávají fanouškům kontext a hlavně jim vysvětlí i některé dílčí historické okolnosti. Součástí kampaní, které lze hrát na přeskáčku, bez nutnosti je postupným hraním odemykat, je totiž velké množství mikrodokumentů, které vás v podstatě připraví na to, co přijde v další kapitole kampaně. Jednou to jsou obléhací stroje, jindy kroužková brně a někdy dostanete úderný exkurz do života mongolských lučištníků na koni.

Historické dokumenty pro všechny

Dokumenty jsou skvěle natočené, jdou rovnou k věci, a i když mezi sebou občas recyklují některé záběry, fungují opravdu skvěle. Snad ještě lepší jsou ale úvody jednotlivých misí či předěly mezi kapitolami. Nevím, jak jste na tom vy, ale jen málokdy jsem v jiných strategiích po odehrání několika hodin četl dlouhé textové anotace toho, co mě čeká na bojišti, v Age of Empires IV jsem ale zhlédl všechno do poslední sekundy a náramně si to užíval. Asi nejdůležitější je zmiňovaný kontext, které krátké filmy hráči dají a názorné ukázky válečných postupů nebo řemesel. Filmečky se odemykají postupně, můžete si je pochopitelně pouštět opakovaně z hlavní nabídky a jediné, co může potenciálně stát v cestě opravdu povedenému zážitku, je absence češtiny. Jazyk použitý v dokumentech není složitý, informací je ale poměrně dost a bez znalosti angličtiny či jiného světového jazyka, do kterého je na rozdíl od naší mateřštiny hra přeložena, to bohužel nepůjde.

Nejde o žádnou hardcore záležitost a vývojáře z Relicu naopak podezřívám z mírného zhloupnutí některých aspektů i v mantinelech Age of Empires.

To už ale z druhé strany neplatí o vlastním hraní, které tak výrazně připomíná v úvodu zmiňovaný Age of Empires II, že se rychle zorientují i ti, kdo o tuto hru v minulosti jen zavadili. I čtvrtý díl zůstává real-time strategií klasického střihu, ve které se v souladu s pravidly série pohybujete po žebříku čtyř epoch. Spravujete vesnici či město, staráte se o ekonomiku na základě čtyř základních surovin a pochopitelně budujete armádu. Naučit se základní principy hry jde snadno, mistrovství ale přichází až s desítkami odehraných minut a po zocelování ve skirmishi nebo multiplayeru. Na druhou stranu ale nejde o žádnou hardcore záležitost a vývojáře z Relicu naopak podezřívám z mírného zhloupnutí některých aspektů i v mantinelech Age of Empires. Asi nejvíce se to projevuje na soubojích, z nichž například díky stoprocentně přesné střelbě lučištníků vypadla značná část mikromanagementu jednotek. Možná i z toho důvodu pak učinili vývojáři několik dalších kroků, které nehodnotím nikterak vesele a mám pocit, že vyznavači trochu komplexnějších strategií budou až do případných budoucích patchů značně úpět. Tak například nevidíte waypointy vašich postav či průzkumníků, takže vlastně nevíte, kudy a kam zrovna jdou. Jednotkám nelze nastavit zcela banální schopnost hlídkování na vytyčené trase. A co může být nad tím vším ještě větší překážkou, vývojáři velmi znepříjemnili změnu kláves. Ačkoliv v Age of Empires IV funguje většina zkratek stejně jako v předchozích dílech, přehodit si je můžete jen na vybraných dvanácti klávesách s tím, že například modifikátor v podobě tlačítka Alt je napevno spojen s rotací kamery a nelze jej použít pro nic jiného. Považuji to za zbytečné klacky pod nohy a problém zejména při rychlých zápasech s ostatními hráči či silnější umělou inteligencí.

Ikonky, tlačítka a další harampádí

Zrovna přívětivým parťákem pak není ani uživatelské rozhraní, které doznalo spoustu změn zejména ve svém vizuálním zpracování. Ačkoliv jsem postupně došel k tomu, že mi ikonky namísto obrázků jednotek či budov vlastně tolik nevadí a líbí se mi také náznaky toho, co se odemkne při přechodu do další epochy, detaily herní nabídky nejsou zcela dotažené. Asi nejvýrazněji je to patrné na upgradech jednotek, pro které vývojáři zvolili vždy úplně stejnou ikonku, lišící se pouze počtem několik pixelů malých teček znázorňující jednotlivé stupně konkrétního vylepšení. Při rychlejší hře můžete přehlédnout, na jakém stupni vlastně jste, co přesně vylepšujete a hlavně, jaký to bude mít efekt, protože i v tomto ohledu je Age of Empires IV tak trochu tajemnou hrou. Dozvědět se, specificky u některých budov, co přesně dělají s jednotkami ve vyznačeném poli, znamená strávit několik drahocenných sekund čekáním na vyskakovací tooltip a dalším pátráním. Přesto všechno ale zůstává hra vesměs plynulá a na třetí či čtvrtý stupeň obtížnosti už dokáže docela solidně potrápit, aniž by umělá inteligence podváděla. V takovém případě je navíc nutné velmi dobře kombinovat schopnosti vůdčích osobností a vlastnosti speciálních jednotek při zachování funkční ekonomiky, čímž se rozjíždí docela solidní rychlík.

Obrovským kladem Age of Empires IV je pak rozmanitost jednotlivých národů a prvek půjčený z Age of Mythology či jiných titulů. Pokaždé, když se svým národem přecházíte do další éry, musíte si vybrat jednu z budov, která následně ovlivní váš další vývoj a směřování. Už na těchto místech se zážitek větví a další výrazné změny s sebou přináší výběr toho, za koho se pustíte do bitvy. Mongolové skládají své plátěné stavby a mohou je volně převážet po krajin, aby vesnici rozbili zase o kousek blíže boje. Dillíský sultanát se může spolehnout na bezplatné upgrady téměř všeho, co se vylepšit dá, platidlem je ale čas, který je mnohem delší než u jiných národů, i když lze srazit množstvím mnichů. Vojáci Svaté říše římské mají skvělé pevnosti. Číňané vybírají peníze kontinuálně pomocí daní. A takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho. Není však smyslem vyjmenovat vše, ale poukázat, že hraní může být pokaždé trochu jiné a dostatečně pestré, aby vás motivovalo zkoušet jednotlivé národy a hledat ty nejlepší možné strategie. Kampaň vás přitom skvěle vybaví poukázáním na ony národnostní speciality a všechno si do sebe v ostrých zápasech hezky sedne.

Brousit a vylepšovat, prosím

Bohužel, ne všechno, co v Age of Empires IV zažijete, má punc rozmanitosti a pestrosti, který by vám dělal radost. Po technické stránce na tom totiž hra není zrovna dobře a je trochu s podivem, že se vývojáři nedokázali vyvarovat problémům, na které jsme ve strategiích naráželi už před deseti patnácti lety. Asi nejhorší je přesun jednotek a pathfinding, který ještě podtrhuje neustálé prolínání jednotek s objekty, podivné trhané animace a občasné výpadky reakce na kliknutí myši zejména ve skirmishi. Chyby se ale objevují i v naskriptovaných sekvencích, které mají před zahájením hry v in-game grafice ještě dokončit příběh rozběhnutý pomocí filmečku před misí, což je ještě zarážející a nedostatků tohoto rázu si opravdu nejde nevšimnout, i když hratelnost nijak neovlivňují. Nad tím vším navíc ještě leží výrazná stylizace Age of Empires IV, která jde proti ustaveným pořádkům a zanechala mě ve finálním dojmu značně rozpolceného. Například budovy vypadají opravdu skvěle, stejně tak hradby nebo jejich destrukce. Postavy, okolní předměty, příroda či voda ale působí na můj vkus až příliš kresleně a bez patřičných detailů, kterých měl víc i předchozí díl. Rozumím, že jde o zvolený styl a jde zřejmě o největší risk, který v Relicu podstupují, osobně se mi ale do vkusu příliš netrefil a nepovažuji ho ani za vysloveně přehledný. Vybrat kýženou jednotku, potřebujete-li jednu, nikoliv celý svaz, je složité nejen proto, že mezi nimi nejsou značné rozdíly, ale také proto, že se rády shlukují a neumožňují pohodlný výběr. Nemůžete si pomoci ani kamerou, protože zoom je značně omezený, takže nevidíte ani dostatek detailů, ani kýžený prostor kolem vás, potřebujete-li operovat s větší armádou. A když se k tomu přidají poměrně značné nároky na hardware a nemožnost s komplexní, byť na první pohled nepříliš technologicky vyspělou strategií dojít ke stabilní frekvence snímků, je to poněkud zarážející.

A co multiplayer?

K Age of Empires IV jsme se dostali ještě před vydáním, kdy se po multiplayerových serverech ojediněle potulovali novináři a tvůrci obsahu. I z toho důvodu nebylo možné v podstatě žádným způsobem online hru vyzkoušet, byť nabízí po dohrání kampaně ten největší potenciál. Hrát se dá v několika režimech, včetně kooperace a nastavení hry podléhá stejným atributům, jako start offline skirmishe. Můžete zvolit ráz krajiny, jeho geografické umístění, velikost mapy, bohatost zdrojů, a pak samozřejmě jednotlivé národy, jejich startovní pozice a podmínky vítězství. Ani v tomto ohledu se nicméně AoE IV neodklání od svých předchůdců a bude záležet jen na přístupu ke statistickému či e-sport servisu, který vývojáři z Relic poskytnou. Zatím ve hře chybí, ale bude zřejmě doplněn později, pokud stále platí, že má hra i na sportovní scéně nahradit druhý díl.

O to těžší je hodnocení hry s ohledem na to, že po stránce hratelnosti i přes některé překážky nabízí opravdu solidní zážitek a hlavně ctí odkaz celé série. Kampaň vám vydrží na dvě desítky hodin a skirmishe či multiplayer nabízí také solidní potenciál. Ještě je ale potřeba zapracovat na optimalizaci a také – řekněme – e-sportových prvcích, jako jsou replaye či detailní statistiky po konci zápasů, které testovaná verze hry postrádala. Nepochybuji přesto, že Age of Empires IV fanoušky rozdělí, a stejně tak, jak budou někteří hráči volat po návratu starých pořádků, očekávám také velmi pochvalná slova stran podobnosti s předchozími hrami. S nimi čtyřka bez jakýchkoliv výhrad sdílí také úžasný hudební podkres, který staré známé tóny roubuje na jednotlivé národy a podtrhuje celý tenhle návrat do minulosti. Mně se líbil a očekávám, že s ním vývojáři budou i nadále pracovat, ambice tu totiž jsou a za plnou cenu 60 eur na Steamu by si hráči skutečně zasluhovali maximální servis, i když je hra levnější na Xbox Storu a je zařazena do nabídky Game Passu. Tak berte tu osmičku s určitou podmínkou a možná i přihlédnutím k tomu, že velké real-time strategie tohoto typu už tak často nevychází, a tudíž i chybí přímější porovnání.