Proč se titulky ve hrách skoro nedají číst?

Určitě jste už nejednou usedli k nové hře, abyste jako první věc začali hledat, kde se zapínají titulky. Pokud jste měli štěstí, stihli jste to ještě před úvodní animací, ve většině případů se ale do nastavení dostanete až z hlavního menu, takže musíte najít způsob, jak si intro pustit znovu. Už na těchto drobných překážkách je ale vidět, nakolik okrajovým tématem musí titulky pro vývojáře být, když ani hráčům nenabídnou očekávaný servis s ohledem na to, kolik úsilí se musí věnovat přípravě jazykových lokalizací. Už dopředu bohužel vím, že v tomhle videu asi nepřinesu ultimátní odpověď na to, proč tomu tak je – točil bych se zřejmě kolem lenosti nebo podcenění celého významu titulků – společně si ale můžeme projít ty největší problémy, kterých se vývojáři na hráčích v tomto ohledu dopouští.

Zatímco PC hráči se s tím dokáží většinou popasovat snáz, jednoduše proto, že sedí blíž k monitoru, konzolisté musí často přestěhovat půlku obývacího pokoje, aby si mohli sednout blíž a ty zapeklitě malé mrchy dokázali vůbec přečíst.

Začít můžeme tím nejviditelnějším, což už ale samo o sobě zní jako špatný vtip. Řeč je totiž o nepochopitelně malé velikosti písma, ze kterého vývojáři titulky sestavují. Nezáleží na tom, jestli se bavíme o velkém komerčním titulu nebo malé hře od nezávsilého studia. Je úplně jedno, jestli hra obsahuje pouze angličtinu a s ní spojené titulky, anebo celou plejádu jazykových verzí. Malé titulky jsou nešvarem drtivé většiny her, jako kdyby vývojáři zcela zapomínali na to, pro koho své hry tvoří. A zatímco PC hráči se s tím dokáží většinou popasovat snáz, jednoduše proto, že sedí blíž k monitoru, konzolisté musí často přestěhovat půlku obývacího pokoje, aby si mohli sednout blíž a ty zapeklitě malé mrchy dokázali vůbec přečíst, krucinál! A ne, nemá to co dočinění s velikostí televizí, která v průměru utěšeně narůstá – i na solidní 55 palců velké úhlopříčce nejdou přečíst titulky ani ve Wolfensteinovi, ani v Zaklínači, ani v Mass Effectu a takhle bych mohl pokračovat opravdu hodně dlouho.

Jediným důvodem, který ale stejně nezní bůhvíjak přesvědčivě, je estetická stránka věci – rozumím tomu, že vývojáři jednoduše nechtějí překrýt své umění kilometry písmenek a naopak chtějí hráče, aby nebyli u hraní ničím rušeni, myslíte ale, že je napadlo, kdo si ony titulky zapíná? Ano, přesně, člověk, který pravděpodobně dabingu nerozumí ale hru by rád pochopil, všichni ostatní si mohou titulky vypnout! A určitě mi dáte za pravdu, že ve výsledku je člověk mnohem více rušen malými titulky, na které se musí obzvlášť soustředit, než velkými, které lze číst tak na půl oka a přitom ještě sledovat obraz. Musím ale férově uznat, že někteří vývojáři už nabízí možnost změnit si velikost titulků, takže jsme možná na dobré cestě. Jen to jde na můj vkus opravdu hodně pomalu.

Další věcí, která se musí rovněž zlepšit, je počet vět na jeden řádek. Pokud jsete už někdy časovali titulky k videu, natož dlouhému videu, určitě víte, že je to celkem mravenčí práce, která může začít nejednoho člověka pořádně žrát. Je to ale opravdu potřeba, protože pak se najednou na obrazovce – a ideálně malým fontem – objeví třeba tři dlouhé věty, které musíte ve svém vlastním zájmu přelouskat a nestihnete se ani na vteřinku mrknout na to, co se děje nad nimi. Obvyklá délka jednoho řádku titulků ve filmech, které mají tuhle problematiku samozřejmě zvládnutou, je 50-70 znaků – což je ideální poměr mezi velikostí písma a estetiky, aby titulky nelezly z obrazu. Herní vývojáři ale přistupují k téhle již vymyšlené a ozkoušené záležitosti po svém, takže to pak bohužel dopadá špatně. Nehledě na to, že během vlastního hraní byste vedle čtení titulků měli stíhat i hraní, a to je něco, co se už nedá příliš skloubit. Pak titulky třeba u Xenoblade Chronicles působí pohledem videoher skoro nepatřičně, jako kdybyste najednou sledovali film a stíhali text i video. A to jsem ještě nemluvil o dalším problému, který se pojí s příliš dlouhými řádky. Někdy je totiž samotných řádků opravdu hodně a vývojáři tím vysílají signál, že si právě jen plní nějakou nutnou položku seznamu, aby mohli říct – jo, máme tam i titulky. Nezřídka se totiž stává, že na obrazovce přistane celý odstavec textu a teď, hráči, snaž se.

Pořád ale nejde o to zdaleka nejhorší, na co můžete během čtení titulků ve videohrách narazit. Ačkoliv jich často bývá příliš, nebo se hodně rychle střídají, jednu věc vývojáři skutečně nezvládají – a tou je kontrast. Není totiž nic horšího, než když sledujete epickou příběhovou sekvenci, nebo třeba jen důležitý rozhovor v autě a titulky se topí v záplavě bílé na pozadí. V kombinaci se všemi předchozími nešvary je pak už zkrátka nemožné, dozvědět se trochu víc o kontextu a nezbývá nic jiného, než se s tím spokojit. A to by přitom stačilo, aby měly titulky stín, černý okraj nebo poloprůhledný box na pozadí, a hned by to bylo všechno veselejší. Jenže tu pořád bliká alarm v podobě zkažené estetiky a nemístné obavy, jak moc by hra utrpěla s byť jen trochu čitelnějšími titulky. Neutrpěla, to víte stejně dobře jako já, anebo vám opravdu titulky kazí zážitek třeba při sledování filmu? Mnohem větším problémem jsou chybějící popisky, které by mohly pomoct nedoslýchavým nebo nslyšícím, kteří jsou zcela přirozeně také hráči videoher. Namísto toho ale opět ve většině případů musí složitě zjišťovat, že konkrétní mise pokračuje třeba zvednutím zvonícího telefonu, na což titulky neupozorní a nechají hráče tápat. Je to škoda, protože by stačilo opravdu málo k tomu, aby se celá situace dramaticky zlepšila a nemusela vznikat podobná videa.

Na závěr snad jen úplné drobnosti, nad kterými jsem ale ochotný celkem mávnout rukou i vzhledem k tomu, jakým způsobem jsou titulky ve hrách zobrazovány. Trefit v každé jazykové verzi dělení vět do druhého či třetího řádku přesně na místech, kde je to žádoucí, by znamenalo strávit s jejich implementací opravdu hodně dlouhou dobu. To samé se samozřejmě váže s překlepy nebo gramatickými chybami, případně i občas haprujícím načasováním, kdy titulky zmizí mnohem rychleji, než byste je dokázali přečíst. No, teď už každopádně dostáváte prostor vy – určitě se s ostatními v komentářích podělte o vaší zkušenost, případně by nás zajímalo, jestli jsou mezi vámi tací, kdo titulky vysloveně nemusíte a vypínáte je třeba kvůli oné proklamované estetice.