Odhalení KCD II se v Kutné Hoře natáčelo pod rouškou noci

Vývojáři ze studia Warhorse sdíleli další video, které bere diváky za oponu příprav grandiózního odhalení Kingdom Come: Deliverance II. Na mysli tím samozřejmě máme představení natočené v chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře, odkud představitelé hlavních rolí spolu s vybranými vývojáři po dlouhých letech čekání potvrdili, v co mnozí hráči doufali. Pokud vás zajímá, jak představovací video vzniklo, s čím se museli vývojáři i filmaři potýkat, případně jak zaručili, aby obyvatelé Kutné Hory nezjistili dopředu, co se ve Warhorse chystá, pak se klidně pusťte do sledování, klidně i s českými titulky, které jsou pro video k dispozici.

Videem provází PR manažer Tobias Stolz-Zwilling a marketingový odborník Vítek Mičke, kteří popisují jednotlivé okamžiky a přidávají i poměrně zajímavý pohled do zákulisí. V první řadě je na místě připomenout, že natáčení probíhalo letos v lednu, kde vývojáři spolu s celým štábem strávili tři dlouhé noci. Pokud se ptáte, proč právě noci, částečně tím už dostáváte odpověď na otázku, jak se existenci Kingdom Come: Deliverance II podařilo utajit až do samotného odhalení. „Všechny povědomé tváře z KCD přijely do Kutné Hory, takže bylo opravdu těžké, udržet celou věc pod pokličkou. V tu dobu nikdo mimo nás nevěděl o existenci KCD II,“ zazní ve videu. Tobi pak dodává, že z těchto důvodů mohli natáčet každý den jen 12 hodin, a to od 17. odpolední až do 5. ranní. „Zavřeli jsme většinu centra města a všechny cesty vedoucí na scénu hlídala ochranka, která musela odhánět všechny zvědavce z Kutné Hory s tím, že natáčíme historický dokument,“ dodává pak Mičke.

Jak je z videa patrné, studio i podle slov Stolze-Zwillinga na oznámení Kingdom Come: Deliverance II nešetřilo, a to ani v případě natáčení hudební části s tématem svaté Barbory ze soundtracku, pod nímž je coby autor znovu podepsán skladatel Jan Valta. „Přivezli jsme do katedrály 37 muzikantů a 14 sboristů, abychom přivedli k životu finální hudební scénu,“ říkají vývojáři. Na natáčení hudebního čísla, které doplňuje projekce na zdech katedrály, si pak vyhradili jednu celou noc, a minimálně podle ohlasů se to studiu Warhorse vyplatilo. I v tomto případě ale bylo prý svízelné bojovat s tím, aby nic neuniklo na veřejnost, protože se hudba z katedrály nepochybně linula částí města a mohl ji někdo zaslechnout třeba při noční procházce.