Nejlepší Star Trek hra, která nikdy nevyšla

Adventura Star Trek: Secret of Vulcan Fury od společnosti Interplay měla všechno. Příběh od oblíbené spisovatelky a autorky populárních epizod D.C. Fontany, hlas i podobu všech původních herců a špičkovou grafiku, o níž se nám do té doby jen snilo. Jen jediná věc scházela. Aby hra někdy vyšla. Titul oznámený v roce 1997 byl totiž o dva roky později zrušen, ale fanoušci na něj i po 20 letech stále vzpomínají jako na nejlepší Star Trek hru, která nikdy nevyšla.

Během dvou let dokázali vývojáři z interního studia Tribal Dreams dát dohromady podle pozdějších odhadů přibližně jen 5 procent hry.

Tahle vize byla zřejmě od samého počátku až příliš ambiciózní. Interplay měl v té době už na kontě úspěšné Star Trek hry 25th Anniversary, Judgment Rites a právě vydal Starfleet Academy. Secret of Vulcan Fury mělo nabídnout skvělý příběh, bezprecedentní herecké výkony přenesené do digitálního světa i špičkovou hratelnost. Ještě mnoho let po vydání původních trailerů se lidem z upoutávek tajil dech. Ve skutečnosti však během dvou let dokázali vývojáři z interního studia Tribal Dreams dát dohromady podle pozdějších odhadů přibližně jen 5 procent hry. Autoři podcenili náročnost produkce i náklady na vývoj.

Titul nás měl vzít do 23. století a na ploše několika epizod bychom se dozvěděli víc o společné komplikované a bouřlivé minulosti Romulanů a Vulkánců. Původně se uvažovalo o osmi kapitolách, později byl jejich počet seškrtán na šest. Ovládali bychom různé hlavní hrdiny klasického Star Treku na palubě Enterprise i na výsadcích. Tehdy ještě bylo – alespoň teoreticky – možné zachytit podobu a hlas všech původních herců, kteří měli díky technologii motion capture ožít na obrazovce i s veškerou mimikou a emocemi. Studio Paramount dokonce později zvažovalo, že by působivou technologii využilo pro nový animovaný seriál na motivy původní série.

Zvědavost fanoušků notně povzbudila i informace, že na E3 v letech 1997 a 1998 se hra prezentovala za zavřenými dveřmi v podobě hratelného dema. To se však nikdy nedostalo na veřejnost. Nebo alespoň ne v interaktivní podobě. Nad rámec původních oficiálních screenshotů a upoutávek se nicméně časem na internetu objevily alespoň další zajímavé záběry ze hry, které zachycují, jak by se titul ovládal a fungoval. Fantazii fanoušků dráždí také skutečnost, že část materiálů a nahraných dat se měla dochovat a leckdo by určitě rád věděl, jaké všechny digitální poklady se v nich skrývají. Interplay ovšem o většinu souborů přišel, a tak jsme odkázáni jen na soukromé archivy členů tehdejšího týmu. I z toho je patrné, že se zřejmě nezachoval žádný fragment skutečné hry.

Není nicméně ani zcela jisté, kolik hlasových nahrávek vlastně stihli autoři pořídit. I když se původně spekulovalo o tom, že vývojáři nasnímali a nahráli dabing všech hlavních herců, scénář ve skutečnosti zřejmě nebyl nikdy dokončen. Pravděpodobně tak dostaly přednost vybrané dialogy určené pro prezentační materiály. Objevily se dokonce pochybnosti, zda by například představitel doktora McCoye DeForest Kelley opravdu zvládl celou svou roli, protože byl v té době už vážně nemocný a zemřel ve stejném roce, kdy byl titul odpískán. Jeho hlas tak mohl nahradit imitátor.

Některé materiály, které byly pro potřeby titulu vytvořeny, později Interplay zrecykloval v real-time strategii Star Trek: New Worlds z roku 2000

V roce 1999, kdy byla hra zrušena, už Interplay zatěžovaly vážné finanční problémy. Společnost sice produkovala velmi úspěšné tituly, ale z hlediska investic a příjmů se začínala potápět. Navzdory tomu, že Star Trek: Secret of Vulcan Fury nikdy nevyšel, pravidelně se objevuje v seznamech nejnákladnějších projektů své doby, což mu rozhodně nepřilepšilo. Autoři například chtěli, aby hráč nepoznal rozdíl mezi animací a hratelnou sekvencí, což je něco, co působilo neuvěřitelně. Ostatně také proto se o hře mluvilo jako o skutečném interaktivním filmu ještě předtím, než se z tohoto pojmu stala nelichotivá nálepka, které až časem napravily reputaci moderní adventury.

Některé materiály, které byly pro potřeby titulu vytvořeny, později Interplay zrecykloval v real-time strategii Star Trek: New Worlds z roku 2000. Dnes už můžeme jen spekulovat, zda by se skutečně titul hrál jako slavné adventury od LucasArts, jak Interplay naznačoval. Ti, kteří měli možnost hru spatřit, tvrdí, že ze soudobé konkurence se jí celkovým pojetím asi nejvíc přiblížil Blade Runner od Westwoodu z roku 1997, ale Star Trek chtěl zajít ve filmovém zážitku ještě dál.

Paradoxní z dnešního pohledu je, že Interplay opakovaně sliboval po odhalení hru vydat v termínu, o němž musela společnost vědět, že je naprosto nereálný. Rozjela se reklamní mašinerie, dobrodružství měla doprovodit do prodeje kniha. Star Trek: Secret of Vulcan Fury byl ve vývoji celkem čtyři roky. Jen dokončit animace by ale podle pozdějších informací trvalo další tři roky. Tak rozsáhlý projekt byl. Manažeři Interplaye si ukousli příliš velké sousto a očekávali, že vytvoří až sedm hodin videa. To by znamenalo, že má vzniknout rozsahem materiál třikrát delší než Toy Story. Vývojáři přitom měli jen asi 5 procent jeho rozpočtu a k dispozici méně než poloviční tým.

Interplay prý od autorů dostával všechny tyto informace a varovné zprávy, ale ignoroval je a posouval data vydání vždy jen o pár měsíců, jako by hra byla skoro hotová, což se ani vzdáleně neblížilo skutečnosti. Z dnešního pohledu se neúspěch zdá nevyhnutelný. Je nicméně obrovská škoda, že se nepovedlo ambiciózní vizi naplnit. Star Trek: Secret of Vulcan Fury mohl být tou nejlepší hrou z tohoto vesmíru. Možná se ale její autoři pustili až příliš odvážně tam, kam se dosud nikdo nevydal.