8. 1. 2021
Tohle období je každoročně spojené s rekapitulováním, bilancováním a vybíráním nejlepších her minulého roku. Vítěze uplynulých dvanácti měsíců volí hráči, novináři i odborné poroty. Jedná se o každoroční rituál, který je velmi oblíbený. Mě ale opět zajímalo, jaké hry si vybrali samotní vývojáři, jaké se jim líbí a po jakých titulech sáhli. O podobných anketách referujeme, když přijdou ze zahraničí. Už potřetí jsem ale uspořádal vlastní průzkum mezi českými a slovenskými vývojáři ve snaze zjistit, po čem sáhnou ti, kteří hry sami dělají. Jaké hry z roku 2020 byly podle nich ty nejlepší, nebo s nimi prostě strávili nejvíc času? Je to opakovaně zajímavá sonda, která může inspirovat i nás, protože autoři her mají málo volného času na samotné hraní a o to zajímavější je zjistit, u čeho relaxují, když už čas najdou. Nemusí to přitom být nutně jen hry z loňského roku. Občas se stane, že je nejvíc baví něco staršího.
Letošní rok mi přišel jako opravdu velká bída. Drtivá většina korporátní naprosto zbytečný komerční odpad, remaky, rebooty a apdejty, nebo nezávislé úchylárny. Asi už jsem starej a většina toho mi nic neříká. Přesto jsem dohrál několik her do konce.
Při prvním lockdownu jsem na Switchi, který jsem koupil dětem a pak jim ho nechtěl půjčovat, dohrál Shakedown Hawaii, což je naprosto skvělá pixelartová variace na GTA I. Ale ve všech směrech lepší a navíc je to božská parodie na osmdesátá a devadesátá léta. Trochu mě znervózňuje, že tu hru následně začala hrát moje čtyřletá dcera a dokáže pobíháním s pancéřovkou po městě trávit znepokojivě dost času.
Další hrou na Switch a zase pixelartovou je Carrion. Fantastická polská hororovka, kde ovládáte monstrum prchající z tajné laboratoře, přičemž hra má famózní 2D fyziku a je na tom celá postavená. Dcera to chtěla hrát, ale to už jsem jí zakázal.
Dohrál jsem i Wasteland 3, který sice vypadá docela hnusně, nepřináší do žánru RPG nic nového, ale stejně byl super, protože ty prastaré mechaniku z prvního Falloutu pořád fungují a bavil mě hodně.
Vrcholem nejen letošního roku pak pro mě je Cyberpunk 2077. Nic jsem si od něj nesliboval. Začátek mě dokonce neskutečně zklamal a pak to byla nejlepší hra za posledních několik let. Tečka. Hrál jsem to na PC a po hotfixu 1.2 jsem neměl ANI JEDEN game breaking bug ani žádný větší problém, kromě otravné nutnosti po každém spuštění nastavit češtinu. Zklamáním byla clickbaitová senzacechtivost všech youtuberů a novinářů, kteří honili zhlédnutí na hejtování neopatchované první verze hry, aniž by jí většina z nich vůbec hrála.
Zklamáním roku pak pro mě byl Assassin’s Creed Valhalla. Perfektní ukázka korporátního odpadu bez jakékoliv invence a nudná repetitivní blbost. Největším zklamáním bylo, že něco takového má nakonec lepší hodnocení od kritiků i hráčů než Cyberpunk a dobře se to prodává. Ještě větším zklamáním pak bylo zjištění, že vedení těchto korporací je zřejmě prolezlé sexistickými čuňaty a dělají tak ostudu celému hernímu průmyslu a vodu na mlýn všem těm hysterickým kampaním proti hráčům. Přijde mi hodně smutné, že se ukáže, že zrovna navenek tak woke firma je v reálu sama prolezlá tím, proti čemu tak brojí. Ale je běžné, že ten kdo nejvíc křičí…
Přiznám se, že letošek byl pro mě herně jaksi slabší. Čím jsem starší, tím je pro mě těžší najít něco, co mě skutečně nadchne a uspokojí. A tento rok jsem se k nějaké vyložené perle bohužel nedostal (pokud vynechám Creaks, samozřejmě:). Líbilo se mi Carto, South of the Circle, A Monster’s Expedition nebo Animal Farm. Zdaleka nejvíc času jsem pak strávil se Slay The Spire, což jsem si nainstaloval jen tak zkusmo ze zvědavosti, co na tom všichni mají, no a od té doby mám nepříjemnou závislost a chodím spát příliš pozdě.
Když se podívám na své hodiny odehrané na Steamu za poslední období, vidím, že převážně hraju spíš indie singleplayer hry, multiplayer mě moc nebere. A zároveň často jsou to hry, kde můžu dávat průchod své minmaxerské úchylce nebo v nich něco stavět či optimalizovat, to já rád. Bez toho že bych tím chtěl tvrdit že se jedná nějak obecně o nejlepší hry roku, pro mě osobně v tomhle smyslu výborně zafungovaly They Are Billions, Monster Train a Satisfactory.
Ako obvykle, som si tento rok asi takmer žiadnu hru nezapol. Jediná hra, ktorá ma zaujala, ktorú som si kúpil a občas si ju zapnem, je malá hra Townscaper. Je to podľa mňa geniálna (experimentálna) hra, spĺňa všetko, čo si predstavujem ako game designer pod pojmom „dobrý nápad“ na indie hru pre solo developera alebo malý tým. Jednoducho inšpiratívne!
Nejvíce mě bavila hra Crusader Kings III, kde ale po 10 hodinách pořád nemám tušení, jak ji hrát. Dohrál jsem remake Mafie, to je povinnost. Star Wars Jedi: Fallen Order mě nadchl grafikou prvního levelu, ale dál jsem nehrál. Fajn byly i The Outer Worlds, ale ty mě po 10 hodinách přestaly bavit, ale dám jim ještě šanci. Zkusil jsem hodinku Cyberpunk 2077 a vypadá super a mám ho spolu se State of Decay 2 a nějakými datadisky ke Kingdom Come v TODO na tenhle rok. Koukám, že jsem toho moc nového nehrál. O to více vyhlížím rok 2021.
Loňský rok u mě na plné čáře zvítězily indie tituly. První hra je tak trochu podvod, protože To the Moon vyšlo už před 10 lety, ale já jsem se k němu dostala až díky portu na Nintendo Switch a zanechal ve mně jeden z největších emocionálních zážitků vůbec. Dále Spiritfarer. Nádherně animovaná hra, ve které v roli převozníka doprovázíte postavy na jejich poslední cestu. Mix mezi humorem a smutkem je udělaný naprosto skvěle. Navíc mi hratelně připomínala Stardew Valley, což je jedna z mých nejoblíbenějších her vůbec. Další je Yes, Your Grace. Pixelartová jednohubka skvělým soundtrackem a nelehkým rozhodováním nad osudy nejen svých poddaných, ale i vlastní rodiny.
Jako tradičně, ani loni jsem se k moc hrám pořádně nedostal a ještě méně jich dohrál. Z těch, na které jsem si našel čas a užil jsem si je, bych zmínil nový Microsoft Flight Simulator, Half-Life: Alyx, Tony Hawk’s Pro Skater 1 + 2, Cyberpunk 2077, Ministry of Broadcast, Spiritfarer, Creaks a Yes, Your Grace. Ale nejlepší hra minulého roku je pro mě Ghost of Tsushima. I když se teď už většinou velkým open world hrám vyhýbám, tuhle jsem si hodně užil a rozhodně v ní za loňský rok utopil nejvíc hodin.
Veľmi rád by som sa jednoznačne vyjadril ako minulý rok. Tento rok však bol pre mňa sklamaním. Zatiaľ čo v minulosti bola moja odpoveď jednoznačná a bez zaváhania (Red Dead Redemption 2, Kingdom Come: Deliverance), tak za rok 2020 sa mi na túto otázku bohužiaľ zodpovedať nedá. Nezaujala ma totiž žiadna hra vydaná v roku 2020. Osobne stále najviac času trávim v hrách, ktoré vyšli v roku 2019 a skôr. Ak však musím vybrať z toho (pre mňa) šedého priemeru, tak by to bolo Crusader Kings III.
Star Wars: Squadrons. V tomto případě bylo ale prvotní bezpodmínečné nadšení velmi brzy zhaceno samotným rozsahem hry. Doufám, že EA nedostojí svému slibu, že hru nehodlá expandovat. Byla by to věčná škoda – dočkat se po dvaceti letech z tohoto žánru něčeho fakt dobrého a pohřbít to nedostatečným obsahem. Tato hra klidně měla stát 70 eur a mělo se jednat o epický návrat titána Star Wars simulátorů, což je ambice, na kterou má hra jednoznačně nárok.
Zmínil bych i pompézní návrat MechWarriora, jehož jsem také letitým fanouškem a řádně jsem si poslední počin od Piranha Games užil, ale ten bohužel vyšel s odřenýma ušima už v prosinci 2019. Letos ale ještě vyšel Doom Eternal. Po bombě z roku 2016 jsem se neskutečně těšil na další nátřesk. Eternal jsem nakoupil v podstatě instantně, o to smutnější bylo prozření, které se dostavilo už po pár odehraným misích. Nebylo to tak nějak ono a v průběhu hraní mé nadšení průběžně kleslo skoro k hranici lhostejnosti. Próóč?! Vždyť v 2016 to udělali na 10/10, já chtěl jen více téhož! Odebrali prvky, které ve verzi z roku 2016 fungovaly (ideální košatost mechanik, semisandboxové mapy – explore komplexních map, sympaticky nepřehnané sci-fi prostředí), a přidali ty, které mě iritují (lineární šňůra arén, která zabila explore element – prostě z arény do arény, skákání/šplhání). Fantasy prostředí v Doomovi je legit, ale nemělo by dominovat nad surovým sci-fi industriálnem.
Jsem si jistý, že z letošních titulů mi ještě hlavu urvou Ghost of Tsushima, obligátní Cyberpunk, ale zuby si brousím i na Creaks od Amanity.
Pre mňa určite najhranejšia hra roku 2020 bola Ghost of Tsushima. Hral som aj Red Dead Redemption 2 a musím uznať, že sa jedná o technicky skvelú hru. Takže tieto dva sú určite top za minulý rok. Ak by som si mal ale vybrať iba jednu, tak to bude Ghost of Tsushima. Hlavný dôvod je, že ma dostala nie len gameplayom a príbehom, ale aj prostredím (Japonsko je pre mňa osobne o niečo zaujímavejšie ako divoký západ – uznávam, že nie som objektívny kvôli Die by the Blade), hlavne však vizuálnym štýlom a zvukmi. Je to jednoducho nie len super zážitok po hernej stránke, ale aj po tej audiovizuálnej. Na záver roka sa objavil Cyberpunk 2077 a z toho mám zmiešané pocity. Som si istý, že technické nedostatky a optimalizáciu dodajú vývojári neskôr. Hodnotiť by sme ale asi mali hry v stave v akom vyšli a tu sa pre mňa CP77 bohužiaľ nedoťahuje na GoT či RDR2.
Rok 2020 byl trochu hektický vzhledem k jedné nejmenované hře, ale z her, které jsem skutečně hrál, bych chtěl vypíchnout z nezávislé scény Dark Fall: Ghost Vigil, což je podle mě skvělá hra, která by si zasloužila více pozornosti. Pak jsem docela dost času strávil se hrou Paradise Killer, kterou sice nemám ještě dohranou, ale určitě stojí za pozornost. Hodně jsem si užil Creaks, které jsou přesně formát hry, kterou můžu hrát, když jsou doma děti. Z větších her jsem letos moc nestihl, ale na přelomu roku jsem rozehrál Wasteland 3, a ten mě zatím baví hodně.
Řada her, která vyšla v roce 2020, mě minula a nezajímá. Nehrál jsem The Last of Us Part II, Cyberpunk 2077 ani Assassin’s Creed Valhalla. Zajímají mě překvapivě trochu jiné hry – strategie. Nebo hraju postupně věci, co mi v průběhu let utíkaly. Nejvíce mě v poslední době zasáhla textová adventura (?) Suzerain. Skvěle napsaný příběh prezidenta fiktivní země, ve které na vašich rozhodnutích opravdu záleží. Můžete zemi směřovat doleva, doprava, čelit puči, opozici, manželce… Hra rozumně reaguje a je velmi dobře napsaná a napínavá. Minimálně dvacet let uběhlo od toho, co jsem hrál takhle dobrou textovku. Druhou skvělou hrou jsou noví Crusader Kings III. Perfektní středověká atmosféra a spousta příběhů, které píše hráč a AI. Skvělé! V posledních Crusader Kings jsem strávil stovky hodin a tady to mám v plánu taky. Do třetice zmíním moji oblíbenou sportovní sérii UFC. Čtvrtý díl se stal dle mého názoru mnohem větším pokrokem, než jsem čekal. Souboje jsou věrohodnější, mají napětí a správný flow. To jsou hry, které jsem z novinek nejvíce hrál. Kromě toho ale sem tam stále zapnu i starší hry jako třeba Civilizaci 6, Tropico, Fallout a další. Definitivně nejvíce času jsem za celý rok strávil v 1428: Shadows over Silesia, ale to se asi nepočítá a navíc to zatím nevyšlo:).
Nebudu chodit kolem horké kaše a začneme Cyberpunkem, což je určitě největší loňská herní událost, ale vzhledem k problémům bych ho nedával jako nejlepší hru roku. Ale přinejmenším s ním několik kolegů strávilo nejvíc času. Pak tu mám pár kandidátů se skvělou hratelností a super příběhem, jako jsou Hades, Ghost of Tsushima, Spider-Man: Miles Morales nebo Immortals Fenyx Rising. A vlastně vyšel i Doom Eternal, která má skvěle odladěnou technickou stránku.
Tento rok to bylo s hraním hodně bídné. Velkou část potenciálně volného času jsem musel věnovat stále práci, do toho jsem měl technické potíže se svojí herní mašinou. Takže jediná hra z roku 2020, kterou jsem hrál, byla strategie Crusader Kings III. Paradox pro mě zůstává jediné studio, kde se nebojím předobjednávky, přestože paradoxně člověk očekává, že dostane hru v rozbitém stavu:) Ale CKIII byl pro mě zatím nejhladší release od Paradoxu a hra byla perfektní hned v den vydání. Větší důraz na RPG prvky než CKII je rozhodně zajímavý přístup, takže uvidíme kam se hra dostane v dalších letech. Další hry z 2020 jsem sice sledoval, ale nedovolím si je hodnotit, aniž bych si je zahrál.
Za celý rok jsem si našel čas jen na dvě hry a, pravda, obě mě bavily hodně. Jsou to Someday You’ll Return od kluků z CBE a pak jsem si nemohl odpustit vyzkoušet remake Mafie od Hangar 13. Obě hry mi přišly nadprůměrné vizuálním zpracováním, byť každá svým osobitým způsobem. Hratelnost i oba příběhy mi zážitek příjemně dokreslily a rád se k oběma za nějaký rok vrátím.
Paci napsal: Paci napsal: 
Coffin Corner napsal: 
antivirak napsal: 
Pavelus napsal: 
Vodovodník napsal: 
savvym napsal: 
turtloss napsal: 
romando napsal: 
drozd_master napsal: romando napsal: Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
