Říká se “Nesuď knihu podle obalu”, ale co si budeme namlouvat. Zejména v dobách předinternetových hru prodával i obal a jméno. Téma o herních krabičkách si už dlouho chystám do šuplíku, ale vznikl mi z toho takový vedlejší produkt v podobě zástupu zábavných i bizarních názvů, jejichž úkolem bylo pobavit, přilákat pozornost a jednoduše zafixovat se hráčům do paměti. I když v jistých případech může nejasný či nesrozumitelný název spíš mást, jak se ostatně můžete přesvědčit v pondělním vidcastu, kdy se Zdeněk s Petrem pokusí uhádnout, co jméno vybraných her skrývá za obsah. Na některé z nich se teď podíváme. A minimálně v některých případech náplň těchto her svou bláznivostí příliš nepokulhává za kreativními názvy. Ale vezmeme to hezky postupně od celkem nevinných jmen až po ta opravdu šílená, abyste se měli čas rozehřát.
Pokud jste na pochybách, samozřejmě jde o bojovku, v tomto případě japonskou, která se pyšní 31 hratelnými postavami a jde o součást dlouholeté série. Ačkoli u nás není moc známá, cestu si oficiálně našla i na Západ.
V zemi, kde vznikl komediální sci-fi horor „Babičky dobíjejte přesně!“, by vlastně nikoho hra nazvaná Bionic Granny neměla příliš překvapit. Jedná se o britský titul z roku 1984 pro Commodore 64 od společnosti Mastertronic. Hráč tu s titulní hrdinkou číhá na děti před školou, aby je praštil holí. Korunu “zápletce” nasazuje, že obal původně sliboval, že budete hrát za školáka, který naopak uniká před babičkou. Hra je považována za jednu z nejhorších pro Commodore 64 vůbec.
Wild Woody je plošinovka od Segy z roku 1995 pro Mega-CD. Hlavním hrdinou je oživlá tužka a i když jde o titul pro děti, protagonista má jméno, za které by se nemusel stydět ani pornoherec. A rodiče si toho samozřejmě všimli. Nejde přitom o nějaké nedopatření, ale záměr. Titul s narážkou na penis čelil kvůli svému názvu a maskotovi hlasité kritice a designér hry Doug Lanford později přiznal, že vývojáři na toto téma často žertovali. Nakonec se ukázalo, že šlo o tragické rozhodnutí.
Princess Tomato in the Salad Kingdom je titul z roku 1984 určený primárně pro japonské domácí počítače, i když časem se dostal i na další platformy. Ve hře od studia Hudson Soft polidštěné ovoce a zelenina prožívá dobrodružství v textové adventuře. Hlavním hrdinou je Sir Okurka, rytíř, kterého král Brokolice pověřil, aby porazil zlého ministra Dýni, který unesl princeznu Rajče.
Potenciálně nejbizarnější a současně nejvtipnější název hry všech dob trochu “kazí” skutečnost, že jde samozřejmě o záměrnou recesi. Pod titulem z roku 2015 je podepsaný marbenx a náplň hry prozrazuje už její jméno. Ztratíte se ve veřejných sprchách a musíte najít svého tátu. Jako ze života. Ve hře samozřejmě nechybí osmibitové penisy, i když marketingové materiály bylo třeba cenzurovat. Titul najdete na Steamu, kde se těší extrémně kladnému hodnocení, 95 procent hráčů si jej chválí. Jak si ale asi dokážete představit, bulvár si na něm smlsnul kvůli zlehčování nebo dokonce propagaci zneužívání dětí.
Attack of the Mutant Camels, známý též jako Advance of the Mega-Camels je hra z roku 1983 pro Commodore 64 a Atari. Hráč ovládá stíhač a jeho úkolem je porazit velké žluté velbloudy, kteří po vás střílí firebally z tlamy a snaží se dosáhnout vaší základny. Jedná se o variaci na Star Wars: The Empire Strikes Back z roku 1982. Attack of the Mutant Camels se v roce 1984 dočkal pokračování pod názvem Revenge of the Mutant Camels.
Touch Dic není hra v pravém slova smyslu, ale spíš slovník a překladač. Pochází z Jižní Koreje a vyšel v roce 2005 na Nintendo DS. Titul podporoval angličtinu, japonštinu a korejštinu. Když ale zamířil do obchodů, jeho název se musel změnit z Touch Dic na Touch Dictionary, protože byl původní název vnímán na Západě jako nechtěně vulgární. Ale současně také zábavný. Korejské vydání navíc doprovázel reklamní slogan “Slova stimulují”. Takže si vlastně nakonec nejsem tak úplně jistý tím, že šlo o nechtěnou slovní hříčku…