Maneater

Hry se žraloky v hlavní roli nejsou až takovou raritou, jak byste si možná mohli myslet. Pár podobných pokusů už se na trhu objevilo. Maneater jde ale na věc jinak. I když může působit jen jako další bláznivý simulátor, ve skutečnosti se jeho autoři navzdory humornému podání pokusili vytvořit plnohodnotnou hru, která s jistou nadsázkou simuluje život nenasytného podmořského predátora. A obešli se přitom třeba bez slavné filmové licence a podobných berliček. Už proto stojí jejich projekt za pozornost. Není totiž náhodou, že když nic jiného, Maneater se dokázal hráčům zapsat do paměti a udělat si jméno.

Vývojáři popisují Maneatera jako ShaRkPG, nebo-li akční RPG, jehož hlavním hrdinou je žralok. Pohybujeme se v otevřeném světě, který je překvapivě pestrý a rozdělený na několik tématických vzájemně pospojovaných regionů. Střídá se v něm i den a noc. Náš tichý protagonista ústy vtipného vypravěče, jenž komentuje různé herní situace, prožívá příběh odplaty, který se odehrává na pozadí fiktivní dokumentární reality show o žralocích a rybářích. Vaším cílem je pomstít se lovci, který zabil vaši matku. A ten jde pro změnu neúnavně po ploutvi vám, protože jste ho připravili o ruku. Schyluje se tu k dramatu antických rozměrů, než ale přijde závěrečné dějství, musíte vyrůst a zesílit. S vaší pomocí si žralok osvojuje nové schopnosti a prochází bizarním zrychleným procesem evoluce, na jehož konci se z vás stane postrach všeho živého ve vodě a překvapivě i na souši.

Naštěstí příroda je na vaší straně, a tak brzy nejen zesílíte, ale získáte dokonce schopnosti, které vám propůjčí DNA usmrcených nepřátel. Pokud chcete kupříkladu vydržet déle na suchu, musíte zlikvidovat někoho, kdo se na nebojí vylézt z vody – aligátora.

Prozkoumávat podvodní svět a vlastně i ten nad hladinou vás nepřestane bavit až do konce. Zdejší moře není žádná nudná hluboká díra plná slané vody, ale neobyčejně různorodá scenérie, která mě překvapila podobně jako kdysi pestrost pouště v Mad Maxovi. Oceán i nejrůznější zátoky překypují životem, ale nejde jen o faunu a floru. Autoři si s prostředím vyhráli a dno je doslova poseté nejrůznějšími zajímavými výjevy. Narazíte tu na staré vraky, ztracené poklady, utopený létající talíř i celé stavby. Hra obsahuje spoustu vtipných narážek a autoři vás chytře pobízejí k tomu, abyste prostředí pořádně prozkoumali, než se vydáte do další oblasti. Vplout můžete i do spletitých stok a objevit různá skrytá místa. Navzdory tomu, že máte k dispozici jen dvourozměrnou mapu, je časem orientace v prostoru poměrně snadná.

Zpočátku tu na vás nicméně číhá i mnohé nebezpečí. Malému žralokovi jde leckdo po krku a vaše omezené schopnosti vám brání v tom, abyste se dostali všude, kam chcete. Naštěstí příroda je na vaší straně, a tak brzy nejen zesílíte, ale získáte dokonce schopnosti, které vám propůjčí DNA usmrcených nepřátel. Pokud chcete kupříkladu vydržet déle na suchu, musíte zlikvidovat někoho, kdo se na nebojí vylézt z vody – aligátora. Za pár hodin získáte tolik zvláštních dovedností a variací svého žraloka, že už nelze hovořit o realismu, ale navzdory tomu se ze hry tu a tam něco skutečně o podmořském životě dozvíte. Tyto speciální schopnosti Maneater využívá podobně jako jiné hry skilly, zbraně a oblečení. Můžete je upgradovat a tvořit z nich celé sety. Naneštěstí je nelze měnit přímo v boji, ale jen ve vašich úkrytech. S přimhouřením oka tak začnete chápat, proč vydáním vývojáři mluvili o tom, že se inspirovali hrami jako Deus Ex, Dishonored, Far Cry, The Legend of Zelda nebo Dark Souls.

Maneater se až na souboje s bossy, kdy akce působ neohrabaně a kamera nedokáže cíl pořádně sledovat, docela dobře ovládá a překvapivě solidně vypadá. Hru pohání Unreal Engine 4, pyšní se slušnými detaily i povedenými animacemi, minimálně pokud jde o podmořské potvory. Bohužel boj se silnějšími nepřáteli postrádá variabilitu i přehlednost. Můžete útočit zuby, ploutví nebo použít úhybný manévr. Sledovat protivníka v hejnu dalších ryb je ale trochu krkolomné a občas nechtěně vyplujete nad hladinu. Jako v každé open world hře i tady samozřejmě ale narazíte na některé chyby a glitche. I když Maneatera v pozdějších fázích při větších potyčkách s rybáři na PS4 Pro trápil kolísající framerate a na hranici dvou regionů, mezi nimiž se ale pohybujete zcela plynule, vás občas může překvapit krátký loading, příjemně vás zaskočí, jak začištěný titul to je ve srovnání s jinými podobnými hrami. O to víc mě mrzí, že nakonec zdejší žralok ze všeho nejvíc bojuje se stereotypním obsahem a repetitivní hratelností.

Jakkoli autoři svůj počin přirovnávají k akčním RPG, ze všeho nejblíž má k open world sandboxům. Pokud by Maneater byl městskou akcí, byl by jako Saints Row, Just Cause nebo Crackdown. Nebo Mafia III. Důvodem je skutečnost, že příběhové mise tu stojí na vedlejší koleji. Hra vás sice může vést za ruku, ale i tak zůstává souborem výzev, aktivit, vedlejších misí a questíků, které se neustále opakují. Scénář je stejný v každém regionu a i v rámci něj se mnohé činnosti opakují. Autoři vás nepokrytě pobízejí, abyste se v jejich digitálním moři zabavili sami a hledali nová rozptýlení prostřednictvím experimentování. Pokud vnitřně cítíte, že to pro vás není problém, že máte rádi klasické sandboxy v původním slova smyslu, je to jedině v pořádku. Měli byste ale vědět, že Maneater nenabízí klasické mise a jen donekonečna recykluje stejný obsah, který se nemusí zavděčit všem. Vplujete do nového tématicky definovaného regionu, zorientujete se v místním prostředí i životě a pak už jen pořád dokola žerete lidi, odrážíte útoky rybářů, “regulujete” populaci nějakého živočišného druhu, rostete a budujete svůj věhlas.

S ohledem na vše vyřčené by vás asi nemělo překvapit, že akci je lepší si dávkovat. Po pár hodinách totiž můžete mít pocit, jako byste ve světě Maneater strávily desítky hodin. Navzdory stereotypu se ale titul neutápí v nudě. Člověk může hrát takříkajíc na autopilota, vývojáři vás baví svým černým humorem, některými vtipnými dialogy nepřátel nebo narážkami, v nichž citují snad vše, co lidstvo kdy stvořilo. Čím déle hrajete, tím více možností máte logicky k dispozici a dalo by se říct, že s nimi je i hratelnost o kapku pestřejší a užijete si víc legrace.

Je věčná škoda, že Maneater neobsahuje multiplayer, protože je to přesně ta hra, která by si ho zasloužila, a které by neuvěřitelně prospěl. Vzhledem k sandboxové povaze a minimu příběhovým předělů by přitom on-line hra nemusela působit ani nijak rušivě. Podobně je škoda, že se u jinak řemeslně velmi slušně odvedeného projektu nikdo nezamyslel nad velikostí titulků, které jsou na poměry televize skutečně titěrné. Působí skoro jako by při testování hry nikdo z autorů tuto funkci nepotřeboval, a tedy ani pořádně nevyzkoušel v praxi. S rezervou je nutné brát i sliby o reaktivním světě. Ano, jestliže žerete lidi, vyrazí za vámi rybáři na způsob policie v GTA, ale to je tak všechno, pokud jde o zásahy do fungování světa. Zdejší ekosystém bohužel nesimuluje ani to, že by se ostatní fauna požírala navzájem a jen kolem sebe netečně proplouvá.