Velmi pravděpodobně vám neunikl nedávný vůbec první obrázek černé díry dřímající v galaxii jménem M87. Vědecká obec byla u vytržení a světová média od té doby své čtenáře i diváky zásobovala informacemi o tom, co vše tento rozostřený obrázek mění. My hráči ale již dávno víme své a ony černé díry jsme už dlouho před touto událostí dokázali na vlastní pěst prozkoumat. A rovněž jsme sami na vlastní kůži ověřili i ty nejdivočejší teorie o tom, co nastane po překročení horizontu událostí. Titulem, kde lze do černých děr vstupovat, a tím i otestovat jeden z možných efektů, je mimo jiné No Man’s Sky. Tam se přitom hráčská komunita sjednotila s cílem zmapovat síť co možná největšího množství ve hře existujících černých děr. Předem si vás ale ještě dovolím varovat, že pokud jste se dosud k No Man’s Sky nedostali, můžete narazit na nějaké spoilery týkající se fungování celého digitálního vesmíru.
Původní myšlenka schovaná za snahou zmapovat černé díry vychází z toho, že ve světě No Man’s Sky překročení horizontu událostí nepřináší jindy předpokládané rozdrcení kosmického korábu vlivem ohromné gravitace, ale přemístění na jiné místo v galaxii. Čili taková variace na červí díru, což je ostatně téma, které mají autoři science fiction poměrně v oblibě. A logicky se díky této funkcionalitě nabízí využívání zmíněných intergalaktických tunelů k rychlému cestování prostorem. Problémem ale dlouho tkvěl ve faktu, že černé díry hráče posílaly na náhodná místa. Zájem komunity ovšem významně vzrostl po aktualizaci Atlas Rises, po níž přestaly černé díry hráče přesouvat náhodně, ale vždy dle stejného vzorce a blíže centru herního vesmíru. Má to však samozřejmě háček. Hráči si musí navyknout na to, že vstup do černé díry poškodí jeden z klíčových prvků jejich lodě. S tím je samozřejmě zapotřebí počítat a výběr či návrh korábů musí probíhat pečlivě.
Tento termín označuje bariéru, zpoza níž dle naší znalosti fyzikálních zákonů neodkáže kvůli obrovské gravitaci nic uniknout. Dokonce ani světlo. Možná rychlost úniku se totiž rovná rychlosti světla a jak je známo – nic nedokáže cestovat rychleji než světlo. Horizont událostí je oblast obepínající hmotu zhroucenou vlastní gravitací do takzvané singularity a velikost této neuniknutelné zóny je dána hmotností černé díry. Ty největší mají předpokládaný horizont událostí natolik veliký, že se do nich vejde klidně i celá naše sluneční soustava. Takže vlastně lze s klidem říci, že ty malé černé fleky v No Man’s Sky jsou přeci jen trochu přitažené za vlasy.
Pravého dobrodruha ale jen tak něco nezastaví a jakmile někdo dokázal spatřit potenciál v cestování, tak se okamžitě začali hráči sdružovat a vymýšlet společný postup. Z toho důvodu před několika měsíci ve jménu cestovatelského pokroku vznikla skupina nazvaná The Black Hole Suns a samozřejmostí je, že jako pro každou jinou koordinovanou činnost mnoha hráčů i zde existují jasně stanovená pravidla. Dobrým výchozím bodem je příspěvek na Redditu, kde lze narazit i na formulář pro oznámení. V tom lze nalézt všechna pro objev důležitá data. Na stejném místě je možné vyhledat i tabulku s dosud objevenými objekty. Výsledkem je ucelený přehled všech černých děr, které hráči dosud nalezli, a to v závislosti na vybrané platformě i umístění. Tvůrci navíc objevy zaznamenali do mapy, kterou lze spatřit níže. Dosud bylo nalezeno 4 tisíce těchto těles a dle aktuálně dostupných informací každý region hry obsahuje právě jednu tuto monstrozitu.
Tisíce objevených a zmapovaných černých děr je ohromný úspěch sám o sobě, pojí se s ním však jisté riziko skrývající se v nadcházejících aktualizacích pro hru. Dosud totiž do No Man’s Sky dorazilo veliké množství zásadních updatů, které radikálním způsobem proměnily předchozí fungování herního vesmíru. Teoreticky by se tedy kupříkladu mohlo stát i to, že stejně jako jeden z loňských updatů upravil východy z černých děr z náhodných na konstantní lokace, tak by třeba i nějaká ta další aktualizace mohla zpět přinést chaos, nebo trasy změnit. Ostatně sami hráči již na Redditu čile spekulují nad tím, co by chystaný update jménem Beyond asi tak mohl přinést a jak se to může či nemusí dotknout jejich snahy zmapovat cesty skrze černé díry.
Semknutí komunity viděné v případě odhalování černých děr v No Man’s Sky není jediným podobným případem spolupracující velké skupiny hráčů a připomenout lze ještě případ Elite Dangerous. V tomto sci-fi simulátoru se občas stane, že některý hráč uvízne mimo dosah ostatních a ocitne se bez paliva a možnosti návratu. Pro takové virtuální trosečníky existuje ve hře pomoc v podobě frakce palivových záchranářů říkajících si Fuel Rats, kteří se často i za cenu osobního rizika vydávají až za hranice zmapovaného herního vesmíru. O jednom takovém zajímavém a měsíce trvajícím případu naposledy psal Jirka. Dalším příkladem jsou pak ještě expedice čítající až tisíce hráčů.
Zásadní změny si určitě nikdo z frakce The Black Suns nepřeje a nám nezbývá než popřát hodně štěstí a sledovat plody jejich užitečné práce i nadále. Přeci jen – vzhledem k velikosti vesmíru hry, jež obsahuje 18 446 744 073 709 551 616 planet a jejichž alespoň základní průzkum by měl jedinci zabrat až 922 337 203 685 477 580 dnů, by se nějaká funkční síť dálnic určitě mohla hodit, co říkáte?