Jak děti v Číně obcházejí omezené hodiny na hraní

Tématu regulace videoher se na Vortexu věnujeme pravidelně. Velký ohlas mezi našimi čtenáři a diváky vzbudila čínská pravidla, kterými se tamní vláda snaží bojovat proti závislosti mládeže na videohrách. Jen stručně připomeneme, že podle striktních pravidel, jejichž cílem je podle Pekingu ochrana dětí, musí videoherní společnosti omezit přístup ke hře pro každého do 18 let. Ve všední dny je možné hrát maximálně 90 minut o svátcích pak nanejvýš tři hodiny.

Jak si ale asi dokážete představit, vymáhat tato pravidla není snadné, a jak jsme už na začátku předpokládali, mladí hráči se je úspěšně snaží obcházet všemožnými prostředky. Nehledě na skutečnost, že efektivně lze vůbec o nějaké regulaci mluvit jen v případě on-line her. List South China Morning Post přinesl článek, v němž tento fenomén mapuje, a napsal, že státní zpravodajská agentura Sin-chua dokonce obvinila herní firmy, že nad touto skutečností nadále přivírají oči.

Poptávka je tak vysoká, že se okolo obcházení pravidel vytvořil vlastní byznys s falešnými údaji. Koupit si taková data je podle listu extrémně snadné.

Čím jsou pravidla přísnější, tím je mládež vynalézavější v jejich obcházení, píše South China Morning Post. Analytik společnost Niko Partners Daniel Ahmad tvrdí, že způsoby, jak narušit systém, hráči hledají od zavádění prvních omezení v roce 2007, kdy bylo nutné registrovat se pod skutečným jménem.

Kvůli technickým omezením ale vždy existovaly mezery, které mladým umožňují zadat falešné údaje, koupit si účet dospělého nebo použít přístup rodičů. Poptávka je tak vysoká, že se okolo obcházení pravidel vytvořil vlastní byznys s falešnými údaji. Koupit si taková data je podle listu extrémně snadné. Další možností pak je využít služeb mobilních heren, který fungují podobně jako internetové kavárny. Jedna hodina stojí přibližně 3 koruny. V některých případech je ale nelegální cesta do hry ještě snazší. Bylo zjištěno, že do 17 z 50 nejpopulárnějších her se lze snadno dostat s pomocí falešného čísla občanského průkazu.

Situace se údajně ještě zhoršila v důsledku koronaviru, kdy popularita videoher rapidně stoupla. Rodiče to pocítili i na peněženkách, protože děti během zákazu vycházení utrácely za hry výrazně víc než obvykle. I když státní orgány regulují, kolik času mohou děti ve hrách strávit, do kolika hodin mohou hrát i kolik smějí utratit, praxe ukazuje, že zastavit tento trend je velmi náročné.

Některé jejich populární hry dnes dokonce kontrolují údaje hráče ve spolupráci s policejní databází.

Děti smí hrát jen mezi 8. hodinou ráno a 10. hodnou večer. Pak mají “večerku” a do hry by se správně neměly přihlásit. Děti do 8 let nesmí ve hrách utrácet vůbec, mládež od 8 do 16 let pak v přepočtu maximálně asi 650 korun měsíčně a asi 1340 korun měsíčně ve věku od 16 do 18 let. Mikrotranskace u free-to-play her jsou přitom v Číně naprostou samozřejmostí a tento trend tu odstartoval. Společnost Sinolink Securities přitom odhaduje, že mladí ve hrách utratí přibližně 20 procent z celkového objemu peněz.

Ochotně se pravidlům přizpůsobují velcí giganti jako Tencent nebo NetEase, kteří rozhodně netouží jít proti úřadům. Ostatně už dříve proaktivně podobná omezení zaváděli sami. Stanovili časové limity, večerky a upozorňovali rodiče, pokud dítě strávilo ve hře nadměrné množství času. Obě firmy uvedly, že systém podporují a budou s vládou spolupracovat.

Některé jejich populární hry dnes dokonce kontrolují údaje hráče ve spolupráci s policejní databází. Rodiče také mají díky jejich nástrojům možnost kdykoli vyhodit potomka ze hry. Tencent se snaží na dodržování pravidel dohlížet i s pomocí moderních technologií, jako je rozpoznávání tváří nebo strojové učení. Skenování obličeje přitom představil už před dvěma lety.

Tencent kupříkladu zaznamenal, že dítě naskenovalo obličej rodiče, zatímco spal, a použilo jeho jméno při registraci, aby omezení obešlo.

Zdá se však, že ani takové pokročilé nástroje nedokážou podle listu South China Morning Post mladé hráče zastavit a překazit jim jejich zábavu. Tencent kupříkladu zaznamenal, že dítě naskenovalo obličej rodiče, zatímco spal, a použilo jeho jméno při registraci, aby omezení obešlo. Mladí hráči se snaží přimět cizí dospělé, aby přemluvili zákaznickou podporu, že omezení není nutné. Nebo děti sami předstírají během telefonátu, že jsou ve skutečnosti starší.

Společnost Tencent přitom plánuje své moderní nástroje rozšířit do dalších her. Na základě strojového učení a chování ve hře je třeba schopná rozpoznat, zda je dotyčný opravdu dospělý, anebo dítě. Podrobnosti o fungování si ale pochopitelně nechává pro sebe.

Jak už jsme ale řešili loni na podzim, kdy aktuální pravidla vstupovala v platnost, regulaci se musí přizpůsobit i menší studia a společnosti a vymáhat tato omezení pro ně může být mnohem obtížnější. Pokud to ale nedokážou, hrozí jejich titulům zákaz. Neexistují žádné výjimky, všichni musí restrikce hlídat svými silami. Tencent proto bude nabízet dalším partnerům svůj vlastní systém k licencování.

V květnu jsme vám zase přinesli příběh japonského středoškoláka, jenž bojuje proti regulaci hraní, kterou zavedla vláda prefektury Kagawa.

Znáte to, pravidla jsou tu od toho, aby “se porušovala”. Daniel Ahmad se ale domnívá, že to bude čím dál obtížnější, jak jsou příslušné technologie stále sofistikovanější. Už loni v listopadu se přitom řešilo, že vymáhat pravidla bude náročné, stejně jako zamezit dětem v jejich obcházení a zneužívání cizích údajů. Tehdy se rovněž probíralo, že problémem budou právě mobilní herny a služby nabízející pronájem účtů.

Už dříve jsme upozorňovali, že podobná pravidla nejsou zdaleka jen doménou Číny, jak by se mohlo na první pohled hráčům na Západě zdát. Kvůli závislosti a prospěchu ve škole se mnohdy o podobné regulaci mluví i v Jižní Koreji. V květnu jsme vám zase přinesli příběh japonského středoškoláka, jenž bojuje proti regulaci hraní, kterou zavedla vláda prefektury Kagawa, i když má spíš formu doporučení než příkazu. A pokud jde ještě o Čínu, loni v létě jsme psali, že její představitelé chtějí omezit také počet loot boxů, které si hráči mohou koupit a následně otevřít.