Historie her podle Duny, část první

Do českých kin míří nová filmová adaptace slavné sci-fi ságy Duna od spisovatele Franka Herberta v podání režiséra Denise Villeneuvea. Jak jinak bychom se my hráči mohli na tuto událost přichystat, než si připomenout hry, které nás vzaly do tohoto vesmíru. Oceňovaná série se totiž dočkala nejen filmu z roku 1984 od Davida Lynche, ale také televizní minisérie, komiksů, karetních a stolních her, ale právě i videoher, které zanechaly v digitálním světě poměrně výraznou stopu. Třebaže jich není tolik, kolik by si tento oceňovaný fenomén bezpochyby zasloužil.

Podoba filmu Davida Lynche v mnoha směrech přímo i nepřímo ovlivnila styl hry, a tak v titulu najdeme mnoho věcí, ale i postav, strojů, oblečení a míst, která si drží stejný nebo velmi podobný styl.

Na Vortexu se pravidelně věnujeme novým titulům, které vznikají pod hlavičkou norské společnosti Funcom, jež získala práva na hry podle Duny, i když toho o nich zatím moc nevíme. Připomínali jsme i real-time strategii Dune 2000 v netradiční verzi pro původní PlayStation, která má zcela odlišnou grafiku, a upozorňovali vás koneckonců i na komunitní vylepšenou PC verzi s řadou moderních novinek a funkcí. Dosud jsme se ale nevěnovali historii her z této ságy chronologicky tak, jak si to zaslouží. A tak si teď společně uděláme krátký výlet proti proudu času a v tomto mini seriálu si jednotlivé kapitoly Duny z jedniček a nul připomeneme.

Ta první od francouzské společnosti Cryo Interactive vyšla v roce 1992 a dodnes zůstává trochu neprávem ve stínu mnohem populárnější Duny II od Westwood Studios, která vyšla ve stejném roce a značně zpopularizovala žánr real-time strategií. Jednička – ačkoli není předchůdcem dvojky v pravém slova smyslu, budu ji tak označovat – je atraktivní a překvapivě zdařilou směsí adventury a strategie. Opírá se o původní knihu i filmovou adaptaci a hlavním hrdinou je, jak jinak, Paul Atreides. Podoba filmu Davida Lynche v mnoha směrech přímo i nepřímo ovlivnila styl hry, a tak v titulu najdeme mnoho věcí, ale i postav, strojů, oblečení a míst, která si drží stejný nebo velmi podobný styl. To ale neznamená, že by si autoři jen usnadnili práci. Grafici Crya rozhodně přišli i s řadou vlastních zajímavých nápadů.

Zdroj: Cryo

Na rozdíl od knižní předlohy i hollywoodského snímku nicméně příběh začíná rovnou na pouštní planetě Arrakis, když nepočítáme intro a úvodní slovo. Atreidové se ujmou správy tohoto nehostinného světa i těžby koření a vy už jste okamžitě vtaženi do víru událostí galaktických rozměrů. Naštěstí z pohledu nováčka je úvod poměrně vlídný, protože se vám každý nejprve zdvořile představí, a to včetně vašich vlastních rodičů. Díky interaktivním rozhovorům hra funguje překvapivě dobře i jako úvod do celé ságy, pokud byste knihu nikdy nečetli ani neviděli filmovou adaptaci.

Vaším prvořadým úkolem je vyhnat Harkonneny z Arrakis, ale máte na povel i samotnou těžbu, což znamená nutnost řešit ekonomickou i vojenskou stránku věci. A ani hra nepostrádá ekologický rozměr vlastní předloze. Mluvit o hratelnosti by však bylo nošením dříví do lesa, raději si Dunu zkuste sami. Zajímavé ve srovnání s Lynchovou Dunou je, že se filmové předlohy nedrželi vývojáři ve všech případech. Paul Atreides sice vypadá jako americký herec Kyle MacLachlan, který se ostatně objevil i na obalu, a Feyd-Rautha trochu jako zpěvák Sting.

Před a po

Zdroj: koláž/Vortex

Ale neplatí to o všech postavách. Gurney Halleck má sice ve hře pleš, ovšem do Patricka Stewarta přesto hodně daleko. A mohlo být vše ještě trochu jinak. V obou zmíněných případech, kdy postavy ve hře vypadají jako ve filmu, byla jejich podoba v průběhu vývoje upravena tak, aby víc odpovídala jejich hollywoodským představitelům. I když v případě Stingova účesu… těžko říct. Jejich původní vzhled známe díky nehratelné demoverzi vydané začátkem roku 1992. Z dnešního pohledu je docela legrační, že původní Paul vypadá trochu jako jeho představitel z nového filmu Timothée Chalamet.

Uvažovalo se dokonce o regulérním pokračování, v němž by se hráč chopil pro změnu Harkonnenů.

Duna vyšla na Amigu, DOS a v roce 1993 také na platformu Sega CD, neboli Mega-CD, chcete-li. Šlo o jednu z prvních her, která se kromě disketové verze dočkala konverze pro tehdy nastupující technologii CD-ROM a jako taková nabídla i některá vylepšení exkluzivní pro tento nosič. CD verze přišla s atraktivními střípky filmu Davida Lynche, kompletním dabingem, lepším zvukem a místy i modernější 3D předrenderovanou grafikou, i když ta paradoxně možná zestárla v očích dnešních hráčů rychleji než ta klasická. Ve své době ale animované cestování po Arrakis vyrazilo hráčům dech,

Hra měla původně vyjít i na další platformy. Plánovaly se porty pro Atari ST, SNES, NES nebo Master System, ale sešlo z nich. Uvažovalo se dokonce o regulérním pokračování, v němž by se hráč chopil pro změnu Harkonnenů. Ani na něj však nedošlo a štafetu alespoň symbolicky převzal Westwood. Společnost Cryo se ve skutečnosti vrátila k tomuto vesmíru až v roce 2001 s nepříliš dobře hodnoceným titulem Frank Herbert’s Dune. O rok později pak úplně skončila, a nikdy tak nevznikla třeba zrušená on-line hra Dune Generations.

Zdroj: Cryo

Alespoň v krátkosti se ale musíme dotknout i toho, proč vlastně paralelně s Dunou od Crya Westwood dělal svou vlastní Dunu později pojmenovanou jako Dune II. Vývoj real-time strategie začal ve chvíli, kdy se vydavatel, společnost Virgin Interactive, chystala projekt od francouzských vývojářů nemilosrdně odpískat a licenci se samozřejmě chystala firma svěřit někomu jinému. Publisher nebyl nadšený prací, kterou během dlouhých měsíců autoři na hře odvedli a několikrát vážně hrozilo, že hra bude zrušena.

Autoři Duny II si ostatně mysleli, že titul od Crya byl skutečně zrušen, když se pustili do práce. Francouzští vývojáři ale dál potají pokračovali v práci a nakonec se jim podařilo Virgin přesvědčit, aby hru vydal. Nejenže první tým dokázal svou verzi dokončit, ale nakonec Westwood předstihl. To z jejich strategické legendy učinilo ve smyslu názvu “pokračování”, ačkoli spolu hry sdíleli jen stejný svět. Není divu, že se to autorům ani trochu nelíbilo.

Pokud byste měli pocit, že vám někteří pouštní lidé připomínají lybijského vůdce Muammara Kaddáfího nebo malíře Salvadora Dalího, nejde jen o vaši bujnou fantazii.

Za pozornost i z dnešního hlediska stojí také soundtrack. Hudba, kterou složili Stéphane Picq a Philippe Ulrich, vyšla rovněž na audio CD pod názvem Dune: Spice Opera, což v té době nebylo pro herní soundtracky ani zdaleka samozřejmé. Obsahuje dokonce bonusové skladby, které se do původní hry vůbec nedostaly. Dnes jde v případě originálního vydání o vyhledávanou raritu.

Podobných zajímavostí ukrývá Duna celou řadu. Válečné výjevy třeba inspirovaly slavné televizní záběry CNN, díky nimž diváci po celém světě mohli sledovat válku v Zálivu v přímém přenosu. Mnozí z Fremenů zase byli inspirováni skutečnými lidmi, respektive jejich podobou. Pokud byste tak měli pocit, že vám někteří pouštní lidé připomínají lybijského vůdce Muammara Kaddáfího, íránského ájatolláha Chomejního, malíře Salvadora Dalího nebo spisovatele Salmana Rushdieho, nejde jen o vaši bujnou fantazii.

Teď už ale přestaňte vzpomínat a raději se sami pusťte do hry, která fanoušky Duny neurazí a nováčky seznámí s tím, jakou cenu má melanž.