Exkluzivní dojmy z The Last of Us Part II

Jak už samozřejmě víte, začátkem tohoto týdne jsme na pozvání Sony zavítali do Los Angeles na uzavřenou novinářskou prezentaci The Last of Us Part II. Zlomek z toho, čemu jsme se mohli společně s dalšími vybranými novináři na ploše vydatných 3 hodin věnovat, jste mohli vidět i v novém traileru, jenž byl součástí State of Play a sloužil – mimo jiné – k odhalení data vydání 21. února příštího roku. S koncem embarga vám ale konečně můžeme přinést podrobné informace a dojmy, které jsme společně s Jirkou načerpali a přinášíme vám je v textové i obrazové podobě. A zatímco ve článku naleznete úplně nové obrázky, vřele doporučujeme zhlédnout i přiložené video, ve kterém jsou pro změnu ukázky gameplaye, které jste až dosud sledovat nemohli.

Pominu-li očekávaný fakt, že zástupci Sony vybavili místo prezentace skutečnými kulisami ze hry a povšechně fotogenickými koutky, probíhalo vlastní hraní na PlayStationu 4 Pro, přiměřeně velké televizi a v rozlišení 4K. Verze, kterou jsme dostali k testu, obsahovala dvě oddělené ukázky z různých fází hry a nenabídla českou lokalizaci, bez ohledu na to, že ve finále chybět nebude. Obě části hry pak nabídly zcela odlišné tempo i celkovou náladu a na základě pozdějšího rozhovoru s jedním ze šéfů celého vývoje Anthonym Newmanem vyšlo najevo, že jsme údajně neviděli všechno, co nabídne kompletní hra. I tak jsme ale mohli z hraní druhého The Last of Us vyčíst, že se hra v jádru velmi podobá jedničce a dává vám pocit, že jste první část příběhu Joela a Ellie dohráli teprve před chvilkou a jen pokračujete tam, kde jste včera skončili.

Tak trochu normální život

Tohle zdání ale samozřejmě není zcela pravdivé – příběh se odehrává pět let po událostech původní hry, a jak nám na úvod celého dne prozradil viceprezident Naughty Dog a otec načaté série Neil Druckmann – razantně se mění motivace hlavní hrdinky. Tou je samozřejmě Ellie, která dospěla, je jí 19 let a uplynulých pět let se snažila žít pokud možno normální život za zdmi osady přeživších v Jackson County. Našla si přítelkyni, chodí do baru, sleduje staré filmy a prostřednictvím pravidelných obchůzek kolem osady zajišťuje komunitě bezpečí. A právě jednou takovou výpravou začala první, do zimního prostředí zasazená ukázka, pojmenovaná jednoduše Patrol. Ellie na ni vyráží v doprovodu kamarádky Diny a hned od prvních okamžiků je zjevné, že to mezi nimi jiskří. Dialogy jsou poměrně nenucené, Ellie ani Dina nejdou daleko ke sprostému slůvku a skoro se zdá, že prohlídka obvyklých míst, kam by se mohli stahovat nakažení lidé, probíhá jen na pozadí plejády vtípků a sarkastických komentářů.

Netrvá však příliš dlouho, kdy se na scéně objeví první nebezpečí a hra se zcela přirozeně přepíná do akčního módu, který na první pohled velmi připomíná první díl. Ellie je však mnohem pohyblivější než Joel, umí skákat, umí se také plazit ve vysoké trávě, kde však nikdy nezůstává zázračně neviditelná pro nepřátele, a zvládá se také pomocí jediného tlačítka aktivně uhýbat na blízko seslaným ranám. Systém funguje na bázi přesného načasování, které lze vyčíst z pohybu protivníka, oba s Jirkou jsme se ale shodli na tom, že je tato schopnost mnohdy až příliš výrazná a postavou spíše drobnější Ellie díky tomu zvládne souboj se dvěma třemi dospělými muži jako nic. Vše ale záleží na okolnostech, a pokud se zrovna nebudete pohybovat v těsnějších koridorech či uvnitř budov, vždycky se objeví někdo, kdo vám z větší vzdálenosti uštědří nepříjemný zásah střelnou zbraní, takže se rozhodně nedá tvrdit, že by byla hlavní protagonistka nesmrtelná.

Brutalita a emoce

K boji nicméně můžete využít bez obav i vy, pozor si ovšem musíte dávat jednak na náboje, kterých opravdu není nazbyt, a jednak také na to, kterou zbraní na jakého nepřítele útočíte. Střílet kolem sebe hlava nehlava je navíc nepraktické i z toho důvodu, že zvuk obvykle přiláká další pozornost, a to je proti přesile jemně řečeno nežádoucí. Mnohem častěji se tak budete všemožně krčit, využívat jakékoliv prostředky k odlákání pozornosti a postupně vyrábět podpůrnou výzbroj, jako jsou miny reagující na pohyb nebo omračující výbušniny. Naplno jsme si je s Jirkou užili v druhé ukázce, která je v podstatě slepencem několika akčních arén, když se Ellie, tentokrát sama za sebe, ocitne na okraji Seattlu v misi nazvané Suburbs. Tato část byla umístěna do rozehranější fáze hry a vedle nových zbraní nabídla i vylepšené základní skilly, jako je délka skoku nebo rychlost v podřepu. Oboje zcela určitě uplatníte v konfrontaci se psy, kterými se to v jednotlivých lokacích Suburbs jen hemžilo a vedle nutnosti nenechat se slyšet, musíte dělat první poslední pro to, abyste také nebyli cítit. Ne, v případě The Last of Us 2 to neznamená, že se budete potírat bahnem, ale musíte čenichajícího psa odlákat, aby na vás na chvíli zapomněl a stopu ztratil. Zní to jednoduše, ale mnohem složitěji se to provádí, když kolem vás chodí další poměrně chytří lidé a vy ani pomocí naslouchání nemůžete bezpečně odhalit jejich pozici, nebo ji efektivně předvídat.

Ve všech případech ale nezůstává počínaní Ellie bez reakcí nepřátel, kteří jsou také jenom lidmi, byť stojícími z pohledu hráče na druhé straně barikády, a smrt přátel či psího přítele se jich velmi dotýká.

Samotný boj je pak velmi přímočarý a brutální – Ellie vydrží přibližně 4 zásahy pistolí, než se mrtvá složí k zemi, před čímž se musíte v poslední instanci bránit rychlým aplikováním lékárniček. Ty jsou ve světě The Last of Us 2 k nalezení, mnohem častěji je ale budete v rychlém craftovacím menu vyrábět ze sesbíraných surovin. V momentě, kdy se stane útočník z vás, připravte se buďto na rychlé a účinné švihání mečem, nebo již zmiňovanou střelbu, za předpokladu, že máte munici. Ve všech případech ale nezůstává počínaní Ellie bez reakcí nepřátel, kteří jsou také jenom lidmi, byť stojícími z pohledu hráče na druhé straně barikády, a smrt přátel či psího přítele se jich velmi dotýká. Pláč, křik, panika… Tím vším bude druhé The Last of Us útočit na vaše city, a ačkoliv se mnou hry obyčejně příliš nepohnou, tady jsem se coby vraždící 19letá teenagerka necítil vždy zrovna příjemně.

Na mrazivé autentičnosti pak hře samozřejmě přidává i vizuální zpracování, které exceluje na poli animací. Ať už se bavíme o postavách, nebo o obličejích, Naughty Dog odvedli naprosto vynikající práci a i v rozhovoru došlo na potvrzení, že výsledku rozhodně nebylo dosaženou automatizací. Pohyb postav byl samozřejmě nejprve nasnímání v motion-capture studiu, podle slov Anthonyho Newmana ale následně došlo k rozsekání všech sesbíraní dat, z nichž posléze složité algoritmy sestavují výsledek v závislosti na rotaci, rychlosti, náklonu terénu a dalších veličin. Jednodušeji řečeno, pominete-li občasnou kolizi se zdmi v rozích a podobné momenty, vypadá The Last of Us 2 zcela přirozeně. A nemusíme asi nijak vehementně vysvětlovat, že si lidé z Naughty Dog pohlídali nejen nejrůznější výrazy v obličejích, ale také plynulé přechody ze hry do cut-scény a naopak. Jednotlivé dílčí detaily grafického zpracování na druhou stranu nepůsobí jako něco, co bychom už dříve neviděli, v kombinaci s velmi přirozeným osvětlením a teplotou barev ale pořád půjde o jednu z nejlépe vypadajících her, které si můžete na PS4 zahrát.