Death Stranding si zahraju se synem, říká Mikkelsen

Není to tak dávno, kdy se na konto spolupráce s designérem Hideem Kodžimou vyjadřoval herec Norman Reedus. Coby hrdina Sam Porter Bridges hraje v Death Stranding hlavní roli a už dopředu bylo jasné, že při natáčení cut-scén a všeobecného snímání pohybu strávil s Kodžimou nejvíce času. Na place se ale současně, nebo zcela odděleně, pohybovala plejáda dalších známých herců, mezi kterými nechyběl ani Mads Mikkelsen, ve světě filmu ještě proslavenější než Reedus. Mikkelsenova role Cliffa je pro hráče, kteří ještě příběhem neprošli, zahalená rouškou tajemství a před vydáním se o něm dozvěděli pouze to, že pravděpodobně půjde o hlavního antagonistu. Skutečnost je ale taková, že v hlavě Hidea Kodžimy zřejmě není nic tak černobílé, jak se může zdát a sám Mikkelsen v rozhovoru pro britský Independent přiznal, že během natáčení cut-scén o hře vlastně vůbec nic nevěděl.

Pro Mikkelsena byl tvůrce série Metal Gear zcela neznámou osobou a nápad na vytvoření hry mu musel Kodžima nejprve prodat.

„Poprvé jsem se s Kodžimou setkal bylo na Skypu,“ odpovídá dánský herec na častou otázku. Podobně jako Reeduse spojil s Kodžimou režisér Guillermo del Toro, Mikkelsen se do kontaktu s videoherním designérem dostal prostřednictvím režiséra Nicolase Winding Refna. Všichni čtyři zmiňovaní muži od filmu přitom získali svojí roli v Death Stranding a všichni se shodují na tom, že práce na hře utužili nejen jejich vzájemné vztahy, ale také ono partnerství s Kodžimou. Pro Mikkelsena byl ale tvůrce série Metal Gear zcela neznámou osobou a nápad na vytvoření hry mu musel Kodžima nejprve prodat. „Hideo sice rozumí všemu, co v angličtině řeknete, ale přes Skype jsme se bavili skrze překladatele. A i přes to, že mi o hře nemohl říct mnoho, jeho zápal ve mně vyvolal obrovský zájem,“ přiznává Mikkelsen. Od telefonátu tedy nebylo daleko k osobní schůzce, kde se herec dočkal podrobnější prezentace a ukázky storyboardu, tedy médiu, které je mu bytostně vlastní.

Nejen, že se s předkreslenými scénami setkává u filmu, Mikkelsen je podle svých slov také velkým milovníkem komiksů a to, co viděl, mu učarovalo: „Odvíjel se přede mnou fantastický nádherný interaktivní kreslený román.“ Ne všechno mu však bylo tak zřejmé, jako krátká ukázka toho, do čeho se hodlá vstoupit a později v rozhovoru herec přiznává, že celkovou vizi a koncept mu Kodžima vlastně nikdy neodhalil. „Tohle všechno ke mně přicházelo pomalu a po částech mnohem později. Jediný, kdo přesně ví, o čem to [Death Stranding] má být, je sám Hideo. Všechno je to v tom jeho obrovském mozku,“ vzpomíná Mikkelsen. Velmi se mu přitom zamlouvá myšlenka, že by hra měla umět spojovat hráče, nikoliv však jen jako postavy uvnitř světa Death Stranding, ale i ve světě skutečném. Doslova fascinován pak je Mikkelsen z toho, že můžete pomoci někomu z druhého konce světa, nebo jednoduše někomu, koho jste nikdy nepotkali a pravděpodobně se tak ani v budoucnu nestane.

Ne všechno musí být o Brexitu a Trumpovi. Hideův svět je mnohem komplikovanější. Hra je o něčem hlubším a nadčasovém, než o reakci na současnou politiku.

Na rozdíl od samotného Kodžimy odmítá, že by měla být hra politickým komentářem dnešní doby, jak je často zmiňovaná a vysvětluje to tím, že zneužívání politických témat pro zápletky vlastních příběhů lidi dříve, nebo později omrzí. „Ne všechno musí být o Brexitu a Trumpovi. Hideův svět je mnohem komplikovanější. Hra je o něčem hlubším a nadčasovém, než o reakci na současnou politiku. To, co se ve hře děje, se dá naroubovat na druhou i první světovou válku, sedělo by to dokonce i na pád Římské říše,“ dodává. Co se týče vlastního natáčení, tady se Mikkelsenovy vzpomínky shodují s tím, co už dříve pronesl Reedus a co často zmiňují herci, kteří přichází s videohrami do styku poprvé. Na rozdíl od filmů na place není nic skutečného – vše jsou jen drátové modely a zelené pozadí s tím, že herci nemají žádné kostýmy a všichni vypadají v těsných oblecích tak trochu zvláštně. „Na rozdíl od filmu vás kamery nenatáčí, ale snímají, to je ten hlavní rozdíl,“ vysvětluje trefně Mikkelsen a vzpomíná také na náhlavní konstrukce s kamerou, které velmi omezovaly jeho pohyb. Ve smyslu vlastního herectví ale omezován nebyl vůbec a pochvaluje si, že i vlastní proces výroby cut-scén fungoval jako samotná hra. Kodžima zadal bod A i bod B a cestu si Mikkelsen mohl vybrat podle vlastního uvážení. Vznikal tím prostor pro improvizaci i úpravu Cliffovy postavy, která po vzoru skutečného zlozvyku Madse Mikkelsena začala kouřit.

Ani po dokončení veškerých prací ale herec skutečně neměl úplně jasno o celkovém vyznění hry, na čemž už ale podle svých slov začal usilovně pracovat. Pustil se do hraní, ale jak sám Mikkelsen přiznává, zatím v tom moc dobrý není: „Odehrál jsem asi hodinu a půl, dvě hodiny. Jsem ale z těch lidí, kteří se pořád musí koukat na tu ovládací věc. Potřebuji někoho, kdo by mi s tím pomohl […] takže se už těším, až si sednu se synem – skutečným hráčem naší rodiny – a zahrajeme si společně,“ uzavírá Mikkelsen. Mezi řádky tím ale potvrzuje, že Kodžima své poslání splnil v mnoha rovinách a jeho hra skutečně svádí lidi k sobě.